Tomio Okamura

Podle studie odborného časopisu Intensive Care Medicine z roku 2012, která zkoumala vybavenost jednotek intenzivní péče v zemích Evropy mezi červencem 2010 a červencem 2011, měla v té době Česká republika 11,6 lůžek na 100 000 obyvatel, zatímco Německo 29 lůžek. Německo se v této kategorii umístilo na prvním místě, Česká republika se pak nacházela zhruba ve středu žebříčku s totožnou hodnotou jako například Francie (.pdf, str. 1650–1651).

Počty lůžek intenzivní péče se mohou lišit podle toho, která oddělení jsou do této kategorie v dané zemi započítávána. Počty lůžek JIP a ARO na začátku epidemie covidu-19 činily podle dat Ministerstva zdravotnictví téměř 4 500 (.pdf, str. 8), ovšem ventilátorů, které jsou pro pacienty s covidem-19 klíčové, bylo pouze 2 080 (.pdf, str. 13). Proto je pro poměřování mezi zeměmi klíčové porovnávat lůžka se srovnatelnými vlastnostmi, což přesně činí výše uvedená studie. Ačkoli jsou tak její údaje již přes 10 let staré, přestavují poslední plné srovnání, které nemíchá jablka s hruškami.

V posledních letech a zejména v průběhu pandemie covid-19 se kapacita intenzivní péče měnila a lůžka přibývala. V listopadu 2020 mělo Německo zhruba 34,5 lůžek intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel a Francie měla 16 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Ve většině případů je však uvedená studie stále brána jako směrodatná, protože zahrnovala všechny evropské státy a srovnávala lůžka se stejnými vlastnostmi. Proto z ní může Tomio Okamura legitimně vycházet a my podle ní hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Tzv. krizový zákon, tedy zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, stanovuje „působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace“. Krizovou situací je dle § 2 myšlena mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí (vyhlašovaný hejtmanem), nouzový stav (vyhlašovaný vládou) nebo stav ohrožení státu (vyhlašovaný Parlamentem).

Pro úplnost doplňme, že stav ohrožení státu může být vyhlášen, pouze pokud je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, jeho územní celistvost anebo jeho demokratické základy. Nikoliv tedy ve spojitosti s pandemií covidu-19.

Je to § 6 krizového zákona, který vládě umožňuje, aby uložila právnické nebo fyzické osobě pracovní povinnost nebo povinnost pracovní výpomoci, ale pouze v době trvání nouzového stavu, případně ve stavu ohrožení státu. V době trvání stavu nebezpečí má poté podle § 14 tuto pravomoc také hejtman kraje (v případě hl. m. Prahy primátor). Vzhledem k tomu, že tedy existuje možnost uložení povinnosti pracovní výpomoci i bez nutnosti vyhlášení nouzového stavu, hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý. 

Tomio Okamura hovoří o petiční výzvě nazvané Otevřený dopis lékařů vládě, parlamentu a médiím ohledně tzv. koronavirové krize, kterou podepsali lékaři a odborníci, mezi kterými je prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk.

Ve zmiňované výzvě je jako faktické tvrzení prezentováno: „Lživě se tvrdí, že imunita po očkování je lepší a delší než imunita po prodělání nemoci. Toto tvrzení popírá publikovaná data i samotné základy imunologie.“

Srovnání imunity získané proděláním nemoci covid-19 a očkováním je problematické, jelikož míra imunitní odpovědi se po prodělání nemoci liší u každého jednotlivce. Množství protilátek získané proděláním nemoci závisí také na virové náloži. Vakcinace naproti tomu vytváří stabilní úroveň protilátek, u kterých se navíc dá předvídat, kdy začnou klesat.

Z izraelské studie vyplývá, že Izraelci, kteří prodělali nemoc covid-19 (v lednu nebo únoru 2021), mají 13,06krát nižší riziko nákazy variantou delta než Izraelci očkovaní ve stejném období dvoudávkovou vakcínou Comirnaty (společnosti BioNTech/Pfizer). Nicméně největší imunitu proti variantě delta mají ti jedinci, kteří již byli dříve infikováni SARS-CoV-2 a obdrželi alespoň jednu dávku vakcíny Comirnaty.

Dodejme, že izraelská studie nicméně ještě nebyla recenzována („peer-reviewed“), tedy prozatím neprošla kontrolou odborníků a nebyla formálně zveřejněna v odborném časopise. Navíc se jedná o tzv. observační studii, která vychází z terénních dat získaných zdravotní pojišťovnou. Sběr dat tak nemusel kvalitativně odpovídat běžným vědeckým metodám.

Ze studie amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ale naopak vyplývá, že u neočkovaných pacientů, kteří již v minulosti nemoc covid-19 prodělali a opět se nakazili, byla 5,49krát vyšší pravděpodobnost, že budou hospitalizováni při další infekci než u pacientů očkovaných mRNA vakcínami, kteří se nakazili poprvé. Shaun Grannis, jeden z autorů studie, řekl, že „tato data poskytují pádný důkaz, že očkování poskytuje lepší ochranu proti covidu-19 než spoléhání se pouze na přirozenou imunitu."

Již na jaře letošního roku označil Roman Chlíbek, předseda České vakcinologické společnosti a nyní také předseda Národního institutu pro zvládnutí pandemie, očkování za vhodnější způsob získání protilátek: „Imunita navozená očkováním vznikne bez kontaktu s živým virem. Člověk získá ochranu, aniž by riskoval, že u něho propukne nemoc. Jeho imunitní systém je stimulován bez rizika komplikací a závažných průběhů nemoci.“ Pro iROZHLAS později uvedl, že řada odborníků se shoduje, že protilátky po prodělání nejsou důkazem imunity proti onemocnění covid-19.

Výzkum toho, který typ imunity je lepší pro ochranu před onemocněním covidem-19, nicméně stále probíhá a objevují se odborné studie, které dochází k různý závěrům. Většina odborníků se ale shoduje na tom, že vzhledem k rizikům spojeným s proděláním nemoci je nejlepší získat imunitu pomocí očkování, a to platí i pro ty, kteří nemoc již prodělali. Tomiem Okamurou citovaní lidé se však skutečně podepsali pod petiční výzvu, která obsahuje jím citovaný text. Zároveň některá publikovaná data skutečně podporují závěr, že imunita po prodělání nemoci je lepší než po očkování. Výrok Tomia Okamury tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, vzhledem k nejednotnosti vědeckých důkazů.

Závěrem také doplňme, že Soňa Peková se za svá kontroverzní vyjadřování v době pandemie covidu-19 opakovaně (audio, čas 7:06–8:27) setkala s kritikou ze strany ostatních odborníků. Jiřího Berana pak Ministerstvo zdravotnictví označilo za jednu ze známých osobností „propagujících dezinformace“. V textu pak Ministerstvo uvádí, že dezinformační weby přebírají „prohlášení veřejně známých osobností a odborníků" a používají je "pro podporu jimi propagovaných dezinformací a konspiračních teorií.“

Jan Pirk v minulosti např. podepsal prohlášení, které mj. kritizovalo plošné testování na onemocnění covid-19. Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), která působila jako odborný poradní orgán Ministerstva zdravotnictví od března 2021 do května 2021, ve svém stanovisku uvedla, že plošné testování na covid-19 by se mělo rušit až jako jedno z posledních opatření mj. proto, že „plošné testování z řady studií vychází jako nákladově efektivní protiepidemické opatření.“

Kandidát na ministra financí Zbyněk Stanjura dne 7. listopadu 2021 v České televizi uvedl (video, čas 36:29), že „pokud vláda přijme ten socialistický návrh, že všem přidá stejně, tak já myslím, že ho zrušíme, protože není spravedlivý“. Odmítání tohoto plošného zvyšování tarifních platů odůvodňuje tím, že také pro stát podle něj pracují zaměstnanci „skvělí, průměrní a ti ostatní“. Podle jeho slov mezi nimi návrh nařízení nerozlišuje, a tudíž je pro některé z nich demotivační. „Problém není ta částka jako taková, ale absolutně ten princip ‚všem stejně‘,“ doplnil Zbyněk Stanjura. 

Těmito slovy reagoval na plošné navýšení platů zaměstnanců státního sektoru (včetně poslancem Okamurou zmiňovaných zdravotníků, hasičů, pracovníků v sociálních službách, policistů a vojáků), které schválila vláda Andreje Babiše. Státní zaměstnanci mají podle tohoto nařízení od ledna 2022 dostat přidáno 1 400 Kč. Z toho 1 000 korun v rámci tarifního platu a 400 Kč na odměnách. Zdravotníci, kteří spadají nad sedmou platovou třídu, by pak měli dostat přidáno o 6 %. Na tiskové konferenci po jednání vlády ze dne 10. listopadu to uvedla (video, čas 5:12) ministryně financí Alena Schillerová.

Na tento návrh reagoval také Marian Jurečka (KDU-ČSL): „Určitě budeme chtít revidovat, upravovat ty parametry. Budeme nad tím přemýšlet i v kontextu dopadu na státní rozpočet a vlivu inflace.“

Dodejme, že ve svém programu (.pdf) pro říjnové volby se koalice SPOLU zavazuje k zajištění „důstojné mzdy pro všechny zdravotnické pracovníky“ (str. 32–33). Co se týče dalších státních zaměstnanců, koalice slibuje také „kvalitní platové ohodnocení učitelů s důrazem na posílení netarifních složek platu“ (str. 37). Dalo by se tedy předpokládat možné zvyšování platů spíše na individuální úrovni, kterému by odpovídala například i v programu obsažená snaha o rozšíření možností hodnocení lékařů.

Petiční výzvu nazvanou Otevřený dopis lékařů vládě, parlamentu a médiím ohledně tzv. koronavirové krize podepsali lékaři a odborníci, mezi kterými je prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk. Ta mj. obsahuje tvrzení: „(…) za možné budoucí nežádoucí účinky farmaceutické firmy neručí.“

Jak to s nežádoucími účinky skutečně je?

„EU pro členské státy u vakcín vyjednala ručení farmaceutických firem,“ uvádí zastoupení Evropské komise v ČR. Také ředitelka generálního ředitelství Evropské komise pro zdraví a bezpečnost potravin Sandra Gallina již dříve potvrdila, že „(…)společnosti vyvíjející a vyrábějící vakcíny proti covid-19 skutečně ponesou odpovědnost podle současných zákonů a pokud se něco pokazí, mohou být postaveny před soud. To platí i pro náhradu za skryté vady“.

Výrobci vakcín jsou tak odpovědní za újmu způsobenou vadou vakcín. „V případě očkování však újma často vzniká v důsledku reakce organismu na vakcínu, což ale obvykle nebude možné považovat za vadu vakcíny.“ Pro tyto případy se výrobcům vakcín podařilo do smluv prosadit, že za ně náklady na odškodnění ponese stát. „Smlouvy uzavírané s výrobci očkovacích látek obsahují ustanovení, podle nějž bude výrobce náklady na úhradu případné újmy regresně vymáhat po státu,“ uvádí (.pdf, str. 9) Ministerstvo zdravotnictví v důvodové zprávě k zákonu o distribuci očkování proti onemocnění covid-19.

V § 2 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci vakcín proti covidu-19, se píše: „Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1(vakcínou proti covidu-19, pozn. Demagog.cz), újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění. Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně.“

Povinnost státu odškodňovat se týká pouze vakcín nakoupených na základě rozhodnutí Evropské komise (.pdf) z 18. června 2020 (to jsou však v Česku všechny používané vakcíny). Očkování proti onemocnění covid-19 je nepovinné, nicméně dle výše zmíněného zákona se způsobená újma a rozsah náhrady posuzují podle zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním.

Farmaceutické společnosti, které vyrábějí v Česku používané vakcíny proti covid-19, tedy odpovídají pouze za újmu způsobenou vadou vakcíny. Újmu způsobenou v důsledku reakce organismu na očkování, která může být mnohem častější, však výrobci vakcín přenesli na stát. Za tyto nežádoucí účinky tedy skutečně neručí.

Předseda SPD Okamura ve svém tweetu zmiňuje hned několik faktických informací spojených se vznikající vládní koalicí. 

Zmínka o třech nových ministerstvech se objevuje také v médiích. Pravděpodobná budoucí vláda bude mít nově Ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace, Ministerstvo pro legislativu a Ministerstvo pro evropské záležitosti. Tato ministerstva jsou označována za „nová“, byť se v nějaké podobě objevila už v minulých vládách. Místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace měla již vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), byl jím Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). V Sobotkově vládě figuroval také ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, kterým byl Jiří Dienstbier a později také Jan Chvojka (oba ČSSD).

Post zaměřující se na evropské záležitosti pak měly vlády v období českého předsednictví Evropské unii. Přesněji to byla druhá vláda Mirka Topolánka (2007–2009) a následující tzv. úřednická vláda Jana Fischera (2009–2010). V Topolánkově vládě zastával post místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, ve Fischerově kabinetu byl pak ministrem Štefan Füle a po něm Juraj Chmiel.

Tomio Okamura hovoří také o navýšení počtu místopředsedů Poslanecké sněmovny. Bývalá Sněmovna měla místopředsedů pět, Vojtěcha Filipa (KSČM), Tomia Okamuru (SPD), Vojtěcha Pikala (Piráti), Tomáše Hanzela (ČSSD) a Petra Fialu (ODS). Nová Sněmovna by měla mít skutečně místopředsedů šest, a to dva za ANO a po jednom z ODS, KDU-ČSL, STAN a Pirátů. Předsedkyní by se měla stát Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). 

Poslední část Okamurova tweetu se týká senátního hlasování o zmrazení platů politiků do roku 2026. To proběhlo 27. října na 17. schůzi horní komory poté, co 5. října Poslanecká sněmovna jednomyslně schválila, že se platy vrcholných politiků dalších pět let nebudou zvyšovat. Pro návrh hlasovali poslanci ze všech poslaneckých klubů.

V Senátním hlasování byl tento vládní návrh zamítnut 57 hlasy ze 68 přítomných senátorů. Proti návrhu, tedy pro zmrazení platů, bylo 5 senátorů: Lukáš Wagenknecht a Adéla Šípová (za Piráty), Renáta Chmelová (bez politické příslušnosti), Šárka Jelínková (KDU-ČSL) nebo Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz). Pro zmrazení platů nehlasovali ani senátoři za ANO a ČSSD, tedy senátoři za strany, které návrh předkládaly. Proti zmrazení se vyslovili téměř všichni senátoři náležící ke zmíněným politickým stranám či hnutím. Jedinou výjimkou byla senátorka Šárka Jelínková za KDU-ČSL.

Tomio Okamura tedy správně popisuje postoj Senátu ke zmrazení růstu platů politiků i navýšení počtu členů vlády a místopředsedů Poslanecké sněmovny. Dopouští se pouze nepřesnosti v označení nových vládních postů. Nejedná se o úplně nové pozice, už v minulosti měly vlády ministry pro evropské záležitosti nebo legislativu. V kontextu nynější vlády Andreje Babiše ale skutečně jde o nové ministry.

Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, je plán Evropské unie, jak transformovat hospodářství za účelem dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. 

Evropská komise v plánu navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 50–55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by poté mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, tedy stavu, kdy státy „odstraňují z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Tento plán byl v prosinci 2020 schválen Evropskou radou, ta schválila také jeho zakomponování do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), a vyzvala k urychlenému schválení (.pdf, str. 5). Tento rámec byl schválen v červnu 2021 a vstoupil v platnost v červenci 2021.

V oblasti energetiky komise navrhuje zvýšit podíl obnovitelné energie v energetickém mixu EU na 40 % do roku 2030. Pro kontext dodejme, že v roce 2019 to bylo 19,7 % celkové vyrobené energie.

Růst cen energií je podle expertů způsoben mimo jiné i zvyšováním cen emisních povolenek. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu CO2. Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Za poslední rok se jejich cena téměř zdvojnásobila na přibližně 60 EUR. To je podle expertů zčásti také zapříčiněno novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou. Svou roli hrají ale také investoři, které přilákal vytrvalý růst cen v posledních měsících.

Od začátku roku stoupla cena elektřiny a zemního plynu na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.) o 208,12 % na 163,83 EUR (k 5. říjnu). Cena elektřiny pro domácnosti byla v lednu 4,6481 Kč za kWh, na začátku října pak 7,1828 za kWh. Jedná se o průměrné republikové ceny za jednotarifovou sazbu a střední spotřebu.

Pro kontext ale dodejme, že cenu energií ovlivňují v současné době i další faktory. Šéf komise Green Deal Frans Timmermans řekl, že pouze „pětinu“ vyšších nákladů na energii lze přičíst rostoucí ceně emisních povolenek (ETS, pozn. Demagog.cz), zbytek je způsoben prudce stoupajícími cenami plynu a uhlí a nízkou produkcí větrných elektráren. Cena zemního plynu vyskočila v září poté, co si ruská společnost Gazprom, jakožto největší dodavatel na evropský trh, rezervovala pouze zlomek tranzitní kapacity. Podle dat z roku 2018 tvoří Gazprom až 36,7 % evropského trhu s plynem.

Podle ČSÚ se na zvyšování inflace podílely téměř všechny oddíly spotřebního koše. Vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen ČSÚ Pavla Šedivá uvedla, že největší vliv na meziroční cenový růst mají ceny v dopravě, tedy ceny automobilů a ceny pohonných hmot. Dalšími výrazně dražšími položkami spotřebního koše jsou některé potraviny, alkohol a bydlení.

Podle viceprezidenta Hospodářské komory Tomáše Prouzy inflaci nahoru nejvíce táhnou ceny energií, energie jen za poslední rok vzrostly o 274 %.

Eurostat, tedy Statistický úřad Evropské unie, každý měsíc vydává studii ohledně komodit, které zaznamenaly největší růst cen. Na prvním místě jsou ceny energií, a až daleko za nimi jsou potraviny a další výrobky.

Pro zrušení superhrubé mzdy hlasovalo 20. listopadu 2020 celkem 68 poslanců ze 102 přítomných. Jednalo se o 39 poslanců ANO, 12 poslanců ODS, 10 poslanců SPD, 5 poslanců KSČM a 2 nezařazené poslance. SPD pak hlasovala i pro schválení senátní verze zákona. I díky hlasům SPD tak došlo ke zrušení superhrubé mzdy.

Skupina poslanců za SPD předložila v dubnu 2020 návrh novely zákona o daních z příjmu. Návrh obsahoval zvýšení základní slevy na poplatníka na 37 260 Kč (.pdf, str. 3) z tehdejších 24 840 Kč. Na 37 260 Kč se měla zvýšit také například sleva na manžela (.pdf, str. 3). Další zvýšení se mělo týkat slevy na invaliditu, rozšířené slevy na invaliditu nebo slevy pro držitele průkazu ZTP/P (.pdf, str. 4). Vláda vydala k návrhu nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). První čtení tisku bylo zařazeno na schůzi 7. července 2021, do konce volebního období ale nebyl návrh schválen.

Při projednávání daňového balíčku na podzim 2020 pak navrhoval poslanec Hrnčíř za SPD zvýšení slevy na poplatníka z tehdejších 24 840 Kč na 27 000 Kč (.pdf), resp. 28 200 Kč (.pdf), ani tyto návrhy však nebyly schváleny. Místo nich prošel návrh, podle kterého se sleva zvýšila na 27 840 Kč od roku 2021 a od roku 2022 pak má vzrůst na 30 840 Kč. 

Protože tedy žádný z návrhů SPD na navýšení slevy na poplatníka nebyl schválen, především pak návrh z dubna 2020 na navýšení na 37 260 Kč, hodnotíme výrok jako pravdivý.