Miloš Zeman

Rada České televize každý rok předkládá Poslanecké sněmovně dvě zprávy: Výroční zprávu o činnosti ČT a Výroční zprávu o hospodaření ČT. V případě, že by jedna z nich nebyla dvakrát za sebou Poslaneckou sněmovnou schválena, může být Rada České televize odvolána, neznamená to ovšem, jak pan prezident Miloš Zeman uvádí, že „všechno padá“. Je pak dále na uvážení Poslanecké sněmovny, zda Radu odvolá, či nikoliv.

Podle Miloše Zemana mělo několikrát v minulosti dojít k dvojímu nepřijetí výročních zpráv Poslaneckou sněmovnou, které by umožnilo odvolání Rady České televize. V minulosti skutečně došlo k nepřijetí, ale pouze v jednom případě, nikoliv tedy k opakovanému nepřijetí, jak uvádí Miloš Zeman. Následující pokus byl o několik měsíců později Poslaneckou sněmovnou přijat. Nelze tak tvrdit, že došlo k naplnění podmínky pro možnost odvolání Rady České televize.

Druhý případ, kdy může být Rada České televize odvolána, je pokud Rada neplní povinnosti zadané zákonem. Neschválení výročních zpráv tak není jediná situace, kdy je možné odvolat Radu České televize.

Z devíti prezidentských kandidátů, které na konci listopadu 2017 zaregistrovalo ministerstvo vnitra, vykonávali nejvyšší politické funkce dva kandidáti – Mirek Topolánek a Miloš Zeman.

Někteří další kandidáti se ve veřejném prostoru angažovali rovněž, nicméně o reálné politice lze hovořit především v případě expremiéra Topolánka a současné hlavy státu.

Další kandidáti pak deklarují své politické zkušenosti různě, žádný z nich ovšem nevykonával mandát vzešlý ze všeobecných voleb. Jiří Drahoš pak například své zkušenosti s politikou deklaruje na vyjednávání s politiky v době, kdy zastával post předsedy Akademie věd.

Jisté politické zkušenosti je třeba přiznat i Pavlu Fischerovi, který působil sedm let v diplomacii jako velvyslanec ve Francii a v Monaku, později pracoval na ministerstvu zahraničí jako politický ředitel (do roku 2013) a v 90. letech působil na Pražském hradě mimo jiné také jako ředitel Politického odboru.

Politickou zkušenost deklaruje také Michal Horáček. Ten spolu s Michaelem Kocábem založil v roce 1989 iniciativu Most, která se zaměřovala na zprostředkování dialogu mezi komunisty a disentem a také na odchod sovětských vojsk z Československa. Má tedy unikátní zkušenost, která je ovšem svázána s výjimečnou situací událostí Sametové revoluce.

Petr Hannig kandidoval patnáctkrát v různých typech voleb (sněmovní, senátní, evropské), nikdy však nebyl úspěšný.

Česká republika skutečně v posledních letech zažívá hospodářský růst. Graf zachycuje čtvrtletní změnu HDP oproti stejnému období v předchozím roce. V letech 2016 můžeme pozorovat jistý pokles, změna HDP oproti stejnému období v předchozím roce je ale stále kladná. To znamená, že docházelo k hospodářskému růstu.

Růst životní úrovně můžeme poměřit například růstem příjmů, a to jak nominálních, tak především reálných. Z šetření ČSÚ (.pdf) vyplývá, že reálné příjmy vzrostly mezi lety 2014 a 2015 o 4,2 %. Reálný růst znamená, že si domácnost skutečně může koupit více spotřeby. Tento růst byl zaznamenán u domácností jak s vyšším vzděláním, tak i u domácností s nižším vzděláním.

Náklady na bydlení zůstaly na stejné úrovni, ale podíl příjmů, které domácnosti vynakládaly na bydlení se snížil na 17,1 %.

V ČR je míra ohrožení příjmovou chudobou rovna 9,7 % a zůstává podobná jako dříve.

ČR se také skutečně může pyšnit nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU. V říjnu 2017 byla míra nezaměstnanosti v ČR 2,7 %. Nízkou nezaměstnanost můžeme sledovat také v Maltě nebo Německu. Průměr EU se pohyboval ve výši 7,4 %. Naopak nejvyšší nezaměstnanost byla na jihu Evropy – v Řecku, Španělsku nebo Itálii.

V současné době skutečně není stíhaný ani kancléř Mynář ani poradce prezidenta Nejedlý. U kancléře Mynáře se však při udělování bezpečnostní prověrky stupně „přísně tajné“ objevily informace o jeho 30 let staré nehodě, za kterou měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen. V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádná vznesená obvinění, případně trestná stíhaní. Součástí trestního stíhání se však stala firma Lukoil Aviation Czech, ve které působí Martin Nejedlý jako jednatel a která musela vyplatit státu odškodné ve výši 27,5 milionu korun. To nakonec za Nejedlého zaplatila ruská společnost Lukoil.

Vratislav Mynář byl před více než 30 lety účastníkem dopravní nehody. Podle jeho slov se jednalo o nehodu pod vlivem alkoholu, kdy Mynář měl vypít pár piv a s vozidlem svých rodičů nabourat do budovy obecního rozhlasu. Za tuto nehodu měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen.

Na Vratislava Mynáře dále podal trestní oznámení bývalý hradní právník Pavel Hasenkopf, který kancléře Mynáře obvinil z pomluvy za jeho tvrzení, že Pavel Hasenkopf je spoluautorem amnestií bývalého prezidenta Václava Klause. Vedoucí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 však uvedl, že „policejní orgán založil trestní oznámení jako nedůvodné. Ani v jedné jeho části neshledal důvody k zahájení trestního řízení“.

V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádné vznesené obvinění či trestné stíhaní, které by se přímo vztahovalo k jeho osobě. U soudu se však ocitla společnost Lukoil Aviation Czech, kde Martin Nejedlý působil jako jednatel. Obvodní soud pro Prahu 1 v tomto stíhání rozhodl, že firma porušila smlouvu při skladování leteckého paliva a musí státu zaplatit 27,5 milionu korun. Firma se osm dní po rozsudku ocitla v likvidaci.

Miloš Zeman popisuje korektně pravomoce české hlavy státu, které jí v dané věci náleží. Ústava ČR ve čl. 64 uvádí:

„(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož rakouský Ústavní soud nařídil zrušení voleb nikoli kvůli nelepícím obálkám, ale kvůli nesrovnalostem v korespondenční volbě obecně. Problém s nelepícími obálkami se objevil až několik měsíců poté, co Ústavní soud nařídil opakování voleb.

První kolo rakouských prezidentských voleb z 24. dubna 2016 ovládl kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer s 35,1 % hlasů, do druhého kola s ním postoupil nezávislý Alexander Van der Bellen se ziskem 21,3 %.

Druhé kolo volby proběhlo 22. května 2016, na konci dne měl Hofer před Van der Bellenem náskok přibližně 144 tisíc hlasů (poměr 51,93 % Hofer : 48,07 % Van der Bellen), nicméně do té doby ještě nebyly započítány korespondenční hlasy.

Sečtení všech hlasů včetně korespondenčních ukázalo, že Van der Bellen porazil Hofera o téměř 31 tisíc hlasů a šest desetin procentního bodu.

Svobodná strana Rakouska obratem podala stížnost proti výsledkům voleb. FPÖ se především nelíbí nesrovnalosti v přepočítávání korespondenčních hlasů: „Výpovědi prvních svědků – předsedů volebních komisí okrsků Innsbruck-venkov a Jihovýchodní Štýrsko – potvrdily, že sčítání hlasů z korespondenčního hlasování neproběhlo podle všech pravidel. Obálky s hlasovacími lístky komise otevřely dříve než měly, a druhá z komisí dokonce hlasy dříve i sečetla. Na sčítání se navíc podílely i osoby, které ke komisi nepatřily.“

Rakouský Ústavní soud nařídil na začátku července opakování druhého kola prezidentských voleb. Podle soudu „neexistují žádné indicie o tom, že by členové volebních komisí s odevzdanými hlasy manipulovali, ale pro zpochybnění výsledků voleb je postačující, že k takovým manipulacím kvůli chybám při otvírání obálek vůbec mohlo dojít.“ Možná chybovost se pak týkala přibližně 78 tisíc obálek, což by stačilo na změnu volebního výsledku. Vyjádření soudu k této věci naleznete zde (německy).

Jednotlivé aspekty toho, proč se mají volby opakovat, rozebíral v rozhovoru pro Aktuálně.cz také ústavní právník Jan Wintr.

Několik týdnů před opakovaným druhým kolem voleb se začaly objevovat i vadné obálky s nekvalitním lepicím proužkem. Pokud se obálka na cestě rozlepí, musí být hlas prohlášen za neplatný, jelikož není vyloučena manipulace s ním ze strany třetí osoby.

Analýza ČSÚ konstatuje, že letošek je obdobím dynamického růstu. Průměrná mzda ve třetím čtvrtletí 2017 vzrostla meziročně o 6,8 %, ve druhém čtvrtletí pak dokonce o 7,6 %. Medián mezd byl ve třetím čtvrtletí 2017 meziročně vyšší o 7,1 %. Jak je patrné z přehledu meziročních indexů růstu průměrné mzdy, jedná se o největší nárůsty od roku 2008, kdy mzdy rostly podobným tempem.

Naopak v letech 2012 a 2013 docházelo k nízkému růstu a místy až k poklesu průměrné mzdy. Celkově se dá říci, že mzdy rostou kontinuálně a každoročně minimálně od roku 2004, za nějž máme data. Jak je ale patrné i z přiloženého grafu, letošní nárůst je opravdu výrazný.

Ekonomičtí analytici se pak shodují, že tlak na růst mezd vyvíjí především dobrá situace na trhu práce, kdy je velmi nízká nezaměstnanost, vedoucí místy až k nedostatku pracovních sil.

V průběhu státní návštěvy Vladimira Putina v Německu došlo při návštěvě průmyslové výstavy v Hannoveru 8. dubna 2013 k incidentu, kdy dvě polonahé členky hnutí FEMEN vběhly v rámci svého antiputinovského protestu s hesly namalovanými na svých tělech do přímé blízkosti obou státníku. Video z incidentu je dostupné na stránkách zpravodajského portálu Euronews. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Miloše Zemana byla ustavena 22. července 1998. Prostřednictvím mediálního archivu Newton Media jsme prošli články Lidových novin od tohoto data do konce srpna 1998 (tedy přidali jsme měsíční toleranci). Zemanem uvedený text Lidové noviny v tomto období nevydaly a výrok je tak hodocen jako nepravdivý.

Pro informaci přikládáme několik textů, které Lidové noviny během prvního týdne fungování Zemanova kabinetu vydaly:

• „Zemanova vláda se včera chopila moci“
• „Jak doopravdy vznikala vláda sociálních demokratů s tolerancí ODS“
• „Nová vláda zřejmě odloží vznik vyšších územněsprávních celků“
• „Vláda uvolní peníze, Zeman však zvláštní zasedání kabinetu nesvolá“
• „Pět hlavních úkolů vlády ČSSD“
• „Zemanově vládě nestačí lavice ve sněmovně“
• „Vláda bude muset zvýšit daně, ikdyž slibovala, že to neudělá“
• „Zemanova vláda shání peníze, kde se dá“
• „Vláda sociální demokracie chce posílit naše vztahy s Ruskem“
• „Zemanova vláda je zatím partou sólistů“
• „Vláda nehodlá zvýšit sociální dávky, jak slibovala“

Miloš Zeman ve svém Vánočním poselství 26. prosince 2017 skutečně ocenil programové prohlášení vlády jako dobré východisko pro diskuzi politických partnerů. Konkrétně řekl:

„A mělo by to být jednání, které se bude týkat jak programových, tak personálních kompromisů, jak je v politice zvykem. Myslím si, že návrh programového prohlášení Babišovy vlády je pro takové diskuze docela dobrým výchozím materiálem..“