Pavel Žáček

Pavel Žáček hovoří o úspěších Bezpečnostní informační služby (BIS), mezi které řadí (video, čas 9:41) „likvidaci dvou ruských rezidentur“ jakožto důsledek kauzy Vrbětice. Vzhledem ke kontextu výroku pojmem „rezidentura“ rozumíme základnu členů některé z ruských tajných služeb.

Informace o vyšetřování výbuchu muničních skladů, k němuž došlo ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014, zveřejnili ministr vnitra a tehdejší ministr zahraničí Jan Hamáček (ČSSD) a předseda vlády Andrej Babiš (hnutí ANO) na tiskové konferenci dne 17. dubna 2021. Premiér tehdy oznámil, že podle zjištění českých tajných služeb byli do výbuchu skladů zapojeni ruští agenti. „Musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů,“ uvedl na tiskové konferenci Andrej Babiš.

Z České republiky bylo v této souvislosti vypovězeno 18 pracovníků ruské ambasády v Praze, kteří byli českou stranou identifikováni jako členové ruských tajných služeb – konkrétně jako agenti vojenské rozvědky GRU a civilní rozvědky SVR. Ruští zpravodajci odletěli z Prahy dva dny po oznámení, tedy 19. dubna 2021. Ruská federace následně v odvetném kroku vyhostila 20 členů české diplomatické mise, včetně zástupce velvyslance Luboše Veselého.

Doplňme, že dne 21. dubna se ministrem zahraničních věcí stal Jakub Kulhánek. Ten poté vyžadoval, aby ruská strana umožnila návrat všech vyhoštěných českých diplomatů na ambasádu v Moskvě. Ruská federace na tento požadavek ovšem neodpověděla. České ministerstvo zahraničí proto rozhodlo o vyhoštění dalších 63 pracovníků ruské ambasády v Praze, čímž se srovnal počet pracovníků na obou ambasádách.

Mluvčí Ministerstva zahraničí Eva Davidová v květnu uvedla, že výjezdní příkaz obdrželo celkem 123 ruských občanů. Diplomaté a zaměstnanci ruské ambasády v Praze opustili území Česka na konci května. Početní obsazení konzulátů v Brně a Karlových Varech zůstalo stejné.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož v důsledku kauzy výbuchu vrbětických muničních skladů došlo k vyhoštění zaměstnanců ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové dvou ruských rozvědek GRU a SVR. Lze tedy říci, že de facto došlo k rozbití či k „likvidaci“ dvou ruských rezidentur. Doplňme, že podobně se v dubnu 2021 v této spojitosti vyjádřil například i ministr vnitra Jan Hamáček.

V polovině srpna končí mandát stávajícímu řediteli Bezpečnostní informační služby (BIS) Michalu Koudelkovi. Vláda Andreje Babiše jej nicméně pověřila vedením BIS, dokud nebude jmenován nový ředitel. O zastupování ředitele nemluví zákon o zpravodajských službách ani zákon o Bezpečnostní informační službě, a proto není jasné, jak rozsáhlé bude mít Michal Koudelka v takové situaci pravomoci.

Pravomoci ředitele BIS upravuje zákon o Bezpečnostní informační službě. Ředitel BIS rozhoduje například o opatřování krycích dokladů nebo o používání krycích prostředků. Rozhoduje také o sledování a jeho dokumentaci, případně k tomu může pověřit vedoucího organizačního útvaru. Další povinnosti jsou potom upraveny v § 19 téhož zákona. V odstavci 2 je například uložena povinnost předkládat kontrolnímu orgánu statut BIS, návrh jejího rozpočtu nebo písemná zadání úkolů uložených vládou či prezidentem republiky. Odstavec 3 potom upravuje, jaké materiály ředitel BIS předkládá kontrolnímu orgánu na jeho požádání.

Pozici náměstka zákon o BIS neupravuje, výše zmíněné pravomoci tedy patří výhradně řediteli. Dá se proto tvrdit, že „ředitel BIS má velkou odpovědnost“, jak uvádí poslanec Žáček. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Odpovědnost za činnost Bezpečnostní informační služby (BIS) a za výběr jejího ředitele je upravena v zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách. § 7 tohoto zákona konkrétně uvádí: ,,Za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje ji vláda."

Jmenování ředitele BIS je potom upraveno v § 4 odst. 2, podle kterého přísluší tato pravomoc vládě. Doplňme, že kandidáta může vláda jmenovat ředitelem až poté, co navržené jméno projedná výbor Poslanecké sněmovny příslušný ve věcech bezpečnosti. Ředitel BIS je podle zákona také z výkonu své funkce vládě odpovědný a vláda jej rovněž může odvolat.

Podle žádného z právních předpisů nemá za činnost BIS ani za výběr jejího ředitele odpovědnost prezident republiky. Obecně zpravodajské služby prezidentovi předávají zprávy o své činnosti, a to jednou za rok, případně kdykoliv o to prezident požádá. V případech, kdy se jedná o „zjištění, která nesnesou odkladu“, pak zpravodajské služby předávají informace prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády bezprostředně. Dodejme, že mezi další pravomoci prezidenta republiky patří zadávání úkolů zpravodajským službám, může tak však učinit jen s vědomím vlády.

V prosinci 2020 přišel kurýrem z Kanceláře prezidenta republiky (KPR) dopis adresovaný členům sněmovní Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (BIS). Tento dokument obsahoval právní analýzu, podle které má prezident právo na podrobné informace o činnosti BIS.

Dopis zaslal Hrad sněmovní komisi v souvislosti s žádostí, pomocí níž chtěl Miloš Zeman od BIS získat detaily o ruských zpravodajských operacích v České republice či jména ruských špionů na českém území. Dle informací serveru iRozhlas.cz členové komise také obdrželi soupis údajných manažerských selhání Michala Koudelky ve funkci, který rovněž nechal vypracovat Hrad.

Ve svém usnesení (.pdf) z 3. prosince 2020 komise apelovala, aby při informování ústavních činitelů BIS důsledně postupovala v intencích zákona o zpravodajských službách a zákona o Bezpečnostní informační službě. Dále se komise také usnesla, že ředitel BIS Koudelka neselhal (.pdf).

Pavel Bělobrádek, předseda Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS, uvedl, že komise dostala právní stanovisko od KPR, jak se má BIS chovat vůči hlavě státu. „Já bych si přál, aby BIS odpověděla v intencích zákona a pan prezident byl spokojen, aby nedošlo k dalším takovým situacím. Ale ne vždy se přání člověka plní,“ doplnil tehdy Bělobrádek. 

Stanovisko Ruské federace k událostem ze srpna 1968 bylo zformulováno v roce 1993, kdy tehdejší prezident Boris Jelcin při návštěvě Prahy odsoudil okupaci Československa. Zároveň však podotkl, že „nové demokratické Rusko nenese za tuto akci žádnou odpovědnost. Je za ni zodpovědné bývalé vedení SSSR a KSSS“.

V roce 1993 došlo k podpisu Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, ve které Česko a Rusko vyjádřily přání „definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968.“

V roce 2006 navštívil prezident Vladimír Putin Českou republiku, kde se vyjádřil následovně k událostem roku 1968: „Když prezident Jelcin v roce 1993 navštívil Českou republiku, nemluvil jen za sebe, mluvil za Ruskou federaci a za ruský národ. Dnes nejenže respektujeme všechny dříve podepsané dohody – sdílíme také všechna rozhodnutí, která byla učiněna na začátku 90. let… Musím vám říci s naprostou upřímností – neneseme samozřejmě žádnou právní odpovědnost za tyto události. Ale morální odpovědnost tam samozřejmě je.“ I Oldřich Tůma, tehdejší ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v souvislosti s filmem upozornil, že „od intervence se ve své době jasně distancovali Michail Gorbačov, Boris Jelcin i Vladimír Putin“. 

I přes to se v médiích objevují zmínky, které okupaci podporují nebo ji alespoň obhajují. Podle rusisty Štěpána Černouška se takové mediální články a televizní dokumenty objevují na ruské mediální scéně čím dál častěji a jejich výskyt tedy není ojedinělý.

V listopadu 2017 vyšel na ruském armádním serveru TV Zvezda článek, který oslavoval sovětskou okupaci Československa. Tehdejší ruský premiér Dmitrij Medveděv se v průběhu návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Moskvě od článku distancoval. Televize se za článek omluvila a následně ho odstranila. Znovu můžeme citovat rusistu Štěpána Černouška: „Z oficiálních dokumentů si ruský stát reálně nic moc nedělá. Naopak v posledních letech vidíme jasnou snahu překrucovat historická fakta a vybírat si z nich údajné ruské, respektive sovětské úspěchy v zájmu posílení vlasteneckých nálad obyvatel.“

Jako podklad svého tvrzení pak uvedl televizní snímky Pražský zlom a Varšavská smlouva. Odtajněné stránky. Druhý snímek byl vysílán v roce 2015 na státním kanále Rossija 1 a vyobrazil invazi jako nutný a preventivní krok, který měl sloužit k ochraně Československa před pučem, který podporovalo NATO.

Dochází tedy k jakési schizofrenní situaci, ve které se oficiální postoj Ruska od invaze distancuje, prakticky jsou však např. na státních kanálech ovládaných Kremlem tiše podporovány pořady, které události srpna 1968 interpretují jako bratrskou výpomoc. Právě druhé zmíněné, tedy pořady vysílané na státní televizi, lze do určité míry označit za „propagandu“, na kterou svým výrokem poslanec Žáček mířil. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Proces jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) upravuje zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách. Ten v § 4 odst. 2 stanovuje, že „ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává“.

Z výše citovaného zákona tak vyplývá, že vláda o samotném jmenování rozhoduje jako celek. Není tak jen na Andreji Babišovi, koho ředitelem BIS jmenuje. Andrej Babiš však jako předseda vlády dle čl. 77 Ústavy „organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony“.

Z povahy funkce předsedy vlády je tak skutečně na Andreji Babišovi, aby inicioval projednání konkrétní nominace v příslušném výboru Poslanecké sněmovny. Doplňme však, že samotné jmenování poté činí až vláda jako celek, a to pomocí usnesení, k jehož přijetí je dle čl. 76 Ústavy nutný souhlas nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Pro ilustraci uveďme, že například v roce 2016 návrh na jmenování Michala Koudelky do funkce ředitele BIS nejdříve výboru pro bezpečnost představil (.pdf) někdejší premiér Bohuslav Sobotka. Výbor poté tento návrh projednal (.pdf), a následně tak mohlo proběhnout jednání vlády, na němž kabinet přijal usnesení (.pdf) o Koudelkově jmenování do funkce. 

Uveďme, že Michal Koudelka do čela BIS nastoupil 15. srpna 2016. Jeho pětileté funkční období tedy dle zákona končí ke dni 15. srpna 2021. V době rozhovoru, tedy 6. srpna, tak měla vláda Andreje Babiše na jmenování nového ředitele skutečně zhruba týden. 

Pro úplnost dodejme, že vláda následně 9. srpna 2021 rozhodla (.pdf) o pověření Michala Koudelky „zastupováním“ na služebním postu ředitele BIS, a to od 16. srpna do doby jmenování nového ředitele dle standardního postupu. Jak však upozorňuje například zpravodajský server Aktuálně.cz, zákon „takové řešení nepředpokládá“.

Poslanec Žáček zde výrokem reaguje na otázku, proč by měl poslanecký výbor jméno kandidáta ředitele BIS projednávat. Proces jmenování ředitele je upraven v zákoně o zpravodajských službách. V § 4 odst. 2 je doslova stanoveno: „Ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává.“

Je tedy pravdou, že nejdříve musí jméno kandidáta na ředitele BIS projednat bezpečnostní výbor. Až následně jej může premiér či jiný pověřený člen vlády předložit přímo vládě, která rozhodne o jeho jmenování. 

Pro ilustraci uveďme, že v minulém volebním období návrh na jmenování Michala Koudelky představil výboru pro bezpečnost někdejší premiér Bohuslav Sobotka dne 14. července 2016 (.pdf). Výbor tehdy na své schůzi tento návrh projednal (.pdf), a 27. července 2016 (.pdf) tak mohlo proběhnout jednání vlády, na němž kabinet jmenování Michala Koudelky do funkce ředitele BIS odsouhlasil.

Zákon o zpravodajských službách stanovuje, že samotnému jmenování předchází projednání nominace ve výboru pro bezpečnost. § 4 odst. 2 přímo uvádí: „Ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává.“

Z ustanovení zákona tedy nevyplývá, že by výbor měl hlasovat o schválení nominace, stejně tak není rozhodující, pokud by výbor nominaci nepodpořil. Důležité je projednání nominace, a to bez ohledu na výsledek, kterým se vláda při samotném jmenování nemusí řídit.