Tomáš Petříček

Ministerstvo vnitra na svých webových stránkách píše o přeshraničních pracovnících (tzv. pendlerech), kteří pracují v České republice nebo na území sousedních států (v Rakousku, Německu, Polsku a na Slovensku). Tyto osoby mohou překračovat hranice (.pdf, str. 1) od 27. dubna 2020 z důvodu výkonu práce. 

Přeshraniční pracovníci jsou rozděleni na dvě skupiny, přičemž se vždy jedná o občany ČR nebo EU:

• První skupinu tvoří pendleři, tedy čeští přeshraniční pracovníci ve zdravotnictví, sociálních službách, pracovníci základních složek integrovaného záchranného systému a pracovníci subjektů kritické infrastruktury. Kritickou infrastrukturou je podle Ministerstva vnitra „prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, jehož narušení funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu. Firma se tedy nemůže volně rozhodnout, že je prvkem kritické infrastruktury“. Pro pendlery neplatí povinná karanténa po vstupu na území ČR, jestliže jejich pobyt v zahraničí nepřesáhl 14 dnů. V takovém případě nemusí být ani testováni na COVID-19. Pokud však byl jejich pobyt za hranicemi delší, mohou si pendleři vybrat, zda po návratu budou ve 14denní karanténě, nebo zda předloží negativní test na COVID-19. Při přejezdu hranic také potřebují potvrzení o výkonu přeshraničního zaměstnání. Jestliže se jedná o vycestování na méně než 14 dnů, je potřeba nóta zastupitelského úřadu cílové země.
   
• Do druhé skupiny patří přeshraniční pracovníci, děti, žáci a studenti, kteří za účelem výkonu práce nebo studia pravidelně oprávněně překračují státní hranici s Německem, Rakouskem, Polskem nebo Slovenskem. Také u nich neplatí povinnost karantény ani povinnost oznamovat pobyt v zahraničí krajské hygienické stanici, jestliže při prvním vstupu na území ČR předloží potvrzení o absolvování PCR testu (výtěrový test z krku nebo nosu). Následovně je po každých 30 dnech povinné předložit potvrzení o testu novém. Dále musí mít tyto osoby při každém překročení hranice směrem do ČR u sebe potvrzení o výkonu přeshraničního zaměstnání.

Vedle těchto skupin existuje i možnost zaměstnávání osob ze zemí EU, které takzvanými pendlery nejsou. Od 27. dubna mají povolený vstup do ČR občané EU, kteří zde přijíždějí za výkonem ekonomické činnosti, nebo také studenti vysokých škol. Podmínkou pro vstup na území ČR je buď nástup do 14denní karantény, nebo potvrzení o negativním testu na COVID-19, který je starý maximálně 4 dny. Potvrzení musí být vydáno lékařem nebo orgánem ochrany veřejného zdraví, testování v tomto případě není hrazeno státem. I tyto informace jsou dostupné na webu Ministerstva vnitra.

Vláda České republiky na mimořádném jednání dne 23. dubna 2020 schválila rychlejší scénář uvolňování mimořádných karanténních opatření. Usnesením č. 443 (.pdf) s účinností ode dne 27. dubna 2020 vláda změnila, mimo jiné, pravidla pro překračování státních hranic. 

Zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince bez trvalého nebo přechodného pobytu nad 90 dní se rozšířil o řadu výjimek (.pdf, str. 1–2). Mezi takové patří například: přeshraniční pracovníci, žáci a studenti, kteří za účelem výkonu práce nebo studia v ČR pravidelně překračují hranici s ČR ze sousedního státu, občané EU, kteří na území ČR vstupují za účelem výkonu ekonomické činnosti nebo studia. Pro občany ČR a cizince s trvalým pobytem (s řadou dalších výjimek) také nově platí povinnost při návratu do ČR předložit negativní test (.pdf, str. 2–3 a str. 5) na Covid-19.

Ukrajina rozhodla s platností od 16. března 2020 do 11. května 2020 o uzavření svých hranic pro cizince a osoby bez občanství, spolu s výčtem výjimek. Od 17. března 2020 navíc zrušila pravidelnou mezinárodní přepravu. Byly zrušeny mezinárodní lety a došlo k uzavření všech hraničních přechodů pro železniční a autobusovou dopravu. 

Možnost cestovat za prací do zemí EU je omezena také opatřeními, která v souvislosti s pandemií zavedly sousední státy. Slovensko s účinností od 13. března 2020 rozhodlo o zavedení hraničních kontrol a přerušilo veškerou mezinárodní železniční, autobusovou a leteckou dopravu. Podobná opatření zavedlo od 15. března 2020 Polsko a od 17. března také Maďarsko.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) v Otázkách Václava Moravce upozornil na nedostatek sezónních pracovníků. Podle něj chybí v českém zemědělství až 3 000 pracovníků. Velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis v rozhovoru pro Český rozhlas Plus uvedl, že z ČR v souvislosti s pandemií odjelo cca 20 tisíc Ukrajinců. V rozhovoru pro týdeník Ekonom ze dne 23. dubna 2020 uvedl ministr Toman, že v současné době jedná s ministerstvem zahraničí o možnosti dovézt pracovníky z Ukrajiny, ale také Bulharska nebo Rumunska.

Ministři zahraničí Tomáš Petříček a ukrajinský ministr Dmytro Kuleba byli dle dostupných zdrojů v poslední době v kontaktu několikrát. Můžeme uvést například telefonát z 27. března 2020, ve kterém oba ministři řešili zachování práv občanů Ukrajiny nacházejících se na našem území nebo že těmto občanům nebudou udělovány pokuty za prodlení termínu pobytu. Dle stejného zdroje pak rovněž domlouvali vytvoření speciální tranzitní trasy přes Slovensko. Je tedy pravdou, že probíhá jednání mezi českou a ukrajinskou stranou týkající se ukrajinských pracovníků a jejich možného návratu do Česka.

V souvislosti s šířením koronavirové nákazy byl na území České republiky v souladu s Ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky vyhlášen nouzový stav od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů. Později byl prodloužen do 30. dubna a aktuálně (ke dni 29. dubna) poslanci schválili prodloužení do 17. května.

Čl. 6 odst. 1 zákona o bezpečnosti ČR stanoví:

(1) Nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti stanoví zákon.

Vyhlášením nouzového stavu tak získává vláda pravomoc, stanovenou krizovým zákonem, na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit práva či nařídit určitou povinnost.

Ve stejný den jako vyhlášení nouzového stavu proto vydala vláda usnesení o přijetí krizového opatření na základě § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona, které se týkalo omezení vstupu cizinců na území České republiky s účinností od 14. března, např. zákaz vstupu pro všechny cizince přicházející z rizikových oblastí, zastavení přijímání žádostí o víza nebo zastavení řízení v případě žádostí o krátkodobá víza, o kterých dosud nebylo rozhodnuto.

Aktuálně (ke dni 29. dubna) platí, že po dobu trvání nouzového stavu s účinností od 27. dubna je zakázán vstup na území České republiky pro všechny cizince, kteří nemají na území České republiky přechodný pobyt nad 90 dnů nebo trvalý pobyt. Zákaz neplatí pro několik výjimek.

Městský soud v Praze dne 23. dubna s účinností od 27. dubna zrušil některá mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR. Konkrétně se jednalo o „mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 4. 2020 a ze dne 26. 3. 2020 o omezení maloobchodního prodeje a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 4. 2020 a ze dne 23. 3. 2020 omezující volný pohyb osob.“

V tiskové zprávě k rozhodnutí Městského soudu stojí: „Soud shledal, že vydáním těchto opatření Ministerstvo zdravotnictví překročilo meze svojí působnosti. (…) Soud plně respektuje, že byl vládou vyhlášen nouzový stav, jakož i důvody, pro které byl vyhlášen. Soud však nemohl pominout, že napadená opatření představují svým rozsahem dosud bezprecedentní omezení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody podnikání. (…) Omezení základních práv tedy musí být při mimořádných stavech přijímána právem předvídaným způsobem a zároveň musí šíře jejich omezení odpovídat ústavní ochraně podstaty těchto práv a svobod. (…) možností omezení základních práv a svobod za trvání nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu disponuje především vláda. A zákon nepřipouští delegování této pravomoci na kohokoliv jiného, tj. ani na člena vlády.“

Tato opatření nebyla vydána dle krizového zákona, tedy nebyla vydána vládou, ale vydalo je Ministerstvo zdravotnictví dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Soud také uvedl, že nastalá situace byla pro vládu „výjimečnou, a to též z hlediska práva, neboť v minulosti nečelila takovému nebezpečí ohrožujícímu zdraví obyvatel“ a že „nemíní nikterak rozporovat, že jím uplatněný postup se jevil (a jeví) z hlediska zvládnutí nastalé hrozby efektivní. Efektivita však není měřítkem zákonnosti a účel nesvětí prostředky.“ 

V rozsudku Městského soudu v Praze (.pdf, str. 34) také stojí, že při soudním řízení nebyl nalezen důvod, proč by vláda neměla jednat podle zavedeného postupu, tedy schvalovat mimořádná opatření podle krizového zákona. „Zákon sice ustupuje do pozadí a na relevanci nabývají jednotlivá opatření orgánů výkonné moci, nelze však tvrdit, že by zákony nadobro přestaly platit. Naopak je nezbytné lpět na jejich striktním dodržování, neboť poskytují ústavněprávní záruky a jasné mantinely, ve kterých se výkonná moc smí pohybovat, a kam již zajít nesmí.“

K rozhodnutí Městského soudu v Praze se na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády 23. dubna vyjádřil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Soud podle jeho slov „nikterak nezpochybňuje ten záměr Ministerstva zdravotnictví z hlediska obsahu. To znamená, soud nikterak nezpochybňuje ta opatření jako taková, pokud jde o obsah, ale zpochybňuje to, že jsme je vydali podle zákona o ochraně veřejného zdraví, a nikoliv podle krizového zákona. (…) ale jsem rád, že ten rozsudek v zásadě konstatuje, že skutečně ta naše opatření jsou efektivní, že cílí na omezení šíření pandemie na území České republiky.“ Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo podat proti rozsudku kasační stížnost.

Za počátek konfliktu v Sýrii jsou považovány protesty proti režimu prezidenta Bašára Asada, které vypukly v březnu 2011. Protesty v Sýrii byly součástí rozsáhlejší vlny povstání a demonstrací, tzv. Arabského jara.

Asadův režim proti protestům tvrdě zasáhl, včetně zabití řady demonstrantů. Násilné potlačení protestů v Sýrii odsoudil tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

V červenci 2012 označil Mezinárodní červený kříž situaci v Sýrii za občanskou válku. O měsíc později prohlásil nezávislý panel OSN, že během konfliktu došlo k válečným zločinům.

Konflikt v Sýrii započal povstáním proti režimu Bašára Asada v roce 2011 a postupně se vyvinul v občanskou válku s mnoha aktéry se složitými vazbami. Tato válka v Sýrii trvá přes 8 let.

23. září 2019 oznámil generální tajemník OSN António Guterres vznik dohody o vytvoření výboru, který navrhne novou syrskou ústavu. Jedná se o 150členný výbor (.pdf, str. 3) složený z opozice, občanské společnosti a členů vlády rozděleným rovnoměrným přepočtem, který vznikl během mírové konference pořádané Ruskem v lednu 2018. Tento výbor slouží k projednávání a přijímání návrhů, pod nimi pak je menší výbor složený ze 45 mužů a žen, vždy po stejném počtu za vládu, opozici a občanskou společnost. Tento menší výbor pak má za úkol návrhy navrhovat a připravovat.

Po několika letech tak došlo ke shodě mezi syrskou vládou a syrskou opozicí, že vznikne ústavní výbor pomáhající OSN. Speciální vyslanec OSN pro Sýrii Pedersen uvedl, že obě strany mají v OSN důvěru a chtějí spolupracovat, jeho cílem tedy je udělat vše proto, aby splnil jejich očekávání. Od ústavy se dále také očekává určení nových omezení prezidentského funkčního období, které by mohlo ukončit Assadovu vládu.

Historie Islámského státu, konkrétně Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS), je delší, nicméně pokud se bavíme o zločinecké a teroristické organizaci ovládající rozsáhlá území v Iráku a Sýrii, tak počátek se datuje do roku 2013. Počátkem roku 2014 ovládal několik měst v Iráku a v červnu i druhé největší město Iráku, Mosul. Islámský stát se v tomto roce také prohlásil za samostatný chalífát.

Proti Islámskému státu v Iráku se postavila irácká vláda, po jejímž boku bojovali i vojáci (tzv. Peshmergové) autonomní oblasti Kurdistán v Iráku. Boje proti ISIS v Iráku podporovaly i Spojené státy v čele mezinárodní koalice čítající 81 států včetně České republiky, která posílila svou účast v tréninkových táborech v Iráku. Hlavní letecké údery vedly Spojené státy. Na konci roku 2017 pak ztratil ISIS všechna kontrolovaná území v Iráku.

Situace v Sýrii byla složitější vzhledem k rozvrácenosti země. Zmiňovaná mezinárodní koalice rozšířila své působení i na území Sýrie v září 2014. Později proti ISIS zasáhla i ruská intervence v Sýrii v září 2015, která se postavila na stranu Bašára al-Asada. Útoky Ruska se neomezily jen na útoky proti ISIS, ale zaměřovaly se i proti odpůrcům režimu. Islámský stát v Sýrii byl pak oficiálně poražen 23. března 2019, když jednotky Syrských demokratických sil (SDF) za podpory Koalice obsadily poslední území Sýrie ovládané ISIS v okolí města Baghúz.

Co se Kurdů v Sýrii týče, tak v polovině roku 2013 Islámský stát ovládl kurdské provincie na severu Sýrie. V září 2014 zaútočil ISIS na syrské město Kobani, obývané Kurdy u hranic s Tureckem, což mělo za následek masivní migrační vlnu do Turecka. O pár měsíců později, v lednu 2015, Kurdové město Kobani dobyli zpět s pomocí amerických náletů. Kurdové fungují pod taktovkou organizace Syrských demokratických sil (SDF) a zároveň milic YPG, které jsou podle některých zdrojů napojené na stranu PKK v Turecku. Po dobytí Kobani se postup sil otočil a území ovládané Islámským státem se začalo zmenšovat. V říjnu 2017 kurdské síly osvobodily samozvané hlavní město Islámského státu, město Raqqa. Poslední oblasti v moci ISIS v Sýrii byly silami SDF osvobozeny v březnu 2019.

Kurdové bývají označováni za největší národ na světě bez vlastního státu. Jejich menšiny jsou v Turecku, Iránu, Iráku, Sýrii a v jiných zemích, přičemž počet Kurdů se odhaduje na 30 milionů. Jejich přítomnost v bojích proti ISIS byla velmi důležitá.

Na závěr pak uveďme, že mezinárodní koalice skutečně dobyla zpět všechna území dříve ovládaná Islámským státem. V tomto smyslu tedy ISIS poražen byl. Tato ztráta území však neznamená zánik ISIS jakožto teroristické organizace, která i nadále představuje hrozbu.

Turečtí vojáci a jejich syrští spojenci zahájili vojenskou ofenzivu proti syrským kurdským milicím (YPG) na severu Sýrie. Turecko považuje YPG za teroristickou organizaci a vyčítá jim spolupráci se Stranou kurdských pracujících (PKK), která je vedena jako teroristická organizace mimo jiné i Spojenými státy nebo EU. Dle vyjádření turecké ambasády je ofenziva vedena proti teroristickým organizacím, Sjednocené demokratické straně (PYD) a syrským kurdským milicím.

Kurdské milice pomohly v Sýrii porazit teroristickou organizaci Islámský stát. Kurdové nyní ovládají až čtvrtinu území Sýrie, kde zřídili samosprávu a doufají v udržení určité autonomie. Prezident Turecka Erdogan uvedl, že díky ofenzivě se celistvost dané oblasti obnoví. Cílem ofenzivy je podle Ankary vytvořit na syrské straně syrsko-turecké hranice bezpečnostní zónu, což umožní návrat syrských uprchlíků.

Evropská unie turecké kroky odsoudila, unijní země se obávají zhoršení humanitární krize v zemi. Země EU v pondělí 14. října (tedy po odvysílání ověřovaného rozhovoru) prosadily zbraňové embargo proti Turecku. Dle premiéra Babiše se česká vláda s postojem Evropské unie k invazi ztotožňuje.

Turecko informovalo o svých záměrech spojence ze Severoatlantické aliance. V pátek 11. října na schůzce s tureckým prezidentem Erdoganem šéf NATO Jens Stoltenberg tureckou ofenzivu zkritizoval a uvedl, že ze strany Ankary očekává zdrženlivé chování. Turecko ale žádá spojence o podporu.

Rada bezpečnosti OSN se na společném zasedání 10. října neshodla na společném prohlášení k turecké ofenzivě. Evropští členové požadovali zastavení vojenské akce, prohlášení vetovaly Rusko a USA.

Od turecké ofenzivy v Sýrii se distancoval i americký prezident Donald Trump, německá kancléřka Angela Merkel a francouzský prezident Emmanuel Macron. Ruský prezident Vladimir Putin dle agentury RIA uvedl, že by Sýrie měla být co nejdříve osvobozena od všech zahraničních armád a vojáků.

Turecko skutečně PKK, neboli Stranu kurdských pracujících, označuje za teroristickou organizaci.

Pro kontext bude dobré dodat, že tuto skupinu považují za teroristickou i mnohé západní státy, konkrétně USA, VB (pdf, str. 17) i EU jako celek (bližší info o unijním seznamu je zde). Turecko ale považuje za teroristickou hrozbu i syrské kurdské skupiny Sjednocenou demokratickou stranu (PYD) a její ozbrojenou část syrské kurdské milice (YPG), které jsou podle něj odnoží PKK.

YPG určité vazby na PKK má, zároveň byla dominantní ozbrojenou složkou arabsko-kurdské koalice SDF, která byla spojencem USA v boji proti Islámskému státu. Zatímco tedy Turecko svůj postup proti těmto skupinám chápe jako boj proti terorismu a obranu vlastní národní bezpečnosti, ministr Petříček o syrských kurdských skupinách mluví jako o spojencích západních států: „Zatímco Turecko vnímá Kurdy jako své nepřátele, pro Česko a západní spojence to jsou pomocníci v boji proti teroristům. Byli to oni, kdo nám pomohl porazit tzv. Islámský stát.“

Přesný počet občanů ČR žijících ve Velké Británii není znám. Dle odhadů (.pdf, str. 2) konzulárního úseku Velvyslanectví ČR v Londýně na území Velké Británie žije přes 100 000 občanů ČR. Tento údaj můžeme nalézt v řadě českých medií (např. Euractiv.cz či Rozhlas.cz).

Statistika z ledna až prosince 2018 vedená (.xls – list 2.3) Britským statistickým úřadem (ONS, Office for National Statistics) hovoří o 46 tis. občanech ČR (odchylka +/- 10 tis.). Nejpočetnější skupinou státních příslušníků cizí země žijících na území Velké Británie jsou Poláci (905 tis.), které následují Rumuni (415 tis.) a Indové (355 tis.). Samotné ONS však přiznává, že jeho údaje jsou značně nepřesné, přičemž i další (.pdf, str. 2) státy EU ve svých statistikách vykazují oproti údajům ONS přibližně dvojnásobný počet svých občanů ve Velké Británii.