Vít Rakušan

Ve výroku popsaná schůzka sněmovního Výboru pro bezpečnost, na níž byla projednávána (.doc) „informace ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) k některým článkům uveřejněným v předchozích dvou týdnech v internetovém vydání periodika Respekt“, se uskutečnila 6. května 2020 a byla neveřejná.

Schůzka se uskutečnila jako reakce na článek v týdeníku Respekt, ve kterém Ondřej Kundra popsal příjezd muže z Ruska s diplomatickým pasem, jenž měl v kufříku ricin (jed). Dále uvedl, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy. Těmito politiky měli být Ondřej Kolář a Zdeněk Hřib. Tyto informace Ondřej Kundra podepřel blíže nespecifikovanými zdroji Respektu. 

Dle zdrojů České tiskové kanceláře shledal Výbor pro bezpečnost reakci českých bezpečnostních složek za adekvátní. Obavy o bezpečnost pražských politiků potvrzuje také přidělení policejní ochrany dvěma výše zmíněným politikům a starostovi Řeporyjí Pavlu Novotnému.

Z důvodu neveřejnosti nelze ověřit hlasování jednotlivých členů rady, mezi kterými jsou i členové SPD a KSČM, jak ve výroku správně uvádí Vít Rakušan.

Politické strany SPD a KSČM jsou v souladu s výrokem častými kritiky BIS.

Vít Rakušan hovoří o usnesení v souvislosti s kauzou premiéra Babiše ze začátku dubna. Andrej Babiš při svém pravidelném víkendovém hlášení (video) na svém kanálu na Youtube četl informace o financování resortu zdravotnictví z papíru, na kterém byl z druhé strany vytištěný e-mail adresovaný premiérovi od ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ministr Vojtěch zprávu poslal na soukromou e-mailovou adresu premiéra, který ji následně přeposlal zaměstnankyni společnosti IMOBA, která mu ji vytiskla. 

Společnost IMOBA je členem koncernu SynBiol, který spadá do svěřenského fondu Andreje Babiše pod názvem AB private trust I. Z videa je patrné tedy i to, že premiér Babiš využívá pro vládní e-mailovou komunikaci svou osobní adresu s doménou „e-babis.cz“. V reakci na video se zvedla vlna kritiky zaprvé ohledně přetrvávajících vazeb premiéra na jeho bývalé firmy ze svěřenských fondů a zadruhé kvůli tomu, jakým způsobem premiér operuje s potenciálně citlivými vládními informacemi na nezabezpečených e-mailových adresách.

37. schůze sněmovního výboru pro bezpečnost proběhla 14. května. Na té dle její pozvánky (.pdf) měli poslanci probírat jako 5. bod „Zabezpečení vládních materiálů při využívání soukromých e-mailových adres premiérem a členy vlády“. Tento bod navrhnul Vít Rakušan, k vyjádření byl také pozvaný šéf Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost Karel Řehka. Je pravda, že z časových důvodů se tento bod nestihnul projednat a odložil se tak na další schůzi Sněmovny, která se má konat na konci května.

Tato konkrétní schůze výboru pro bezpečnost byla dle pozvánky neveřejná a nebyl z ní zatím zpřístupněný žádný zápis či usnesení. Vzhledem k tomu proto nedokážeme ověřit, zda v návrhu usnesení, o kterém se Vít Rakušan zmiňuje, opravdu byly informace ohledně metodiky internetové komunikace členů vlády.

Vít Rakušan mluví o videu, které bylo uveřejněno 18. května 2020 na stránkách Pražského hradu a ve kterém kancléř Mynář vysvětluje kauzu tzv. čínského dopisu, který byl nalezen v pozůstalosti bývalého předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Na samotné stránce Hradu je uveřejněn pouze odkaz na video na serveru Youtube. Video je rovněž nahrané na Facebookovou stránku Kanceláře prezidenta republiky. Na Twitterovém účtu se stejným jménem je nahraná pouze upoutávka s odkazem na celé video na Facebooku či Youtube.

Co se týče komentáře samotné Kanceláře prezidenta republiky, tak na svých stránkách a na účtech na zmíněných sociálních sítích je uvedeno pouze následující:

„Přinášíme vám v krátkém dokumentu příběh jednoho listu papíru formátu A4, o kterém média informují jako o ‚dopisu z čínské ambasády'. Jak se ocitl na Pražském hradě? Jak se celý příběh odehrál od začátku do konce?“

Ani ve videu samotném a ani v doprovodných komentářích okolo videa není uvedeno, kdo produkci celého videa platil. Video samotné má přesně 11 minut a 14 vteřin. Hlavním aktérem je prezidentův kancléř Vratislav Mynář. Ten je buď natáčen při sezení za stolem, či je například snímán při procházce před Katedrálou sv. Víta. Dokonce ze tří pohledů. Zepředu, shora a zezadu. Dalším aktérem, kterého ve videu můžeme vidět, je ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák. V samotném videu se rovněž setkáme se dvěma dabéry, jejichž jména jsou nám ale zatajena. Prvního můžeme slyšet v devatenácté sekundě a druhého v sekundě pětapadesáté. Prvního dabéra slyšíme ve videu vícekrát. Je zjevné z poslechu, že se nejedná o hlas Vratislava Mynáře nebo Rudolfa Jindráka. Samotné video rovněž obsahuje mnoho prostřihů a různé animace.

Co se dotazů na financování videa týče, tak v komentářích na sociálních sítích se jich objevilo několik. Na Twitteru a pod videem na Facebooku jsme se setkali s minimálně šesti narážkami na financování videa z veřejných zdrojů. Oficiálně však tyto dotazy nikdo nezodpověděl. Pouze na svém soukromém profilu kancléřova žena Alexandra Mynářová uvedla, že video platil její manžel „tzv. ze svého“.

Video je, co se týče zpracování, poměrně složité. Ať už podle účinkujících, animací, střihů či práce s kamerou. Protože ale oficiálně nikdo nepotvrdil, kdo vytvoření daného videa financoval, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Vít Rakušan zde hovoří o pozvání vedoucího Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Vratislava Mynáře na jednání zahraničního výboru kvůli čínskému dopisu (.pdf), který byl adresován právě KPR a který se týkal tehdy plánované cesty Jaroslava Kubery na Tchaj-wan.

V zápisech z jednání zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, jehož členem je i Vít Rakušan, lze nalézt pouze jeden záznam (.pdf, str. 10) o žádosti, aby se Vratislav Mynář na jednání osobně dostavil. Jedná se konkrétně o bod V. v usnesení č. 132 (.pdf, str. 1), které bylo zahraničním výborem přijato 2. dubna.

Hradní kancléř na tuto výzvu skutečně zareagoval odmítavě, jak dokládá dopis (video, čas 33:00), který zaslal 8. dubna předsedovi zahraničního výboru Ondřeji Veselému. V odpovědi Vratislav Mynář například uvádí:

„(…) postup zahraničního výboru je natolik nekorektní, že mě vede k závěru neakceptovat žádost, abych se spolu s ředitelem Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta republiky schůze zahraničního výboru dne 30. dubna 2020 zúčastnil.“ 

Část výroku Víta Rakušana o „arogantním způsobu“ odpovědi Vratislava Mynáře zde pak nehodnotíme, jelikož ji považujeme za hodnotící soud, a nikoliv za faktické tvrzení.

Ze zápisu (.pdf, str. 2) schůze konané 4. března pak vyplývá, že byl na toto jednání pozván ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta ČR Rudolf Jindrák. V usnesení č. 124 (.pdf, str. 2) se nicméně lze dočíst, že Rudolf Jindrák na schůzi přítomný nebyl. Zahraniční výbor také vyjádřil „politování nad neúčastí zástupce zahraničního odboru Kanceláře prezidenta ČR (…), a to i s ohledem na akceptaci omluvy ředitele jmenovaného odboru, a to zejména z důvodu vysvětlení cesty kancléře a poradců prezidenta ČR do Čínské lidové republiky v rozhodném období“.

Připomeňme, že tato cesta (.pdf, str. 2) proběhla v termínu od 25. do 28. února 2020 a z řad pracovníků Kanceláře prezidenta republiky se jí zúčastnil pouze Vratislav Mynář. Ten se tak v době konání schůze dne 4. března nacházel v dvoutýdenní karanténě. Je tedy možné, že se slova Víta Rakušana o „úřednících v karanténě“, vztahují právě k pozvání zástupců KPR na jednání zahraničního výboru na začátku března. Poslanec Rakušan tak v tomto případě možná mylně zaměňuje Rudolfa Jindráka za Vratislava Mynáře.

Před datem rozhovoru, tedy 19. května, se v letošním roce konalo pouze šest schůzí zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. První zasedání proběhlo 6. února a věnovalo se např. situaci ve Venezuele, vystoupil (.pdf) zde také nově jmenovaný velvyslanec v Íránu. Žádné usnesení obsahující pozvánku pro kancléře Mynáře zde nebylo přijato. Druhé zasedání proběhlo 20. února, tedy přesně měsíc po úmrtí Jaroslava Kubery, a věnovalo se „působení cizích mocností na našem území“ (.pdf, str. 2). Protože však bylo toto jednání uzavřené, nebyl z něj pořízen písemný ani zvukový záznam. Nelze tedy dohledat, na čem se zde členové výboru dohodli, koho přesně požádali o účast následujícího jednání dne 4. března a zda například kromě Rudolfa Jindráka nepozvali také Vratislava Mynáře. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.