Tomio Okamura

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že Tomio Okamura mluví o 45 miliardách korun, které ročně Česko vynakládá na podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE). Z toho 19 miliard korun mají podle Okamury platit přímo občané, což ve skutečnosti znamená, že je platí spotřebitelé formou poplatku ve fakturách na elektřinu. Podrobněji jsme se tímto tématem zabývali v jiném našem odůvodnění, kde jsme slova Tomia Okamury označili v rámci naší metodologie jako pravdu s výhradou. V tomto odůvodnění se zaměříme na to, jestli tyto peníze musí Česko platit kvůli Evropské unii.

Tato konkrétní podpora zelené energetiky, o které mluví šéf hnutí SPD, je reakcí (.pdf, str. 109) na směrnici Evropské unie z roku 2009. Tehdy se totiž unijní představitelé dohodli, že do roku 2020 musí 20 % unijní spotřeby energie pocházet z obnovitelných zdrojů. Pro každý stát je cíl nastaven na jiné úrovni, a to vzhledem k výchozí pozici a celkovému potenciálu využití obnovitelných zdrojů. V případě Česka byla tato hranice stanovena (.docx, str. 6) na 13 % a poprvé byla překonána již v roce 2013, tedy o 7 let dříve, než činil unijní závazek.

V roce 2018 poté vstoupila v platnost nová revidovaná směrnice, podle níž musí do roku 2030 pocházet z obnovitelných zdrojů 32 % spotřeby energie Evropské unie. Evropská komise nyní dokonce posuzuje, zda tento cíl v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině nezvýšit na 45 %.

Evropská unie ovšem neurčuje, jak konkrétně mají jednotlivé státy tohoto podílu dosáhnout. Jak vyplývá (.zip) ze zpráv o pokroku všech členů Evropské unie, volí si každá země do určité míry vlastní politiku. Náklady jednotlivých zemí a jejich přístupů se nicméně výrazně liší. Dle nejnovější zprávy Rady evropských energetických regulátorů (CEER), která srovnává různé přístupy k podpoře obnovitelných zdrojů energie za roky 2018 a 2019, je v přepočtu na MWh elektřiny z obnovitelných zdrojů podpora (.pdf, str. 30) v Česku nejvyšší z 27 evropských zemí: přibližně 200 €/MWh.

Česká republika na podporu OZE vydává v přepočtu na MWh výrazně více peněz než většina evropských států. 45 miliard, které v Česku na podporu obnovitelných zdrojů každoročně dáváme, tedy není důsledkem unijní směrnice, ale spíše jiných faktorů. Jiné státy totiž dokáží obnovitelné zdroje podporovat s výrazně nižšími náklady.

Tomio Okamura tedy správně poukazuje na to, že podpora obnovitelných zdrojů energie vychází z „příkazu“ Evropské unie, respektive její směrnice. Konkrétní způsob podpory a její výše, které se v Česku obnovitelným zdrojům dostává, ale již s unijní směrnicí přímo nesouvisí, jak je vidět z mezinárodního srovnání. Předseda SPD tak vytváří nepravdivý dojem, že Evropská unie může za to, kolik Česko vydává na podporu obnovitelných zdrojů. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Tomio Okamura ve výroku cituje petiční výzvu, kterou podepsali někteří lékaři a odborníci, mezi nimiž jsou například prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk. V textu petice její signatáři skutečně uvádějí, že „vakcíny jsou experimentální, nemají dosud ukončené třetí fáze klinických studií, (…)“. Toto tvrzení nicméně není pravdivé, a výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako zavádějící.

V České republice a v Evropské unii jsou nyní k používání schváleny 4 očkovací látky proti nemoci covid-19. Jsou jimi:

• Vaxzevria (AstraZeneca) – dvoudávková adenovirová vakcína,
• Janssen (Johnson & Johnson) – jednodávková adenovirová vakcína,
• Comirnaty (Pfizer/BioNTech) – dvoudávková mRNA vakcína,
• Spikevax (Moderna) – dvoudávková mRNA vakcína.

Nejen vakcíny, ale i léky prochází přísným testováním v laboratoři a následně klinickým hodnocením, které se skládá ze tří základních fází (.pdf, str. 2–4). V první fázi se na menším počtu dobrovolníků vyhodnocuje například bezpečnost vakcíny a její tolerance lidským organismem. Ve druhé fázi se poté na několika stovkách osob zkoumá, „jakou velikost dávky je nejlépe použít, jaké jsou nejčastější vedlejší účinky a kolik dávek je zapotřebí“ (.pdf, str. 3). Ve třetí fázi následně probíhá tzv. studie účinnosti a bezpečnosti, která zahrnuje tisíce dobrovolníků (.pdf, str. 3) a jejímž účelem je kromě jiného zjistit méně časté vedlejší účinky a míru ochrany před příslušnou infekcí.

Přestože je vývoj vakcín proti onemocnění covid-19 urychlen, je zachováno veškeré testování a očkovací látky jsou dostupné až po ukončení třetí fáze a vědeckém vyhodnocení a registraci (.pdf, str. 4).

V Evropské unii schvaluje nejen očkovací látky, ale obecně léčivé přípravky Evropská léková agentura (EMA). Výše uvedené čtyři vakcíny proti nemoci covid-19 jsou podmínečně schváleny pro použití v zemích EU, nicméně to neznamená, že by byly „experimentální“. Podmínečné schválení/registrace umožňuje, aby byly léčivé přípravky co nejdříve uvedeny na evropský trh v případě mimořádných událostí (jakou je i pandemie covidu-19) a pomohly zachránit co nejvíce životů. I přesto, že se jedná o časově kratší proceduru, podmínečné schválení stále zaručuje, že vakcíny splňují přísné normy EU pro bezpečnost, účinnost a kvalitu.

Rozdíl mezi podmínečnou registrací a standardní registrací je pak také v tom, kdy probíhá čtvrtá, tzv. poregistrační fáze klinické studie, v jejímž rámci se dále sleduje účinnost a bezpečnost vakcíny (.pdf, str. 3). Tato čtvrtá fáze začíná v případě podmínečné registrace dříve a léčivý přípravek je pro pacienty dostupný ještě před jejím dokončením (.pdf, str. 2–4). Upřesněme, že v průběhu poregistrační fáze musí výrobci vakcín Evropské lékové agentuře poskytovat informace z probíhajících studií, aby se potvrdilo, že přínosy dané vakcíny převažují rizika.

Zmiňme, že v případě vakcín AstraZeneca, Johnson & Johnson, Pfizer/BioNTech i Moderna již byly 3. fáze dokončeny, 4. fáze pak stále probíhají.

Pro úplnost doplňme, že vývoj vakcín proti covidu-19 probíhal poměrně rychle díky skutečnosti, že výzkumníci mohli vycházet z dlouholetých zkušeností s vývojem vakcín proti onemocněním, která způsobují podobné typy koronavirů. Časopis Nature nebo web Medici pro očkování v této souvislosti upozorňují především na předchozí vývoj vakcín proti virům „podtypu SARS, který vyvolal epidemii v roce 2002, a MERS, zodpovědný za stovky obětí v oblasti blízkého východu v roce 2012.“

Ministr zdravotnictví Jan Blatný na tiskové konferenci konané 19. března 2021 oznámil, že do České republiky budou v průběhu dubna dodány desítky tisíc jednodávkových vakcín proti onemocnění covid-19 od firmy Johnson & Johnson. Jan Blatný dále uvedl, že vakcína od firmy Johnson & Johnson bude do Evropské unie dodávána od 16. dubna.

Premiér Andrej Babiš 23. března (tedy čtyři dny po tiskové konferenci ministra zdravotnictví Blatného) řekl (čas 5:12–5:26), že dodávky vakcíny od firmy Johnson & Johnson nabraly zpoždění a v dubnu do České republiky nedorazí. Andrej Babiš v rozhovoru také prohlásil, že Česká republika má v dubnu dostat pouze vakcíny od firem Pfizer/BioNTech, Moderna a AstraZeneca.

Pro úplnost doplňme, že 24. března ministr Blatný v rámci 87. schůze Poslanecké sněmovny uvedl, že se jednalo o nedorozumění a vakcíny od firmy Johnson & Johnson v dubnu do České republiky dorazí, ovšem v menším množství. Má se podle něj jednat o přibližně 30 až 40 tisíc „dávek balení“.

Tomio Okamura ve svém výroku neuvádí, že ministr Blatný a premiér Babiš hovořili o dubnových dodávkách vakcíny, a tím vyvolává mylný dojem o slovech Andreje Babiše. Ten totiž neuvedl, že do Česka nedorazí žádné vakcíny Johnosn & Johnson, ale jen že nedorazí v dubnu. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

K uzavření obchodů a restaurací, k jakému došlo v březnu v České republice, se Japonsko neuchýlilo. Některé podniky, včetně restaurací, byly vyzvány k tomu, aby zavřely své provozy, za odmítnutí ale nehrozil žádný právní postih. Japonsko tak spoléhalo na dobrovolnou spolupráci občanů. 25. května byl v Japonsku zrušen nouzový stav a japonská ekonomika se tak začala postupně znovu otevírat.

Začátkem srpna, v souvislosti s rostoucími počty lidí nově nakažených covidem-19, japonská vláda vydala žádost ohledně dobrovolného zavírání barů a restaurací ve 22:00, aby se předešlo scházení většího počtu osob. Tato prosba o dřívější zavírání podniků skončila koncem srpna, kdežto v hlavním městě platila do 15. září.

Jestliže srovnáme data o počtech nově prokázaných případů covidu-19 v Japonsku a v České republice (viz graf výše), denní přírůstky nakažených byly s ústupem první vlny koronavirové epidemie na přelomu května a června přibližně stejné. Zde je však nutné uvést, že Česká republika má přibližně 10,7 milionů obyvatel, tedy asi 12krát méně než Japonsko s téměř 125,9 miliony obyvatel. Při přepočtu denních přírůstků nově nakažených covidem-19 na jeden milion obyvatel tak data v grafu níže ukazují, že tyto přírůstky byly větší v České republice – a situace tak v tomto případě „stejná“ nebyla. 

Výrok proto hodnotíme jako zavádějící, a to i s ohledem na skutečnost, že Tomio Okamura těsně před tím v rozhovoru sám uvedl (audio, čas 8:58), že Česká republika má násobně méně obyvatel než Japonsko.

Dodejme, že v České republice dochází zvláště o víkendových dnech k výchylkám v počtu provedených testů, a tím pádem také v počtu nově prokázaných případů onemocnění covid-19. Pro lepší zřetelnost proto přikládáme také graf, v němž je pro každý den zaznamenán sedmidenní průměr počtu nově nakažených.

Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že Tomio Okamura popisuje jarní „výchozí pozici“ v obou zemích jako podobnou. Jelikož výroku předchází Okamurovo srovnání populací obou zemí, vyvolává tak dojem, že i při popisu jarní situace hovoří o situaci relativní k velikosti populace. Při přepočtu na milion obyvatel však pozice podobná nebyla.

Tomio Okamura zde odkazuje na své video z 12. října, kde řekl (7:33): „Stejně tak mi uniká, proč děláme paniku z covid pozitivních. Když lékaři dokládají, že pozitivní v drtivé většině neznamenají nemocní.“

Zpravodajské servery lidovky.cz či Echo24.cz v květnu upozornily na studii jihokorejských vědců, podle níž lidem, kteří prodělali covid-19 a poté byli prohlášeni za zdravé, při opětovném testování metodou PCR vyšel pozitivní výsledek. PCR testy, které se používají ke zjišťování nových případů covidu-19 i v České republice, totiž nedokáží rozlišit mezi mrtvými či živými viry.

To také potvrzuje profesor epidemiologie a člen Klinické skupiny Roman Chlíbek: „(…) virus je životaschopný po dobu 8–10 dnů na sliznicích u většiny pacientů. Proto zejména pacienti s opakovaně prokazovanou PCR pozitivitou jsou sice laboratorně pozitivní, ale jedná se o záchyt mrtvého viru a pacient není infekční pro své okolí a nemusí být izolován po celou dobu, kdy je pozitivní.“

Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože Tomio Okamura jím naznačuje, že počet skutečně nemocných lidí je nižší než počet pozitivně testovaných. Podle vědců z brněnské Masarykovy univerzity je ale skutečný počet nakažených lidí v ČR mnohem vyšší, než ukazují oficiální statistiky testování metodou PCR. Testy totiž podstupuje jen část skutečně nakažených, především z toho důvodu, že někteří z nich nepociťují vážnější zdravotní komplikace. I oni však covid-19 mohou šířit dále.

Podobně pak 25. října hovořil bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, podle kterého může být v České republice „400 až 500 tisíc nakažených lidí“. Uveďme, že dle oficiálních statistik Ministerstva zdravotnictví bylo k 25. říjnu v Česku přibližně 137 tisíc osob s aktuálně prokázaným onemocněním covid-19.

Tomio Okamura vyvolal už víckrát rozruch svými příspěvky na Facebooku (video, čas 8:05) či YouTube (video, čas 0:15), ve kterých zpochybňoval oficiální údaje o počtu obětí nemoci covid-19 zveřejňované Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

Uveďme, že ve statistikách Ministerstva zdravotnictví o počtu zemřelých v souvislosti s onemocněním covid-19, jsou započítána všechna úmrtí osob, které byly pozitivně testovány na covid-19 „bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí, a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni“. Právě na tuto skutečnost pravděpodobně také naráží Tomio Okamura, když hovoří o „kolonce zemřelých na covid-19“. Jak je však v metodice posuzování důvodu úmrtí výslovně zdůrazněno (.pdf, str. 5), v této na první pohled zavádějící definici nejsou „zahrnuty osoby, u nichž nebyl původce COVID-19 potvrzen laboratorně a osoby, u nichž úmrtí s COVID-19 vůbec nesouviselo (dopravní nehoda u COVID-19 pozitivní osoby), nebo u vyléčeného pacienta na obtíže, které s COVID-19 vůbec nesouvisí.“.

Předsedovi SPD také vadí (video, čas 1:21), že dodnes není k dispozici analýza smrtnosti druhé vlny covidu-19. Proto požaduje, aby u všech úmrtí s podezřením na covid-19 byly provedeny pitvy (video, čas 0:16), aby vláda měla přesná data, na základě kterých by rozhodovala.

Co se týče zmiňovaného rozhovoru, portál Novinky.cz vydal 16. srpna 2020 rozhovor se dvěma patoložkami z pražské Nemocnice Na Bulovce. V rozhovoru uvádějí, že u nich v nemocnici zemřelo 27 pacientů, u nichž byla potvrzena nákaza nemocí covid-19. K pitvě pak došlo jen u tří z těchto pacientů, protože „pouze u těchto tří lidí nebyla příčina smrti zcela jasná. Proto byla nařízena pitva.“. U ostatních 24 pacientů podle vyjádření patoložek bylo zřejmé, proč jejich smrt nastala, a pitva tak provedena být nemusela.

Patoložka Jana Válkyová k tomu, proč nedošlo k pitvě u všech 27 pacientů, kteří zemřeli na covid-19 poznamenala: „Problém je v tom, že u nás vlastně žádný pacient nezemřel pouze kvůli onemocnění covid-19. Jinak o tom, koho budeme pitvat, rozhoduje primář patologie.“

Doplňme, že podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se pitva provádí vždy „v případě, kdy není dostatečně objasněna příčina smrti, základní nemoci, dalších nemocí nebo jejich komplikací nebo klinická diagnóza“ (§ 88 odst. 2 písm. h). Pokud tedy je tedy příčina úmrtí zřejmá, pitva provedena být nemusí.

Patoložka Michaela Lidinská se dále vyjádřila: „Všichni pacienti sice měli původně pozitivní testy na covid-19 a s touto diagnózou byli v nemocnici i hospitalizovaní, v době úmrtí ale už byli zaléčení a příčina smrti byla nakonec jiná. Covid-19 u nich nebyl pravou příčinou úmrtí, mohl však přispět ke zhoršení jejich zdravotního stavu.“

Na otázku, co znamená, že pacienti již byli přeléčení, a jestli už neměli příznaky covidu-19 a měli negativní test, patoložka Jana Válkyová odpověděla: „Ano, můj pacient už byl při testech dvakrát negativní.“ Jestli byli negativní i ostatní dva pacienti, patoložky výslovně neuvedly.

Dle dalšího vyjádření Michaely Lidinské jedna pacientka zemřela na akutní srdeční selhání a covid-19 byl doprovodným jevem. Druhý pacient zemřel na náhlé zhoršení chronických potíží, kterými trpěl už předtím. K třetímu pacientovi se konkrétněji nevyjádřily.

Výrok Tomia Okamury tedy, s určitými nepřesnostmi, odpovídá skutečnosti. Přesto jej však hodnotíme jako zavádějící, neboť výrok může vyvolat dojem, že statistiky počtu úmrtí s covidem-19 jsou z velké části chybné, neboť se neprovádí mnoho pitev, a ty, které proběhnou, potvrdí, že smrt s covidem-19 nesouvisela. V citovaném případě Nemocnice Na Bulovce je však třeba zdůraznit, že byly provedeny pouze tři pitvy, protože pouze u třech pacientů nebyla příčina úmrtí zřejmá. V dalších případech šlo určit příčinu úmrtí i bez pitvy. Jak správně určit úmrtí na covid-19 podrobně rozebírá metodika WHO (.pdf).