Miloš Zeman

Daňová problematika patří od samého začátku mezi priority (priorita č.4) současné Evropské komise.

Z lednového reportu (.pdf, str.8) o aktivitě Evropské komise v daňové oblasti je patrné, že Evropská komise provádí kroky s cílem snížit daňové podvody. Například bylo předloženo přes 25 návrhů, ze kterých byla již polovina schválena (např. směrnice o správní spolupráci, díky níž se zlepšila kooperace na mezinárodní úrovni, dále byly uvedeny změny ve zdanění podniků i změny v DPH). Komise podotýká, že tento problém není možné vyřešit daňovými autoritami samotnými, bez pomoci ostatních autorit na globální úrovni. Z tohoto důvodu byl mimo jiné v roce 2015 navržen „Tax Transparency Package“, který slouží ke zvýšení transparentnosti v korporátní daňové sféře. Aktivity tohoto typu (více aktivit v reportu) jsou podložené snahou o zvýšení dostupnosti informací a podporou jejich sdílení mezi daňovými institucemi EU a členských států. Výsledkem má být značné snížení daňové kriminality. V neposlední řadě byl Evropskou unií vydán seznam států vykazujících rysy daňových rájů, který je součástí boje proti daňové kriminalitě.

Navzdory těmto aktivitám není možné říci, že by byl problém daňových rájů vyřešen. Nicméně nelze tvrdit, že Evropská unie v boji proti daňovým podvodům nic nepodniká.

Počet občanů Evropské unie, kteří si myslí, že Evropská komise může dělat více pro zlepšení situace v oblasti daňových podvodů, se výrazně nemění. Mezi lety 2016 a 2018 klesl o pouhé jedno procento na 74 % (pdf, s. 4).

Prezident Miloš Zeman výrokem odkazuje ke svému projevu a řeči slovenské hlavy státu Andreje Kisky z 30. října 2018, kdy si oba státníci v Martině připomněli slovenskou deklaraci příslušnosti k nově vzniklému československému státu. Andrej Kiska ve svém proslovu prohlásil: „Nyní jsme zase spolu v úžasném projektu jménem Evropská unie.“

Miloš Zeman navázal na slovenského prezidenta projevem, ve kterém na adresu nyní rozdělených států zmínil: „Setkali jsme se v Evropské unii, která je skvělým projektem, jen bych si někdy přál, aby jeho projektanti byli poněkud kvalifikovanější a aby dosáhli úrovně otců zakladatelů Evropské unie.“ (první video, čas 12:10)

Andrej Kiska svůj kladný vztah k EU prezentuje dlouhodobě, například na půdě Evropského parlamentu. Na pozitivních přínosech evropského projektu se shodli začátkem října 2018 i všichni lídři V4: „Slovenský prezident Andrej Kiska poukázal na potřebu »vzájemné empatie v EU, aby si jednotlivé země vzájemně naslouchaly. Každá má svou historii, své problémy a v mnoha ohledech i jiný pohled na Evropskou unii,« uvedl Kiska. Zdůraznil přitom, že prezidenti V4 považují EU za úžasný projekt.“

Miloš Zeman EU naopak kritizuje za některé její kroky, například sankce proti Maďarsku. Podpořil by referendum o vystoupení, přestože on sám by si něco takového nepřál.

Dle čl. 17 odst. 2 Smlouvy o Evropské Unii má Evropská komise výhradní právo zákonodárné iniciativy (konsolidovaná verze, .pdf, str. 25), jediným orgánem s právem zákonodárné iniciativy je Evropská komise. Smlouva o EU či Smlouva o fungování EU však umožňují ve specifických případech tuto iniciativu i dalším subjektům - například skupině států, Evropské centrální bance či Evropskému soudnímu dvoru (.pdf., str.12).

Evropský parlament ze své funkce nemá možnost sám od sebe předkládat legislativní návrhy, ačkoli je nedílnou součástí celého legislativního procesu EU. Přesto dle článku 225 Smlouvy o fungování EU i zde existuje institut umožňující Evropskému parlamentu nepřímou zákonodárnou iniciativu:

„Evropský parlament může většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Smluv potřeba aktu Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí Evropskému parlamentu důvody.“

Je také zavádějící srovnávat Evropský parlament jako nadnárodní orgán s parlamenty národními, které takovouto zákonodárnou iniciativu mají. Evropský parlament je svojí povahou nadnárodním orgánem, a pokud jej budeme porovnávat s jinými parlamenty mezinárodních organizací, pak absence legislativní iniciativy není výjimečná, existují i parlamenty a shromáždění, které nemají žádnou zákonodárnou pravomoc.

V současné době je možné chápat Tvrdý Brexit (Hard Brexit) jako vystoupení Velké Británie z EU bez smlouvy, tudíž jako přetrhání veškerých smluvních vazeb mezi těmito celky. Tato možnost má stále silnou podporu mezi některými poslanci uvnitř vládní Konzervativní strany, ke kterým se řadí i bývalý ministr zahraničí Boris Johnson.

Měkký Brexit (Soft Brexit) je označení pro odchod Velké Británie na základě dojednané smlouvy s EU, která upravuje právní vztahy mezi oběma aktéry. Měkký Brexit má však ze své podstaty mnoho možných podob, o kterých v tomto a minulém týdnu neúspěšně hlasoval britský parlament. Z hlasování poslanců je zřejmé, že mezi možné varianty, vedle smlouvy předkládané premiérkou Theresou Mayovou, patří zachování celní unie nebo potvrzení odstupové dohody referendem. V úvahu přichází také řešení, při kterém by Velká Británie měla podobné postavení jako Norsko, a s EU by tedy byla stále úzce provázaná.

V neposlední řadě není možné vyloučit případné neuskutečnění Brexitu s ohledem na odložení Brexitu do 31.října 2019 a ujištění předsedy Evropské rady Donalda Tuska o možnosti stáhnout žádost o výstup z EU. Tuto variantu již dříve připustil i Soudní dvůr Evropské Unie. (O odložení Brexitu však nemohl Miloš Zeman v době vyřčení výroku vědět, protože rozhodnutí je novějšího data.)

Zmíněná smlouva je 584 stan dlouhá (toto číslo nezahrnuje obsah dlouhý 13 stran).

Zákon o úpravě některých vztahů v souvislosti s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie byl poslancům rozeslán 9. ledna 2019 a prezident ho podepsal 7. března 2019. Evropská komise už 14. listopadu 2018 navrhla reciproční cestování bez víz. O reciprocitě Evropská unie jednala dříve, než byl zákon navržen.

Unijní země neuvedly český zákon jako inspirativní pro jejich jednání s Velkou Británií. Český zákon nebyl ve stejné formě přejat do jiných evropských zemí. V Německu budou mít v případě tvrdého brexitu Britové 3 měsíce na to, aby zažádali o povolení k pobytu. Ministerstvo práce a sociálních věcí v Německu uvádí, že dopad odchodu Velké Británie z Evropské unie na německý trh práce není jasný. Členové Evropské unie budou moct ve Velké Británii zažádat o pobyt. Ve Francii mohou po brexitu Britové žít 12 měsíců bez povolení k pobytu. Plány zemí Evropské unie týkající se brexitu se liší od schváleného českého zákona.

Přesný počet Čechů žijících ve Velké Británii není znám. Konzulární služba českého velvyslanectví v Londýně odhaduje (.pdf - str. 2), že ve VB žije přes 100 000 občanů ČR. O sto tisících Čechů pak píše i web Euractiv.cz.

Podle nejnovějších odhadů (.xsl - 2.3) Britského statistického úřadu (ONS, Office for National Statistics pozn. Demagog) žije ve Velké Británii 49 tis. (odchylka +/- 10 tis.) Čechů. Z 22 publikovaných zemí EU je ČR na 16. místě. Z dat také vyplývá, že mezi Čechy převažují ženy. Těch ve Velké Británii žije asi 32 tis. (+/- 8 tis.), mužů pak 14 tis. (+/- 6 tis.)

Ze všech národností, kromě té britské, převažuje (.xsl - 2.3) podle ONS národnost polská. V Británii žije asi 985 tis. Poláků (+/- 47 tisíc). Dále jsou v populaci nejvíce zastoupeni Rumuni, kterých je 433 tis. (+/- 31 tis.) a Indové s počtem 374 tis. (+/- 29 tis.).

Povinná volební účast byla zavedena zákonem č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 275, 283). Výjimku z povinné účasti měly ty osoby, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo
• nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

Po druhé světové válce byla opět stanovena povinná volební účast, a to v zákoně č. 67/1946 Sb. Úprava zákona byla téměř totožná se zákonem z první republiky, byla zde pouze přidána možnost vhodit tzv. bílý lístek (nezvolit žádnou stranu). Stejné podmínky povinné volební účasti jsou uvedeny i ve volebním zákoně z roku 1948. Tento zákon byl zrušen zákonem č. 27/1954 Sb., který volební povinnost vypustil. Od poloviny roku 1954 tedy volební povinnost formálně neexistovala, přesto dle údajů Českého statistického úřadu volební účast nespadla až do voleb v roce 1990 pod hranici 99%.

Komunisté tedy povinnou volební účast v pravém slova smyslu nezavedli, pouze převzali již dříve účinný zákon, který byl zaveden již v roce 1920 (resp. 1946). Volební zákon v této podobě nakonec také zrušili.

V sedmi volebních obvodech byla v roce 2012 volební účast vyšší než 20 % (z celkových 27 obvodů). Nejnižší volební účast byla v Sokolově - 10,43 %. Průměrná volební účast byla 18,60 %.

V roce 2014 byla účast vyšší než 20 % pouze v pěti volebních obvodech. Nejvyšší volební účast byla v Uherském Hradišti, a to 21,26 %. Průměrná účast byla 16,69 %.

Ani rok 2016 nepřinesl výraznou změnu, co se týče volební účasti. Pouze ve dvou volebních obvodech přesáhla 20 %. Nejvíce lidí došlo k volbám v Praze 6, kde volební účast dosáhla 23,23 %. Průměrná účast byla pouze 15,38 %.

I v roce 2018 přesáhly pouze dva volební obvody volební účast 20 %. Jednalo se o volební obvod Náchod a Praha 12. Průměrná účast byla 16,49 %.

Od roku 2012 byla historicky nejnižší volební účast ve druhém kole senátních voleb v roce 2018, a to v obvodě Ostrava-město, kde k senátním volbám přišlo 9,23 % voličů.

„Senátní volby jsou u nás určitě volbami druhého řádu, lidé nechápou volby do Senátu jako něco super důležitého. Jediné, co by se s tím dalo dělat, je změna volebního systému (dnes dvoukolový volební systém pozn. Demagog) nebo to, co navrhují ještě radikálnější zastánci nějaké změny, tak je zrušení Senátu. Podle mého názoru ale ani jedno z toho nedává smysl. Kdybychom rušili všechny orgány, do kterých volí méně lidí, tak nakonec by se vlastně volil už jen prezident,“ okomentoval (čas 3:38:03–3:41:04) politolog Petr Sokol volební účast senátních voleb.

Uprchlické kvóty byly jakožto systémové řešení nárůstu žadatelů o mezinárodní ochranu zamítnuty na summitu evropských premiérů a prezidentů v červnu 2018. Namísto přerozdělování uprchlíků se leadři členských států shodli na zřízení severoafrických a evropských táborů, které budou efektivně zjišťovat, zda-li je žadatel uprchlíkem či ekonomickým migrantem.

Výsledek dlouhého jednání si pro ČT24 pochvaloval například premiér Babiš: "Bojovali jsme téměř devět hodin a de facto jsme prosadili, co jsme potřebovali. (...) Dosáhli jsme obrovského úspěchu, protože jsme jako V4 dosáhli toho, co jsme chtěli: Nebudou kvóty a relokace migrantů bude dobrovolná, Evropa se bude snažit zřizovat hotspoty i mimo evropský kontinent, budeme bojovat i proti pašerákům a budou pravidla pro neziskové organizace, které se chovají velice podivně."

Dvojí standard potravin byl předmětem jednání na půdě Evropského parlamentu na začátku dubna 2019. Nově bude zakázáno uvádět totožné vlastnosti u rozdílně kvalitních výrobků. Nicméně nově přijatá úprava nevylučuje rozdílnou kvalitu potravin napříč EU, nejedná se tak o úplné odstranění. Slovy eurokomisařky Věry Jourové: "Již nebude možné uvádět na trh různé výrobky a prezentovat je bez vysvětlující informace jako identické, pokud mají podstatně odlišné složení nebo vlastnosti."

S novou úpravou není spokojená europoslankyně za ČSSD Olga Sehnalová, která se problematice věnuje léta: "Je to zklamání a de facto legalizace dvojí kvality. Já se s tím textem určitě smířit nehodlám."