Miroslav Kalousek

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť lidovci podpořili svým hlasováním platný zákon o evidenci tržeb, který skutečně dopadá na všechny subjekty, jak byly navrženy vládou, resp. ministerstvem financí. V závěrečném hlasování o návrhu zákona, jenž zavádí současné nastavení EET, bylo 13 poslanců KDU-ČSL pro (všichni přítomní).

Doplňme, že zástupci KDU-ČSL prosadili rozfázování EET do celkem čtyř vln, z nichž třetí a čtvrtá proběhnou až po volbách do Poslanecké sněmovny. Touto věcí se zabýváme v předchozím výroku.

Poslanecký klub TOP 09 patřil mezi ty, jež vetovaly projednání zákona v prvním čtení. Zároveň ani jeden z poslanců TOP 09 nehlasoval pro finální znění novely zákona o registru smluv. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Kalousek odkazuje na projednání návrhu podle § 90 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který umožňuje předkladateli zákona navrhnout sněmovně schválení zákona v prvním čtení. V takovém případě lze k rozhodujícímu hlasování o zákonu přistoupit hned v prvním čtení po obecné a podrobné rozpravě, přičemž k zákonu nelze podávat pozměňovací návrhy. Pokud však proti návrhu na schválení zákona v prvním čtení vznesou námitky nejméně dva poslanecké kluby nebo 50 poslanců, zákon tímto způsobem schválit nelze a následuje standardní legislativní procedura se třemi čteními.

Tato situace nastala právě v případě novely zákona o registru smluv, kdy předkladatelé navrhli sněmovně schválit tuto novelu hned v prvním čtení. Proti tomu se však postavily poslanecké kluby ODS a TOP 09, které tento návrh vetovaly (4. odstavec zdola) a tím pádem zamítly. Novela tím pádem pokračovala ve standardní proceduře sestávající se ze tří čtení, během kterých se k novele přidalo celkem 9 stran (.pdf) pozměňovacích návrhů. Po dramatickém průběhu, který je podrobně popsaný v našem výroku dne, nakonec došlo na konečné hlasování, ve kterém žádný z poslanců TOP 09 finální znění novely nepodpořil. Výrok poslance Kalouska tak hodnotíme jako pravdivý.

Vůle vyjmout jen Budvar skutečně od lidovců byla. Alespoň v prvním čtení návrhu zákona, který toto chtěl prosadit. Po vetu dvou poslaneckých klubů byla načtena celá řada dalších návrhů, z nichž některé i prošly. Na konci projednávání proto nebyla otázka položena tak, zda Budvar vyjmout, nebo ne, ale zda vyjmout Budvar a řadu dalších povinných subjektů, nebo ne.

I díky hlasům KDU-ČSL došlo k osekání registru smluv, původně však Jurečka a spol. skutečně navrhli vyjmout pouze Budvar, a to již v prvním čtení. Proti však byly kluby TOP 09 a ODS. Tedy - lidovci pouze Budvar vyjmout zkusili, proti se však postavily dvě opoziční strany a znemožnily to. Následně pak došlo k načtení dalších návrhů a osekávání registru.

Ministr Jurečka se svými spolustraníky poslal do sněmovny novelu zákona o registru smluv. V ní stojí, že z evidence, jak byla zavedena, vyjímá národní podniky. Aktuálně funguje v České republice národní podnik jediný - Budějovický Budvar. Šlo tedy skutečně o vyjmutí tohoto jednoho podniku.

V bodě 7 pak opravdu přišli předkladatelé s tím, aby poslanci návrh schválili již v prvním čtení. To umožňuje § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Jurečka a spol. tedy ve svém návrhu uváděli:

„Pro dosažení cíle tohoto návrhu zákona je nezbytné, aby nabyl účinnosti současně se
zákonem o registru smluv. V případě řádného legislativního procesu lze očekávat, že tento termín nebude splněn, proto se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.“

Zákon o jednacím řádu ovšem rovněž uvádí (§ 90 odst. 3), že návrh již v prvním čtení schválit nelze, pokud vznesou proti tomuto postupu námitku alespoň dva poslanecké kluby nebo 50 poslanců. Během projednávání vznesl námitku jménem klubů TOP 09 a ODS předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura.

Uvedl: „Nebudu opakovat argumenty mnoha předřečníků. Mnozí z vás na mikrofon nebo soukromě mi říkali: Vetujte to. Nemáte tu odvahu. Tak já to udělám. Jménem dvou poslaneckých klubů ODS a TOP 09 vetuji projednávání podle § 90 odst. 2. Máme to za sebou.“

Ministr Jurečka spolu s KDU-ČSL tedy skutečně zamýšlel původně vyjmout pouze Budvar, po vetu ODS a TOP 09 však byla načtena celá řada pozměňovacích návrhů, jež výjimky značně rozšířily. Finální hlasování, které registr smluv výrazně osekalo, podpořili i někteří poslanci KDU-ČSL.

Během hlasování o novele zákona o registru smluv vzešlé z pera poslanců KDU-ČSL se dospělo do třetího čtení. V něm se vždy nejprve hlasuje (dle zákona o jednacím řádu) o jednotlivých pozměňovacích návrzích a dále o zákonu jako celku ve znění pozměňovacích návrhů.

Poslanci tedy nejprve přijali návrh, který z registru smluv vyjímá státní podniky (a některé další návrhy). Je poměrně zajímavé, že tento návrh prošel až během pátého hlasování. Např. poslanec KDU-ČSL Kudela se během těchto pěti hlasování nikdy nevyjádřil dvakrát po sobě stejně, byť šlo o rozhodování v řádu minut.

V každém případě Jurečka pro tento pozměňovací návrh nehlasoval. Když se však hlasovalo o zákonu jako celku, jednalo se již o verzi upravenou i tímto pozměňovacím návrhem. To již Jurečka podpořil.

Dá se tedy konstatovat, že Marian Jurečka schválil vyjmutí státních podniků (a např. krajských i obecních firem) z veřejné kontroly prostřednictvím registru smluv.

Předkladatelem zákona o registru smluv byl Kalouskův poslanecký kolega Jan Farský (STAN). Tento registr byl sněmovnou schválen v září 2015 a už tehdy byl pozměňovacími návrhy „osekán“ proti vůli svého předkladatele Farského, který schválení zákona komentoval slovy: „Ty výjimky jsou daň za to, že zákon vůbec prošel. Jde asi o deset procent všech prostředků, které má registr smluv obsáhnout.“ Jedním z autorů pozměňovacích návrhů, jež do zákona přinesly výjimky, byl však právě i Miroslav Kalousek. Ten uspěl s požadavkem vyjmout z působnosti zákona šest institucí s takzvanými chráněnými rozpočtovými kapitolami, o nichž kvůli nezávislosti nerozhoduje vláda, ale sněmovní rozpočtový výbor. Jde například o Kancelář prezidenta republiky nebo Český statistický úřad.

Ústředním kritikem změn v zákoně o registru smluv je po celou dobu debaty zejména Farský, jemuž se nelíbil ani plán vyjmout ze zákona pivovar Budvar. Nad novelou schválenou společně s několika pozměňovacími návrhy v únoru 2017 lamentoval také Kalousek, který prohlásil: „Zase se bude tvrdit, že to máme, bude se to tak jmenovat, ale obsah bude vykastrován tak, že zákon bude úplně nefunkční.“

Jeden z pozměňovacích návrhů vyjmul z povinnosti registru smluv státní podniky, druhý obecní a krajské společnosti.

Samotný zákon č. 340/2015 Sb. o registru smluv byl poprvé navržen poslancem Farským (STAN) již v roce 2012. Na projednání čekal rok, než byl odložen. Znovu byl navrhnut po předčasných volbách v listopadu 2013 s tím, že v lednu 2014 prošel prvním čtením. V červnu 2014 zákon prošel ústavním výborem PS. Po problémech, jako bylo například vrácení zákona Senátem, je schválen v listopadu 2015.

Již v únoru 2016, ale poslanci navrhují novelu tohoto zákona. Hlavním důvodem je poskytnutí výjimky pro státní pivovar Budvar. Mezi únorem a červnem 2016 se na původní návrh výjimek pro Budvar nabalí další desítky pozměňovacích návrhů a výjimek ze zákona. Dne 1. července 2016 zákon vstupuje v platnost.

Jednání trvala od ledna 2016 do února 2017, kdy byla novela 22. února schválena ve třetím čtení po poměrně nepřehledném hlasování. Byly zde prosazeny výjimky pro státní a městské firmy, jež umožňují nezveřejňování části smluv. Portál Rekonstrukce státu, který se vývojem kolem registru dlouhodobě zaobírá, odhaduje, že tyto výjimky umožní nezveřejňovat zakázky za cca 148 miliard korun ročně z veřejných rozpočtů. Odhaduje se, že každý rok proteče ve státních zakázkách cca 600 miliard korun.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. I když jde jen o odhad, zmiňované sumě se blíží jak předpokládané částky občanské veřejnosti, tak i předkladatele prvotní verze poslance Farského.

Konkrétní dohoda mezi předsedy poslaneckých klubů a její naplnění není veřejně dostupnou informací. Neexistuje z ní něco jako zápis a není tedy možné korektně doložit, co přesně zástupci jednotlivých frakcí dohodli a nakolik se této dohody drželi. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výše výdajů na neinvestiční transfery podnikatelským subjektům v návrhu státního rozpočtu (.pdf, str. 69) pro rok 2017 dosáhla 49,3 mld. korun.

Největší podíl těchto transferů připadá na ministerstvo průmyslu a obchodu částkou 32,3 mld. korun.

Volební program TOP 09 (str. 28) pro předčasné volby 2013 skutečně registr smluv obsahoval. Uváděl:

„Občanům musí být zajištěna dostupnost a racionální fungování samospráv a státní správy. Zde prosazujeme co nejvyšší míru transparentnosti, např. povinným zveřejňováním veškeré rozpočtové dokumentace (rozklikávací rozpočty) a smluv ve veřejném sektoru (registr smluv). Zveřejnění bude podmínkou účinnosti smlouvy a veřejnost tak bude mít kontrolu nad hospodařením státu, obce či kraje. Maximální prioritu má boj proti korupci a zapojení občanů do kontroly hospodaření veřejnéhosektoru.“

Návrh zákona o registru smluv byl do Poslanecké sněmovny načten na začátku prosince 2013, tedy velmi krátce po volbách. Šlo o poslanecký návrh, který spolupodepsali zástupci TOP 09, ANO a KDU-ČSL. Ten se tak do sněmovny dostal ještě dříve, než vůbec současná koalice dojednala svou spolupráci. V době předložení návrhu vládl bez důvěry kabinet Jiřího Rusnoka. Koalice vzešlá z voleb proto v tomto období neměla ani šanci nic předkládat, premiér Sobotka byl jmenován do své funkce až v lednu 2014. Celá vláda pak získala důvěru v únoru 2014.

Je proto zavádějící tvrdit, že pokud to neudělala vláda, šlo to posl. iniciativou. Kalousek navozuje dojem, že snad vláda registr nechtěla, přitom neměla vůbec možnost jej předkládat. Dodejme, že poslanecký návrh spolupředložili i poslanci dvou budoucích vládních stran.

Na základě doplňujících informací bylo doplněno odůvodnění, hodnocení výroku však zůstalo nezměněno. Kalousek se tímto a následujícím výrokem zprošťuje odpovědnosti za emisní boom korunových dluhopisů vydaných soukromými společnostmi v letech 2011 a 2012. Ve skutečnosti tato možnost opravdu měla právní základ položen v 90. letech. Následně byla ovšem návrhem Kalouskova ministerstva financí ze zákona krátce vypuštěna, záhy vrácena zpět (opět MF pod Kalouskem) a nakonec opět vypuštěna (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru.) V krátkém období, kdy byla možnost vrácena zpět do zákona, pak Kalousek vydal v několika vlnách sérii státních korunových dluhopisů, které v nastartovaly vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu nejde de facto o to, že by Kalousek takovouto možnost nově vytvořil, nicméně takovou možnost "oživil" a výrazně se tak zasadil o boom korunových dluhopisů.

Prve uveďme na pravou míru vyjádření prezidenta. Miloš Zeman skutečně na své návštěvě Karlovarského kraje označil Kalouska (TOP 09) za toho, kdo jednání Babišovi umožnil. Karlovarský deník ve svém textu uvádí:

„Z tisku vím, že pan Babiš koupil před několika lety korunové dluhopisy, které byly osvobozeny od daně, ' řekl prezident. Místní se však jeho názor na jednání ministra financí nedozvěděl. Místo toho mu prezident řekl, že takové jednání umožnil Miroslav Kalousek.“

Svobodné fórum uvádí expresivnější výrok:

„Pokud jsem o této věci informován, a to jenom z veřejných zdrojů, tak vím, že pan Babiš koupil korunové dluhopisy před několika lety a že tyto dluhopisy byly osvobozeny od daní. A víte, kdo je osvobodil od daní? Tehdejší ministr financí, který se jmenoval Miroslav Kalousek. Zavřete Miroslava Kalouska.“

Dále rozeberme to, nakolik Kalousek nese odpovědnost za emisní boom nedaněných korunových dluhopisů. Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu. Jeho vyjádření je tedy zavádějící, když neuvádí situaci v úplném kontextu a navazujícím výrokem jej pak uvádí zcela mimo něj.