Epidemie ve Zlínském kraji a nejen tam

Data (.xlsx) Ministerstva zdravotnictví ukazují, že neočkovaní tvoří zhruba 70 % všech pacientů na jednotkách intenzivní péče (JIP), kteří byli hospitalizováni s onemocněním covid-19. Průměrné hodnoty za celý rok 2021 sice dosahují 90,5 %, ale musíme brát v potaz, že v prvních měsících roku byla naočkována jen velmi malá část populace. 

K 23. listopadu 2021 například tvořili (.pdf, str. 5) neočkovaní 65 % všech v té době hospitalizovaných pacientů na jednotkách intenzivní péče, další 3 % z pacientů na JIP poté byli lidé s nedokončeným očkováním či lidé těsně po něm. Plně očkovaní pak představovali 31,9 %.

Absolutně je tedy na JIP hospitalizováno více neočkovaných než očkovaných lidí, tato statistika je nicméně ovlivněna procentem proočkovanosti populace, respektive jednotlivých věkových skupin. Při přepočtu na stejně velké skupiny očkovaných a neočkovaných je pak efekt vakcíny ještě výraznější. Jak je vidět z grafu, především u mladších lidí je pravděpodobnost, že bude očkovaný člověk hospitalizován na JIP, až 25× nižší. U nejstarší věkové skupiny je pak efekt 4,5násobný.

Průměrný věk očkovaných, kteří museli být na JIP hospitalizováni s onemocněním covid-19, dosahuje dle dat (.xlsx) Ministerstva zdravotnictví 72 let. Toto číslo může být zkreslené začátkem tohoto roku, kdy byli naočkováni skutečně hlavně ti nejstarší. Nicméně i průměry za poslední měsíce hodnotu 70 let přesahují.

Uveďme, že z celkového počtu (.xlsx) 1 627 pacientů, kteří byli mezi 1. a 22. listopadem nově přijati na lůžka JIP, bylo starších 75 let 463 lidí, tedy 28,46 %. Tato věková skupina je také jedinou, z níž jsou na JIP častěji hospitalizováni očkovaní než neočkovaní. V listopadu z celé této věkové skupiny tvořili mezi pacienty na JIP nenaočkovaní lidé jen přibližně 43 % případů (.xlsx). Vysvětlit to můžeme také právě tím, že v této skupině je větší procento naočkovaných (ve skupině 75–79 87,9 %, ve skupině 80+ poté 82 %). Celkový počet naočkovaných lidí nad 75 let je tedy výrazně větší než počet lidí, kteří očkování nemají.

Biochemik Jan Konvalinka také uvedl, že většina z očkovaných pacientů oddělení JIP jsou „lidé s těžkými komorbiditami a drtivá většina z nich nemá třetí dávku“. Totéž uvádí na svém webu také ČT24 nebo Novinky.cz. Ty také zmiňují, že jedním z faktorů, který starší očkované pacienty na oddělení intenzivní péče přivádí, je fakt, že byli očkováni mezi prvními. Účinky vakcíny tedy klesají a posilující třetí dávku dostala zatím jen malá část starších lidí.

S covidem-19 bývají na jednotce intenzivní péče hospitalizovaní skutečně ve většině případů neočkovaní lidé, případně lidé očkovaní, kteří ale jsou vysokého věku (a mají tak častěji i další nemoci). To dokládá také výše uvedený graf srovnávající stejně velké skupiny. Absolutní velikosti modrých sloupců (neočkovaní) a oranžových sloupců (naočkovaní) u nejstarších věkových skupin jsou nesrovnatelně větší než hodnoty zbývajících sloupců.

Data o proočkovanosti jednotlivých věkových skupin obyvatel zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví vždy za předcházející den k 20:00. V době konání námi ověřované debaty tak byla k dispozici data k 20. hodině 22. listopadu (.pdf). Z nich vyplývá, že alespoň jednu dávku očkování proti covidu-19 získalo dohromady již 1 851 097 lidí starších 65 let (.pdf, str. 1–2), což odpovídá 85,8 % všech osob z této věkové skupiny.

Doplňme, že dokončené očkování mělo k 22. listopadu 1 814 996 lidí nad 65 let, což představuje 84,1 % z této věkové kategorie. 

Podobná jsou pak tato čísla i v případě, že bychom vycházeli z později zveřejněných dat k 23. listopadu (.doc). Dle tohoto přehledu bylo ve věkové kategorii 65+ alespoň jednou dávkou naočkováno 85,9 % lidí a plně očkováno bylo 84,2 %.

Tomio Okamura ve výroku cituje petiční výzvu, kterou podepsali někteří lékaři a odborníci, mezi nimiž jsou například prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk. V textu petice její signatáři skutečně uvádějí, že „vakcíny jsou experimentální, nemají dosud ukončené třetí fáze klinických studií, (…)“. Toto tvrzení nicméně není pravdivé, a výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako zavádějící.

V České republice a v Evropské unii jsou nyní k používání schváleny 4 očkovací látky proti nemoci covid-19. Jsou jimi:

• Vaxzevria (AstraZeneca) – dvoudávková adenovirová vakcína,
• Janssen (Johnson & Johnson) – jednodávková adenovirová vakcína,
• Comirnaty (Pfizer/BioNTech) – dvoudávková mRNA vakcína,
• Spikevax (Moderna) – dvoudávková mRNA vakcína.

Nejen vakcíny, ale i léky prochází přísným testováním v laboratoři a následně klinickým hodnocením, které se skládá ze tří základních fází (.pdf, str. 2–4). V první fázi se na menším počtu dobrovolníků vyhodnocuje například bezpečnost vakcíny a její tolerance lidským organismem. Ve druhé fázi se poté na několika stovkách osob zkoumá, „jakou velikost dávky je nejlépe použít, jaké jsou nejčastější vedlejší účinky a kolik dávek je zapotřebí“ (.pdf, str. 3). Ve třetí fázi následně probíhá tzv. studie účinnosti a bezpečnosti, která zahrnuje tisíce dobrovolníků (.pdf, str. 3) a jejímž účelem je kromě jiného zjistit méně časté vedlejší účinky a míru ochrany před příslušnou infekcí.

Přestože je vývoj vakcín proti onemocnění covid-19 urychlen, je zachováno veškeré testování a očkovací látky jsou dostupné až po ukončení třetí fáze a vědeckém vyhodnocení a registraci (.pdf, str. 4).

V Evropské unii schvaluje nejen očkovací látky, ale obecně léčivé přípravky Evropská léková agentura (EMA). Výše uvedené čtyři vakcíny proti nemoci covid-19 jsou podmínečně schváleny pro použití v zemích EU, nicméně to neznamená, že by byly „experimentální“. Podmínečné schválení/registrace umožňuje, aby byly léčivé přípravky co nejdříve uvedeny na evropský trh v případě mimořádných událostí (jakou je i pandemie covidu-19) a pomohly zachránit co nejvíce životů. I přesto, že se jedná o časově kratší proceduru, podmínečné schválení stále zaručuje, že vakcíny splňují přísné normy EU pro bezpečnost, účinnost a kvalitu.

Rozdíl mezi podmínečnou registrací a standardní registrací je pak také v tom, kdy probíhá čtvrtá, tzv. poregistrační fáze klinické studie, v jejímž rámci se dále sleduje účinnost a bezpečnost vakcíny (.pdf, str. 3). Tato čtvrtá fáze začíná v případě podmínečné registrace dříve a léčivý přípravek je pro pacienty dostupný ještě před jejím dokončením (.pdf, str. 2–4). Upřesněme, že v průběhu poregistrační fáze musí výrobci vakcín Evropské lékové agentuře poskytovat informace z probíhajících studií, aby se potvrdilo, že přínosy dané vakcíny převažují rizika.

Zmiňme, že v případě vakcín AstraZeneca, Johnson & Johnson, Pfizer/BioNTech i Moderna již byly 3. fáze dokončeny, 4. fáze pak stále probíhají.

Pro úplnost doplňme, že vývoj vakcín proti covidu-19 probíhal poměrně rychle díky skutečnosti, že výzkumníci mohli vycházet z dlouholetých zkušeností s vývojem vakcín proti onemocněním, která způsobují podobné typy koronavirů. Časopis Nature nebo web Medici pro očkování v této souvislosti upozorňují především na předchozí vývoj vakcín proti virům „podtypu SARS, který vyvolal epidemii v roce 2002, a MERS, zodpovědný za stovky obětí v oblasti blízkého východu v roce 2012.“

Jan Grolich hovoří o krajských opatřeních plánovaných ve Zlínském kraji v souvislosti s rostoucím počtem nakažených covidem-19. Zlínský hejtman Radim Holiš původně 23. listopadu uvedl, že v kraji dojde k zákazu společenských akcí nad sto lidí od pondělí 29. listopadu. Prozatím se nicméně Zlínský kraj řídí restrikcemi, které vydala vláda 25. listopadu (.pdf, str. 8, bod 14) v rámci vyhlášení nouzového stavu pro celou republiku. Zároveň se ale chystá jednat o vlastních, přísnějších opatřeních, která by měla vyhlásit Krajská hygienická stanice Zlínského kraje.

Podle § 2 tzv. pandemického zákona, tedy zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19, může krajská hygienická stanice nařídit mimořádné opatření na území svého správního obvodu (kraje). Doplňme, že na celostátní úrovni či území několika krajů tato mimořádná opatření vyhlašuje Ministerstvo zdravotnictví. Mimořádným opatřením je myšleno právě například omezení či zákaz konání hromadných akcí.

Tato pravomoc krajských hygienických stanic (případně Hygienické stanice hlavního města Prahy) je zakotvena také v § 82 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Doplňme, že hejtmani mohou podle krizového zákona č. 240/2000 Sb. na území daného kraje vyhlásit tzv. stav nebezpečí a v jeho rámci nařídit například pracovní povinnost či pracovní výpomoc mediků v nemocnicích. Vyhlásit zmíněné omezení společenských akcí však hejtmanům tento zákon neumožňuje. Právě z tohoto důvodu někteří hejtmani požádali o vyhlášení těchto protiepidemických opatření krajské hygienické stanice.

SPD se, většinou právě ústy svého předsedy Tomia Okamury, takto k opatřením vyjadřuje opakovaně. Že je nutné se zaměřit na ochranu nejvíce ohrožených skupin, zmínil Okamura například už v prosinci 2020. Tehdy se odvolával na návrh epidemiologa Jiřího Berana a uvedl, že 83 % populace není součástí některé z ohrožených skupin a ochranu tedy nepotřebuje. Dodejme, že epidemiolog Jiří Beran je poměrně kontroverzní osobností, co se týče dezinformací ohledně onemocnění covid-19. Do povědomí veřejnosti se dostal hlavně svými tvrzeními o léku Isoprinosine.

Znovu se SPD k tématu ohrožených skupin vyjadřovala například v únoru 2021. Tehdy její zástupci vyslovili svůj nesouhlas s opětovným zavedením nouzového stavu v České republice. Hnutí prohlásilo, že se bude snažit nasbírat podpisy pro svolání mimořádné schůze Sněmovny, která by mohla nouzový stav, vyhlášený na základě žádosti hejtmanů, zrušit. „Zároveň opakovaně vládě navrhujeme, aby provedla novelu o ochraně veřejného zdraví, která umožňuje chránit ohrožené a rizikové skupiny a udržení zdravotního systému bez plošného nouzového stavu,“ řekl tehdy Tomio Okamura pro server Lidovky.cz

V červnu pak ve spojitosti s hlasováním o změnách v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví Okamura znovu zmínil (video, čas 0:48–1:15): „Zároveň říkáme (…), že se má vláda soustředit na ochranu ohrožených skupin občanů. Ty ohrožené skupiny jsou již jasně definované. Říkáme: chraňme ohrožené skupiny občanů. A tu drtivou většinu občanů, což je cca 80 %, která není ohrožena covidem na životě, nechme žít a pracovat.“

Zatím naposledy se hnutí k ochraně ohrožených skupin vyslovilo v listopadu 2021. Důvodem bylo další zavedení nouzového stavu, se kterým hnutí nesouhlasí. Kromě toho, že by omezení měla platit pouze pro ohrožené skupiny, hovoří hnutí také o tom, že by se mělo navrátit bezplatné testování a testování hodnot protilátek. S těmito skupinami lidí by – podle hnutí SPD – měli pracovat právě praktičtí lékaři. 

O tom, že se praktičtí lékaři mají zapojit do očkování, se předseda SPD Okamura vyjádřil již v lednu 2021. Konkrétně uvedl: „Klíčovou roli by měli podle názoru SPD hrát zejména praktičtí lékaři, kteří znají své pacienty, mají podmínky pro očkování, a nikoliv vládou vytváření nějakých alternativních paralelních registračních způsobů (…).“ Totožné tvrzení obsahuje také usnesení SPD z 19. ledna 2021.

Na začátek uveďme, že Jan Grolich hovoří v kontextu krajských opatření plánovaných ve Zlínském a Jihočeském kraji v souvislosti s rostoucím počtem nakažených covidem-19.

Vláda několikrát jednala o cílených opatřeních vztahujících se pouze na jeden kraj či skupinu krajů nejvýrazněji postižených pandemií covidu-19. Rozdíly v opatřeních mezi jednotlivými kraji byly patrné například z mimořádného opatření (.pdf), které vydalo Ministerstvo zdravotnictví 5. května 2021. Podle něj ve Zlínském, Jihočeském a Kraji Vysočina platila v některých ohledech přísnější epidemiologická opatření než v ostatních krajích.

Dodejme také, že k rozlišení epidemiologické situace v jednotlivých regionech sloužil Ministerstvu zdravotnictví také tzv. pandemický semafor, který byl představen v červenci 2020. Semafor měl rozlišovat situaci v jednotlivých okresech a mít čtyři stupně pohotovosti, na které měla „být navázána jednotlivá opatření důležitá k zamezení dalšího šíření nemoci covid-19“. Uveďme však, že Ministerstvo zdravotnictví sice tento semafor zavedlo, v září 2020 už ale zavedlo některá protiepidemická opatření plošně pro celou Českou republiku.

Důkazem o vydávání protiepidemických opatření pouze na území jednotlivých krajů jsou také některá mimořádná opatření a nařízení krajských hygienických stanic, například Ústeckého (.pdf), Karlovarského (.pdf) či Moravskoslezského kraje (.pdf). Dalším příkladem poté může být i situace z léta roku 2020, kdy ve Zlínském kraji platila jiná protiepidemická opatření než v sousedním kraji Moravskoslezském, což poté na hranicích těchto krajů způsobovalo zmatky.

Dodejme, že hejtman Grolich v rozhovoru také uvedl: „(…) za mě by se ta opatření měla vydávat na úrovni celé České republiky. Tak, jak byly všechna předchozí opatření (…).“ Vzhledem k tomu, že některá opatření byla aplikována pouze na území určitých krajů, a nikoli na celorepublikové úrovni, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Podle studie odborného časopisu Intensive Care Medicine z roku 2012, která zkoumala vybavenost jednotek intenzivní péče v zemích Evropy mezi červencem 2010 a červencem 2011, měla v té době Česká republika 11,6 lůžek na 100 000 obyvatel, zatímco Německo 29 lůžek. Německo se v této kategorii umístilo na prvním místě, Česká republika se pak nacházela zhruba ve středu žebříčku s totožnou hodnotou jako například Francie (.pdf, str. 1650–1651).

Počty lůžek intenzivní péče se mohou lišit podle toho, která oddělení jsou do této kategorie v dané zemi započítávána. Počty lůžek JIP a ARO na začátku epidemie covidu-19 činily podle dat Ministerstva zdravotnictví téměř 4 500 (.pdf, str. 8), ovšem ventilátorů, které jsou pro pacienty s covidem-19 klíčové, bylo pouze 2 080 (.pdf, str. 13). Proto je pro poměřování mezi zeměmi klíčové porovnávat lůžka se srovnatelnými vlastnostmi, což přesně činí výše uvedená studie. Ačkoli jsou tak její údaje již přes 10 let staré, přestavují poslední plné srovnání, které nemíchá jablka s hruškami.

V posledních letech a zejména v průběhu pandemie covid-19 se kapacita intenzivní péče měnila a lůžka přibývala. V listopadu 2020 mělo Německo zhruba 34,5 lůžek intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel a Francie měla 16 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Ve většině případů je však uvedená studie stále brána jako směrodatná, protože zahrnovala všechny evropské státy a srovnávala lůžka se stejnými vlastnostmi. Proto z ní může Tomio Okamura legitimně vycházet a my podle ní hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Radek Vondráček hovoří o situaci, kdy dle svých slov navštívil (video, čas 13:22) horské sedlo Pustevny, které leží na pomezí Moravskoslezského a Zlínského kraje. V červenci 2020, kdy se zde Radek Vondráček zúčastnil slavnostního otevření v minulosti vyhořelé chaty Libušín, skutečně v těchto dvou krajích platila odlišná protiepidemická opatření.

Zatímco v Moravskoslezském kraji od poloviny července 2020 (s určitými výjimkami) platila například povinnost ve všech vnitřních prostorách nosit roušku (.pdf, str. 3–4, 8), ve Zlínském kraji tehdy lidé tuto povinnost neměli. Média o této skutečnosti informovala především ve spojitosti se zmatky, které tato rozdílná opatření způsobovala mezi turisty na Pustevnách. Ti totiž často nevěděli, ve kterém kraji se zrovna nacházejí a která pravidla tedy musí dodržovat.

Doplňme také, že odlišná opatření na území Zlínského a Moravskoslezského kraje byla zavedena i v květnu 2021. Jak vyplývá z mimořádného opatření (.pdf) Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. května 2021, ve Zlínském a Jihočeském kraji a na Vysočině platila v některých ohledech přísnější protiepidemická opatření než v ostatních krajích republiky (.pdf, str. 3, 4, 8). Striktněji zde byla nastavena mimo jiné pravidla pro návštěvy muzeí, hradů a zámků či veletrhů nebo také pro provoz dětských skupin.

Důvodem pro přísnější omezení v těchto třech zmíněných krajích byl nepříznivý vývoj epidemické situace (.pdf, str. 10–11), kdy např. ve Zlínském a Jihočeském kraji byly hodnoty sedmidenní incidence čtyřnásobné ve srovnání s kraji s nejnižší incidencí.

Další rozdíly mezi kraji se poté týkaly i červnového zrušení povinnosti nosit roušky ve školách, ty mohli žáci ve Zlínském, Jihočeském a Libereckém kraji odložit až o týden později než žáci v jiných částech republiky.

Předně uveďme, že se Radek Vondráček tímto výrokem snaží ilustrovat skutečnost, že pandemie nemoci covid-19 zasáhla jednotlivé regiony různou intenzitou, kvůli čemuž byla v některých krajích zavedena přísnější opatření než v jiných.

V současnosti v České republice probíhá již čtvrtá vlna covidu-19, během které byly zaznamenány vůbec nejvyšší denní přírůstky nově nakažených za den za celé období epidemie, a to 27 924 osob. Připomeňme, že při první vlně, která proběhla na jaře 2020, nepřekročily počty nově nakažených hranici 400 lidí za den. Druhá vlna poté postihla republiku na podzim roku 2020, kdy testování prokazovalo nákazu až u 15 tisíc lidí denně. O třetí vlně se následně začalo mluvit v prosinci 2020, nejhorší situace přitom byla na začátku ledna a na začátku března, kdy počty nových případů překračovaly i 16 tisíc denně. Ustupovat tato vlna začala až v průběhu března a dubna.

Právě během třetí vlny byl okres Kroměříž jednou z nejhůře postižených částí republiky, co se týče například počtu nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel. Vůbec nejhorší situace v porovnání s ostatními okresy zde byla v polovině prosince 2020, přesněji ve dnech 15., 16., 17. a 19. prosince. Tehdy v tomto okrese testy odhalily až 678,74 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Nejlépe v republice na tom byl naopak okres Kroměříž na začátku března 2021, tedy ve druhé části třetí vlny, kdy byly nejhůře zasaženy především regiony na západě republiky. Nejmenší počty nově nakažených ve srovnání s dalšími okresy zaznamenal okres Kroměříž 7. a 10. března 2021. V druhý zmíněný den dosáhl tento počet 354,08 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Doplňme, že k 23. listopadu 2021 bylo v okrese Kroměříž 1 398,29 nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel, přičemž nejhůře na tom byl vedlejší okres Prostějov s 1 693,57 nově nakaženými. Na přelomu listopadu a prosince se ale okres Kroměříž opět dostal na první místo v počtu nově nakažených.

Přestože výzkum a vývoj léků na onemocnění covid-19 způsobené RNA virem SARS-CoV-2 (.pdf, str. 3) od začátku pandemie značně pokročil, v současné době neexistuje žádný schválený lék, který by poskytoval univerzální ochranu všem pacientům ve všech fázích nemoci. K léčbě se nicméně využívá hned několik léčivých přípravků, převážně právě monoklonální protilátky, které se podávají v raných fázích onemocnění a mají zabránit především závažnému průběhu nemoci. Dále jsou při léčbě využívána antivirotika či léčivé přípravky s obsahem dexamethasonu.

Monoklonální protilátky

Monoklonální protilátky jsou obecně určeny pouze pro osoby s mírným až středně závažným onemocněním, u nichž se navíc objevují některé rizikové faktory (.pdf, str. 3), jako je např. obezita, cukrovka, onemocnění jater, ledvin nebo plic, pacienti starší 65 let atd. (str. 4–5). Fungují na principu navázání se na spike protein viru SARS-CoV-2, čímž zabraňují vstupu viru do lidských buněk.

Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) byly pro použití v zemích EU k 12. listopadu 2021 registrovány dva léky na principu monoklonálních protilátek k léčbě covidu-19, a to Regkirona a Ronapreve. Pro úplnost uveďme, že poslední zmíněný lék vyvinutý společnostmi Regeneron a Roche je známý také pod názvem REGN-Cov2.

Dříve EMA také doporučila používání dalších monoklonálních protilátek, které ještě nebyly registrovány. Jedná se o sotrovimab (lék Xevudy) a kombinaci protilátek bamlanivimab a etesevimab. Na základě těchto doporučení mohou členské státy EU samy rozhodnout o nasazení léků pro nouzové použití ještě před jejich registrací. V České republice tak bylo Ministerstvem zdravotnictví schváleno používání bamlanivimabu a etesevimabu (.pdf. str. 1). Co se týká léku Xevudy, EMA obdržela 18. listopadu žádost o jeho registraci.

Z těchto léčivých přípravků se poté v České republice v současnosti při léčbě covidu-19 používají jen monoklonální protilátky REGN-Cov2 a bamlanivimab od společnosti Eli Lilly, který je podáván také v kombinaci s etesevimabem. Právě tato kombinace má podle výsledků třetí fáze klinického hodnocení velmi dobré výsledky, především co se týče míry ochrany před úmrtím. Dle odborníků by se lidé nicméně neměli spoléhat pouze na podání protilátek a upřednostnit vakcíny proti onemocnění covid-19, které poskytují dlouhodobější ochranu. Dodejme ještě, že monoklonální protilátky se podávají v nemocnicích formou infuzí a podle Ministerstva zdravotnictví je nutné je podat do 10 dnů od nástupu příznaků onemocnění (.pdf, str. 3).

Antivirotika

Jiný typ léku pak představují antivirotika. Jediným takovým přípravkem, který je nyní registrován v EU, je antivirotikum s názvem Veklury, které obsahuje léčivou látku remdesivir. Ta narušuje produkci virové RNA a brání množení viru SARS-CoV-2 uvnitř buněk (.pdf, str. 1). Použití (.pdf, str. 1) léku je doporučené pro pacienty se zápalem plic, kteří vyžadují doplňkovou léčbu kyslíkem. Přípravek byl v EU podmíněně registrován již v červenci 2020, nicméně v ČR bylo dočasně povoleno jeho použití již v březnu 2020 (.pdf, str. 1).

Uveďme, že podle společnosti Gilead, která přípravek Veklury vyvinula, snižuje toto antivirotikum riziko hospitalizace i úmrtí. Pozitivní vliv na výši rizika úmrtí nicméně nebyl u Veklury prokázán (.pdf, str. 1–2) například u pacientů s těžkým průběhem covidu-19, kteří toto antivirotikum dostali, když už byli napojeni na umělou plicní ventilaci. O účinnosti tohoto léku se také vedou spory, na neprůkaznost přínosu tohoto antivirotika, co se týče snížení rizika úmrtí, upozorňovala i Světová zdravotnické organizace (WHO).

Doplňme, že aktuálně EMA posuzuje také žádost o registraci dalšího antivirotika zvaného Lagevrio, které obsahuje léčivou látkou molnupiravir. Lék ve formě tabletek je primárně určen pro dospělé lidi s možnými komplikacemi, které mohou vést k hospitalizaci, a v začátcích onemocnění. Přezkumu pak EMA v současnosti podrobuje například obdobné antivirotikum Paxlovid od společnosti Pfizer. Je nicméně potřeba dodat, že ani „tyto léky nemohou nahradit význam očkování“, jak zdůrazňuje lékařka a specialistka na klinickou péči při WHO Janet Diazová.

Z antivirotik se nyní v České republice používá kromě zmíněného přípravku Veklury také experimentální lék favipiravir, který státu darovalo Japonsko v květnu 2020. Bohužel i v tomto případě, podobně jako u Veklury, však některé zdroje upozorňují na to, že u favipiraviru nebyl prokázán pozitivní vliv na snížení úmrtnosti pacientů s covidem-19.

Další léčivé přípravky

Ještě zmiňme léčivou látku dexamethason, kterou EMA schválila k léčbě závažných případů covidu-19, kdy hospitalizovaní pacienti potřebují kyslíkovou léčbu. Jedná se o kortikosteroid, jenž se využívá primárně k léčbě zánětů. Dexamethason se může podávat jak ústy, tak injekčně a snižuje zánětlivou imunitní reakci, která je spojená s těžkým průběhem nemoci. 

Podle některých studií použití přípravků s obsahem dexamethasonu snižují riziko úmrtí u pacientů, kteří jsou napojeni na umělou plicní ventilaci či vyžadují podpůrnou kyslíkovou terapii. U pacientů, kteří v době podání dexamethasonu nepotřebovali podporu dýchání, však nebyl pozitivní vliv na snížení úmrtnosti prokázán.

K léčbě covidu-19, respektive zmírnění průběhu nemoci, se tedy používají různé léčivé přípravky. U antivirotik i dexamethasonu ale panují jisté pochybnosti o účinnosti léčiv proti covidu-19. Naopak monoklonální protilátky jsou všeobecně přijímány jako účinný nástroj k zabránění těžkého průběhu nemoci. S jistou mírou zjednodušení se tak opravdu dá říct, že monoklonální protilátky jsou v současnosti jediným efektivním lékem. Ani ty však, podobně jako antivirotika a dexamethason, nedokáží pomoci všem pacientům. Výrok Jana Grolicha proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Tzv. krizový zákon, tedy zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, stanovuje „působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace“. Krizovou situací je dle § 2 myšlena mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí (vyhlašovaný hejtmanem), nouzový stav (vyhlašovaný vládou) nebo stav ohrožení státu (vyhlašovaný Parlamentem).

Pro úplnost doplňme, že stav ohrožení státu může být vyhlášen, pouze pokud je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, jeho územní celistvost anebo jeho demokratické základy. Nikoliv tedy ve spojitosti s pandemií covidu-19.

Je to § 6 krizového zákona, který vládě umožňuje, aby uložila právnické nebo fyzické osobě pracovní povinnost nebo povinnost pracovní výpomoci, ale pouze v době trvání nouzového stavu, případně ve stavu ohrožení státu. V době trvání stavu nebezpečí má poté podle § 14 tuto pravomoc také hejtman kraje (v případě hl. m. Prahy primátor). Vzhledem k tomu, že tedy existuje možnost uložení povinnosti pracovní výpomoci i bez nutnosti vyhlášení nouzového stavu, hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý. 

Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich hovoří o připomínkách hejtmanů k zákonu č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19. Připomeňme, že tento tzv. pandemický zákon byl schválen již v únoru 2021.

Ještě před jeho konečným schválením podal ke znění tohoto zákona pozměňovací návrh například poslanec a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák. Spolu s hejtmany v rámci uvedeného návrhu (.pdf, str. 2) upozorňoval, že vládou předložená verze pandemického zákona „zcela pomíjí nezastupitelnou roli krajů při zvládání epidemie“ onemocnění covid-19. Navrhoval proto „v rámci pozměňovacího návrhu doplnit zákonné ustanovení upravující roli hejtmanů jako orgánů krizového řízení v území“. Uveďme, že tento pozměňovací návrh Sněmovna schválila a následně se stal součástí konečného znění pandemického zákona v podobě § 8.

Předseda Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba poté 23. listopadu 2021 po jednání se zástupci vlády uvedl, že hejtmani by spíše než pro tehdy diskutované vyhlášení nouzového stavu byli pro změnu pandemického zákona. „Bylo by vhodné ho upravit tak, aby případně umožňoval na území postižených krajů aktivovat určité procesy nutné pro řízení aktuální situace,“ řekl podle ČTK Kuba.

K novelizaci pandemického zákona pak hejtmani vyzvali i v tiskové zprávě Asociace krajů, která uvádí, že „nedostatek personálu v nemocnicích nebo organizaci jiných opatření ke zvládnutí epidemie podle nich nelze řešit vždy nouzovým stavem“. Podle tiskového vyjádření hejtmana Kuby by stačilo tento problém vyřešit právě úpravou v rámci pandemického zákona. „Ta by například při zhoršení situace umožnila hejtmanovi po schválení vládou ukládat pracovní povinnost hrazenou státem nebo zřizovat krizové školky a školy pro děti zdravotníků, protože kraje na tohle nemají ve svých rozpočtech potřebné finance,“ nastínil možné změny Kuba.

Jan Grolich výrokem vysvětluje, proč podle něj v aktuální situaci musí dojít k přijetí restriktivních opatření pro zastavení šíření nemoci covid-19. V této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že očkování nabývá účinnosti až po určité době, a není tak samo o sobě dostatečné k rychlému zbrzdění epidemie.

V České republice a v Evropské unii jsou nyní k užívání schváleny 4 očkovací látky proti onemocnění covid-19. Jsou jimi:

• Vaxzevria (AstraZeneca) – dvoudávková adenovirová vakcína,
• Janssen (Johnson & Johnson) – jednodávková adenovirová vakcína,
• Comirnaty (Pfizer/BioNTech) – dvoudávková mRNA vakcína,
• Spikevax (Moderna) – dvoudávková mRNA vakcína.

Uveďme, že dvoudávkové vakcíny poskytují částečnou ochranu již po dávce první. Očkovací látka Comirnaty například podle studie zveřejněné na začátku listopadu 2021 zajišťuje poměrně silnou ochranu již po 11 dnech od podání první dávky. Některé studie pak hovoří i o 12 dnech.

Vakcína Spikevax je poté podle Světové zdravotnické organizace (WHO) účinná už po 14 dnech od podání první dávky. V případě očkovací látky Vaxzevria (.pdf, str. 11) ochrana podle některých zdrojů začíná po přibližně 22 dnech po první dávce (.pdf, str. 17). Podle britské studie, kterou uveřejnil odborný časopis The Lancet v dubnu 2021, však i tato vakcína významně zmenšuje riziko infekce již 12 dnů po první dávce. 

Pro úplnost dodejme, že různé zdroje uvádějí u účinnosti těchto vakcín po první dávce různé hodnoty. Většinou se nicméně shodují v tom, že podání první dávky sice nezajišťuje tak silnou ochranu jako následné podání dávky druhé, stále však do určité míry dokáže snížit počet nakažených a riziko přenosu.

Co se týče rozestupů mezi jednotlivými dávkami dvoudávkových vakcín, pro vakcínu Comirnaty činí tento minimální rozestup 21 dní, tedy tři týdny. V případě dvoudávkových vakcín společnosti Moderna a společnosti AstraZeneca se jedná o nejméně 28 dnů (.pdf).

Plnou účinnost pak dvoudávkové vakcíny poskytují přibližně po jednom až dvou týdnech od podání druhé dávky. U vakcíny Comirnaty (.pdf, str. 9–10) podle výrobce nastává plná deklarovaná účinnost proti covidu-19 7 dní po druhé dávce. U vakcíny Spikevax (.pdf, str. 8–9) se jedná o plnou účinnost po 14 dnech a u vakcíny Vaxzevria (.pdf, str. 9–10) nastává deklarovaná účinnost po 15 dnech.

Jak lze tedy vidět v tabulce níže, u dvoudávkových vakcín nastává výrobci deklarovaná účinnost v rozmezí 4 až 6 týdnů, tedy v rozmezí jednoho až jednoho a půl měsíce.

Zdroj dat: Ministerstvo zdravotnictví (.pdf), Národní zdravotnický informační portál (NZIP).

Jednodávková vakcína Janssen pak částečně chrání před těžkým až kritickým průběhem covidu-19 již 7 dní po vakcinaci. Plnou deklarovanou účinnost podle výrobce zajišťuje od 14. dne po aplikaci (.pdf, str. 5). Uveďme, že oproti vakcínám Spikevax a Comirnaty nicméně u této očkovací látky rychleji klesá účinnost proti infekci. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) proto například doporučuje posilovací dávku již po 2 měsících. Doplňme, že u lidí do 65 let vakcína Janssen před úmrtím chrání přibližně stejně efektivně jako ostatní typy vakcín. Účinnost proti úmrtí u lidí starších 65 let se však liší výrazněji – Janssen má v tomto ohledu účinnost 52,2 %, Comirnaty 70,1 % a Spikevax 75,5 %.

Uveďme, že nejčastěji podávanou vakcínou v České republice je vakcína Comirnaty. Od začátku října do 22. listopadu připadalo na tuto očkovací látku přibližně 65,6 % všech v té době podaných prvních dávek vakcín proti covidu-19. Vakcína Janssen poté tvořila 29 %, Spikevax 5,4 % a Vaxzevria jen 0,01 % nově aplikovaných prvních dávek.

Na závěr tedy shrňme, že dvoudávkové vakcíny poskytují po první dávce částečnou ochranu již po 11 až 14 dnech. Pokud vezmeme v úvahu, že nejčastěji používanou vakcínou v ČR je vakcína Comirnaty, lze označit tvrzení, že se vakcinace u očkovaných „projeví nejdříve za 10 dnů“ po první dávce, za pravdivé.

Celková doba, za kterou je člověk vakcínou Comirnaty plně chráněný, činí jeden měsíc. Výrok Jana Grolicha nicméně hodnotíme jako pravdivý s výhradou, a to s ohledem na skutečnost, že necelá třetina nově očkovaných osob (v období od začátku října do 22. listopadu) byla očkována vakcínou Janssen, která – ač má menší účinnost – chrání již přibližně 14 dní po aplikaci.

Slovensko i Rakousko mají v rámci týdenní incidence vyšší nárůst počtu pozitivních případů na 100 000 obyvatel než Česká republika. Při přepočtu sedmidenního klouzavého průměru na milion obyvatel má pak Česko nepatrně vyšší nárůst pozitivních případů než Rakousko.

Slovensko, které je na tom stran nových případů covidu-19 nejhůře ze všech zemí světa, zavedlo celostátní lockdown, který začal platit od půlnoci na čtvrtek 25. listopadu. Zavedení celostátní uzávěry tedy bylo vyhlášeno až den po odvysílání námi ověřované debaty. Dle veřejně dostupných informací se však o zahájení lockdownu uvažovalo již dříve.

Lidé na Slovensku smějí opustit domov kvůli nezbytným činnostem, jakými jsou např. cesta do práce, do školy nebo na nákup. Celostátní uzávěra má prozatím trvat dva týdny, přičemž po 10 dnech má slovenská vláda opatření vyhodnotit.

Také v Rakousku začal platit lockdown, a to nejprve od 15. listopadu pro neočkované občany nebo pro ty, kteří v posledních 180 dnech neprodělali covid-19. Rakouská vláda následně přistoupila ke zpřísnění, kdy s platností od 22. listopadu se uzávěra vztahuje i na očkované. Podle kancléře Alexandera Schallenberga má trvat 10–20 dní. Lidé v Rakousku smějí vycházet jen na nákup nezbytného zboží, do práce a kvůli cvičení.

V kontextu povinného očkování musíme věnovat pozornost tomu, zdali je povinné opravdu plošně nebo jen pro některé skupiny obyvatel, například pro zdravotníky či policisty. Jan Grolich hovoří (video, čas 19:46) o tom, že v Itálii je očkování proti covidu-19 skutečně plošně povinné. Sám pak uvádí, že by byl pro povinné očkování těch skupin obyvatel, které se dostávají do kontaktu s nejohroženějšími, například právě zdravotníků a sociálních pracovníků. Dále se pak také vyslovil pro povinné očkování pro osoby starší 60 let.

Itálie byla první evropskou zemí, která zavedla povinné očkování pro zdravotnický personál. Nařízení o povinné vakcinaci zdravotníků vycházelo z dekretu, který italská vláda představila na konci března 2021. V květnu pak italský parlament přijal zákon o povinném očkování pro zdravotníky. Vakcínu musí mít rovněž zaměstnanci v domovech pro seniory.

V září italská vláda oznámila opatření, která začala platit od poloviny října. Jednalo se o povinnost, která všem pracujícím udávala nutnost vlastnit tzv. green pass, tedy potvrzení o dokončeném očkování, prodělání nemoci nebo negativním testu. Italská vláda předpokládala, že opatření napomůže zvýšit proočkovanost v zemi.

V listopadu se o zavedení povinného očkování pro některou ze skupin veřejnosti začalo znovu hovořit. Itálie se momentálně snaží dosáhnout nového cíle – 90% proočkovanosti celé populace. Již počátkem září premiér Mario Draghi řekl, že by byl pro povinnou vakcinaci, ovšem až ve chvíli, kdy Evropská léková agentura definitivně schválí vakcíny proti onemocnění covid-19. Ty zatím mají jen podmíněnou registraci. Dosud tedy Itálie plošnou povinnost očkování proti covid-19 nezavedla.

Povinné očkování se zatím ve většině zemí, které ho zavedly, týká pouze určité skupiny osob, podobně jako v Itálii. Například ve Francii se od 15. září musí očkováním prokazovat všichni pracovníci nemocnic, hospiců a ústavů nebo hasiči a policisté. Od 1. dubna 2022 je povinné očkování zdravotníků plánováno také v Anglii. Pro zajímavost můžeme uvést, že ve Vatikánu je povinně očkovanou skupinou obyvatelstva armáda, přesněji tzv. Švýcarská garda, která slouží přímo papeži a často se pohybuje v jeho těsné blízkosti.

Nejblíže z evropských zemí má k zavedení plošného povinného očkování veškeré populace Rakousko. To povinnou vakcinaci nařídilo od 1. února 2022. Neočkovaným bude v té době hrozit pokuta. 

K ověření počtu klientů budeme využívat data Ministerstva práce a sociálních věcí publikovaná ve Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí pro rok 2020. Za tento rok byly ve Zlínském kraji sociální služby využívány ve více než 19 tisících případech (.pdf, str. 60–61). Tento počet nicméně neodpovídá reálnému počtu osob, které služby využívají, jelikož je možné, že jeden člověk využívá více těchto služeb. Co se týče pobytových služeb, tedy domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, za rok 2020 je využívalo celkem 4 008 klientů (.pdf, str. 61).

Radek Vondráček o počtu klientů sociálních služeb mluví v souvislosti s očkováním proti covidu-19 a jeho pozitivním efektem na imunitu ohrožených skupin obyvatel – v oblasti sociálních služeb tedy zejména seniorů. Pokud bychom z klientů pobytových služeb ve Zlínském kraji vybrali jen klienty domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, dostaneme se na číslo 3 292 (.pdf, str. 61). Tento počet klientů (převážně seniorů) pak v rámci naší 10% tolerance odpovídá třem tisícům uvedeným Radkem Vondráčkem.

Proočkovanost v sociálních službách ve Zlínském kraji lze zjistit z datového souboru (.csv) zveřejněného Ministerstvem zdravotnictví. Počet naočkovaných ale výrazně převyšuje počet klientů pobytových služeb a zahrnuje zjevně i další typy služeb vč. pracovníků, a pro naše ověření tak není použitelný.

Zaměříme se tedy alespoň na obecnou míru proočkovanosti u seniorů ve Zlínském kraji. Těch podle Českého statistického úřadu k 1. lednu 2020 žilo v kraji 121 339 (.xlsx). Alespoň dvěma dávkami vakcíny proti covidu-19 u dvoudávkových, případně jednou dávkou u jednodávkové vakcíny Janssen, se od prosince roku 2020 do 23. listopadu 2021 nechalo na Zlínsku naočkovat 101 332 seniorů nad 65 let. Míra proočkovanosti seniorů tedy činí 83,5 %. Proočkovanost celé populace Zlínského kraje pak nedosahuje ani 60 %. Lze tedy mluvit o tom, že senioři na Zlínsku (včetně těch v pobytových službách) jsou do velké míry očkovaní.

Co se týče počtu nakažených, Krajská hygienická stanice Zlínského kraje nám prostřednictvím e-mailu potvrdila, že se za poslední týden (23. až 30. listopadu) ve Zlínském kraji nákaza covidem-19 potvrdila u 7 klientů sociálních služeb.

Radek Vondráček tedy správně uvádí počet klientů pobytových služeb i počet nákaz, které se tam vyskytly. Vzhledem k tomu, že také míra proočkovanosti seniorů je ve Zlínském kraji vysoká, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Radek Vondráček hovoří o poměru očkovaných a neočkovaných pacientů, kteří jsou kvůli onemocnění covid-19 hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče (JIP) ve Zlínském kraji. Uveďme, že data o počtu těchto pacientů na JIP v jednotlivých krajích neobsahují například datové přehledy na webu Ministerstva zdravotnictví Onemocnění aktuálně. Nelze je nalézt ani v rámci datových sad Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). V tiskových zprávách Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje jen data pro celou Českou republiku, podle nichž bylo k 23. listopadu (.pdf, str. 5) na JIP kvůli covidu-19 hospitalizováno celkem 758 lidí, z toho 65 % tvořili pacienti neočkovaní, 3 % pacienti s nedokončeným očkováním a 31,9 % pacienti plně očkovaní.

S dotazem na přesný počet očkovaných a neočkovaných pacientů s covidem-19 na JIP jsme se proto obrátili na zástupce Zlínského kraje. Tisková mluvčí Soňa Ličková pro Demagog.cz uvedla, že slova Radka Vondráčka může potvrdit. Dle jejího vyjádření očkovaní lidé na jednotkách intenzivní péče ve Zlínském kraji tvoří 20 až 30 %. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že o poměru vakcinovaných a nevakcinovaných lidí v nemocnicích mluvil v pořadu Interview ČT24 dne 23. listopadu hejtman Zlínského kraje Radim Holiš, jím zmiňovaná čísla se však nevztahovala přímo k počtu pacientů hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče. „U těch starších pacientů (…) nad 65 let, tak je to na 2 očkované pacienty dalších 8 neočkovaných. Co se týče těch mladších ročníků, mezi zhruba 19 a 65 lety, tam se ten poměr ještě výrazně zvětšuje, tzn. zhruba 13 % je očkovaných a 87 % je neočkovaných,“ uvedl (video, čas 21:23) o počtech hospitalizovaných Holiš.

Tomio Okamura hovoří o petiční výzvě nazvané Otevřený dopis lékařů vládě, parlamentu a médiím ohledně tzv. koronavirové krize, kterou podepsali lékaři a odborníci, mezi kterými je prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk.

Ve zmiňované výzvě je jako faktické tvrzení prezentováno: „Lživě se tvrdí, že imunita po očkování je lepší a delší než imunita po prodělání nemoci. Toto tvrzení popírá publikovaná data i samotné základy imunologie.“

Srovnání imunity získané proděláním nemoci covid-19 a očkováním je problematické, jelikož míra imunitní odpovědi se po prodělání nemoci liší u každého jednotlivce. Množství protilátek získané proděláním nemoci závisí také na virové náloži. Vakcinace naproti tomu vytváří stabilní úroveň protilátek, u kterých se navíc dá předvídat, kdy začnou klesat.

Z izraelské studie vyplývá, že Izraelci, kteří prodělali nemoc covid-19 (v lednu nebo únoru 2021), mají 13,06krát nižší riziko nákazy variantou delta než Izraelci očkovaní ve stejném období dvoudávkovou vakcínou Comirnaty (společnosti BioNTech/Pfizer). Nicméně největší imunitu proti variantě delta mají ti jedinci, kteří již byli dříve infikováni SARS-CoV-2 a obdrželi alespoň jednu dávku vakcíny Comirnaty.

Dodejme, že izraelská studie nicméně ještě nebyla recenzována („peer-reviewed“), tedy prozatím neprošla kontrolou odborníků a nebyla formálně zveřejněna v odborném časopise. Navíc se jedná o tzv. observační studii, která vychází z terénních dat získaných zdravotní pojišťovnou. Sběr dat tak nemusel kvalitativně odpovídat běžným vědeckým metodám.

Ze studie amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ale naopak vyplývá, že u neočkovaných pacientů, kteří již v minulosti nemoc covid-19 prodělali a opět se nakazili, byla 5,49krát vyšší pravděpodobnost, že budou hospitalizováni při další infekci než u pacientů očkovaných mRNA vakcínami, kteří se nakazili poprvé. Shaun Grannis, jeden z autorů studie, řekl, že „tato data poskytují pádný důkaz, že očkování poskytuje lepší ochranu proti covidu-19 než spoléhání se pouze na přirozenou imunitu."

Již na jaře letošního roku označil Roman Chlíbek, předseda České vakcinologické společnosti a nyní také předseda Národního institutu pro zvládnutí pandemie, očkování za vhodnější způsob získání protilátek: „Imunita navozená očkováním vznikne bez kontaktu s živým virem. Člověk získá ochranu, aniž by riskoval, že u něho propukne nemoc. Jeho imunitní systém je stimulován bez rizika komplikací a závažných průběhů nemoci.“ Pro iROZHLAS později uvedl, že řada odborníků se shoduje, že protilátky po prodělání nejsou důkazem imunity proti onemocnění covid-19.

Výzkum toho, který typ imunity je lepší pro ochranu před onemocněním covidem-19, nicméně stále probíhá a objevují se odborné studie, které dochází k různý závěrům. Většina odborníků se ale shoduje na tom, že vzhledem k rizikům spojeným s proděláním nemoci je nejlepší získat imunitu pomocí očkování, a to platí i pro ty, kteří nemoc již prodělali. Tomiem Okamurou citovaní lidé se však skutečně podepsali pod petiční výzvu, která obsahuje jím citovaný text. Zároveň některá publikovaná data skutečně podporují závěr, že imunita po prodělání nemoci je lepší než po očkování. Výrok Tomia Okamury tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, vzhledem k nejednotnosti vědeckých důkazů.

Závěrem také doplňme, že Soňa Peková se za svá kontroverzní vyjadřování v době pandemie covidu-19 opakovaně (audio, čas 7:06–8:27) setkala s kritikou ze strany ostatních odborníků. Jiřího Berana pak Ministerstvo zdravotnictví označilo za jednu ze známých osobností „propagujících dezinformace“. V textu pak Ministerstvo uvádí, že dezinformační weby přebírají „prohlášení veřejně známých osobností a odborníků" a používají je "pro podporu jimi propagovaných dezinformací a konspiračních teorií.“

Jan Pirk v minulosti např. podepsal prohlášení, které mj. kritizovalo plošné testování na onemocnění covid-19. Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), která působila jako odborný poradní orgán Ministerstva zdravotnictví od března 2021 do května 2021, ve svém stanovisku uvedla, že plošné testování na covid-19 by se mělo rušit až jako jedno z posledních opatření mj. proto, že „plošné testování z řady studií vychází jako nákladově efektivní protiepidemické opatření.“

Petiční výzvu nazvanou Otevřený dopis lékařů vládě, parlamentu a médiím ohledně tzv. koronavirové krize podepsali lékaři a odborníci, mezi kterými je prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk. Ta mj. obsahuje tvrzení: „(…) za možné budoucí nežádoucí účinky farmaceutické firmy neručí.“

Jak to s nežádoucími účinky skutečně je?

„EU pro členské státy u vakcín vyjednala ručení farmaceutických firem,“ uvádí zastoupení Evropské komise v ČR. Také ředitelka generálního ředitelství Evropské komise pro zdraví a bezpečnost potravin Sandra Gallina již dříve potvrdila, že „(…)společnosti vyvíjející a vyrábějící vakcíny proti covid-19 skutečně ponesou odpovědnost podle současných zákonů a pokud se něco pokazí, mohou být postaveny před soud. To platí i pro náhradu za skryté vady“.

Výrobci vakcín jsou tak odpovědní za újmu způsobenou vadou vakcín. „V případě očkování však újma často vzniká v důsledku reakce organismu na vakcínu, což ale obvykle nebude možné považovat za vadu vakcíny.“ Pro tyto případy se výrobcům vakcín podařilo do smluv prosadit, že za ně náklady na odškodnění ponese stát. „Smlouvy uzavírané s výrobci očkovacích látek obsahují ustanovení, podle nějž bude výrobce náklady na úhradu případné újmy regresně vymáhat po státu,“ uvádí (.pdf, str. 9) Ministerstvo zdravotnictví v důvodové zprávě k zákonu o distribuci očkování proti onemocnění covid-19.

V § 2 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci vakcín proti covidu-19, se píše: „Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1(vakcínou proti covidu-19, pozn. Demagog.cz), újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění. Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně.“

Povinnost státu odškodňovat se týká pouze vakcín nakoupených na základě rozhodnutí Evropské komise (.pdf) z 18. června 2020 (to jsou však v Česku všechny používané vakcíny). Očkování proti onemocnění covid-19 je nepovinné, nicméně dle výše zmíněného zákona se způsobená újma a rozsah náhrady posuzují podle zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním.

Farmaceutické společnosti, které vyrábějí v Česku používané vakcíny proti covid-19, tedy odpovídají pouze za újmu způsobenou vadou vakcíny. Újmu způsobenou v důsledku reakce organismu na očkování, která může být mnohem častější, však výrobci vakcín přenesli na stát. Za tyto nežádoucí účinky tedy skutečně neručí.

Tomio Okamura mluví o situaci ve Svitavské nemocnici, kterou provozuje krajská společnost Nemocnice Pardubického kraje, a.s. (NPK). Na toto téma mluvil Okamura v ten stejný den také v Poslanecké sněmovně, kde o svitavských zdravotnících uvedl, že „za dřinu na covidových odděleních je vedení v uvozovkách odměňovalo příplatkem 1,60 Kč na hodinu“. Ve Sněmovně tedy mluvil o příplatcích za práci na covidových odděleních, v ověřované diskuzi ale již o příplatcích za přesčasy. Pravděpodobně se tak v jednom z výroků přeřekl. My se nicméně v odůvodnění musíme zaměřit na uvedené znění výroku, tedy na výši příplatků za přesčasy ve Svitavské nemocnici.

Ve Svitavách vznikla v únoru 2021 v souvislosti s odměňováním zdravotníků tzv. Iniciativa Svitavy, která se posléze rozrostla do krajské Iniciativy NPK. Iniciativa ve svých oběžnících (.pdf) a na setkáních (.pdf) kritizuje nedostatečné odměňování sester a dalšího zdravotnického personálu, především pak výši odměn za péči spojenou s epidemií covidu-19.

Iniciativa již od počátku kritizuje to, že přestože nemocnice v kraji dostaly od Ministerstva zdravotnictví peníze na odměny pro personál, dostávali podle Iniciativy zdravotníci ve Svitavské nemocnici místo několika stovek korun pouze 8,30 Kč na hodinu (.pdf). Zdůrazněme, že se jednalo o mimořádné odměny za péči o covid pozitivní pacienty, nikoliv přesčasy.

O těch se Iniciativa ve svých dokumentech příliš nezmiňuje. Z některých vyjádření Iniciativy ale vyplývá, že právě příplatky za práci přesčas si někteří zdravotníci v nemocnicích v Pardubickém kraji kompenzují nedostatečné mzdy, respektive odměny: „Mizerné mzdy doháníme boucháním přesčasů – a nevidíme, že právě to vedení vyhovuje a umožňuje držet mizerné mzdy,“ zaznělo (.pdf, str. 2) například na jedné ze schůzek. „ ‚Ale já jsem spokojená, teď jsem brala opravdu pěkný peníze,‘ rozplývala se kolegyně. Nebyly špatné, to ne. Jenže přehlédla, že je brala jen proto, že měla padesát hodin přesčasů,“ komentuje (.pdf, str. 2) situaci Iniciativa NPK.

Předmětem kritiky jsou tedy nedostatečné odměny a celková úroveň mezd v nemocnicích, nikoliv výše příplatků za přesčasy. Zároveň se přesčasové příplatky zdají být tím, čím si zdravotnici kompenzují nízké příjmy, a tak lze pochybovat o tom, že by činily pouze 1,60 Kč na hodinu.

Jaká je skutečná výše těchto příplatků, se nám z dokumentů Iniciativy ani jiných veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Obrátili jsme se proto s dotazem na Tomia Okamuru, společnost Nemocnice Pardubického kraje i Iniciativu NPK. Zatím jsme neobdrželi žádnou odpověď, a tak výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Kandidát na ministra financí Zbyněk Stanjura dne 7. listopadu 2021 v České televizi uvedl (video, čas 36:29), že „pokud vláda přijme ten socialistický návrh, že všem přidá stejně, tak já myslím, že ho zrušíme, protože není spravedlivý“. Odmítání tohoto plošného zvyšování tarifních platů odůvodňuje tím, že také pro stát podle něj pracují zaměstnanci „skvělí, průměrní a ti ostatní“. Podle jeho slov mezi nimi návrh nařízení nerozlišuje, a tudíž je pro některé z nich demotivační. „Problém není ta částka jako taková, ale absolutně ten princip ‚všem stejně‘,“ doplnil Zbyněk Stanjura. 

Těmito slovy reagoval na plošné navýšení platů zaměstnanců státního sektoru (včetně poslancem Okamurou zmiňovaných zdravotníků, hasičů, pracovníků v sociálních službách, policistů a vojáků), které schválila vláda Andreje Babiše. Státní zaměstnanci mají podle tohoto nařízení od ledna 2022 dostat přidáno 1 400 Kč. Z toho 1 000 korun v rámci tarifního platu a 400 Kč na odměnách. Zdravotníci, kteří spadají nad sedmou platovou třídu, by pak měli dostat přidáno o 6 %. Na tiskové konferenci po jednání vlády ze dne 10. listopadu to uvedla (video, čas 5:12) ministryně financí Alena Schillerová.

Na tento návrh reagoval také Marian Jurečka (KDU-ČSL): „Určitě budeme chtít revidovat, upravovat ty parametry. Budeme nad tím přemýšlet i v kontextu dopadu na státní rozpočet a vlivu inflace.“

Dodejme, že ve svém programu (.pdf) pro říjnové volby se koalice SPOLU zavazuje k zajištění „důstojné mzdy pro všechny zdravotnické pracovníky“ (str. 32–33). Co se týče dalších státních zaměstnanců, koalice slibuje také „kvalitní platové ohodnocení učitelů s důrazem na posílení netarifních složek platu“ (str. 37). Dalo by se tedy předpokládat možné zvyšování platů spíše na individuální úrovni, kterému by odpovídala například i v programu obsažená snaha o rozšíření možností hodnocení lékařů.

Ministerstvo zdravotnictví ve své zprávě (.pdf, str. 5) uvedlo, že k 23. listopadu činil podíl neočkovaných pacientů na jednotkách intenzivní péče 65 %, přesněji 493 osob z celkových 758. Pro úplnost uveďme, že k tomuto datu bylo pacientů s nedokončeným očkováním na JIP 23 (3 %) a plně očkovaných 242 (31,9 %). 

Z těchto dat (.xlsx) také vychází, že k 23. listopadu byl průměrný věk neočkovaných na jednotkách intenzivní péče 61 let, zatímco u očkovaných to bylo 67. Podle otevřených dat Ministerstva zdravotnictví, která zpracovává Fakulta informačních technologií ČVUT, bylo k minulému týdnu, tedy ke konci listopadu, 68,48 % pacientů na jednotkách intenzivní péče neočkovaných. Tomu odpovídají také čísla obsažená ve zprávě (.pdf, str. 5) Ministerstva zdravotnictví z konce listopadu. Neočkovaní na konci měsíce tvořili 68,7 % pacientů na jednotkách JIP.

iROZHLAS na základě dat Ministerstva zdravotnictví na grafech ukazuje, že mezi pacienty na jednotkách intenzivní péče k minulému týdnu bylo jen minimum mladších lidí. Z věkových kategorii 18–29 a 30–39 jsou z celkem 57 hospitalizovaných plně naočkovaní pouze 3 lidé.

iROZHLAS uvádí ještě větší rozdíl mezi průměrným věkem hospitalizovaných očkovaných a neočkovaných. U neočkovaných server uvádí 63 let, zatímco u očkovaných činí průměrný věk 78 let. Biochemik Jan Konvalinka také řekl, že většina z očkovaných pacientů na oddělení JIP „jsou (…) lidé s těžkými komorbiditami a drtivá většina z nich nemá třetí dávku". Totéž uvádí na svém webu také ČT24 nebo Novinky.cz. Ty ještě zmiňují, že jedním z faktorů, který starší očkované pacienty na oddělení intenzivní péče přivádí, je fakt, že byli očkováni mezi prvními. Účinky vakcíny tedy klesají, přičemž posilující třetí dávku dostala zatím jen malá část této věkové skupiny.