Pavel Žáček

Poslanec Žáček reaguje (video, čas 6:30) na dotaz moderátora, který se ptal, zdali jsou pro svolání schůze sněmovního Výboru pro bezpečnost zákonné důvody. Předseda výboru Radek Koten (SPD) totiž v úterý 3. srpna 2021 oznámil, že se v pátek 6. srpna sejde Výbor pro bezpečnost, aby jednal o budoucnosti ředitele BIS Michala Koudelky. Tomu totiž jeho funkční období končí v polovině srpna. Doplňme, že o svolání výboru požádal premiér Andrej Babiš.

Nakonec však Radek Koten schůzi výboru nesvolal. Zdůvodnil to tím, že požádal premiéra Babiše o upřesnění jeho žádosti o svolání výboru. Tyto doplňující informace však Koten dle svých slov nedostal, a proto rozhodl, že se schůze bezpečnostního výboru konat nebude. Toto rozhodnutí sdělil členům bezpečnostního výboru v dopisu, ve kterém stojí: „Na termín schůze rezervovaný na pátek 07:30 tedy zatím nejsou zákonné důvody.“

Ze slov (video, čas 6:41) Pavla Žáčka, který je jedním z místopředsedů Výboru pro bezpečnost, vyplývá, že Radek Koten mohl schůzi svolat, pokud by sehnal alespoň 8 podpisů členů výboru, a to například tak, že by je o to požádal ve zmíněném dopise.

Důvodem pro svolání výboru skutečně může být žádost o svolání schůze alespoň dvou pětin, tedy osmi členů, bezpečnostního výboru, a to podle § 36 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Michal Koudelka byl jmenován ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS) ke dni 15. srpna 2016. Uveďme, že ředitele BIS podle zákona jmenuje vláda, a to na funkční období, které trvá pět let. Mandát tak Michalu Koudelkovi skutečně končí 15. srpna 2021.

V souvislosti s koncem funkčního období ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Michala Koudelky se napříč opozicí objevily dva převládající názory. Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) a Piráti a Starostové, občas souhrnně nazývány jako demokratická opozice, skutečně jednoznačně podporovaly setrvání Koudelky ve funkci, tedy udělení druhého mandátu. Poslanec Žáček má přitom zřejmě na mysli právě tuto část opozice.

Pro kontext však uveďme, že druhá část opozice, tedy SPD a nyní i KSČM, která v dubnu vypověděla dohodu o toleranci vlády, však, podobně jako prezident Zeman, mají proti Koudelkovi výhrady. Jak vyplývá z ankety provedené Radiožurnálem v minulém týdnu, poslanci obou zmíněných stran by pro jeho setrvání ve funkci nehlasovali ani na případném jednání sněmovního výboru pro bezpečnost. K tomuto hlasování však nedošlo. Důležitou roli v tom hrál předseda výboru pro bezpečnost Radek Koten (SPD), který jednání, na němž se mělo hlasovat, nesvolal. Důvodem měla být nekompletní dokumentace ze strany premiéra Babiše.

Michal Koudelka stojí ve funkci ředitele BIS od srpna 2016, kdy ho do úřadu jmenovala tehdejší vláda Bohuslava Sobotky. V průběhu jeho mandátu se mnohokrát stal terčem kritiky ze strany prezidenta Zemana, který ho také dlouhodobě odmítá jmenovat generálem. Vzhledem k současnému dění je na tyto prezidentovy kroky velmi často poukazováno, obzvláště kvůli nedávné schůzce premiéra s prezidentem.

Michal Koudelka byl následně pověřen řízením BIS až do doby jmenování nového ředitele. Reakce na tento kompromisní krok se napříč opozicí různí. Koalice SPOLU to ústy předsedy ODS Petra Fialy hodnotí jako premiérův ústupek jejich tlaku, předseda hnutí STAN Vít Rakušan tvrdí, že se jedná o „absolutní nedostatek politické odvahy.“ Poslanec za KSČM Jiří Dolejš výsledek okomentoval slovy, že se „nejedná o žádnou tragédii.“

Premiér Babiš opakovaně zmiňoval, že se v názoru na Koudelku i fungování celé BIS s prezidentem liší, obzvláště krátce po odtajnění informací o výbuchu ve Vrběticích. Jeho vláda také opakovaně navrhovala Koudelku na post generála.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť podstatná část opozice skutečně podporuje Michala Koudelku pro jeho znovujmenování ředitelem BIS. Koudelku přitom dlouhodobě podporoval i premiér Babiš.

Pavel Žáček hovoří o úspěších Bezpečnostní informační služby (BIS), mezi které řadí (video, čas 9:41) „likvidaci dvou ruských rezidentur“ jakožto důsledek kauzy Vrbětice. Vzhledem ke kontextu výroku pojmem „rezidentura“ rozumíme základnu členů některé z ruských tajných služeb.

Informace o vyšetřování výbuchu muničních skladů, k němuž došlo ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014, zveřejnili ministr vnitra a tehdejší ministr zahraničí Jan Hamáček (ČSSD) a předseda vlády Andrej Babiš (hnutí ANO) na tiskové konferenci dne 17. dubna 2021. Premiér tehdy oznámil, že podle zjištění českých tajných služeb byli do výbuchu skladů zapojeni ruští agenti. „Musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů,“ uvedl na tiskové konferenci Andrej Babiš.

Z České republiky bylo v této souvislosti vypovězeno 18 pracovníků ruské ambasády v Praze, kteří byli českou stranou identifikováni jako členové ruských tajných služeb – konkrétně jako agenti vojenské rozvědky GRU a civilní rozvědky SVR. Ruští zpravodajci odletěli z Prahy dva dny po oznámení, tedy 19. dubna 2021. Ruská federace následně v odvetném kroku vyhostila 20 členů české diplomatické mise, včetně zástupce velvyslance Luboše Veselého.

Doplňme, že dne 21. dubna se ministrem zahraničních věcí stal Jakub Kulhánek. Ten poté vyžadoval, aby ruská strana umožnila návrat všech vyhoštěných českých diplomatů na ambasádu v Moskvě. Ruská federace na tento požadavek ovšem neodpověděla. České ministerstvo zahraničí proto rozhodlo o vyhoštění dalších 63 pracovníků ruské ambasády v Praze, čímž se srovnal počet pracovníků na obou ambasádách.

Mluvčí Ministerstva zahraničí Eva Davidová v květnu uvedla, že výjezdní příkaz obdrželo celkem 123 ruských občanů. Diplomaté a zaměstnanci ruské ambasády v Praze opustili území Česka na konci května. Početní obsazení konzulátů v Brně a Karlových Varech zůstalo stejné.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož v důsledku kauzy výbuchu vrbětických muničních skladů došlo k vyhoštění zaměstnanců ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové dvou ruských rozvědek GRU a SVR. Lze tedy říci, že de facto došlo k rozbití či k „likvidaci“ dvou ruských rezidentur. Doplňme, že podobně se v dubnu 2021 v této spojitosti vyjádřil například i ministr vnitra Jan Hamáček.

V polovině srpna končí mandát stávajícímu řediteli Bezpečnostní informační služby (BIS) Michalu Koudelkovi. Vláda Andreje Babiše jej nicméně pověřila vedením BIS, dokud nebude jmenován nový ředitel. O zastupování ředitele nemluví zákon o zpravodajských službách ani zákon o Bezpečnostní informační službě, a proto není jasné, jak rozsáhlé bude mít Michal Koudelka v takové situaci pravomoci.

Pravomoci ředitele BIS upravuje zákon o Bezpečnostní informační službě. Ředitel BIS rozhoduje například o opatřování krycích dokladů nebo o používání krycích prostředků. Rozhoduje také o sledování a jeho dokumentaci, případně k tomu může pověřit vedoucího organizačního útvaru. Další povinnosti jsou potom upraveny v § 19 téhož zákona. V odstavci 2 je například uložena povinnost předkládat kontrolnímu orgánu statut BIS, návrh jejího rozpočtu nebo písemná zadání úkolů uložených vládou či prezidentem republiky. Odstavec 3 potom upravuje, jaké materiály ředitel BIS předkládá kontrolnímu orgánu na jeho požádání.

Pozici náměstka zákon o BIS neupravuje, výše zmíněné pravomoci tedy patří výhradně řediteli. Dá se proto tvrdit, že „ředitel BIS má velkou odpovědnost“, jak uvádí poslanec Žáček. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Odpovědnost za činnost Bezpečnostní informační služby (BIS) a za výběr jejího ředitele je upravena v zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách. § 7 tohoto zákona konkrétně uvádí: ,,Za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje ji vláda."

Jmenování ředitele BIS je potom upraveno v § 4 odst. 2, podle kterého přísluší tato pravomoc vládě. Doplňme, že kandidáta může vláda jmenovat ředitelem až poté, co navržené jméno projedná výbor Poslanecké sněmovny příslušný ve věcech bezpečnosti. Ředitel BIS je podle zákona také z výkonu své funkce vládě odpovědný a vláda jej rovněž může odvolat.

Podle žádného z právních předpisů nemá za činnost BIS ani za výběr jejího ředitele odpovědnost prezident republiky. Obecně zpravodajské služby prezidentovi předávají zprávy o své činnosti, a to jednou za rok, případně kdykoliv o to prezident požádá. V případech, kdy se jedná o „zjištění, která nesnesou odkladu“, pak zpravodajské služby předávají informace prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády bezprostředně. Dodejme, že mezi další pravomoci prezidenta republiky patří zadávání úkolů zpravodajským službám, může tak však učinit jen s vědomím vlády.

V prosinci 2020 přišel kurýrem z Kanceláře prezidenta republiky (KPR) dopis adresovaný členům sněmovní Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (BIS). Tento dokument obsahoval právní analýzu, podle které má prezident právo na podrobné informace o činnosti BIS.

Dopis zaslal Hrad sněmovní komisi v souvislosti s žádostí, pomocí níž chtěl Miloš Zeman od BIS získat detaily o ruských zpravodajských operacích v České republice či jména ruských špionů na českém území. Dle informací serveru iRozhlas.cz členové komise také obdrželi soupis údajných manažerských selhání Michala Koudelky ve funkci, který rovněž nechal vypracovat Hrad.

Ve svém usnesení (.pdf) z 3. prosince 2020 komise apelovala, aby při informování ústavních činitelů BIS důsledně postupovala v intencích zákona o zpravodajských službách a zákona o Bezpečnostní informační službě. Dále se komise také usnesla, že ředitel BIS Koudelka neselhal (.pdf).

Pavel Bělobrádek, předseda Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS, uvedl, že komise dostala právní stanovisko od KPR, jak se má BIS chovat vůči hlavě státu. „Já bych si přál, aby BIS odpověděla v intencích zákona a pan prezident byl spokojen, aby nedošlo k dalším takovým situacím. Ale ne vždy se přání člověka plní,“ doplnil tehdy Bělobrádek. 

Stanovisko Ruské federace k událostem ze srpna 1968 bylo zformulováno v roce 1993, kdy tehdejší prezident Boris Jelcin při návštěvě Prahy odsoudil okupaci Československa. Zároveň však podotkl, že „nové demokratické Rusko nenese za tuto akci žádnou odpovědnost. Je za ni zodpovědné bývalé vedení SSSR a KSSS“.

V roce 1993 došlo k podpisu Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, ve které Česko a Rusko vyjádřily přání „definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968.“

V roce 2006 navštívil prezident Vladimír Putin Českou republiku, kde se vyjádřil následovně k událostem roku 1968: „Když prezident Jelcin v roce 1993 navštívil Českou republiku, nemluvil jen za sebe, mluvil za Ruskou federaci a za ruský národ. Dnes nejenže respektujeme všechny dříve podepsané dohody – sdílíme také všechna rozhodnutí, která byla učiněna na začátku 90. let… Musím vám říci s naprostou upřímností – neneseme samozřejmě žádnou právní odpovědnost za tyto události. Ale morální odpovědnost tam samozřejmě je.“ I Oldřich Tůma, tehdejší ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v souvislosti s filmem upozornil, že „od intervence se ve své době jasně distancovali Michail Gorbačov, Boris Jelcin i Vladimír Putin“. 

I přes to se v médiích objevují zmínky, které okupaci podporují nebo ji alespoň obhajují. Podle rusisty Štěpána Černouška se takové mediální články a televizní dokumenty objevují na ruské mediální scéně čím dál častěji a jejich výskyt tedy není ojedinělý.

V listopadu 2017 vyšel na ruském armádním serveru TV Zvezda článek, který oslavoval sovětskou okupaci Československa. Tehdejší ruský premiér Dmitrij Medveděv se v průběhu návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Moskvě od článku distancoval. Televize se za článek omluvila a následně ho odstranila. Znovu můžeme citovat rusistu Štěpána Černouška: „Z oficiálních dokumentů si ruský stát reálně nic moc nedělá. Naopak v posledních letech vidíme jasnou snahu překrucovat historická fakta a vybírat si z nich údajné ruské, respektive sovětské úspěchy v zájmu posílení vlasteneckých nálad obyvatel.“

Jako podklad svého tvrzení pak uvedl televizní snímky Pražský zlom a Varšavská smlouva. Odtajněné stránky. Druhý snímek byl vysílán v roce 2015 na státním kanále Rossija 1 a vyobrazil invazi jako nutný a preventivní krok, který měl sloužit k ochraně Československa před pučem, který podporovalo NATO.

Dochází tedy k jakési schizofrenní situaci, ve které se oficiální postoj Ruska od invaze distancuje, prakticky jsou však např. na státních kanálech ovládaných Kremlem tiše podporovány pořady, které události srpna 1968 interpretují jako bratrskou výpomoc. Právě druhé zmíněné, tedy pořady vysílané na státní televizi, lze do určité míry označit za „propagandu“, na kterou svým výrokem poslanec Žáček mířil. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.