Stanislav Grospič

Stanislav Grospič mluví o postoji KSČM k výsledné podobě návrhu novely volebního zákona, kterou Poslanecká sněmovna schválila 7. dubna 2021. Přijetí této novely bylo reakcí na nález Ústavního soudu, který části zákona zrušil pro porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících stran.

Před hlasováním o novele volebního zákona se Stanislav Grospič na tiskové konferenci KSČM vyjádřil (2. část, v čase 3:30), že některé pozměňovací návrhy jsou nad rámcem nálezu Ústavního soudu. KSČM proto požaduje, aby jako kompromis byl přijat návrh poslance Marka Bendy ohledně prvního skrutinia a pozměňovací návrh poslance Radka Vondráčka ohledně druhého skrutinia. Tento kompromisní návrh (.pdf) byl skutečně přijat. V hlasování, které proběhlo 7. dubna, KSČM tento návrh podpořila.

Senát návrh novely volebního zákona schválil 29. dubna, prezident jej podepsal 4. května a zákon byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů 7. května 2021.

Situace popsaná ve výroku se týká rakouských prezidentských voleb konaných v roce 2016. První kolo těchto voleb proběhlo 24. dubna 2016 a postoupili z něj dva kandidáti, Norbert Hofer a Alexander Van der Bellen. Druhé kolo proběhlo 22. května 2016 a zvítězil v něm Alexander Van der Bellen s 50,3 % hlasů. Vítězství bylo Van der Bellenovi připsáno až po přičtení korespondenčních hlasů, po sečtení hlasů odevzdaných ve volebních místnostech byl ve vedení Hofer.

Svobodná strana Rakouska (FPÖ), jejímž kandidátem byl právě Norbert Hofer, se poté rozhodla podat stížnost na průběh voleb k rakouskému ústavnímu soudu. Server iRozhlas.cz k tomu v roce 2016 uvedl: „Podle Svobodných byly některé hlasy sečteny dřív, než byl stanovený čas pro otevření obálek. Kromě toho měli obálky v některých případech otevírat lidé, kteří k tomu neměli oprávnění.“

Rakouský ústavní soud se stížností zabýval a 1. července 2016 rozhodl, že došlo k nesrovnalostem při sčítání korespondenčních hlasů. Zneplatnil proto výsledky druhého kola a nařídil jeho zopakování. Česká televize na základě rozsudku (.pdf) uvedla: 

„Předseda ústavního soudu Gerhart Holzinger ve zdůvodnění rozsudku uvedl, že neexistují žádné indicie o tom, že by členové volebních komisí s odevzdanými hlasy manipulovali. Podle něj je ale pro zpochybnění výsledků voleb postačující, že k takovým manipulacím kvůli chybám při otvírání obálek vůbec mohlo dojít. Chybný postup se podle něj týkal téměř 78 tisíc hlasů, což by vzhledem k těsnému rozdílu mezi kandidáty stačilo ke změně celkového výsledku.“

Na základě rozhodnutí ústavního soudu (.pdf) následně rakouská vláda stanovila termín konání nového druhého kola voleb na 2. října 2016. Ovšem i opakované druhé kolo voleb muselo být na začátku září 2016 odsunuto kvůli technickým problémům s obálkami určenými právě na korespondenční hlasy. Další volební termín byl stanoven na 4. prosince 2016. V tento den již skutečně došlo k řádnému zvolení nového rakouského prezidenta, jímž se stal Alexander Van der Bellen s 53,8 % hlasů.

Stanislav Grospič tedy správně uvádí, že z rozhodnutí ústavního soudu došlo k opakování voleb. Je však důležité upozornit na to, že se opakovalo jen druhé kolo hlasování, nikoliv volby celé. Vzhledem k této nepřesnosti hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Z veřejných zdrojů se nám bohužel nepodařilo dohledat, zda byl Stanislav Grospič členem nějaké komise Ministerstva vnitra. Kontaktovali jsme proto tiskové oddělení ministerstva vnitra, které uvedlo, že Odbor voleb řadu svých podnětů k legislativním úpravám volebního procesu komunikoval směrem k politickým stranám a politickým hnutím zastoupeným v Parlamentu ČR. „Tato komunikace měla formu osobních jednání se zástupci zmíněných politických subjektů nebo formu žádostí o vyjádření. Za politickou stranu KSČM se uvedených jednání bez nároku na odměnu zúčastňoval právě pan poslanec Stanislav Grospič, případně byl autorem požadovaných stanovisek,“ uvádí Adam Rözler z tiskového odboru Ministerstva vnitra.

S politiky Odbor voleb probíral „např. teze případné úpravy zákona o volbách do zastupitelstev obcí, reformu správy voleb (návrh zákona o správě voleb), nebo návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách 2020 (případně aktuálně pro volby 2021)“.

Závěrem doplňme, že při Ministerstvu vnitra funguje také Státní volební komise, která 

• koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb,
• vykonává dohled nad zabezpečením úkonů nezbytných pro organizačně technické provádění voleb,
• vydává povolení k přítomnosti dalších osob při sčítání hlasů okrskovou volební komisí,
• vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky voleb do zastupitelstev obcí, krajů a do Evropského parlamentu.

Předsedou Státní volební komise je ministr vnitra, členy a náhradníky jmenuje svým usnesením vláda. Stanislav Grospič v současnosti není členem Státní volební komise.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Stanislav Grospič se podle vyjádření Ministerstva vnitra pouze účastnil jednání Odboru voleb se zástupci parlamentních stran, případně pro něj připravoval stanoviska. Nebyl členem žádné konkrétní komise.

Poslanec a místopředseda KSČM Stanislav Grospič mluvil (video, čas 41:00) o změnách hranic senátních obvodů. Těch je v České republice 81. Za každý obvod je do horní komory Parlamentu ČR zvolen jeden senátor na šest let, přičemž každé dva roky se ve volbách obmění jedna třetina zákonodárců.

Samotné obvody se mohou měnit vždy na začátku volebního roku, a to ze dvou možných důvodů. Jednak se volební obvody pro volby do Senátu ČR mění na základě počtu obyvatel, obvody by jich měly mít zhruba stejný počet. V případě, že by se počet obyvatel změnil o více než patnáct procent oproti průměru, muselo by se novelou volebního zákona území obvodů o některé obce zmenšit nebo zvětšit. Druhou příčinou změny vymezení obvodů je změna příslušnosti obcí do okresů, na základě kterých jsou volební obvody často stanoveny.

Český statistický úřad uvádí (.pdf, str. 1–2) několik příkladů, kdy se v některých obcích volby z důvodu výše popsaných změn nekonaly v běžném šestiletém intervalu. Například právě ve Středočeském kraji došlo v roce 2008 k přesunu šestnácti obcí z obvodu Kolín do obvodu Benešov, což zapříčinilo, že obyvatelé těchto obcí volili v senátních volbách s desetiletým odstupem. Naopak ke zkrácení intervalu na čtyři roky došlo v sedmnácti obcích, jež byly přesunuty z obvodu Beroun do obvodu Příbram.

V oblasti Posázaví se měnily hranice volebních obvodů kupříkladu i v roce 2012, kdy z benešovského obvodu přešlo město Sázava do kutnohorského obvodu. V roce 2014 pak do obvodu se sídlem v Kutné Hoře přešla také Vlašim. Svého senátora tedy ve Vlašimi volili dvakrát v intervalu čtyř let: v roce 2012 v rámci benešovského obvodu a poté již v rámci obvodu kutnohorského v roce 2016.

Ústavní soud zrušil svým nálezem (.pdf) ustanovení volebního zákona z důvodu nerovnoměrného počtu hlasů potřebných pro zisk jednoho poslaneckého mandátu v různých krajích. K této nerovnosti docházelo vlivem kombinace d'Hondtovy metody přepočtu hlasů a čtrnácti různě velkých krajů jako volebních obvodů.

Současně s tím byla zrušena tzv. aditivní uzavírací klauzule pro kandidující koalice politických stran a hnutí, podle níž musela koalice složená ze dvou stran nebo hnutí pro vstup do Poslanecké sněmovny získat ve volbách alespoň 10 % hlasů, trojkoalice 15 % a čtyř- či vícečlenná koalice 20 % hlasů.

Stížnost na tento volební systém podala skupina 21 senátorů k Ústavnímu soudu na konci roku 2017.

Prezident republiky Miloš Zeman vyhlásil termín sněmovních voleb v roce 2021 svým rozhodnutím z 28. prosince 2020. Vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny avizoval prezident Zeman ve svém vánočním poselství, kdy uvedl: „Hodlám vypsat termín parlamentních voleb na začátek října“ (video, čas 8:53–9:04).

Ústavní soud o výše zmíněném zrušení části volebního zákona rozhodl na začátku února letošního roku.

Doplňme, že soudce zpravodaj, jímž byl (.pdf, str. 1) v tomto případě Jan Filip, „shromažďuje podklady pro rozhodnutí a předkládá návrh na rozhodnutí, případně rozhodne ve stanovených případech sám o odmítnutí návrhu na zahájení řízení.“ Samotné rozhodnutí probíhá u nejdůležitějších věcí na plénu Ústavního soudu. Plénum se skládá z 15 soudců, které se souhlasem Senátu jmenuje prezident republiky. Podporu pro zrušení částí volebního zákona vyslovilo 11 soudců.

Uveďme, že podle čtyř soudců, kteří měli odlišné stanovisko, soudce zpravodaj Jan Filip s předložením návrhu otálel, pak během pár dnů padlo překotné rozhodnutí.

Přijatá novela volebního zákona vychází zejména z komplexního pozměňovacího návrhu Ústavně právního výboru. Z velké části (včetně přerozdělování mandátů v prvním skrutiniu) se na konečném znění podílel Marek Benda jakožto zpravodaj novely. Konečný způsob přerozdělování mandátů ve druhém skrutiniu je ovlivněn pozměňovacím návrhem Radka Vondráčka.

Předkladatelem novely volebního zákona bylo původně Ministerstvo vnitra. Návrh (.pdf) ministerstva počítal se 14 volebními kraji a hlasy se podle něj (.pdf, str. 13) měly přepočítávat dle tzv. Hareovy kvóty. Podle ní by byl celkový počet platných hlasů pro úspěšné strany vydělen číslem 200 a výsledek by posloužil k určení poslanců pro jednotlivé strany podle jejich zisku hlasů.

V prvním čtením byl návrh zákona přidělen k projednání Ústavně právnímu výboru a jako zpravodaj byl určen jeho předseda Marek Benda. Při projednávání v Ústavně právním výboru došlo téměř k naprostému přepsání (.pdf) původního návrhu zákona. Změnily se například hranice pro vstup koalic do prvního skrutinia. Zejména ale došlo ke změně metody přepočtu hlasů na mandáty zavedením tzv. Imperialiho kvóty v rámci prvního skrutinia. Podle ní se celkový počet odevzdaných hlasů za volební kraj vydělí počtem mandátů přidělených danému kraji zvýšeným o dva. „Tato kvóta je vhodná pro vysokou míru fragmentace, kterou v posledních letech pozorujeme i u nás,“ říká politolog Tomáš Lebeda.

Návrh Ústavně právního výboru zavedl i druhé skrutinium (.pdf, str. 4), v rámci kterého se měly přerozdělovat zbylé mandáty, tedy ty, které nebyly rozděleny v prvním skrutiniu pomocí Imperialiho metody. Tento postup je odlišný nejen od ministerského návrhu, ale i od předchozí právní úpravy, které obsahovaly pouze jedno skrutinium. Přerozdělování mandátů v tomto druhém skrutiniu bylo částečně pozměněno podle pozměňovacího návrhu (.pdf), který předložil Radek Vondráček. V souladu s ním se tyto zbylé mandáty budou přerozdělovat pomocí automatického mechanismu (.pdf, str. 2), a ne podle rozhodnutí kandidujících subjektů, jak to bylo předtím upraveno v návrhu Ústavně právního výboru.

Oběma komorami Parlamentu schválený text (.pdf) zákona byl 4. května 2021 podepsán prezidentem Zemanem a následně byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů.

Aby ovšem byl pozměněný zákon v takovéto podobě přijat, vyžadovalo to od poslanců řadu kompromisů. To potvrzuje (čas 3:15) Marek Benda, který byl zpravodajem této novely, a zásadní měrou se tak podílel na konečném znění novely. „Musím ocenit, že po té energii, co jsme do toho vložili, a na začátku po nějakých sporech, tak každý dokázal v něčem ustoupit," popisuje (čas 1:41) obdobně situaci i Radek Vondráček.

Předně uveďme, že na začátku února 2021 zrušil Ústavní soud část volebního zákona. Důvodem byla nerovnost volebních hlasů a šancí kandidujících subjektů, a to kvůli použití tzv. D'Hondtovy metody přepočtu hlasů na mandáty v kombinaci s nerovnoměrným rozdělením ČR na 14 různě velkých volebních krajů. Dále také došlo ke snížení hranice pro vstup koalic více stran do Sněmovny, konkrétně na 5 %. Jedná se tedy o stejný limit jako u jednotlivých politických stran.

Ministerstvo vnitra poté připravilo dvě varianty změny volebního zákona (.doc), které schválila vláda 22. února 2021. První varianta zachovávala počet i administrativní členění původních volebních obvodů, změna se týkala přepočtu získaných hlasů na mandáty. Celkový počet sněmovních křesel pro danou stranu by se v tomto případě počítal z jejích celorepublikových výsledků. Poté by se mandáty získané konkrétní stranou přepočítávaly do jednotlivých krajů Hareovou kvótou. Tedy mechanismem, kdy se počet platných hlasů pro stranu, která se dostala do Sněmovny, vydělí počtem rozdělovaných mandátů (čili 200). Tím se získá tzv. volební číslo. „Kolikrát se toto volební číslo vejde do celorepublikového zisku hlasů konkrétní politické strany, hnutí nebo koalice, tolik získá mandátů,“ vysvětluje Ministerstvo vnitra (.doc, str. 13).

Ve druhé variantě změny zákona ministerstvo navrhlo zrušit dosavadních 14 volební krajů a zavést pouze jeden – celou Českou republiku. Hlasy by se v této verzi na mandáty přepočítávaly tzv. Hagenbach-Bischoffovou kvótou. V jejím případě se volební číslo získává vydělením celkového počtu hlasů pro danou stranu „číslem odpovídajícím počtu volených poslanců zvýšeným o hodnotu 1, tedy číslem 201“.

Stanislav Grospič na schůzi Poslanecké sněmovny 4. března 2021 představil stanovisko KSČM, kde se mimo jiné přiklání k variantě 14 volebních obvodů a Hareově metodě přepočtu hlasů. Uvedl také, že „model jednoho volebního obvodu, tak jak ho například známe ze Slovenska, ale jak ho znala například i prvá Československá republika, se nikdy plně neosvědčil“.

Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat 7. dubna 2021. Schválená verze (.pdf) vycházela z první varianty návrhu Ministerstva vnitra, byl v ní však zapracován pozměňovací návrh ústavně-právního výboru. Konečné znění novely tak sice zachovává 14 volebních krajů, výpočet pomocí Hareovy kvóty nicméně neobsahuje (.pdf, str. 2, § 50).

Před hlasováním o návrhu novely zákona na tiskové konferenci KSČM Stanislav Grospič uvedl (video, 2. část, čas 3:12): „Z našeho pohledu jsme viděli a vidíme jako nejlepší návrh, který byl předložen z pera ministerstva vnitra – varianta 1: zachování 14 volebních krajů. Vnímáme to, že v současné době je tento návrh v podstatě mrtvý.“ 

Na základě výpočtu Ministerstva kultury, který je mimo jiné obsažen v důvodové zprávě (.pdf, str. 29) původního návrhu zákona č. 482/2012 Sb., se při vypočtení finančního vypořádání použila cena 44,48 Kč/m2 pro zemědělské půdy a cena 27,74 Kč/m2 pro lesní půdy. Jedná se zde pouze o nepatrný rozdíl 30 haléřů v obou případech. Dále se pro potřeby vypořádání kalkulovalo s cenou 20 Kč/m2 pro vodní plochy a 1106,78 Kč/m2 pro zastavěné plochy.

Výpočet provedl i Český statistický úřad, jehož ocenění se od uvedených cifer z navrhovaného zákona liší. Příčinou je odlišná metodika výpočtu.

Podobný výrok Stanislava Grospiče již Demagog.cz dříve ověřoval. Letos poslanec v Českém rozhlase svůj dřívější výrok parafrázoval.

Český statistický úřad v roce 2015 vypracoval statistické hodnocení církevních restitucích, které publikoval ve svém měsíčníku Statistika&My. Odhad tržní ceny za zemědělskou půdu stanovil na 7,50 Kč za metr čtvereční, přičemž uvedl, že se jedná o průměr a tržní cena by mohla dosáhnout až na 14 Kč za metr čtvereční v závislosti na kvalitě půdy a poloze pozemku. Složitější situace ovšem nastává u lesní půdy, kdy se ocenění za metr čtvereční pohybuje od 1 Kč do 10 Kč.

Český statistický úřad je povinen každoročně oceňovat veškerý majetek v národním hospodářství v běžných tržních cenách, tj. cenách obvyklých na trhu v daném období, v návaznosti na metodiku Eurostatu. Oceňován je stav majetku a veškeré transakce s majetkem, ke kterým došlo v průběhu daného období. Mezi transakce například patří nákupy, prodeje či bezúplatné převody majetku (včetně církevního).

Debata o církevních restitucích se opět rozvířila se schválením novely o majetkovém vyrovnání s církvemi, kterou předložili komunisté.

Hlasování o novele proběhlo v lednu tohoto roku. Pro předlohu hlasovalo 106 ze 172 přítomných poslanců. Pro byli poslanci hnutí ANO, SPD, ČSSD a KSČM. Proti hlasovalo 56 poslanců z řad ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. 10 poslanců se hlasování zdrželo.

Zdanění náhrad patří k podmínkám komunistů pro toleranci menšinové vlády ANO a ČSSD. Horní komora však návrh zákona zamítla. O návrhu Senátem zamítnutého zákona měla Sněmovna debatovat 12. března 2019, nakonec se k němu však kvůli konci jednacího dne nedostala. Kdy budou poslanci o této novele znovu debatovat, není jasné.

Na základě výpočtu Ministerstva kultury, který je obsažen i v důvodové zprávě (.pdf, str. 29) původního návrhu zákona č. 428/2012 Sb., se při vypočtení finančního vypořádání použila cena 44,48 Kč/m2 pro zemědělské půdy a cena 27,74 Kč/m2 pro lesní půdy. Dále se pro potřeby vypořádání počítalo s cenou 20 Kč/m2 pro vodní plochy a 1106,78 Kč/m2 pro zastavěné plochy.

Výpočet provedl i Český statistický úřad, jehož ocenění se od uvedených cifer z navrhovaného zákona liší. Příčinou je odlišná metodika výpočtu.

Český statistický úřad v roce 2015 vypracoval statistické hodnocení církevních restitucích, které publikoval ve svém měsíčníku Statistika&My. Odhad tržní ceny za zemědělskou půdu stanovil na 7,50 Kč za metr čtvereční, přičemž uvedl, že se jedná o průměr a tržní cena by mohla dosáhnout až na 14 Kč za metr čtvereční v závislosti na kvalitě půdy a poloze pozemku. Složitější výpočet ovšem nastává u lesní půdy, kdy se ocenění za metr čtvereční pohybuje od 1 Kč do 10 Kč.

Disproporčnost cen užitých v restitucích obecně a v církevních restitucích je komplexním problémem. Ministerstvo kultury na otázku, proč byly ceny zemědělské půdy stanovovány odlišně než v 90. letech, kdy se s restituováním majetku začínalo, odpovídá:

„Zemědělskou půdou se rozumí půda, která byla zemědělská v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší zemědělské půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena zemědělské půdy ve venkovských oblastech (např. v případě hl. m. Prahy došlo od roku 1948 k navýšení plochy intravilánu o 44 %, z toho zemědělská půda činí přes 60 %). Zemědělská půda tak zahrnuje 4 druhy pozemků (...). Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny zemědělské půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává.“

Dále Ministerstvo kultura uznává, že „ceny se kterými se pracovalo v restituci podle zákona o půdě jsou odlišné. Takové srovnání je však chybné, neboť zákon o půdě pracuje s odlišnou koncepcí a byl přijímán v době, kdy tržní ceny neexistovaly.“

Server iRozhlas.cz pátral po existenci analýzy, podle níž byly údajně církevní restituce předraženy a na kterou se odkazovala ministryně financí Schillerová. Posudek dokazující takové předražení však neexistuje.

Je také zavádějící srovnávat restituce majetku fyzickým a právnickým osobám s církevními restitucemi. Cílem restitučního zákona č. 403/1990 Sb. bylo totiž pouze zmírnění následků majetkových křivd. Zákon o církevních restitucích však navíc zavádí majetkovou odluku církví od státu. Stát postupně sníží příspěvek na jejich činnost a v roce 2030 pak přestane církvím přispívat úplně. Církve se tak stanou majetkově samostatné. Například v roce 2016 přitom státní příspěvek na činnost církví činil 1,4 miliardy korun. Finanční náhrada církvím má tedy kromě restituční funkce také funkci odlukovou a je pochopitelné, že tato náhrada bude vyšší než v případě běžných restitucí.