Robert Plaga

TALIS (Teaching And Learning International Survey) je celosvětový výzkum podmínek vyučování prováděný od roku 2008. Výzkum provádí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V rámci TALIS jsou za pomocí dotazníků zkoumány podmínky a prostředí ve školách. Následně má tento výzkum školám pomoci čelit různým výzvám a problémům. Výzkum probíhá mezi řediteli a učiteli škol. V roce 2018 probíhal tento výzkum ve 49 zemích světa a jejich počet se oproti počátku těchto šetření zdvojnásobil. Část výroku, kde ministr školství Plaga zmiňuje, že výzkum probíhá ve spoustě zemích mezi učiteli, je tedy pravdivá.

Zdroj: Mezinárodní šetření TALIS 2018, (pdf, str. 14)

V posledním průzkumu (.pdf, str. 14) z roku 2018 se ukázalo, že pro 56 % učitelů v ČR byla důležitá při výběru povolání jeho stabilita. Jistota práce byla důležitá pro 60 % našich učitelů. Čeští učitelé v obou aspektech mírně zaostávají (.pdf, str. 14) za průměrem EU, kde je stabilita důležitá pro 64 % a jistota pro 66 % učitelů. Je ale možno vidět, že daleko důležitějšími (.pdf, str. 14) aspekty jsou pro české učitele tzv. společenské motivy, které vyzdvihují zejména možnost ovlivnit rozvoj dětí a mládeže či možnost být prospěšný pro společnost. Převahu tohoto aspektu je možno vidět ve většině zemí. I přestože motivy zmíněné ministrem Plagou vyšly z průzkumu jako méně důležité, stále jsou významné pro více než polovinu respondentů.

Od roku 2017, kdy zvítězilo ve volbách hnutí ANO, dochází k navyšování výdajů do regionálního školství, které se promítá do vyšších platů pracovníků. Oproti roku 2017 (.pdf, str. 35) jsou na rok 2019 (.pdf, str. 31) plánované výdaje o 40 % vyšší. V absolutních číslech se jedná o nárůst 40 mld. Kč.

Mzdové výdaje v regionálním školství jsou pro rok 2019 (.pdf, str. 32) navýšeny o zhruba 41 % oproti roku 2017 (.pdf, str. 36). Platy školských pracovníků se mezi lety 2017–2018 zvýšily o cca 10 % (.xlsx, list A4.1.1) a na rok 2019 je plánované další navýšení o 14 % (.pdf, str. 33) u pedagogických pracovníků a o 10 % (.pdf, tamtéž) u nepedagogických pracovníků.

Průměrný plat pedagogického pracovníka v regionálním školství činil dle Ministerstva školství v roce 2017 30 438 Kč (.xlsx, list A4.2) a v roce 2018 33 593 Kč (.xlsx, list A4.2). Při avizovaném zvýšení o 14 % v roce 2019 by měl průměrný plat dosáhnout 38 296 Kč. V roce 2020 pak 42 126 Kč (+10 %) a v roce 2021 pak 45 917 Kč (+9 %). Dle ministra Plagy by měl být minimální plat pedagogického pracovníka ve výši 45 000 Kč nezávisle na kraji.

Avizovaná navýšení platů byla zohledněna i při přípravě návrhu rozpočtu na rok 2020. V návrhu střednědobého výhledu na léta 2021 a 2022 (.zip, K 01 SDV 2021-2022 Textová část .docx, str. 31) se pak dále počítá s navýšením platů v regionálním školství i v roce 2021, konkrétně u pedagogů o dalších 9 % a u nepedagogických pracovníků o 7 %.

Pro ilustraci uvádíme prostředky rozpočtu MŠMT pro období 2017–2021. Data za rok 2017, 2018 a 2019 (vše .pdf, str. 3) pocházejí z rozpočtu MŠMT. Rozpočet MŠMT na léta 2020 a 2021 zde vychází z návrhu státního rozpočtu na rok 2020 (.xlsx, tabulka K 02 ..., list T-2 Výdaje).

Další informace a průběžné hodnocení tohoto cíle lze najít také v naší sekci plnění slibů vlády.

Z kontextu výroku vyplývá, že ministr Plaga mluvil o růstu ve školství a nikoliv ekonomickém, proto jen krátce zasazujeme do kontextu HDP. Obdobím s největším růstem reálného HDP bylo období před finanční krizí v roce 2008, kdy ve čtyřech předcházejících letech rostla ekonomika dle dat ČSÚ (.xlsx) v průměru o 6 %. V posledních 4 letech (2015–2018) dosahoval růst reálného HDP v průměru necelá 4 %. ČNB (.xlsx) předpovídá růst reálného HDP v letech 2019–2021 na nebo pod úrovní 3 %.

Navyšování rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je v letech 2018–2021 v rámci období 2003–2021 opravdu nejdynamičtějším. Tento nárůst se projevuje jak v meziročním srovnání, tak i ve srovnání čtyřletém. Pro lepší představu je přiložena následující tabulka.

Jedná o nominální (neupravené o inflaci) hodnoty kapitoly MŠMT schváleného státního rozpočtu, které mohly podléhat ještě drobným změnám. Rozpočet také nemusel být vyčerpán. Jako zdroj posloužily za období 2003–2017 statistiky Plnění státního rozpočtu (přílohy H), za období 2018 (.pdf, str. 3) a 2019 (.pdf, str. 3) Statistické ročenky MŠMT a na roky 2020–2021 (.xlsx, tabulka K 02..., list T-2 Výdaje) byla použita příloha k návrhu státního rozpočtu 2020.

Navyšování platů zaměstnanců ve školství bylo v roce 2018 také nejvyšším. Srovnáváno bylo s údaji za roky 2008–2018 ze statistických ročenek Ministerstva školství. S ohledem na plánovaný růst rozpočtů MŠMT na roky 2019–2021, je pravděpodobné, že i celé čtyřleté období bude obdobím s nejvyšším nárůstem platů. Vývoj platů shrnuje následující tabulka.

Jedná se o nominální hodnoty neupravené o inflaci. Tvrzení, že se jedná o bod nula, je pak spíše názorovým vyjádřením ministra Plagy a jako takové ho neověřujeme.

Ministr školství Robert Plaga (ANO) prohlásil letos před jednáním o financování školství s ministryní financí Alenou Schillerovou (ANO), že považuje za důležité dodržet vládní slib a postupně navyšovat platy učitelů tak, aby v roce 2021 dosáhly 150 % výše platů v roce 2017.

Ministři se nakonec dohodli, že platy pedagogů porostou v roce 2020 o 10 %, v roce 2021 pak o 9 %, čímž by měl být vládní slib dodržen. „V regionálním školství vzroste příští rok objem prostředků na platy učitelů o 10 % a na platy nepedagogických pracovníků o 7 %. Pro rok 2021 se pak počítá s dalším nárůstem prostředků na platy učitelů o 9 % a v případě nepedagogických pracovníků s dodržením závazku, aby jejich platy dosáhly v tomto roce na 150 % jejich výše z roku 2017. Na konci volebního období v roce 2021 tak budou učitelé vydělávat v průměru více než 45 tisíc korun,“ dodala v k výsledkům jednání Alena Schillerová.

I v minulém roce směřovalo navyšování průměrného platu učitelů o 15 % a nepedagogů o 10 % k cíli, který si vláda stanovila. „Jsem rád, že se nám podařilo vyjednat podstatné navýšení platů učitelů, přiblížíme se tak deklarovanému cíli vlády, a to 45 tisíc korun průměrného platu pedagoga. Důležité je, že rozpočet pamatuje i na platy školníků, kuchařů a dalších nepedagogických zaměstnanců,“ komentoval před rokem rozdělení peněz v rozpočtu Robert Plaga.

O navyšování platů pedagogů jednal ministr školství již v lednu 2018 s premiérem Andrejem Babišem a předsedou Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Františkem Dobšíkem. Na jednání jim představil svůj plán, jak postupně zvyšovat platy tak, aby v roce 2021 dosáhly 45 tisíc korun: „V tomto roce předpokládáme průměrné meziroční navýšení platů o cca 3500 Kč u pedagogů a více než 3000 Kč u nepedagogů. Skutečný nárůst bude záviset na celkovém počtu zaměstnanců v regionálním školství. Budu usilovat o to, abychom v tomto trendu pokračovali, navyšování platů ve školství patří mezi mé priority.“

Reforma financování regionálního školství měla vejít v platnost už k prvnímu lednu 2019, ale na konci června 2018 byla posunuta o rok, tedy od 1. 1. 2020. Obě změny jsou obsaženy v zákonech č. 101/2017 Sb. a č. 167/2018 Sb.

V praxi se reforma dotkne školek, základních škol, středních škol a jiných školských zařízení vyjma (.pdf, str. 5) škol a školek církevních a soukromých. Změny ve financování se budou týkat jak pedagogických, tak nepedagogických pracovníků.

Změny ve školkách (.pdf, str. 18) se budou týkat určení maximálního počtu státem dotovaných odučených hodin na jeden výukový den (tzv. hodnoty PHmax). Od toho se odvíjí např. počet dotovaných pedagogických zaměstnanců na pracoviště a jejich úvazky. Hodnoty PHmax se přitom odvíjí od počtu tříd ve školce i od počtu hodin, po které je školka přes den v provozu. Tato novela se týká vyhlášky č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání. Také bude zavedena hranice maximálního počtu žáků. Za děti nad limit pracoviště peníze nedostanou.

Co se týče změn ve struktuře a financování základních škol (.pdf, str. 25 a násl.), tak zde se opět setkáváme s výpočtem hodnoty PHmax, od které se odvíjí maximální počet odučených hodin dotovaných ze státního rozpočtu. Právě podle počtu hodin budou školy finančně ohodnoceny, nikoliv podle počtu žáků, jako tomu bylo doposud. Novelizována bude kvůli tomu vyhláška č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání.

Změny se budou také konat v organizaci a financování školních družin a zájmového vzdělávání (.pdf, str. 38). Konkrétně u školních družin bude nastaven nový způsob financování, bude nově definovaná docházka (denní, pravidelná, nepravidelná, příležitostná). Také dojde k regulaci maximálního počtu odučených hodin. Co zůstane nezměněno, tak je počet žáků na oddělení družiny (30).

U středních škol (.pdf, str. 52 a násl.) dojde k nastavení maximálního počtu hodin. Ten bude nastaven podle počtu studentů, případně podle počtu oborů na jednu třídu. Opět se setkáváme s faktem, že školy nedostanou zaplaceno za hodiny, které překročí hodnoty indexu PHmax.

Obecně řečeno, zřizovatelem mateřských škol a základních škol je podle školského zákona skutečně obec. Tento zákon pak umožňuje zřídit mateřskou nebo základní školu i tzv. svazku obcí. Zřizovatelem středních škol je podle stejného zákona kraj. Z těchto obecných pravidel však existuje několik výjimek.

Kraj kromě povinnosti zajistit podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, má také povinnost zajistit vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, stejně tak jazykové, umělecké a zájmové vzdělávaní. Za tímto účelem kromě středních škol a vyšších odborných škol, zřizuje také mateřské a základní školy pro děti a žáky, kteří vyžadují speciální péči (děti, žáci, studenti s mentálním, tělesným, zrakovým, sluchovým a jiným postižením). Pro vyšší úroveň postižení nebo kumulaci postižení kraj zřizuje základní školy speciální. Stejně tak zřizuje základní školy umělecké. Všechny tyto zmíněné případy lze označit za výjimky z obecného pravidla, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

V roce 2002 vešla v platnost novela zákona o státní správě a samosprávě ve školství, která mimo jiné zaváděla povinnost pro obce a kraje u předškolního zařízení, školy nebo školského zařízení, které nemá právní subjektivitu, změnu právní formy, a to na příspěvkovou organizaci. Příspěvková organizace je právnickou osobou veřejného práva, zřízená k plnění úkolů ve veřejném zájmu. Právní subjektivitu ji výslovně přiznává zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Koncem roku 2004 vešel v platnost zcela nový školský zákon, který právní subjektivitu školám ponechává. Nově navíc zavedl pojem školská právnická osoba, která na rozdíl od příspěvkové organizace může vlastnit majetek a může být zřízena soukromou osobou.

Obě tyto právní formy týkající se škol mají právní subjektivitu a byly zavedeny v prvním případě před 17 lety, v druhém téměř před 15 lety.

Zřizovatelem (.pdf, str. 1) školy mohou být Ministerstvo školství, kraj, obec, svazek obcí, církev nebo soukromá osoba. Nejvíce škol je zřízených obcemi, nejméně církvemi. Příkladem mohou být základní školy. V Česku obce zřizují 3 635 základních škol, zatímco církve jen 42. Soukromých zřizovatelů je 113. Speciální případ jsou základní školy zřizované ministerstvem. Je jich 50 a jedná se o základní školy pro žáky se speciálními potřebami.

Ve školském zákoně je uvedeno, že obec zřizuje a zrušuje mateřské školy. Dále může zřizovat a rušit školy základní. Kraj zajišťuje podmínky pro uskutečnění vzdělání středního, vyššího odborného, a také vzdělání pro děti a studenty se speciálními potřebami. A stejně tak může zřizovat školy základní školy speciální.

Dle školského zákona může zřizovatel vytvořit školu jako příspěvkovou organizaci, či jako školskou právnickou osobu. V prvním případě se jedná neziskovou veřejnoprávní organizaci, kterou zřizuje pouze kraj, obec, nebo svazek obcí. U školské právnické osoby je ten rozdíl, že školu může zřizovat soukromá osoba.

Co se týče majetku, tak příspěvkové organizace nemají svůj majetek, ale se svěřeným majetkem hospodaří na základě zřizovací listiny. U školských právnických osob je tomu jinak. Školská právnická osoba (.doc, str. 13) používá ke svému chodu buď majetek vlastní, nebo majetek zapůjčený. Například při vzniku školské právnické osoby zřizované svazkem obcí je nutné odpovídající materiální zajištění pro chod. Docílí se toho převodem majetku od dosavadní příspěvkové organizace do dispozice nově vzniklé školské právnické osoby. Majetek je možno užívat také dočasně. Často formou nájmu nebo svěření. Takto zřízená škola může mít vlastní budovu, vybavení a může přijímat dary.

Dle zákona o veřejných zakázkách je možné, aby příspěvkové organizace vypisovaly veřejné zakázky. U právnických osob je to komplikovanější. Mohou tak činit pouze v případě, že slouží k nějakému veřejnému zájmu. Což školská právnická osoba určitě je.

Z logiky věci, když má škola majetek svěřený od zřizovatele, je v nájmu, nebo majetek vlastní, tak je nutno majetky spravovat. Možnost vykonávat tyto záležitosti tu je, zároveň jsou zde možnosti vypsání veřejné zakázky. Jako je například tato zakázka Masarykovy obchodní akademie v Rakovníku na opravu učebny či zakázka Gymnázia Karla Čapka na nákup nového hardwaru.

Z konkrétních příkladů se dá vybrat třeba článek serveru Učitelské noviny z ledna 2011, ve kterém je vyzpovídáno několik ředitelů. Stalo se tak půl roku po nástupu 11. ministra školství Dobeše. Ten sliboval snížení administrativní zátěže škol a ředitelů. Většina z dotázaných ředitelů mluví o zachovávání dosavadního stavu, často i o nárůstu byrokracie. Ředitelé zde zmiňují i fakt, že jejich zřizovatel přesouvá na školy čím dál více administrativy.

Výjimečnou pozici velice roztříštěné sídelní struktury – velkého počtu sídel a obcí – potvrzuje jak samotný český stát skrze Ministerstvo vnitra, tak zejména šetření mezinárodní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jak ukazuje následující graf, je patrné, že v rámci sídelní struktury ČR jsou dominantní svým počtem malé obce pod 500 obyvatel, které tvoří více než polovinu (55 %) z celkového počtu sídel.

Dle OECD a jeho průzkumu 105 států (.pdf, s. 286 a násl.) se s průměrným počtem 1640 obyvatel na jednu správní jednotku (obec) řadí ČR na přední příčku mezi státy s nejmenším počtem obyvatel na jednu obec. Na prvních třech místech je spolu s ČR ještě Slovensko s 1850 obyvateli (tamtéž, s. 286) a Mongolsko s 1676 obyvateli (tamtéž, s. 289). Malý počet obyvatel v obci souvisí s velkým počtem malých sídel.

S počtem 6258 obcí s pravomocí veřejné správy se ČR také nachází v předních příčkách (.pdf, s. 286–287). Například v rámci Evropy jsme na pátém místě za Francií, Německem, Španělskem a Itálií, tedy zeměmi s mnohonásobně větším počtem obyvatel. Počtem obyvatel podobné země jako třeba Řecko, Portugalsko či Rakousko zaostávají citelně s počtem 325, respektive 308 a 2100 obcí za ČR.

Nutno podotknout, že neexistuje žádný výzkum či statistický soubor dat zaobírající se všemi typy veřejné správy na úrovni obcí ve všech zemích.

Ministerstvo školství v letošním roce zpracovalo šetření, které obsahuje řadu informací o věkové struktuře učitelů. V něm (pdf, str. 8) se uvádí, že učitelů starších 40 let je v ČR 72,4 %, učitelů starších 45 let 56,9 %. Proti tomu učitelů mladších 30 let pracuje v českém školství jen 8,5 %. Nejpočetnější skupinou učitelů jsou učitelé ve věku kolem 55 let (tamtéž).

Zdroj: MŠMT

Lidé odcházející v současnosti do důchodu se narodili v letech 1954–1962 a do důchodu odcházejí ve svých 57–65 letech. Věk odchodu do důchodu závisí na pohlaví a u žen pak na počtu dětí. Podle grafu zjistíme, že se v dlouhodobém srovnání jedná o populačně spíše průměrné ročníky. V porovnání s ročníky dnešních lidí ve věku 20–30 let, tedy lidem narozeným v 90. letech, se však jedná o ročníky silné. Populačně silné jsou především ročníky 1970–1980. (Viz graf.) V absolutních (tab. 1) číslech se v letech 1954–1962 narodilo v součtu 1 300 000 obyvatel, v 70. letech pak 1 750 000 obyvatel. Naproti tomu v 90. letech se narodilo jen 1 070 000 lidí.

Populačně silné ročníky, tedy lidé narození v 70. letech, budou do důchodu odcházet ve svých 65 letech. Jedná se o lidi ve věku 40–50 let a do důchodu budou odcházet zhruba za 15–25 let.

Odchod populačně nejsilnějších ročníků nastane zhruba za 15–25 let. Učitelů ve věku 45–54 let je v systému (.pdf, str. 8) 29 %. Ročníky učitelů, které odcházejí do důchodu jsou však populačně stále silnější než ročníky lidí ve věku 20–30 let, kteří nestíhají odcházející učitele nahrazovat.

Současně s tím tvoří v systému učitelé ve věku nad 65 let 3 % učitelů (.pdf. str. 8).

Ročníky učitelů odcházejících do důchodu jsou tedy spíše průměrné. Ovšem v porovnání s ročníky nastupujících učitelů se stále jedná o ročníky populačně silné.