Miloš Zeman

Budova Lázeňského domu Hadí Lázně v Teplicích je od roku 1958 kulturní památkou a od roku 1992 spadá také do památkové zóny Teplice. Bývalý ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) však poslední den v úřadě budovu statutu kulturní památky zbavil. „Kulturní památku nelze nechat zbourat, nemovitost v městské památkové zóně lze nechat zbourat. To je zásadní rozdíl mezi ochranou formou kulturní památky a objektem v památkové zóně,“ uvedl ředitel ústecké pobočky Národního památkového ústavu Petr Hrubý.

Rozhodnutí je vnímáno jako problematické především proto, že odporuje jen o pár týdnů staršímu stanovisku Ministerstva kultury, podle kterého měly Hadí Lázně zůstat pod památkovou ochranou.

Spor o rekonstrukci Hadích Lázní se táhne již několik let. Podnikatel a investor Jaroslav Třešňák, který Hadí lázně vlastní od roku 2006, si nechal zpracovat několik návrhů možné přestavby objektu — žádný z nich však památkářům nevyhovoval. Mezi zásadní problémy patřilo podle vedoucího krajského odboru kultury a památkové péče Radka Spály například: „Bohužel bylo navrhnuto, že by se vnitřní konstrukce vybourala kvůli tomu, aby tam bylo vloženo celé jedno patro. Je potřeba operovat s tím, že ten klenební systém je nedílnou součástí té památky. Takže to patro je samozřejmě možné, ale musí se zachovat i ty vnitřní konstrukce…“

Již zákon o státní památkové péči stanoví, že podmínky pro schválení rekonstrukce „musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru“. Památkový úřad je tímto zákonem vázán.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Projekty předložené Jaroslavem Třešňákem by představovaly významný zásah do charakteru stavby, což je v rozporu s prezidentovým tvrzením, že by byl objekt rekonstruován do víceméně původní podoby. Navrhovaná rekonstrukce by znamenala vybourání vnitřní konstrukce stavby a vložení dodatečného patra.

Pro kontext můžeme uvést, že podobná situace nastala v Teplicích i v roce 2008, kdy byla zbourána zchátralá budova Městských lázní. Jaroslav Třešňák koupil objekt o rok dříve a Ministerstvo kultury na jeho žádost odebralo budově status kulturní památky. Demolice však začala ještě před tím, než došlo k jejímu oficiálnímu povolení.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek se k problematice financování kultury, především pak k platové výši zaměstnanců, vyjadřuje již od doby své kandidatury na tuto pozici.

Během setkání s prezidentem Milošem Zemanem v den před jmenováním na post ministra došlo i na téma rozpočtu a platů v kultuře. Na brífinku poté prohlásil: „A pak ta druhá věc, o které už jsem mluvil. Jak jsem se stihl seznámit s těmi platovými poměry v těch zařízeních právě v regionech, knihovnách a v těch kulturních zařízeních jinde, tak to je podle mě evidentní, že to jsou velice mizerné peníze." (video, 8:37).

Po uvedení do funkce Zaorálek informoval o svých prioritách následovně: „Nyní chci dobře poznat rezort a lidi, kteří ho vedou, rozdělíme si práci na urgentních úkolech, které máme na stole. Tím prvním je rozpočet, respektive platy, zvláště v regionech. Byl bych rád, kdybychom ještě s ministryní financí neuzavírali tato jednání."

Zaorálek se k platům v kultuře vyjádřil i na svém Twitterovém účtu:

V pořadu Události, komentáře na ČT 24 ze dne 4. září 2019 Zaorálek dále prohlásil: „(...) především se zabývám tou otázkou, která je teď nejžhavější, to je otázka platů v kultuře. Protože já zjišťuji, že tady právě v téhle oblasti ten rozpočet je pro kulturu opět mizerný. (...) To znamená to, co mě dnes nejvíc čeká a čemu se nejvíc věnuji, mám připravená jednání, která se budou týkat právě té položky platu v kultuře, protože si myslím, že pro řadu lidí především v regionech je ta situace neúnosná." (video, 20:20).

Daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy), či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy aj.

Tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček po odvysílání pořadu Týden s prezidentem zveřejnil tabulku, která by měla prokazovat rozsah daňových úlev kritizovaných prezidentem republiky. V této tabulce je zveřejněn odhad 318,14 miliard na rok 2016, který se od avizované částky 340 miliard liší přibližně o 6,5 %. Není zde však uveden žádný zdroj dat ani metodiky výpočtu, přičemž podle dokumentu (.pdf, str.1) Kvantifikace daňových úlev v České republice za rok 2015 (dále jen Kvantifikace daňových úlev), který lze nalézt na stránkách Poslanecké sněmovny, neexistuje v současné době jednotná metodika pro výpočet těchto úlev a nejsou dána ani žádná jiná omezující pravidla podoby analýzy daňových úlev. V neposlední řadě nebyly v tabulce uvedeny výpočty pro úlevy z daní přidané hodnoty, které jsou ve výše zmíněném dokumentu Kvantifikace daňových úlev (.pdf, str. 8) zahrnuty.

Je také důležité zmínit (.pdf, str 9), že vzhledem k použité metodě ušlých příjmů a statického přístupu (analýza nebere v potaz změnu chování subjektů po zrušení těchto úlev) nepředstavují jednotlivé vyčíslené hodnoty daňových úlev současně odhad zvýšení daňových výnosů, kterých by pak mohlo být dosaženo v případě zrušení těchto úlev. Za použití stejné metodologie byla výše daňových úlev v roce 2014 (.pdf, str. 10) odhadnuta na 442,62 miliard, v roce 2013 na 419,87 miliard.

V tomto dokumentu byl odhad výše daňových úlev u daní z příjmů fyzických osob vyčíslen na 295,48 miliard, u daní z příjmů právnických osob na 13,86 miliard a u dani z přidané hodnoty na 169,13 miliard. Dohromady byla tedy výše daňových úlev za rok 2015 vyčíslena na 478,5 miliardy (.pdf, str. 9). Nutno však podotknout, že k výpočtu nebyly použity veškeré daňové úlevy vzhledem k nedostupnosti a neúplnosti dat či administrativní zátěži (.pdf, str. 2).

Hodnoty použité v dokumentu Kvantifikace daňových úlev jsou takřka stejné jako hodnoty použité v tabulce zveřejněné na prezidentských stránkách. Například položka Osvobození dávek a služeb z důchodového pojištění v tabulce předložené Hradem, představuje cca 60 miliard, ve výše zmíněném dokumentu je tato položka rovná přibližně 59 miliardám. Tabulka předložená Hradem a dokument Kvantifikace daňových úlev používají i stejné pojmenování jednotlivých položek.

Tabulka předložená mluvčím Ovčáčkem však není kompletní, chybí v ní zejména daňové úlevy z DPH. Celková hodnota daňových úlev tedy není 340 miliard, jak tvrdil prezident Zeman, ani 318 miliard, jak vyplývá z tabulky zveřejněné jeho mluvčím Ovčáčkem, ale přibližně 478,5 miliardy korun. Z tohoto důvodu tedy výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Analýzu, která by zhodnotila reálný přínos zrušení daňových úlev do státního rozpočtu, se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Je pravda, že hnutí ANO ve svém programu (.pdf, str. 11) pro volby do Poslanecké sněmovny 2017 prosazuje neutrální daňový systém:

„Zajistíme revizi systému daňových výjimek a budeme bránit zavádění dalších. Existence výjimky znamená, že určité skupině se na daních uleví, díky tomu se ale všichni ostatní na to složí. V praxi tak každá výjimka nakonec vede k vyšší sazbě daně. Daně tím fakticky ovlivňují rozhodování poplatníků, zda a jak pracovat, jak investovat nebo v čem podnikat. My prosadíme stejné podmínky pro všechny, neutrální daňový systém.“

Ministr vnitra Hamáček se staví sympaticky (čas 2:50) ke zrušení některých daňových výjimek, o zrušení daňových výjimek hovoří Jan Hamáček i ve statusu pod videem.

S odstraněním alespoň některých daňových výjimek sympatizují také například KSČM a TOP 09.

Procentuální zastoupení vyrobené elektřiny v Česku solárními elektrárnami se za posledních pět let pohybuje nad hranicí dvou a půl procent. Když opomineme rok 2019, tak největší podíl energie vyrobené solárními elektrárnami byl v roce 2015 (.pdf, str. 5).

Zdroje dat ke grafu: 2015, 2016, 2017, 2018, 2019. Tabulka s hodnotami vždy v souboru .pdf na straně 5.

Ze čtvrtletních zpráv Energetického regulačního úřadu za tento rok jsme zjistili, že za první dvě čtvrtletí (.pdf, str. 5) tohoto roku fotovoltaické elektrárny vyrobily (brutto) 1216 GWh elektrické energie. To je 2,76 procenta celkové produkce.

Doposud jsme počítali s brutto hodnotami. Do brutto hodnot je započítána i energie potřebná na chod samotných elektráren, která je u solárních elektráren takřka nulová oproti například tepelným. V letech 2017 (.pdf, str. 5), 2018 (.pdf, str. 5), a za první dvě čtvrtletí roku 2019 (.pdf, str. 5) byly podíly netto vyrobené energie 2,68 %, 2,83 % a 2,95 %.

Na základě metodiky našeho hodnocení se tedy prezident Zeman stále pohybuje v rámci naší desetiprocentní tolerance. V případě tvrzených tří procent se konkrétně jedná o rozptyl 2,7–3,3 %.

Podle dat Operátora trhu s elektřinou (OTC) se celková výše podpory obnovitelných zdrojů postupně zvyšuje. V roce 2013 činila podpora přibližně 34,9 miliard, v roce 2018 to bylo již 43,7 miliard (data pro rok 2019 nejsou zatím k dispozici). Tato podpora však není určená pouze na solární energii, ale také na větrnou či vodní energii. Poskytnutá podpora na solární energii činila v roce 2017 pouze 27 miliard, v roce 2018 to pak bylo 29,2 miliard. Podle těchto dat představovala podpora na solární elektrárny největší položku veškeré podpory na obnovitelné zdroje energie. Například poskytnutá podpora na vodní elektrárny činila v roce 2018 1,8 miliardy, v roce 2017 to bylo 2,5 miliardy.

Miloš Zeman také dále mluví o 27 miliardách plynoucích ze zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu. Podle rozpočtu tohoto ministerstva na rok 2019 je přibližně 26,6 miliard vyčleněno na dotace v oblastí energií. Tato částka ale není určená pouze na podporu solárních elektráren, ale na podporu všech obnovitelných zdrojů energie. V roce 2018 činila tato podpora přibližně 25,9 miliard.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k tomu, že Miloš Zeman hovoří o dotacích na solární elektrárny, ale argumentuje celkovými výdaji na všechny druhy obnovitelných zdrojů energie. Byť jsou výdaje na dotace pro solární elektrárny největší položkou v celkové podpoře, zdaleka nejsou jedinou.

Miloš Zeman hovoří o ukazateli, který se standardně nazývá čistá pozice. Čistá pozice představuje rozdíl mezi celkovými příjmy členského státu z rozpočtu EU a platbami do něj. Česká republika má každoročně, již od vstupu do EU v roce 2004, čistou pozici kladnou a kumulativně do konce roku 2018 dosahuje 741,3 mld. Kč.

Zdroj: Ministerstvo financí

Celkově ČR od svého vstupu do EU do 31. prosince 2018 zaplatila do rozpočtu EU 565,4 mld. Kč a získala 1,31 bil. Kč.

Zdroj: Ministerstvo financí

Tento výrok je hodnocen jako pravdivý vzhledem k minimální odchylce (přibližně 1 %) a vzhledem k objemu prostředků ve výroku Miloše Zemana.

Kofinancováním (spolufinancováním) se rozumí procentuální vyjádření objemu prostředků, kterými do projektu přispívá členský stát, respektive Evropská unie. V programovém období 2014—2020 poskytují fondy EU maximálně (.pdf, str. 5) 85 % alokace a domácí spolufinancování tak činí alespoň 15 % (státní rozpočet, veřejné rozpočty, soukromé zdroje). V určitých případech pak může být financování z evropských prostředků i vyšší než zmíněných 85 %, jedná se o případy, kdy projekt realizuje Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí či pokud je prioritní osa určena pro sociální inovace nebo nadnárodní spolupráci nebo pro jejich kombinaci. Minimální podíl evropských dotací na projektu je pak 20 %.

Pokud se podíváme do nejnovější verze (1. dubna 2019) národního seznamu (xls) operací (příjemců), který obsahuje všech 34 285 projektů/operací v období 2014-2020, u kterých bylo rozhodnuto o poskytnutí či převodu podpory, můžeme vidět, že průměrná míra spolufinancování z národních zdrojů je přibližně 27 %. Národní zdroje se dále dělí na soukromé, které celkem činí 15 % a veřejné 12 %. Průměrná účast Evropské unie je 71 %.

Ve všech z více než 34 tis. projektů programového období 2014-2020 se kofinancování z národních zdrojů ve výši 20 % vyskytuje jen 186krát. Nejčastější podíl kofinancování je 15 % z národních zdrojů, tedy maximum (85 %) ze zdrojů EU, který se vyskytuje v 11 633 případech.

Není tedy pravdou, že by příspěvek z národních zdrojů činil 20 %, a to ani z pohledu průměru, ani četnosti.

Nizozemská obchodní komora a správce obchodního rejstříku neumožňuje vyhledávání firem podle země. Nizozemský statistický úřad poskytuje informace o celkovém počtu firem, ale také neumožňuje vyhledávání podle země. Český statistický úřad neumožňuje vyhledávání českých firem v Nizozemsku. Ministerstvo průmyslu a obchodu také neposkytuje informace o počtu českých firem se sídlem v Nizozemsku.

Podle společnosti Bisnode, která sleduje počet českých společností, které mají vlastníka se sídlem v daňovém ráji, bylo v roce 2018 celkem 3 637 českých společností s vlastníkem sídlícím v Nizozemsku. Tato statistika však není natolik podrobná, aby v ní byly uvedeny konkrétní firmy a jejich vlastnická struktura. Tedy není možné přesně určit, zda se jedná o firmy, které mají sice své sídlo v Nizozemsku, ale jsou ovládány českými vlastníky, nebo se jedná například o dceřiné společnosti zahraničních firem, které mají své sídlo v Nizozemsku, ale působí i v České republice.

Dle zprávy Evropské komise (.pdf, str. 36) zaměřující se na daňové trendy v Evropské unii byla základní sazba daně z příjmů právnických osob, tedy včetně přirážek, v roce 2018 stanovená na 25 % v Nizozemí a na 26 % v Lucembursku. Evropský průměr této sazby k roku 2018 činil 21,9 %. Obě země se tedy v tomto případě pohybovaly nad průměrem. Naopak mezi země s nejnižší sazbou daně z příjmů právnických osob se zařadily například Bulharsko (10 %), Maďarsko (10,8 %), Kypr a Irsko (obě země 12,5 %). V České republice je dlouhodobě zakotvena sazba 19 % z příjmů právnických osob.

Dále podle databáze OECD činila sazba z příjmů právnických osob bez započtení daňových přirážek a dodatečných daní 18 % v Lucembursku a již zmiňovaných 25 % v Nizozemsku.

Naopak z hlediska transparentnosti a zejména spravedlnosti zdanění by se obě země propadly. Podle informací neziskové organizace Oxfam se obě země řadí mezi 15 největších daňových rájů na světě. Podle zprávy organizace Oxfam (.pdf, str. 9) poskytují daňová zvýhodnění velkým firmám.

Mimo jiné, podle statistik společnosti Bisnode počet českých firem, které mají vlastníka se sídlem v daňovém ráji, dlouhodobě ubývá. Konkrétně k roku 2018 eviduje 887 českých firem vlastněných z Lucemburska a 3637 firem vlastněných z Nizozemska.

Přestože jsou obě země neoficiálně považovány za daňové ráje, z výše uvedených zdrojů nelze tvrdit, že by země měly zavedené nízké daňové sazby ve vztahu ke zdanění právnických osob.