Miloš Zeman

Senátorka Eliška Wagnerová zmínila možnost ústavní stížnosti a 60 denní lhůty v pořadu Otázky Václava Moravce ze dne 25. listopadu 2012. Její řeč lze shlédnout ve videoarchivu zmíněného pořadu (39. minuta pořadu). Totéž také uvádí článek na stránkách České televize. Ústavní stížnost, jež lze podat po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které musí být známé nejpozději 13. prosince 2012. Následná lhůta na ústavní stížnost je tedy v rozmezí 13. prosince 2012 až 11. února 2013 což rozhodně přesahuje termín plánovaných prezidentských voleb (11. - 12. ledna 2013).

Konkrétně výrok Elišky Wagnerové zněl: “ No a tedy pokud se to dostane k Ústavnímu soudu, a já v tom vidím tedy velkou slabinu také, že ten zákon nepočítal právě s tou možností podání ústavní stížnosti s tím, že na ústavní stížnost je 60 dnů. A na tom nemůže být prostě ten stěžovatel krácen. Na 60 dnů od 13. prosince, o kterém zde bylo hovořeno, přichází až do února, jo.”

Výrok je pravdivý na základě informací zveřejněných na serverech internetových deníků. Při kontrole přihlášek kandidátů do přímé volby prezidenta Ministerstvo vnitra obvinilo Miloše Zemana z udání svého trvalého pobytu na jiné adrese, než uvedl na kandidátní listině a ve svém prohlášení. Následně však vyšlo najevo, že se jednalo pouze o formální chybu v interpunkci v uvedeném názvu ulice trvalého bydliště.

V roce 2002 uspořádala sociální demokracie referendum o prezidentském kandidátovi, ve kterém mohla hlasovat jak veřejnost tak členové strany. V něm skutečně zvítězil se ziskem 12 836 hlasů Zeman. V lednu 2003 pak kandidaturu Zemana stvrdil ústřední výbor strany, nelze ovšem říci, že toto zasedání by se dalo považovat za referendum. V roce 2002 tak sice mohli hlasovat jak příznivci tak členové strany, nicméně fyzicky dvě referenda neprobíhala. Zmiňme ještě také, že např. server iDnes.cz upozornil, že v referendu se mohly objevit zfalšované hlasy. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý. O setkání prezidetnských kandidátů M. Zemana a J.Dienstbiera s předsednictvem KSČM informoval například Český rozhlas či ČT24 na svém webu. Ta uvádí doslovně: “ Výkonný výbor KSČM začal vybírat prezidentského kandidáta, kterého jako strana podpoří v lednové přímé volbě. O podporu komunistů se přišel přímo na jednání výboru ucházet Miloš Zeman a Jiří Dienstbier (ČSSD) - nebyla to však jejich iniciativa, strana si oba muže pozvala.”

Jednoznačně proti podpoře komunistů pro svou kandidaturu se postavila Jaroslava Moserová v roce 2003. Miloš Zeman se tedy mýlí v tom, že o podporu KSČM žádal každý kandidát.

Václav Žák napsal takový článek již pro Listy č. 4, r. 2009. V něm zpochybňuje tvrzení, že “ Opoziční smlouva [vedla] k nevídanému nárůstu korupce ”.

Podle Žáka “ až do vlády Miloše Zemana byly základním systémovým prvkem korupce banky. Zde se dávaly úvěry po známostech, na politickou objednávku, za provizi”. Proto údajně “za základní systémové protikorupční opatření [tj. privatizaci bank] vděčíme ministru financí Mertlíkovi [r. 1998-2001] ”. Autor vyvozuje, že “ Zemanova vláda [korupci] privatizací bank mimořádně oslabila ”. Zeman sice přidává na důrazu výrazem “zastavila”, jinak ale pravdivě parafrázuje Žákův článek z r. 2009.

Zároveň jsme ale nezjistili, zda Václav Žák napsal podobný článek také “dnes”, jak tvrdí Zeman. Je přirozeně možné, že článek existuje, avšak zatím nebyl zveřejněn. Výrok proto označujeme jako neověřitelný.

Podle údajů popisujících metodiku sestavení indexu korupce ve vybrané zemi tzv. Index vnímání korupce (Corruption Perception Index) uveřejněných na webových stránkách a v dalších dokumentech mezinárodní organizace Transparency International (TI), je výrok pravdivý. TI ve své metodice pro rok 2011 uvádí, že Index vnímání korupce je souhrnný indikátor vypočítaný pomocí údajů ze 17 zdrojů poskytnutých 13 renomovanými institucemi (např. African Development Bank, Asian Development Bank, Bertelsmann Foundation a další), které měří celkový rozsah korupce (frekvence, výše úplatků) ve veřejném prostoru. Mezi zdroje informací o dílčí zemi jsou zařazeni, jak obyvatelé tak cizinci se vztahu k ní, kdy se jedná o kombinaci jejich subjektivních hodnocení založených na mixu hospodářských průzkumů, analýz ekonomického rizika a hodnocení expertů z mezinárodních institucí (přesně: “The sources used in the CPI 2011 draw on the perceptions of both resident and nonresident experts and are a mixture of business surveys, assessments by commercial risk analysts and country experts from international institutions.”) Samotný výpočet indexu se skládá ze 3 kroků z nichž poslední (předchozí dva zajišťují konvertabilitu a snižují míru zkreslení u porovnávaných zemí) zahrnuje zprůměrování všech hodnot pro zkoumanou zemi, kdy musí existovat minimální tři oddělené série dat (dílčích “indexů) a zdrojů, aby mohla být země ohodnocena.

Přesný popis všech kroků se nachází na zmíněných webových stránkách v odkazu DOWNLOAD DATA (.zip).

Výrok nelze ověřit, neboť neexistuje zdroj, který by popisoval oznamovatele trestných činů, nelze tedy přesně uvést, kolik trestních oznámení podala vláda Miloše Zemana v letech 1998 - 2002.

Vláda Miloše Zemana zastávala svůj úřad od 22. července 1998 do 12. července 2002. V usnesení Vlády ČR č. 819 ze dne 28. července 1999 je schválena privatizace menšinového podílu, konkrétně 46,29% akcií Mostecké uhelné společnosti, které byly v tu dobu ve vlastnictví státu.

V usnesení Vlády ČR č. 819 ze dne 28. července 1999 byla kupní cena celkového počtu 4 089 763 ks akcií o nominální hodnotě 1 000,- Kč/1 ks stanovena na 650 000 000,- Kč. Tržní cena akcie Mostecké uhelné společnosti byla 28. července 1999 ve výši 127,040,- Kč/ks. Na základě výpočtu cena/ks zjistíme, že kupní cena v případě prodeje státních akcií byla stanovena na 158,933,- Kč/ks. To je cena odpovídající 125,1%, tedy o 25,1% vyšší. Sám například v rozhovoru pro on-line deník Týden.cz z listopadu 2011 také uvádí údaj 25%. Zde tedy o 5% přidává.