Vít Rakušan

K ověření procenta Ukrajinců v populaci nám stačí dva údaje – celkový počet obyvatel Česka a celkový počet Ukrajinců, kteří zde žijí.

Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) k 31. březnu 2023. Dle nich populace Česka od prosince 2021 průběžně roste a na konci letošního března tak republika měla 10 850 620 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince.

Informace o počtu Ukrajinců v Česku lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, které publikuje data za jednotlivé měsíce. Vhodné je zde zdůraznit, že tato statistika započítává kromě uprchlíků i občany Ukrajiny, kteří v Česku žijí dlouhodobě a pobývali zde už před ruskou invazí. Dle těchto dat bylo na konci března 2023 (.xlsx) v ČR celkem 527 268 Ukrajinců (.pdf, str. 1). V celé populaci Česka tak tehdy tvořili 4,9 %. 

Dle nejnovějších dat k 31. červenci 2023 (.xlsx) počet Ukrajinců v Česku ještě narostl, a to na 559 243. Pokud pro výpočet procenta Ukrajinců v ČR použijeme poslední aktuální údaj o počtu všech obyvatel, dostaneme podíl dosahující přibližně 5,15 %. 

Ukrajinci tedy tvoří přibližně 5 % obyvatel České republiky, jak v debatě uváděla moderátorka Terezie Tománková. Ačkoli je pravda, že dle dostupných dat počet Ukrajinců v české populaci mírně přesáhl zmiňovaných 5 %, Vít Rakušan nemá pravdu v tom, že by tento podíl byl narostl až k 5,5 %. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předně uveďme, že ministr vnitra Vít Rakušan v dané části televizní debaty (video, čas 26:23–27:40) mluvil obecně o Ukrajincích a ukrajinských rodinách. Ve své odpovědi nezmiňuje přímo „ukrajinské uprchlíky“. Pro běžného diváka tak z kontextu vyplývá, že se uvedené počty vztahují ke všem Ukrajincům žijícím v ČR – jak k uprchlíkům, tak k lidem, kteří zde žili už před ruskou invazí.

Přestože Vít Rakušan poukazuje na to, že podíl pracujících Ukrajinců není malý, neuvádí přesné číslo. Zmíněných 110 tisíc odpovídá počtu pracujících ukrajinských uprchlíků (.pdf, str. 2), ne ale všech pracujících Ukrajinců. Těch je v Česku výrazně více.

Data o zaměstnanosti cizinců pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ). Podle jeho statistiky bylo v ČR na konci roku 2022 zaměstnaných 300 889 Ukrajinců (.xlsx). Z toho přibližně 270 tisíc byli lidé evidovaní na úřadech práce, dalších zhruba 31 tisíc tvořili Ukrajinci s živnostenským listem. 

Nejaktuálnější data ČSÚ z konce letošního června ukazují, že se počty pracujících Ukrajinců pohybují na podobné úrovni. Úřady práce totiž k 30. červnu evidovaly 269 tisíc občanů Ukrajiny (.pdf, str. 2), živnostníků pak bylo téměř 32 tisíc (.pdf, str. 6). Podle dat ČSÚ tak bylo zaměstnaných 301 000 Ukrajinců. Pro úplnost doplňme, že ke konci června (.pdf, str. 1) žilo v Česku 551 tisíc ukrajinských občanů (jakou část z nich tvoří lidé v produktivním věku nicméně nelze z veřejně dostupných zdrojů zjistit).

Vít Rakušan svým výrokem správně upozorňuje na to, že poměrně velká část Ukrajinců v Česku pracuje. V debatě, ve které mluvil o Ukrajincích obecně však k 110 tisícům pracujících ukrajinských uprchlíků opomněl připočítat ostatní pracující Ukrajince. Podle posledních dat ČSÚ z června 2023 bylo zaměstnaných Ukrajinců dohromady 301 tisíc. Toto celkové číslo je tak ještě vyšší, než uvádí Vít Rakušan. Jelikož se odchylka v tomto případě nepohybuje ani v rámci našeho 10 % tolerančního pásma, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Staronový předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan hovořil o postojích svého hnutí na volebním sjezdu 23. července. Ve svém proslovu zmínil mimo jiné to, že hnutí je pro přijetí eura.

Přijetí eura je v České republice tématem, které se probírá již od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zmiňme, že vstupem do EU se Česká republika zavázala společnou měnu přijmout. Společnou měnu však země může přijmout až ve chvíli, kdy plní tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují například stabilitu kurzu nebo cen. Česká republika tato kritéria nesplňuje.

Důležitost tématu přijetí eura se často ukazuje v období volebních kampaní převážně při volbách do Poslanecké sněmovny. Proto za výchozí bod porovnávání postojů stran využijeme právě volební programy z posledních sněmovních voleb, tedy těch z podzimu 2021.

Koalice Pirátů a Starostů a nezávislých měla v roce 2021 ve svém programu zakotveno spuštění přípravy pro přijetí eura a usilování o vstup ČR do tzv. mechanismu ERM II. Ten představuje mechanismus fixování kurzu dané měny na euro a jeho základním cílem je zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu jednotného trhu Unie. Jedná se o jakýsi předstupeň členství v eurozóně. 

Můžeme tedy říci, že Starostové si svůj pozitivní pohled k euru drží. Také druhá ze stran této koalice, tedy Piráti, nahlíží na euro pozitivně. Přitom však také poukazují na možné strukturální problémy eurozóny. Obě strany jsou však obecně pro přijetí eura. Doplňme, že při skládání současné vlády v tomto ohledu koalice PirSTAN ustoupila koalici SPOLU a uznala, že v programovém prohlášení vlády na tyto 4 roky nemá zatím přijetí eura své místo. To převážně z důvodu, že Česká republika neplní kritéria pro přijetí eura.

Druhá z vládních koalic, tedy koalice SPOLU, je v pohledu na přijetí eura rozdělenější. Pokud se podíváme na program (.pdf) této koalice ke sněmovním volbám v loňském roce, přímé kroky k přijetí či jasné odmítnutí eura v něm nenajdeme. Program obsahuje pouze bod, který slibuje, že by firmy mohly mít možnost účtovat v eurech. Koaliční strana TOP 09 však již delší dobu upozorňuje na výhody přijetí eura a staví se k němu pozitivně, například ve spojitosti se současnou vysokou inflací nebo oživením ekonomiky. 

Druhá strana koalice SPOLU KDU-ČSL na svém webu v roce 2019 uvedla, že euro považuje „za důležitou součást“ ekonomické stability i bezpečnosti ČR. Zároveň nicméně zdůrazňuje nutnost odborné diskuze a celospolečenské debaty. Dodejme, že přijetí eura podpořila KDU-ČSL v roce 2019 na svém celorepublikovém sjezdu.

Co se týče eura, v koalici SPOLU je problematickou stranou ODS, která se k jeho přijetí dlouhodobě staví odmítavě. Občanská iniciativa Euro v Česku vydala v roce 2020 dokument (.pdf) založený na vyjádřeních sněmovních stran. ODS je v této zprávě označena (.pdf, str. 11) za odpůrce eura, jmenovitě například Alexandr Vondra nebo Jan Zahradil.

ODS byla primárně proti tomu, aby státy měly povinnost euro přijmout. Jediné dva státy, které měly vyjednánu výjimku, byly Dánsko a Velká Británie. Například v programu ODS ve volbách v roce 2017 se tato strana zasazovala o vyjednání takovéto trvalé výjimky také pro Českou republiku. V dnešní době můžeme zmínit také vyjádření předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Ten společně s bývalým ministrem Karlem Havlíčkem (ANO) označil zavedení eura v současné době za nevýhodné a nereálné. 

Mezi strany, které stojí jasně proti euru, patří Svoboda a přímá demokracie (SPD). Podle hnutí by přijetí eura znamenalo „rozvrat“ českého hospodářství a přineslo by povinnost „platit za krachující státy eurozóny“.

Hnutí ANO 2011 ve svém programu (.pdf, str. 6) k volbám 2021 také vystupovalo proti přijetí eura. Program uvádí: „Nevyměníme českou korunu za euro (…). Nikdy nepřipustíme, abychom ztratili samostatnost v měnové a hospodářské politice a abychom ručili za dluhy států eurozóny.“ Zmiňme také, že v roce 2017 se hnutí vyjádřilo, že závazek k přijetí měny nezpochybňuje, ovšem situace není v danou dobu vhodná.

Závěrem shrňme, že výrok Víta Rakušana hodnotíme jako nepravdivý, jelikož kromě hnutí STAN svůj názor na přijetí eura jasně prezentují i hnutí ANO a SPD, která se k němu staví odmítavě, podobně je tomu i u ODS. Kladný postoj k euru pak kromě hnutí STAN jasně deklaruje i TOP 09. Doplňme, že KDU-ČSL se ke společné evropské měně také staví pozitivně, na jejím webu nicméně nelze dohledat tak jasná aktuální vyjádření, jako je tomu např. u TOP 09. Zároveň lidovci na webu zmiňují nutnost další diskuze ohledně přijetí eura. Piráti pak zavedení eura podporují, zároveň nicméně upozorňují i na možná rizika a strukturální problémy eurozóny.

Europoslanec Stanislav Polčák (STAN) se na plenárních zasedáních Evropského parlamentu k tématu klimatu vyjadřoval mnohokrát. V tomto kontextu je pro nás zřejmě nejdůležitějším jeho příspěvek do rozpravy o Zelené dohodě pro Evropu z 15. ledna 2020. Sám uvádí, že návrh Zelené dohody ho v některých svých částech zklamal, například protože neobsahuje podporu pro jadernou energetiku nebo vyčíslení jednotlivých plánovaných opatření. I přes tyto výtky však hlasoval pro návrh.

Za současné (2019–2024) ani za minulé (2014–2019) funkční období Evropského parlamentu se nám ale nepodařilo dohledat příspěvek, ve kterém by se europoslanec Polčák na plenárním zasedání vyjadřoval k posunu termínu zákazu těžby uhlí v České republice. S žádostí o vyjasnění, kdy měl Stanislav Polčák o posunu termínu zákazu těžby uhlí mluvit, jsme se obrátili na Stanislava Polčáka i Víta Rakušana, doposud jsme však, vzhledem k předvolebnímu presu, nedostali odpověď.

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan mluví o návrhu rozpočtu na rok 2022, který kritizuje pro jeho nehospodárnost. Návrh rozpočtu předložilo Ministerstvo financí na konci května 2021. V tomto návrhu MF skutečně předpokládalo deficit státního rozpočtu ve výši 390 miliard a celkovou výši investic 189 miliard korun. Vláda tyto předpokládané parametry rozpočtu schválila 7. června.

Na začátku září však předložilo MF nový aktualizovaný návrh rozpočtu, v němž plánovaný schodek snížilo na 376,6 miliard a navýšilo hodnotu investic na 218 miliard korun. Tento návrh byl již zpracován (.zip) jako návrh zákona o státním rozpočtu, který musí vláda Poslanecké sněmovně předložit nejpozději do 30. září. Nový návrh nicméně prozatím nebyl schválen, vláda o něm bude jednat v průběhu září. Nejedná se ale o „úřednický“ návrh, ale o výsledek jednání mezi ministryní financí a jednotlivými ministry, proto jej lze považovat za návrh, na kterém panuje alespoň elementární shoda uvnitř vládní koalice.

Vít Rakušan tedy uvádí již neaktuální výši plánovaného schodku i investic. Vzhledem k tomu, že jím uváděné hodnoty se od hodnot aktuálně platných v případě investic liší o více než 10 %, což je námi tolerovaná odchylka u číselných údajů, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

11. března 2021 zveřejnil neziskový ústav STEM výsledky výzkumu, jehož tématem bylo dodržování a hodnocení protipandemických opatření a důvěra lidí ve schopnost vlády zvládat pandemii covidu-19. Výzkum vychází z dat nasbíraných během února 2021 a ukazuje, že důvěra lidí ve vládu v současné situaci dosahuje 25 % (součet kategorií „určitě ano“ a „spíše ano“).

Od loňského jara, kdy vládě důvěřovalo dle dat STEM 83 % lidí, došlo k poklesu o 58 %. K poklesu důvěry došlo rovněž ve všech sledovaných zemích, v Česku se však jedná o největší propad. Důvěra ve vládu v České republice výrazně klesla i od předchozího měření v listopadu 2020, kdy dosahovala 38 %.

Ve výroku zmiňovaných 11 % s největší pravděpodobností vychází z výzkumu (.pdf) agentury Kantar CZ, který byl vytvořen pro Českou televizi na začátku března (.pdf, str. 3). Tento výzkum mimo jiné sleduje spokojenost s politickou situací obecně, nikoliv však důvěru ve vládu. Zde data ukazují (.pdf, str. 22), že na jaře loňského roku (při první vlně covidu-19) se spokojenost s politickou situací vyšplhala až na 61 %. Následně pak probíhal postupný pokles až na současných 11 %.

„Aktuální únorová vlna odráží hodnocení situace po dalším zhoršení epidemiologické situace a po přijetí přísných opatření vládou. (…) aktuálně tak kladně situaci hodnotí pouhých 11 % občanů, což je s přehledem nové historické minimum,“ komentuje tento vývoj agentura Kantar CZ (.pdf, str. 22).

Digitalizace státu je zakotvena v programovém prohlášení (.pdf, str. 11) vlády Andreje Babiše z 27. června 2018. Bod zvaný „Digitální Česko“ zmiňuje (str. 12): „Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Hlavní cíl v podobě „digitální revoluce“ je zde vytyčen jako: „(…) pokrytí cenově dostupným vysokorychlostním internetem, propojení všech státních databází a elektronickou identitu pro každého občana“ (str. 11).

Vláda vydala 3. října 2018 usnesení (.pdf) č. 629 ohledně programu „Digitální Česko“, čímž schválila 3 hlavní koncepce/pilíře programu, a to:

1. Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf)
2. Informační koncepce ČR (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf)
3. Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf)

15. dubna 2019 vláda schválila usnesením (.pdf) č. 255 implementační plány pro „Digitální Česko“. V dokumentu (.pdf) jsou stanoveny konkrétní cíle pro rok 2019. Digitální identita je v tomto dokumentu obsažena v rámci konkrétních priorit Informační koncepce ČR. Jde o následující oblasti (.pdf, str. 4–7): 

• „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“
• „Digitálně přívětivá legislativa“
• „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“
• „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“
• „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“ 

28. března 2019 byl v Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona o právu na digitální služby. Podle důvodové zprávy (.pdf) má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Jedna z oblastí týkající se digitální identity zahrnuté v implementačních plánech 2019 „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“ (.pdf, str. 5) se týká např. využití Bankovní identity (BankID) jako poskytovatele elektronické identity (např. pro Portál občana). Návrh zákona (.pdf) umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment (.pdf, str. 8) byl předložen v Poslanecké sněmovně 12. července 2019. Úspěšně prošel legislativním procesem a vyšel v únoru 2020 ve Sbírce zákonů jako zákon č. 49/2020 Sb.

V květnu 2020 bylo vydáno nové Shrnutí implementačních plánů pro období 2020–2021 (.pdf). Zde jsou uvedeny služby, kterých se povedlo dosáhnout (str. 2): „Přes Portál občana vyřídíme z pohodlí domova zhruba 150 služeb. Na webu Businessinfo.cz pro podnikatele je přes 1000 formulářů. Všechny chceme digitalizovat a zpřístupnit z datové schránky. Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“

Akreditaci pro provozování Bankovní identity pro zjednodušení ověření totožnosti mají zatím ČSOB a Česká spořitelna. Komerční banka pak dostala akreditaci Ministerstva vnitra pro využívání BankID v prosinci 2020. Air Bank, Fio Banka a Moneta Money Bank se také chystají na spuštění bankovní identifikace v 1. čtvrtletí 2021, k tomuto účelu založily „Alianci pro bankovní identitu“. Další banky se následně mají k Bankovní identitě připojit v průběhu roku 2021.

Výrok Víta Rakušana, že se digitalizace v Česku „nepohla ani o centimetr“, je zjevnou nadsázkou, nelze jej tedy interpretovat doslovně. Nicméně podstata výroku, tedy že digitalizace státu stagnuje, případně se v oblasti digitalizace nic podstatného neděje, neodpovídá skutečnosti. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

V ověřovaném výroku se hovoří o komisi, která by měla kontrolovat určité postupy a měla být navrhována opozicí. Z tohoto kontextu usuzujeme, že se jedná o vyšetřovací komisi podle § 48 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Zřízení takové komise může Poslanecké sněmovně navrhnout nejméně jedna pětina poslanců a lze ji zřídit k prošetření libovolné věci veřejného zájmu. V současné době je zřízena ve Sněmovně pouze jedna vyšetřovací komise – vyšetřovací komise k OKD.

Již celkem brzy po vypuknutí koronavirové krize na jaře v České republice opozice volala po zřízení vyšetřovací komise. Nicméně takovýto návrh na zřízení byl poslankyní Pekarovou Adamovou předložen až 26. května 2020 a ve Sněmovně projednáván 4. června. Opoziční poslanci požadovali zřízení Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k nákupům a distribuci ochranných pomůcek a dalšího zdravotnického materiálu organizačními složkami České republiky v době nouzového stavu. Komise měla podle sněmovního dokumentu (.pdf, str. 3):

1. shromáždit veškeré podklady k nákupům a distribuci ochranných pomůcek a dalšího zdravotnického materiálu v době nouzového stavu od jednotlivých organizačních složek státu,
2. vyhodnotit efektivitu a transparentnost těchto nákupů a dodržení požadované kvality,
3. navrhnout systémové změny a doporučení pro zajištění transparentních a efektivních nákupů a zajištění efektivní distribuce výrobků jednotlivými organizačními složkami státu v době nouzového stavu.

Návrh na zřízení komise nakonec nebyl přijat.

Lze označit za pravdu, že opozice prošetření postupů souvisejících s koronavirovou krizí požadovala. Nicméně navrhovaná vyšetřovací komise měla mít za cíl vyšetřování okolností nákupů a distribuce ochranných pomůcek a dalšího zdravotnického materiálu, nikoli tak širokou škálu úkolů, jako jsou zmíněné „veškeré postupy, které jsou spojeny s nějakým bržděním a vůbec managmentem situace". Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý, ačkoli zřízení výše uvedené vyšetřovací komise opravdu nebylo schváleno.

Premiér Andrej Babiš v první polovině září odmítal možnost zavedení nouzového stavu. Nicméně již v pátek 18. září 2020 nevyloučil, že by v Česku mohl být kvůli koronaviru znovu vyhlášen nouzový stav. V dalším vyjádření také uvedl: „Vývoj není dobrý. Co se děje, nikdo neočekával, predikce nejsou dobré. Všichni jsou překvapeni, že nákaza takto postupuje.“ O vážnosti situace hovořil Andrej Babiš také ve svém projevu dne 21. září 2020.

Informaci, že Andrej Babiš po 20. září prohlásil, že „situace není tak vážná, aby byl potřeba nouzový stav“, se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat.

Dodejme, že ještě v úterý 22. září například tehdy nově jmenovaný ministr zdravotnictví Roman Prymula uváděl, že nouzový stav nutné vyhlásit není. Podobně mluvil o den dříve i Jan Hamáček. Už v pondělí 28. září 2020 se však situace změnila a Roman Prymula vyjádřil záměr navrhnout zavedení nouzového stavu vládě. Andrej Babiš poté uvedl, že se vláda bude vyhlášením nouzového stavu zabývat na mimořádném jednání ve středu 30. září. 

V předvolební debatě na televizi Nova, která se konala 28. září, pak premiér Babiš zavedení nouzového stavu hájil. Na mimořádné schůzi 30. září následně vláda schválila zavedení nouzového stavu, který vstoupil (.pdf) v platnost 5. října 2020.

Pro doplnění uveďme, že v září 2020 panovaly spory mezi Andrejem Babišem a vicepremiérem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem ohledně svolání Ústředního krizového štábu. Andrej Babiš v pondělí 14. září 2020 uvedl, že svolání štábu „není na stole“, neboť dle jeho slov roli štábu zastupuje Rada vlády pro zdravotní rizika. Činnost Ústředního krizového štábu ovšem byla aktivována 21. září 2020.

Byť někteří členové vlády po 20. září opravdu prohlašovali, že není nutné vyhlásit nouzový stav, premiér Babiš se takto veřejně nevyjadřoval, naopak vyhlášení nouzového stavu připustil již 18. září. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Vít Rakušan má zřejmě na mysli dokument schválený v květnu roku 2009. Ačkoliv je zde NATO zmíněno několikrát v kontextu národní bezpečnosti, tak nikdy výslovně jako nepřítel číslo jedna.

V dokumentu (.pdf, str. 2) se píše: „Neadekvátnost současné globální a regionální architektury orientované (především v euro-atlantické oblasti) směrem k NATO a podobně nedokonalou povahu legálních nástrojů a mechanismů vytváří stále rostoucí hrozbu mezinárodní bezpečnosti.“

Dále se zde (.pdf, str. 3–4) lze dočíst, že: „Rozhodujícím aspektem vztahů s NATO zůstává fakt, že plány rozšířit vojenskou infrastrukturu aliance k ruským hranicím a pokusy dávat NATO globální funkce, které jsou proti normám mezinárodního práva, jsou pro Rusko nepřípustné.“

K tomuto ruskému dokumentu existuje i veřejná analýza NATO. Ta usuzuje, že naopak od roku 2000, tedy od předchozí koncepce národní bezpečnostní strategie, se zmírnilo vyjadřování (.pdf, str. 7) Ruské federace v kontextu možnosti armádní přítomnosti poblíž ruských hranic a ochotě vést bilaterální jednání o případných vzájemných problémech.

V roce 2015 byla původní národní bezpečnostní strategie z roku 2009 aktualizována. Opět se v ní píše o porušování (.pdf, str. 4) mezinárodního práva organizací NATO a o údajném poklesu regionální stability z důvodu umístění protiraketového obranného systému Spojených států amerických. Tón textu nově ale vyznívá mnohem ostřeji, a dá se již uvažovat o tom, že NATO sice není specificky jmenováno jako nepřítel, ale je bráno jako velice vážná hrozba společně s USA a v menší míře Západem obecně.

O problematice vztahů NATO a Ruské federace jsme psali v minulosti, zde a zde.