(...) krizový zákon. Ten mimochodem dává i možnost povolat například tu výpomoc, není potřeba nouzový stav.
Krizový zákon umožňuje uložit právnické nebo fyzické osobě pracovní povinnost nebo povinnost pracovní výpomoci. Tuto povinnost je možné uložit nejen v době trvání nouzového stavu, ale také ve stavu nebezpečí, který mohou vyhlásit jednotlivé kraje.
Tzv. krizový zákon, tedy zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, stanovuje „působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace“. Krizovou situací je dle § 2 myšlena mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí (vyhlašovaný hejtmanem), nouzový stav (vyhlašovaný vládou) nebo stav ohrožení státu (vyhlašovaný Parlamentem).
Pro úplnost doplňme, že stav ohrožení státu může být vyhlášen, pouze pokud je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, jeho územní celistvost anebo jeho demokratické základy. Nikoliv tedy ve spojitosti s pandemií covidu-19.
Je to § 6 krizového zákona, který vládě umožňuje, aby uložila právnické nebo fyzické osobě pracovní povinnost nebo povinnost pracovní výpomoci, ale pouze v době trvání nouzového stavu, případně ve stavu ohrožení státu. V době trvání stavu nebezpečí má poté podle § 14 tuto pravomoc také hejtman kraje (v případě hl. m. Prahy primátor). Vzhledem k tomu, že tedy existuje možnost uložení povinnosti pracovní výpomoci i bez nutnosti vyhlášení nouzového stavu, hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý.
