Miloš Zeman

Na oficiálních stránkách Jiřího Drahoše je část, která se věnuje přístupu kandidáta k otázce referenda. Můžeme zde najít vyjádření, že „… vždy existují a budou existovat témata, o kterých ani není možné referendum vypsat. V referendu například nelze rozhodovat o základních právech a svobodách občanů.”

Opatrně se Drahoš vyjadřuje také v případě referenda o vystoupení z EU:

„Jsem velmi opatrný, pokud jde o případné referendum o vystoupení z EU. A připojuji jeden konkrétní argument. V hlasování před pouhými 14 lety se pro vstup do EU vyslovilo 77 % zúčastněných voličů. Vstupnímu referendu předcházelo mnohaleté období příprav a intenzivních jednání, byly známy i zkušenosti zemí, které do EU vstoupily před námi. Proto je možné považovat konečné rozhodnutí za velmi kvalifikované. Dnes ale není vystoupení z EU tématem, o kterém by se vedla soustavná celospolečenská debata. Jen ta přitom může přinést informace nezbytné pro pochopení problematiky v celé její šíři. Hlavní slovo dnes bohužel nemají fakta, ale politické emoce a často i cílené dezinformace. To je přesně ta situace, kdy o budoucím směřování země podle mě není správné rozhodovat v referendu.”

Zároveň však dodává, že by dodržel ústavu v případě, že by parlament přijal zákon o referendu o vystoupení z EU.

Miloš Zeman popisuje správně příklad Virginie, není ovšem pravdou, že by k rozhodnutí o jeden hlas došlo poprvé v amerických dějinách. Celkem je zaznamenáno již sedm případů, kdy různé volby dopadly remízou a musel rozhodnout los, více jich pak dopadlo rozdílem jednoho hlasu.

Ve Virginii v roce 1971 probíhalo hlasování do místního Parlamentu, kdy republikánský kandidát William Moss vyhrával o jeden hlas nad kandidátem demokratické strany Jimem Burchem. Tento volební lístek byl však panelem tří soudců prohlášen za neplatný kvůli tomu, že hlasující přeškrtnul jména dvou demokratických kandidátů, pro které omylem hlasoval, a napsal „Nepřeji si pro tyto dva hlasova t.“

Přestože později Stephen Burns, který volil v nepřítomnosti a bylo tedy známo jeho jméno, objasnil, že pro republikánského kandidáta hlasovat chtěl, volební lístek nebyl uznán. Později proběhla volba losem, ve které vyhrál William Moss.

V roce 2017 nastala opět ve Virginii stejná situace, kdy nejprve republikánský kandidát David Yancey vyhrával nad demokratkou Shelly Simonds o deset hlasů, po přepočtu se však hlasování zvrátilo ve prospěch Simonds s rozdílem jednoho hlasu. Panel soudců však rozhodl započítat sporný hlasovací lístek, který způsobil, že oba kandidáti dostali stejný počet hlasů. O výsledku opět rozhodl los, ve kterém vyhrál Yancey.

Doplnění: Miloš Zeman ve svém výroku odkazuje na situaci z prosince loňského a ledna letošního roku, kdy o vítězi voleb ve Virginii rozhodl nikoliv jediný voličský hlas, nýbrž los. Neodkazuje na situaci z roku 1971, která nastala také ve Virginii a dopadla také losem.Jím zmiňovaná situace tak není ani prvním případem rozhodnutí voleb losem (neboť již došlo k těmto případům již dříve), ani prvním případem vítězství o jediný hlas (tato situace ve Virginii vůbec nenastala).

Výroky o efektivitě EET jsme již ověřovali (například zde výrok Andreje Babiše). Jde o neověřitelné výroky, protože na výši vybraných daní má vliv více faktorů a efekt EET nejsme schopni odlišit.

Podle informací Generálního finančního ředitelství ze serveru iROZHLAS.cz vzrostl do konce května 2017 meziroční výběr DPH o 5,8 mld. Kč, dalších 8 mld. Kč vybraných na DPH je přisuzováno vyšší spotřebě.

Výběr daní je výrazně ovlivněn ekonomickým růstem, který Česká republika zažívá. Ministryně financí Schillerová k tomu na počátku prosince 2017 uvedla: „Jen na DPH na konci října meziročně plus 26 mld. Kč, tedy 9,1 % při růstu HDP 4,1 %, tedy ekonomickém růstu oproti dynamice výběru daní méně než polovičním.“

Vláda také podniká další opatření ke zvyšování daní. Např. u DPH jde jednak o EET, ale také o kontrolní hlášení. Evidence tržeb ovšem pokrývá jen část celé DPH, nespadá do ní řada položek či služeb. Souhrnně je tedy velmi komplikované posoudit, nakolik právě zavedení evidence zvýšilo výběr daní. O tom, že ze statistik nelze určit vliv EET, psal také Český statistický úřad.

Jiří Drahoš skutečně na různých akcích s občany o Miloši Zemanovi mluví. Namátkou můžeme uvést jeho setkání s občany v Klatovech či Holubově.

Výrok Miloše Zemana o amerických prezidentských volbách a loňských volbách do Parlamentu České republiky lze rozdělit do dvou dílčích částí.

Pokud se zaměříme nejprve na volby z roku 2000, tak George W. Bush na Floridě vyhrál o pouhých 537 hlasů. Záhy se však objevily nesrovnalosti a Al Gore neuznal výsledky voleb. Následně Nejvyšší soud státu Florida schválil ruční přepočítání hlasů, s tím, že měly být započteny do konečných výsledků.

Na základě tohoto sčítání byl vítězem uznán G. W. Bush (26. listopadu 2000). O osm dní později Nejvyšší soud USA zrušil verdikt Nejvyššího soudu státu Florida a vrátil kauzu zpět na Floridu, kde tamější Nejvyšší soud rozhodl o opětovném přepočítání hlasů. Bushův volební štáb požádal o pozastavení těchto přepočtů a po rozpravě mezi volebními štáby obou kandidátů Al Gore odstoupil a definitivním vítězem se stal George W. Bush.

V druhé části výroku strany parlamentních voleb 2017 poukazuje Miloš Zeman na situaci, kdy na základě stížnosti jednoho z voličů, jehož preferenční hlas nebyl započítán, nařídil Nejvyšší správní soud přepočtení přednostních hlasů, a to v 915 volebních okrscích Středočeského kraje.

Důvodem špatného započítání přednostních hlasů byly dvě skutečnosti:

• kandidát Martin Kupka byl na rubové straně volebního lístku;
• volební komise špatně započítaly preferenční hlasy, neboť přičítaly preference automaticky prvním čtyřem kandidátům na volebním lístku, ačkoli tito nebyli označeni.

Výsledkem přepočítání hlasů byla skutečně personální změna, kdy poslance Petra Bendla (ODS) ve sněmovně nahradil jeho spolustraník Martin Kupka.

V důsledku pochybení volebních komisí se začalo také diskutovat o změně pravidel v rámci voleb, která by přispěla k větší přehlednosti, zamezila zmatkům ve volebních místnostech a především zajistila správnost výsledkových statistik po sčítání. Například volební komise by měly být v budoucnu efektivněji proškoleny a volební lístky tisknuty pouze jednostranně.

Donald Trump nevykonával žádnou politickou funkci před tím, než se rozhodl kandidovat na prezidenta Spojených států – do té doby se pohyboval především v byznysu. Zároveň byl ale již od roku 1987 členem různých politických stran a častým sponzorem politických kampaní. Ronald Reagan byl guvernérem Kalifornie v letech 1967–1975, což byla jediná politická funkce, kterou vykonával předtím, než se stal prezidentem USA.

Podle svého oficiálního životopisu (zde angl.) Donald Trump poprvé kandidoval na politickou funkci až při své kandidatuře na prezidenta Spojených států. Předtím se proslavil jako podnikatel na trhu realit, podnikal ale i ve sportovním či zábavním průmyslu, psal o své kariéře i knihy. V politice se pohyboval především jako sponzor různých politických kampaní, dle deníku Washington Post sponzoroval jak republikány, tak demokraty. Donald Trump byl politicky aktivní od roku 1987, vystřídal členství ve třech politických stranách, v roce 2012 znovu vstoupil do Republikánské strany. Nikdy však nezastával volenou politickou funkci.

Ronald Reagan byl prezidentem USA v letech 1981–1989. Předtím byl hercem v Hollywoodu, hrál v 53 filmech. V roce 1967 se stal guvernérem Kalifornie, jímž zůstal až do roku 1975, což byla jeho jediná politická funkce před jeho zvolením prezidentem USA.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k faktu, že ve jmenované Eritrei funguje režim potlačující lidská práva i politické svobody, což je jedna z motivací, proč odtud lidé odcházejí.

Podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 je Eritrea až devátou zemí v pořadí, ze které nejčastěji pocházejí uprchlíci. V Eritreji žádná občanská válka neprobíhá. Od roku 1991 se v zemi nekonaly žádné národní volby.

Prezident Isaias Afwerki zde vládne bez institucionálního omezení již téměř tři desítky let. Vyšetřovací komise OSN vydala zprávu, ve které označila vládu jako zodpovědnou za systematické porušování lidských práv. V této zprávě se též uvádí, že velká část obyvatelstva je denně vystavována nuceným pracím a vězení. Režim, který vládne v Eritreji, byl označen jako totalitní a snažící se ovládnout občany prostřednictvím bezpečnostního aparátu, který pronikl do všech úrovní společnosti. Komise pro ochranu novinářů označila Eritreu v roce 2015 za jednu z nejvíce cenzurovaných zemí světa – předběhla i Severní Koreu.

V Etiopii byl v roce 2016 vyhlášen výjimečný stav, a to z důvodu dlouho trvajících protestů, při kterých bezpečnostní síly zabily stovky demonstrantů a desítky tisíc jich zadržely. Výjimečný stav umožňuje omezení práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování. Etiopie se podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 neumístila mezi deseti zeměmi, ze kterých pochází nejvíc uprchlíků.

Tyto dvě zmíněné země mají mezi sebou dlouhodobě napjaté vztahy, přičemž k poslednímu válečnému střetu došlo v roce 2016.

Zeman zde odkazuje na Global Peace Index (.pdf, str. 10), podle kterého je Česká republika skutečně na šestém místě; Švýcarsko je na devátém místě. Tento výzkum se však nezabývá přímo vnitřní bezpečností, přestože je tak politiky často brán.

V této analýze jsou zkoumány jak interní faktory (kriminalita, politická stabilita nebo pravděpodobnost násilných demonstrací), tak vnější faktory (zapojení do mezinárodních konfliktů nebo výdaje na zbrojení). Celkově se zde hodnotí spíše mírové prvky než bezpečnost. Je však pravda, že prvky, které se vztahují k vnitřní bezpečnosti, jsou hodnoceny velmi dobře. Ze skóre 1–5, kde 1 je nejlepší možné hodnocení, dostala ČR známku 1.0 v oblastech Přístup ke zbraním, Vnitřní konflikt, Násilné zločiny a politický teror. Nejhorší známku, a to 2.9, získala Policie a bezpečnostní složky. Dá se tedy mluvit o celkově dobré bezpečnosti, avšak nelze určit, jaké místo by Česká republika dostala jen v této oblasti.

Tento výrok byl ověřován již několikrát, především jako výrok dne, kde je možné najít detailní analýzu různých bezpečnostních faktorů.

Spor o zřízení systému automatických relokací v rámci Evropské unie opravdu probíhá. Návrh Dublin IV přináší možnost spuštění relokačního mechanismu, podle kterého by se změnilo určení členského státu, jež by posuzoval žádosti o mezinárodní ochranu, z tzv. „hraničních“ zemí na další země, včetně České republiky. K tomu by však došlo pouze při přetížení prvního členského státu, ve kterém žadatel podá žádost. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Návrh, na který Miloš Zeman odkazuje, je označován jako Dublin IV a jeho cílem je pozměnit stávající podobu Dublinského systému, která upravuje mechanismus řízení o žádosti o mezinárodní ochranu.

Podle stávajícího nařízení, označovaného jako Dublin III, se členský stát příslušný k posuzování žádosti určuje podle sestupně řazených kritérií (čl. 7–15), přičemž podle informací Komise (bod č. 3.2 důvodové zprávy) je nejpoužívanějším kritériem opravdu kritérium vstupu (čl. 13). Podle něj je příslušným státem ten stát, jehož hranice žadatel ze třetího státu nedovoleně překročil jako první. Dublin III žádný relokační mechanismus neobsahuje, proto musela Rada pro přijetí kvót přijmout samostatná rozhodnutí.

Návrh nařízení Dublin IV pak přináší novinku v možnosti spuštění automatického relokačního mechanismu (kapitola VII). V takovém případě by opravdu došlo ke změně státu příslušného k posouzení žádosti, a to z prvního státu, kde podal žadatel žádost, na jiný členský stát určený podle relokačního mechanismu. Tento mechanismus by se však spustil až v případě přetížení některého ze členských států.

Na závěr je třeba dodat, že výsledky summitu Evropské rady z října 2017 přinesly podstatnou změnu týkající se procesu přijetí nařízení. Zástupci členských států se totiž dohodli, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude při hlasování v Radě třeba souhlasu všech členských států, nikoliv pouze kvalifikované většiny, která je vyžadována podle unijních smluv. Česká republika tak bude mít právo veta při schvalování návrhu nařízení obsahující výše uvedený mechanismus.

Miloš Zeman se stal předsedou ČSSD v únoru 1993 a ve své funkci setrval do dubna 2001, kdy ho nahradil Vladimír Špidla. Během této doby zastával pozici předsedy Poslanecké sněmovny mezi léty 1996 a 1998 a předsedy vlády od roku 1998 do léta 2002, kdy jej vystřídal rovněž Vladimír Špidla.