Miloš Zeman

Miloš Zeman při projevu v Poslanecké sněmovně na páté schůzi 10. ledna 2018 k bodu Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry oznámil, že na debaty o možné koalici nebylo příliš mnoho času ze dvou důvodů.

„Zaprvé, pan premiér mě požádal, abych jmenoval jeho vládu 13. prosince, a já jsem mu vyhověl, protože jsem uznal jako pádný důvod, a to byla návštěva Evropské rady v Bruselu 14. prosince. Ale tím naběhla ona třicetidenní lhůta. A kromě toho, a to je druhý důvod, tady byly vánoční a novoroční svátky, takže se toho zase tak moc neudělalo.“„Zavazuji se tedy, že vytvořím před avizovaným druhým pokusem dostatečný časový prostor odpovídající možná německému modelu, aby mohla proběhnout ona jednání, ať už budou směřovat k většinové koaliční vládě, anebo naopak k menšinové vládě s tolerancí nebo podporou některých parlamentních subjektů.“

Jarosław Kaczyński skutečně není členem polské vlády, ani prezidentem. Jako předseda vládní strany Právo a spravedlnost je však označován za nejmocnějšího muže v zemi a neformálního vůdce polské vlády.

Jiří Drahoš by Andreje Babiše jako premiéra opravdu nejmenoval, vzhledem k tomu, že je trestně stíhaný. Drahoš se k tomu vyjádřil následovně:

„Řekl bych Andreji Babišovi, že člověk, který je trestně stíhán, nemůže reprezentovat Českou republiku venku, nebude mít čas na plnohodnotnou funkci premiéra.“

Podle Ústavy ČR trvá volební období prezidenta 5 let a začíná dnem složení slibu (článek 55). Vzhledem k tomu, že Zeman složil prezidentský slib 8. března 2013, bude svou funkci skutečně vykonávat do 8. března.

Ústava hovoří ve svých článcích 62–64 o pravomocech prezidenta. Není zde ani jednou zmíněno, že by byly po část mandátu prezidenta nějak omezeny.

Miroslav Kalousek opravdu vyjádřil svou individuální podporu profesoru Drahošovi. Podporu vyjádřil i některými už ne tak přímými vyjádřeními a tweety. Z nich bylo také poměrně zřejmé, že jeho preference předně míří směrem jiným, než je současná hlava státu. Podporou směrem k Drahošovi však příliš neplýtval, mnohem častěji volby glosoval se značným nadhledem.

V průběhu minulého roku představil Donald Trump tři výnosy, které krátkodobě zakazovaly vstup příslušníkům vybraných zemí do USA. Kromě toho jim bylo také zakázáno žádat o víza a o pobyt na území Spojených států. První dekret byl Federálním soudem zrušen úplně, druhý platil s částečným omezením. Zářijový výnos byl sice nejprve pozastaven, později však Nejvyšší soud povolil administrativě, aby i přes nedokončené soudní pře zatím dekret uplatňovala.

Jen pár dní po své lednové inauguraci vydal Trump kontroverzní dekret, kterým na dobu 90 dní zakázal vstup do USA všem osobám s íránskými, iráckými, libyjskými, somálskými, súdánskými, syrskými a jemenskými pasy. „Zavádím nová prověřovací opatření, abych udržel radikální islámské teroristy mimo Spojené státy. Nechceme je tady,“ řekl prezident při podpisu příkazu. Kromě toho na 120 dní pozastavil program Spojených států pro příjímání uprchlíků.

Už 3. února však Federální soud svým rozhodnutím dočasně zablokoval prezidentův dekret zakazující vstup do USA občanům zmíněných sedmi muslimských zemí. Opatření soudu mělo platnost na celém území USA. Bilý dům se proti tomuto rozhodnutí odvolal a spor projednával o pár dní později odvolací soud v San Franciscu. Tříčlenný senát rozhodnutí Federálního soudu potvrdil a Trumpův dekret zůstal neplatný.

V březnu vydal Trump další výnos, který zakazoval na 90 dní vstup obyvatel šesti většinově muslimských zemí do Spojených států. Nařízení se týkalo jen žadatelů o nová víza – držitelé platných víz mohli do USA nadále cestovat. Dekret se vztahoval na občany Íránu, Jemenu, Libye, Somálska, Súdánu a Sýrie. I tento dekret byl však soudy následně částečně zrušen. V okleštěné podobě začal zákon platit v červnu.

V září Trump vyhlásil další protiimigrační opatření. Zákaz cestování do Spojených států se nově týkal občanů osmi států – KLDR, Čadu, Íránu, Jemenu, Libye, Somálska, Sýrie a Venezuely. Oproti některým dřívějším nařízením Bílého domu byl nynější Trumpův dekret dlouhé měsíce připravován a konzultován s cizími vládami, napsala agentura AP.

V říjnu byl zářijový dekret zrušen federálními soudy na Havaji a v Marylandu. Verdikt začal platit okamžitě po vynesení, a to na území celých Spojených států.

V listopadu odvolací soud částečně uvolnil blokádu, kterou soud nižší instance uvalil na rozhodnutí Bílého domu znemožnit vstup do USA občanům několika většinou muslimských států. Část Trumpova dekretu proti přistěhovalectví tak vstoupila v platnost, byť rozhodnutí odvolacího soudu bylo předběžné. V prosinci pak Nejvyšší soud Spojených států povolil administrativě prezidenta, aby i přes nedokončené soudní pře zatím plně uplatňovala protiimigrační dekret.

Kromě toho vyvolal Trump v září velké diskuze svým rozhodnutím zrušit vízový program pro přistěhovalce, kteří přišli do USA jako děti. Svůj krok zdůvodnil snahou získat nová pracovní místa pro rodilé Američany. Podle statistik amerických imigračních úřadů pobývalo vloni v rámci ochranného programu v USA přes 700 000 lidí. Před pár dny Trump prohlásil, že je ochoten dosáhnout dohody o ochranném programu pro imigranty označovaném pod zkratkou DACA.

Donald Trump na začátku prosince 2016 prohlásil, že USA uzná Jeruzalém jako hlavní město Izraele, s tím, že Izrael má právo určit si své hlavní město. Ve svém projevu oznámil plán přesunout do Jeruzaléma americkou ambasádu, která v současné době sídlí právě v Tel Avivu.

Na druhou stranu však nechal uplynout datum, do kterého měl být tento přesun podepsán, jak píše například Guardian. Tento plán vyvolal odpor Palestinců, rovněž Liga arabských států vyjádřila svůj nesouhlas a obvinila USA z vyvolávání chaosu. Na shromáždění OSN se k Trumpovu plánu ostatní státy odmítly připojit.

Miloš Zeman stejný nápad už nadnesl při zahajovacím ceremoniálu Dnů pro Izrael v Hradci Králové v roce 2013. Dokonce i USA vyslovily nesouhlas s přesunem vlastních úředníků do Tel Avivu. Nejožehavějším tématem byl přesun v době Rusnokovy dočasné vlády. Zeman spoléhal, že při delším funkčním období právě tato vláda podpoří jeho návrh na přesun ambasády do Jeruzaléma. Jiří Rusnok se však od Zemanova přání distancoval a potvrdil, že ani jeho kabinet nepočítá s projednáváním této alternativy. Sám Zeman na následné návštěvě Izraele k tomuto svému plánu přidal některé další podmínky, které by reálně vedly k nemožnosti jej uskutečnit.

Donald Trump nevykonával žádnou politickou funkci před tím, než se rozhodl kandidovat na prezidenta Spojených států – do té doby se pohyboval především v byznysu. Zároveň byl ale již od roku 1987 členem různých politických stran a častým sponzorem politických kampaní. Ronald Reagan byl guvernérem Kalifornie v letech 1967–1975, což byla jediná politická funkce, kterou vykonával předtím, než se stal prezidentem USA.

Podle svého oficiálního životopisu (zde angl.) Donald Trump poprvé kandidoval na politickou funkci až při své kandidatuře na prezidenta Spojených států. Předtím se proslavil jako podnikatel na trhu realit, podnikal ale i ve sportovním či zábavním průmyslu, psal o své kariéře i knihy. V politice se pohyboval především jako sponzor různých politických kampaní, dle deníku Washington Post sponzoroval jak republikány, tak demokraty. Donald Trump byl politicky aktivní od roku 1987, vystřídal členství ve třech politických stranách, v roce 2012 znovu vstoupil do Republikánské strany. Nikdy však nezastával volenou politickou funkci.

Ronald Reagan byl prezidentem USA v letech 1981–1989. Předtím byl hercem v Hollywoodu, hrál v 53 filmech. V roce 1967 se stal guvernérem Kalifornie, jímž zůstal až do roku 1975, což byla jeho jediná politická funkce před jeho zvolením prezidentem USA.

Podle studie (.pdf) z roku 2014 s názvem Světový projekt o internetu - Česká republika bylo mezi lidmi staršími 14 let 79 % uživatelů internetu, nejméně uživatelů bylo mezi lidmi staršími 75 let (str. 4). V roce 2016 bylo podle dat Českého statistického úřadu (.pdf, str. 6) připojeno k internetu 82 % domácností, ve kterých žijí osoby ve věku 16–84 let, lišících se hlavně podle vzdělání.

Podle ČSÚ naše země také patří v rámci Evropy mezi ty, ve kterých se vybavení internetem rozšiřovalo v posledních 10 letech nejrychleji. Přetrvávají ovšem rozdíly ve vybavenosti z hlediska příjmu a věku.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k faktu, že ve jmenované Eritrei funguje režim potlačující lidská práva i politické svobody, což je jedna z motivací, proč odtud lidé odcházejí.

Podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 je Eritrea až devátou zemí v pořadí, ze které nejčastěji pocházejí uprchlíci. V Eritreji žádná občanská válka neprobíhá. Od roku 1991 se v zemi nekonaly žádné národní volby.

Prezident Isaias Afwerki zde vládne bez institucionálního omezení již téměř tři desítky let. Vyšetřovací komise OSN vydala zprávu, ve které označila vládu jako zodpovědnou za systematické porušování lidských práv. V této zprávě se též uvádí, že velká část obyvatelstva je denně vystavována nuceným pracím a vězení. Režim, který vládne v Eritreji, byl označen jako totalitní a snažící se ovládnout občany prostřednictvím bezpečnostního aparátu, který pronikl do všech úrovní společnosti. Komise pro ochranu novinářů označila Eritreu v roce 2015 za jednu z nejvíce cenzurovaných zemí světa – předběhla i Severní Koreu.

V Etiopii byl v roce 2016 vyhlášen výjimečný stav, a to z důvodu dlouho trvajících protestů, při kterých bezpečnostní síly zabily stovky demonstrantů a desítky tisíc jich zadržely. Výjimečný stav umožňuje omezení práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování. Etiopie se podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 neumístila mezi deseti zeměmi, ze kterých pochází nejvíc uprchlíků.

Tyto dvě zmíněné země mají mezi sebou dlouhodobě napjaté vztahy, přičemž k poslednímu válečnému střetu došlo v roce 2016.