Milan Štěch

Je pravdou, že při příležitosti prezidentských návštěv je potřeba učinit řadu bezpečnostních opatření. Jedním z nich je i zabezpečení kanalizace, kterého se využilo kupříkladu při návštěvě prezidenta USA Baracka Obamy v roce 2009. Takovýto postup ovšem není nový, podobně se dělo už při návštěvě Obamova předchůdce George Bushe v roce 2007.

Československá ústava (Hlava druhá) z února 1920 rozdělila moc zákonodárnou mezi poslaneckou sněmovnu a senát.

První volby do 150 členného Senátu proběhly v dubnu 1920. Horní komora byla rozpuštěna 21. března 1939 protektorátním prezidentem Emilem Háchou.

Senát v roce 1945 nebyl obnoven (viz. Politický systém českých zemí 1848-1989, str. 123-124) a do roku 1948 jednal jednokomorový orgán. Podle ústavy 9. května z roku 1948 bylo Národní shromáždění jednokomorové a fungovalo až do federalizace státu v roce 1968 (Federální shromáždění).

Po schválení nové ústavy v roce 1968 (Hlava třetí) tvořily Federální shromáždění dvě komory: Sněmovna lidu a Sněmovna národů.

Mezi lety 1990 a 1992 mělo Československo čtyři komory. Na federální úrovni - Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů a na národní úrovni Českou národní radu a Slovenskou národní radu.

Hlava druhá Ústavy České republiky říká, že moc zákonodárná náleží Parlamentu a ten je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

První volby do Senátu se uskutečnily až v roce 1996. Po přijetí nové Ústavy v roce 1992, trvalo totiž několik let, než byl přijatý i prováděcí zákon.

Výrok předsedy Senátu hodnotíme jako pravdivý, protože petice iniciovaná občanskou platformou Prezidente, odejděte.cz byla v Senátu poprvé projednávána v loňském roce. Horní komoře byla petice postoupena v březnu 2015, následně ji projednaly příslušné výbory a plénum o ní jednalo v prosinci. Senát tehdy přijal následující usnesení:

"Senát PČR konstatuje, že petice č. 3/15 - „Petice vyzývající Senát Parlamentu České republiky k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Miloše Zemana“ je nedůvodná."

Obsah petice vyzývá Senát Parlamentu České republiky k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana. Podle autorů tedy prezident “svými rozporuplnými výroky k sankcím proti putinovskému režimu v Rusku zadal důvodné podezření, že jedná spíše v zájmu nepřítele-putinského režimu, než v zájmu České republiky a jejích spojenců.”

Tuto petici podepsalo více než 11 tisíc lidí, informovala o tom média i podporující spolky jako Podhradí.cz.

Jako neoprávněnou ji označili ústavní právníci už v květnu minulého roku, média popisují vyjádření pěti z nich. V závěru roku podle informací HN dodávají, že se prezident podle nich pohybuje na hraně zákona, i když to není na žalobu.

Zmíněné jednání Senátu proběhlo 3. března tohoto roku. Jednalo se o jednání s oficiálním názvem Rozhodování a návrh usnesení k jednání a výrokům prezidenta republiky. Jednání se zúčastnilo 35 senátorů, z nichž 18 se vyjádřilo k přijetí návrhu, 7 senátorů návrh odmítlo a 10 senátorů se zdrželo hlasování. Výsledky hlasování jsou zaznamenány na webových stránkách Senátu a je možné vidět hlasování v rámci jednotlivých parlamentních stran. Na jednání se nezúčastnilo 46 senátorů.

O výsledcích jednání informovala ČT24 a na jejích webových stránkách je shrnuto usnesení Senátu. Senát vyzval prezidenta, aby svými výroky a činy nerozděloval společnost. Prezident na vyjádření Senátu reagoval a podle zdroje Českého rozhlasu odmítl být ve svých výrocích zdrženlivější, jak mu to Senát doporučil. Důvodem pro jednání Senátu byly hlavně slovní výpady prezidenta vůči premiérovi nebo jednání prezidenta při oslavách 17. listopadu na pražském Albertově, jak také informoval Český rozhlas.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pokud jde o přijímání petic, obecně je Senát jako státní orgán povinen se řídit zákonem č. 85/1990 Sb. o právu petičním, který ve svém prvním paragrafu říká: "Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen "petice")."

Dle paragrafu 7 tohoto zákona Senát ve svém jednacím řádu (zákon 107/1999 sb.) určil způsob přijímání, projednávání a vyřizování peticí jemu adresovaných. Ve stručnosti se k tomu Senát vyjadřuje takto (zde):

"Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů.

Senát rozhodl, že vyřizování petic bude příslušetVýboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten posoudí, zda podání splňuje náležitosti stanovené zvláštním zákonem.

O přijatých peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení předkládá výbor uvedený v odstavci 1 větě prvé Senátu zprávy. Ve zprávě zejména uvede, kdo petice podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly projednány a vyřízeny. Nestanoví-li Senát jinak, předloží tento výbor takovou zprávu nejpozději do 15. února za předchozí kalendářní rok.

V případě, že je pod některou z petic podepsáno více jak 10 000 občanů, zařadí se po provedeném šetření věcně příslušného orgánu Senátu její projednání na pořad nejbližší schůze Senátu."

Je také pravdou, že dle ústavy (článek 65) Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Příkladem takového postupu může být neúspěšná senátní žaloba k Ústavnímu soudu ohledně velezrady prezidenta Václava Klause z března 2013. Dále také petice " Prezidente, odejděte " podaná k Senátu na současného prezidenta Zemana, která měla přes 11 tisíc podpisů, ale byla uznána Senátem jako neodůvodněná.

Podle vyjádření Akademického senátu FAMU " dne 30. března 2016 v ranních hodinách vstoupila na děkanát FAMU dvojice mužů, kteří sepředstavili jako příslušníci kriminální policiea svou přítomnost zdůvodnili údajnou stížností na vyvěšení tibetských vlajek na budově FAMU. "

Z odpovědi policejního prezidenta (.pdf) na dopis děkana FAMU vyplývá, že dotyční dva muži se legitimovali na vrátnici a později na děkanátu FAMU jako příslušníci kriminální policie. Následně se domáhali informací, kdo inicioval vyvěšení dvou tibetských vlajek na balkonu FAMU. K návštěvě dvou konkrétních příslušníků kriminální policie OŘP Praha 1 došlo v budově FAMU tento den rovnou dvakrát.

Senátor Štěch ve svém popisu porušování běloruského sankčního režimu vychází ze špatného chápání podstaty těchto sankcí, které na Bělorusko uvalila EU kvůli soustavnému porušování lidských práv v této zemi.

Tyto sankce (z nichž většina byla v únoru 2016 zrušena) byly administrovány prostřednictvím několika direktiv Evropské komise, poslední z nichž bylo rozhodnutí 2012/642/CFSP. Sankce zde uvedené je možné rozdělit do tří hlavních kategorií:

a) Zákaz obchodování se zbraněmi mezi státy EU a Běloruskem (článek 1).

b) Zásadní omezení svobody cestovat do EU pro jmenovitě vybrané představitele běloruského režimu prezidenta Lukašenka, které se přímo podílejí na porušování lidských práv (článek 3).

c) Zmrazení všech finančních prostředků uvedených běloruských firem a podniků, které jsou také komplicitní v porušování lidských práv, či mají přímou podporu Lukašenkova režimu (článek 4).

Z výše uvedeného nijak nevyplývá, že by se sankce vztahovaly na obchod s běžným zbožím (ony "šroubky") mezi EU a Běloruskem. Ostatně, podíváme-li se na charakter obchodní výměny mezi ČR a Běloruskem v letech 2010-2014, které přímo spadají do rozmezí, které senátor Štěch zmiňuje, zjistíme, že mezi nejvýznamnější položky českého vývozu patřily: stroje a přepravní zařízení, zařízení pro průmyslová odvětví nebo třeba osobní automobily.

Pokud se podíváme na český export do Běloruska v širším časovém horizontu, tak zjistíme, že vývoz probíhal i v letech, kdy byly v účinnosti hlavní sankce EU vůči Bělorusku (2006-2016). Data vycházejí z databáze zahraničního obchodu na stránkách Českého statistického úřadu.

Tvrzení, že ČR do Běloruska během posledních 10 lete nedodala "ani šroubek", je proto nepravdivé.

Historicky se na východě Ukrajiny definovala určitá část obyvatel jako proruská, tedy sympatizující s Ruskem. Tento fakt vychází z poměrně velké menšiny obyvatel východní Ukrajiny, kteří mluví převážně rusky. V nejvýchodnějších částech Ukrajiny v roce 2001 mluvilo primárně ruskyokolo 70 % obyvatel (podle výsledků sčítání obyvatel z roku 2001). Tato statistika však neodkazuje k sympatizování s Ruskem jako takovým.

Ve volbách v roce 2014 však i v řadě regionů východní Ukrajiny (s velkou rusky mluvící menšinou) vyhrál Blok Petra Porošenka. Podpora tehdejšího Opozičního bloku (nástupce proruské Strany regionů) se zúžila pouze na oblasti Charkova, Doněcku, Luhansku, některé části Dněproprevské, Záporožské či Oděské oblasti.

Zdroj: Euromaidan Press

Opoziční blok podporuje ruštinu jako regionální jazyk, vyžaduje decentralizaci Ukrajiny, avšak odmítá anexi Krymu ruskými vojsky.

Dle výzkumu provedeném v roce 2013 bylo sice 40 % respondentů pro posílení vztahů s EU, avšak 30 % bylo pro integraci v Ruskem vedené celní unii.

Na území východní Ukrajiny tedy dle volebních výsledků je převaha obyvatel u kterých se předpokládá sympatizace s Ruskem.

Při pohledu na různé ekonomické indikátory Ukrajiny z posledních let lze skutečně konstatovat, že ekonomická situace země není příliš dobrá. Uvádíme pouze některé z nich. Při vědomí probíhajícího konfliktu na východě země je tento stav pochopitelný.

Procento populace, které spadá pod hranici rizika chudoby dlouhodobě dosahuje 20-30 % (publikace Eurostatu o životních podmínkách v zemích sousedících EU).

V roce 2015 dosahoval hrubý domácí produkt 2 108 U.S. dolarů na osobu za rok. To v podstatě kopíruje výsledek roku 2014 a nedochází ke znatelnému zlepšení.

Zemi také sužuje vysoká inflace.

Podle údajů IMF (Mezinárodní měnový fond) dosahovala Ukrajina v roce 2015 míry nezaměstnanosti 11,467 %.

(Zdrojem grafů je server theglobaleconomy.com).

Od ratifikace asociační dohody Evropským parlamentem a ratifikací všemi jednotlivými členskými zeměmi uběhlo zhruba 18 měsíců. V tiskové zprávě Evropského parlamentu bylo uvedeno, že samotná ratifikace v členských zemích EU může trvat i několik let. Z tohoto pohledu bylo schválení 27 zeměmi poměrně rychlé.

Evropský parlament ratifikoval asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou 16. září 2014 a dohoda vstoupila prozatímně v platnost. K tomuto datu byla ratifikována zatím v šesti členských státech. ČR schválila asociační dohodu 17. září 2015 a prezident Zeman jí podepsal 4. listopadu 2015. V listopadu 2015 ratifikaci ještě nedokončila Belgie, Řecko, Kypr a Nizozemsko. V době nizozemského referenda o asociační dohodě (6. dubna 2016) dohodu již ratifikovalo 27 zemí EU. Zbývalo pouze Nizozemsko, které v referendu asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou odmítlo.