Vít Rakušan

Vít Rakušan (STAN) v rozhovoru reaguje na dotaz ohledně návrhu ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky na zvýšení platu poslanců a dalších ústavních činitelů. Zmiňuje přitom, že by politici o svých platech neměli rozhodovat. V této souvislosti dodává, že se podle něj měla dodržet dohoda, kterou kolem roku 2015 uzavřela tehdejší vládní koalice a opozice a jejímž cílem bylo zautomatizovat růst platů politiků. Podle Rakušana měla tato dohoda zajistit, že platy v případě dobré ekonomické situace porostou, a naopak se zvyšovat nebudou, pokud by ekonomika klesala.

Ministr vnitra mluví o době vlády Bohuslava Sobotky, kdy vládní koalici tvořili sociální demokraté, ANO a lidovci. Starostové a nezávislí (STAN) a s nimi úzce spjatí Starostové pro Liberecký kraj (SLK) byli tehdy součástí opozice. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 konkrétně kandidovali na kandidátce TOP 09 a získali celkem čtyři mandáty. Poté, co se v roce 2014 jeden z poslanců STAN stal europoslancem, Starosty a SLK ve Sněmovně zastupovali jen Věra Kovářová, Petr Gazdík a Jan Farský.

Staronový automat

Platy poslanců a dalších ústavních činitelů upravuje zákon o platu představitelů státní moci. Automatický mechanismus růstu těchto platů se stal součástí zákona v lednu 2004. Jeho tehdejší verze navázala platovou základnu, ze které se platy dále vypočítávají, na průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře za předminulý kalendářní rok. V dané době se tak ještě nejednalo o navázání platů na průměrnou mzdu v celém národním hospodářství.

Zákon tedy automatický mechanismus obsahoval už před rokem 2015, o kterém Vít Rakušan mluví, v některých letech ale využíván nebyl, protože se Parlament rozhodl platy zmrazit. Platová základna politiků se tak podle automatu nepočítala například v letech 2004, 2008 až 2010, zmrazené platy byly později i v letech 2011 až 2014.

Poslední zmíněné zmrazení pro roky 2011–2014 prosadila v době ekonomické krize někdejší Nečasova vláda (.pdf, str. 2, 9) a skončit mělo v lednu 2015. Pokud by do té doby zákonodárci neschválili další úpravu zákona, došlo by na začátku roku 2015 ke skokovému nárůstu platů ústavních činitelů o 26 %. Ve druhé polovině roku 2014, tedy během Sobotkova kabinetu, proto Sněmovna projednávala návrh novelizace, který měl vyřešit výpočet platů v roce následujícím.

Parlamentem nakonec prošla novela, která opět navázala platy politiků na průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře, a znovu tak po více než pěti letech zavedla do praxe automatický mechanismus pro výpočet platů. Na rozdíl od předcházející verze určoval tento staronový mechanismus dvě rozdílné platové základny, jednu pro soudce a druhou pro ostatní ústavní činitele, tj. poslance, senátory atp. Především ale stanovil, že místo dřívějšího 2,75násobku průměrné mzdy (v nepodnikatelské sféře) bude platová základna politiků od roku 2015 odpovídat 2,25násobku průměrné mzdy.

Pro následující tři roky novela nastavila postupný růst platové základny, která tak díky tomu v roce 2018 odpovídala 2,5násobku průměrné mzdy. Pro následující roky novela s dalšími úpravami nepočítala, což znamenalo, že by se od roku 2019 základna opět vrátila na 2,75násobek průměrné mzdy. (Stále se přitom jednalo o průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře, ne přímo v národním hospodářství. Od ní se platová základna odvozuje až díky návrhu (.pdf) SOCDEM, ANO a Pirátů prosazenému v roce 2020.)

Dohoda a role STAN

Při hlasování o popisované novele z roku 2014 se všichni tři poslanci Starostů zdrželi. Stejně tomu bylo i v případě hlasování o pozměňovacím návrhu Jana Hamáčka (SOCDEM), který původní návrh novely přetvořil do její konečné podoby (.pdf, str. 3–4). Prvotní verze novely počítala jen s prostým zmrazením základny na zhruba 52 tisících Kč (.pdf, str. 3 z 8).

Ve hře tehdy byly i jiné pozměňovací návrhy. Hlavním z nich byl návrh sněmovního rozpočtového výboru, který také požadoval opětovné zavedení automatu. Prosazoval rychlejší růst platů, než jaký byl nakonec schválen (.pdf, str. 1–2). Už pro rok 2015 například počítal s platovou základnou dosahující 2,5násobku průměrné mzdy. Poslancům a senátorům by tak zajistil vyšší plat právě už od roku 2015.

V listopadu 2014, kdy novelu Sněmovna projednávala, některá média informovala, že se na pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru dohodly „poslanecké kluby“. Zároveň zpravodajské servery citovaly tehdejšího předsedu společného poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Miroslava Kalouska, který uváděl, že vládní koalice „učinila dohodu“ a TOP 09 a Starostové se k ní „přidali“. Později si Kalousek před konečným hlasováním o novele stěžoval, že SOCDEM předložením Hamáčkova návrhu tuto dohodu porušila.

Podobně jako Kalousek v prosinci 2014 mluvil i Marian Jurečka z tehdy koaliční KDU-ČSL. Podle jeho slov se na návrhu rozpočtového výboru dohodla nejdříve koalice mezi sebou a „nakonec (…) i ve Sněmovně se všemi kluby“. Tehdejší předseda rozpočtového výboru Václav Votava (SOCDEM) ale naopak zmiňoval, že pozměňovací návrh ve výboru vznikl na základě dohody, kterou „s ostatními předsedy klubů“ dojednal poslanec SOCDEM Roman Sklenák.

Z dostupných zdrojů nelze ověřit, jestli se původních jednání o podobě automatického mechanismu nějak účastnili či neúčastnili přímo poslanci hnutí STAN. Výslednou podobu novely, která automatický mechanismus znovu zavedla, při hlasování později nepodpořili ani nehlasovali proti ní. Není přitom jasné, jestli nesouhlasili se zavedením automatu jako takového, nebo s jeho parametry, které obsahoval prosazený návrh Jana Hamáčka.

Závěr

Ačkoliv média zveřejnila některé informace o tom, jak na přelomu roku 2014 a 2015 probíhala vyjednávání o automatickém mechanismu růstu platů politiků, na základě dostupných zdrojů nelze potvrdit ani vyvrátit, zda se zástupci hnutí STAN na těchto dohodách podíleli. Z tohoto důvodu výrok Víta Rakušana hodnotíme jako neověřitelný.

Vít Rakušan zde reaguje na slova Tomia Okamury, který mluvil o kriminalitě Ukrajinců. Rakušan zmiňuje, že situace není tak závažná, jak se Okamura domnívá, protože nárůst trestné činnosti cizinců dle něj neodpovídá nárůstu počtu cizinců žijících v Česku. Rakušan na tomto výroku ilustruje, že „není třeba strašit ukrajinským nebezpečím“ a kritizuje předsedu hnutí SPD Okamuru za jeho vyjadřování. Podle Rakušana může totiž Okamurovo „poukazování na jednu skupinu obyvatel“ vést k tomu, že lidé proti této skupině použijí násilí.

Podíl Ukrajinců v populaci

K ověření procenta Ukrajinců v populaci nám stačí dva údaje – celkový počet obyvatel Česka a celkový počet Ukrajinců, kteří zde žijí. Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) k 31. březnu 2023. Dle nich populace Česka od prosince 2021 průběžně roste a na konci letošního března měla republika 10 850 620 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince.

Informace o počtu Ukrajinců v Česku lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, které publikuje data za jednotlivé měsíce. Je vhodné zdůraznit, že tato statistika započítává kromě uprchlíků i občany Ukrajiny, kteří v Česku žijí dlouhodobě a pobývali zde už před ruskou invazí. Dle těchto dat bylo v ČR na konci března 2023 (.xlsx) celkem 527 268 Ukrajinců (.pdf, str. 1). V celé populaci Česka tak tehdy tvořili 4,9 %.

Dle novějších dat k 31. červenci 2023 (.xlsx) počet Ukrajinců v Česku ještě narostl, a to na 559 243. Pokud pro výpočet procenta Ukrajinců v ČR použijeme poslední aktuální údaj o počtu všech obyvatel, dostaneme podíl dosahující přibližně 5,15 %.

Podíl Ukrajinců na kriminalitě

Statistiky kriminality zveřejňuje policie na svých webových stránkách, přičemž k 31. červenci bylo evidováno 111 465 trestných činů (.xlsx). Údaje však přímo neuvádí, jaký byl podíl Ukrajinců na trestné činnosti. Policie zmiňuje pouze obecný podíl cizinců. Ti z objasněných skutků (jejichž počet činí 44 579) spáchali 4 877, tedy 10,9 %.

Statistiky vyčíslující podíl samotných Ukrajinců na trestné činnosti se nám pro rok 2023 ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat. Ministr vnitra Rakušan pouze v první polovině srpna uvedl, že jejich kriminalita se pohybuje kolem čtyř procent (video, čas 13:51). Jeho vlastní slova nicméně k ověření výroku použít nemůžeme. Obrátili jsme se proto na policejní Odbor komunikace a vnějších vztahů s dotazem, zdali by nám tyto statistiky neposkytli. Ke dni zveřejnění naší analýzy nám však Policie neodpověděla.

Pro kontext tedy uvedeme alespoň data o kriminalitě jednotlivých národností z roku 2022. Například zpráva kriminální policie v hodnocení trestné činnosti za rok 2022 uvádí, že Ukrajinci tvořili 3,2 % trestně stíhaných osob (.pdf, str. 73).

Co se týče přestupků, Ministerstvo vnitra pravidelně vydává výroční zprávy o stavu veřejné správy. Ze zprávy za rok 2022 vyplývá, že nejpočetnější skupinou cizinců odpovědných za páchání přestupků na území ČR byli v roce 2022 Ukrajinci (.pdf, str. 56). Podle statistiky jich konkrétně spáchali 4 486, tedy přibližně 3,7 %.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan má tedy pravdu v tom, že Ukrajinců v Česku žije přibližně 5,5 %. Z veřejně dostupných zdrojů však nemůžeme ověřit, jaký je podíl ukrajinských občanů na trestné činnosti v letošním roce. Výrok, ve kterém Vít Rakušan porovnává tyto dva údaje, proto hodnotíme jako neověřitelný.

Na začátek upřesněme, že Vít Rakušan v této části televizní debaty (video, čas 26:23–27:40) mluvil obecně o Ukrajincích a ve své odpovědi nezmiňoval přímo „ukrajinské uprchlíky“. V našem odůvodnění jsme se proto zaměřili na čísla, která se vztahují na všechny Ukrajince v Česku – tedy na skupinu tvořenou jak uprchlíky, tak lidmi, kteří v ČR žili i před ruskou invazí.

Částku 8 miliard korun zmiňoval ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v lednu 2023. Podle jeho tehdejších slov ovšem tato suma představovala částku, kterou za rok 2022 na odvodech zaplatili jen ukrajinští uprchlíci. Čtyři z těchto osmi miliard přitom podle Jurečky tvořily odvody na zdravotní pojištění. V této souvislosti proto doplňme, že odvody na zdravotní pojištění nejsou příjmem státního rozpočtu, ale zdravotních pojišťoven (.pdf, str. 46).

Informace o tom, kolik stát získal z daňových odvodů všech Ukrajinců v Česku, se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Daná statistika se neobjevuje na webu Českého statistického úřadu ani například na webu Ministerstva financí, a to ani za dřívější roky. S dotazem, zdali takovou statistiku české úřady vedou, jsme se následně obrátili na ministra vnitra Rakušana, na Ministerstvo financí i na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ke dni publikace naší analýzy jsme však odpověď neobdrželi. Z těchto důvodů výrok Víta Rakušana hodnotíme jako neověřitelný.

V sobotu 23. července proběhl mimořádný sněm Starostů a nezávislých, na kterém Vít Rakušan obhájil funkci předsedy. Důvodem k uspořádání sněmu byla tzv. kauza Dozimetr, tedy obvinění pražského politika z hnutí STAN Petra Hlubučka kvůli hospodaření Dopravního podniku hl. m. Prahy, a také neobsazené pozice ve vedení hnutí.

Na sněmu došlo k úpravě stanov hnutí, která podle tiskové zprávy STAN posílila pravomoc dozorčí rady a navýšila počet jejích členů ze tří na pět. Úprava by měla dále umožnit lépe dohlížet na dodržování právních i vnitřních předpisů hnutí. Nově bude dozorčí rada kontrolovat přijímané dary a bude moci rozhodovat o jejich případném vrácení.

Přesné znění nových stanov se nám však ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. K 28. červenci mělo hnutí STAN na svém webu pouze starší verzi z roku 2021. Uveďme, že podle těchto stanov je dozorčí rada „kontrolním a revizním orgánem Hnutí, dohlíží na hospodářskou a správní činnost na příslušné úrovni“ (.pdf, str. 18).

Z výše uvedeného vyplývá, že hnutí STAN skutečně rozšířilo pravomoci dozorčí rady. Část výroku ohledně členských podnětů a otevřenosti pro členskou základnu ovšem v dostupných zdrojích nelze ověřit. K této záležitosti se veřejně vyjádřil pouze samotný Vít Rakušan, který řekl: „V rámci úpravy stanov jsme připravili rozšíření pravomocí naší Dozorčí rady, která nově bude moci pracovat přímo se stížnostmi členů a příznivců hnutí (…).“ Obrátili jsme se proto na hnutí STAN, které odpovědělo, že nám stanovy poskytnout nemůže, protože prochází kontrolou Ministerstva vnitra. To dle zákona č. 424/1991 Sb. vede řízení o registraci změny stanov politických stran a hnutí. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Vít Rakušan mluví o návrhu Středočeského kraje omezit či úplně zastavit objednávanou veřejnou dopravu na některých lokálních tratích v kraji. Tento návrh vyvolal kritické reakce ze strany ministra dopravy Havlíčka a jeho resortu.

O zastavení a omezení provozu na některých lokálních tratích v kraji se začalo spekulovat na konci května 2021, kdy unikla tabulka s plánovanými redukcemi. Podle ní mělo dojít k omezení či zastavení provozu na 14 úsecích různých tratí. Středočeský radní pro oblast veřejné dopravy Petr Borecký o tomto tématu následně poskytl rozhovor serveru Zdopravy.cz.

Rada Středočeského kraje 29. července schválila usnesení, kterým dojde k omezení či zastavení provozu na 12 úsecích různých lokálních tratí v kraji. Celková úspora by dle údajů kraje měla dosáhnout 52,2 milionů Kč.

Karel Havlíček následně začal kritizovat Středočeský kraj a navštěvovat zmíněné lokální tratě. Ministr Havlíček například natočil jeden díl svého pořadu NA ROVINU, kdy si za své kulisy vybral nástupiště dobříšského nádraží. Na stejnou trať z Prahy do Dobříše vyrazil také na výlet vlakem se svým psem. Dále se po železnici vydal také do Mšena či Trhového Štěpánova. 

Dle analýz využití vychází jako nejnákladnější na provoz trať č. 233 Čelákovice–Mochov. Podle dodatku ke smlouvě (.pdf, str. 3) z roku 2020 o provozu na této trati činí kompenzace dopravci KŽC Doprava s. r. o. 178,73 korun za vlakkilometr. Roční kompenzace dopravci za provedené dopravní výkony činí aktuálně v roce 2021 1 890 240 Kč (.pdf, str. 3). V pracovní dny zde jezdí 6 vlakových spojů každým směrem, tedy 12 spojů celkem. Tyto spoje využije za den v průměru přibližně 29 cestujících. Jedním spojem tak cestuje 2,4 osob. Vlaky nejezdí v době letních a vánočních prázdnin, jezdí tedy zhruba 210 dnů v roce a za celý rok je využije přibližně 6 090 cestujících. Náklady na jednu přepravenou osobu na trase tedy činí 310 Kč. Pokud si představíme, že krajský úřad každému cestujícímu, který využije vlak mezi Mochovem a Čelákovicemi, zaplatí jízdenku, byla by to právě tato částka.

K částce přesahující 100 000 Kč na jednoho cestujícího se dostaneme v případě, že budeme předpokládát, že těmito lokálními linkami jezdí převážně místní, a to každý pracovní den do práce a následně zpět domů. V tom případě by se na jednoho takového cestujícího doplácelo 620 korun 210 dní v roce, tedy 130 000 Kč. Doplňme, že podobné částky v poslední době v souvislosti s tratí Čelákovice–Mochov zmiňovala také hejtmanka Petra Pecková (video, čas 3:01) a její náměstek Věslav Michalik (oba STAN).

Jaký je na trati Čelákovice–Mochov podíl cestujících, kteří tento spoj využívají každý pracovní den, se nám nicméně z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Obrátili jsme se proto s žádostí o objasnění výpočtu na hejtmanku Peckovou i na Víta Rakušana. Zatím jsme však neobdrželi odpověď, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Návrh na omezení pohybu na 1 kilometr od místa bydliště se poprvé objevil 26. února 2021 na jednání zástupců vlády s opozicí, které předcházelo 88. schůzi Poslanecké sněmovny. Informace, že vláda plánuje tímto způsobem omezit volný pohyb, se hned po jednání dostala do médií. Podle Jana Hamáčka se jednalo o pracovní verzi Ministerstva vnitra. „My jsme jednu z těch verzí představili dneska ráno na té poradě a už je v médiích, že Ministerstvo vnitra chce omezit pohyb na kilometr od bydliště. Ano, byla to jedna z pracovních verzí," uvedl.

Na samotné schůzi pak takovéto omezení označil ministr Hamáček za „velmi razantní a velmi tvrdé“ a po debatě s opozicí představil místo něj návrh na omezení pohybu v rámci katastrů jednotlivých obcí.

Ministr Hamáček označil původní pracovní návrh za návrh Ministerstva vnitra a Jan Blatný se k němu na schůzi nevyjádřil. Výrok Víta Rakušana nicméně hodnotíme jako neověřitelný, jelikož se nám nepodařilo vyloučit ani potvrdit, že by na poradě předcházející schůzi Poslanecké sněmovny návrh představil právě ministr Blatný.

Úroveň digitalizace zemí je v Evropské unii každoročně hodnocena podle Indexu digitální ekonomiky a společnosti. V tomto žebříčku je Finsko nejvíce digitalizovanou zemí v Evropské unii, Estonsko pak zaujímá 7. příčku.

Podle vyjádření někdejšího estonského premiéra Taaviho Rõivase z května 2016 Estonsko díky digitalizaci šetří 2 % HDP. Dle dat centra e-Estonia, které se zabývá digitalizací v Estonsku, zde došlo k úspoře odpovídající 2 % hrubého domácího produktu díky zavedení elektronického podpisu.

Podrobnější informace o výši úspor, které Finsku ročně přináší digitalizace, se nám nicméně ve veřejně dostupných zdrojích nalézt nepodařilo. Dodejme, že z vyjádření finského poradce ministerstva financí Olli-Pekky Rissanena z roku 2017 vyplývá, že Finsko počítá s tím, že digitalizace v této zemi skutečně úspory přinese. Podle Rissanena pak Finsko plánuje díky digitalizaci uspořit do roku 2029 až 1 miliardu euro. Jedná se nicméně pouze o cíl, kterého by finská vláda chtěla dosáhnout, a není jasné, zda k takové výši úspory opravdu dojde.

Jelikož se nám tedy ve veřejně dostupných zdrojích podařilo dohledat pouze data k estonské výši úspor, výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Vzhledem k enormnímu nárůstu pozitivně testovaných osob na covid-19 v České republice v posledních dnech a k možnému přetížení českých nemocnic v budoucích týdnech se česká vláda v současnosti snaží vyjednat pomoc i ze zahraničí.

Německá spolková republika, konkrétně spolkové státy Bavorsko a Sasko již přislíbily, že v případě potřeby převezmou část českých pacientů s koronavirem. Dále například Česká lékařská komora vyzvala české lékaře v zahraniční, aby se vrátili do vlasti, a pomohli zde se zvládnutím epidemické situace.

Již po proběhlém rozhovoru s Janem Hamáčkem a Vítem Rakušanem zažádali čeští hasiči na žádost Ministerstva zdravotnictví o humanitární pomoc skrze mechanismus civilní ochrany Evropské unie. Později byl vyjednán také příjezd 28 amerických armádních lékařů se zkušenostmi s bojem s nemocí covid-19. Na tiskové konferenci po jednání vlády 22. října pak ministr obrany Lubomír Metnar uvedl (video, čas 00:49): „Jednáme o možném vyslání zdravotní pomoci i s Německem.“

Nepodařilo se nám ovšem dohledat, že by bavorští lékaři nějakým způsobem nabízeli svou pomoc s posílením kapacit českého zdravotnictví. Je však možné, že o takové pomoci probíhají interní jednání, o kterých média prozatím neinformovala. Výrok tak označujeme jako neověřitelný.

Vojtěch Filip, poslanec za KSČM, je skutečně prvním místopředsedou (.pdf) Poslanecké sněmovny. Je tedy prvním, kdo může zastupovat předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (ANO 2011).

Ve Sněmovně za KSČM sděloval svůj názor na téma týkající se maršála Koněva například poslanec Leo Luzar na 13. a 34. schůzi Poslanecké sněmovny.

Vojtěch Filip poskytoval svá vyjádření na toto téma během posledního roku do různých médií opakovaně. Například během rozhovoru pro Interview ČT24, který byl odvysílán 13. září 2019. Podobně se poslanec Filip vyjádřil v rozhovoru pro Seznam Zprávy 28. dubna, opět pro Interview ČT24 o den později nebo pro ruský armádní deník Krasnaja zvezda 15. května letošního roku.

Své stanovisko k odstranění sochy maršála Koněva, o němž rozhodli politici Prahy 6, uveřejnil Vojtěch Filip i na svém twitterovém účtu:

Někteří tzv. komunální politici mají dost drzosti dělat bez mandátu od voličů dokonce i zahraniční politiku a to i proti vládě ČR. Když se pak proto dostanou do potíží, tak škemrají, aby je za peníze daňových poplatníků Policie ČR chránila. Jejich strážníci jim najednou nestačí.

— Vojtěch Filip (@vojtafilip) April 26, 2020

Lze tak konstatovat, že Vojtěch Filip se vyjadřuje k okolnostem souvisejícím s událostmi okolo sochy maršála Koněva poměrně často. Jeho jakékoli vyjádření o této záležitosti na půdě Poslanecké sněmovny se nám však nepodařilo dohledat. Zároveň ale nedokážeme vyloučit, že se takto Vojtěch Filip nevyjadřuje např. v rámci kuloárních rozhovorů s ostatními poslanci. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Bezpečnostní informační služba (BIS) je „zpravodajskou institucí českého státu“. Mezinárodní spolupráce BIS je nezastupitelná a klíčová, BIS je v kontaktu s více jak stovkou zahraničních zpravodajských služeb a hlavními tématy jejich jednání jsou „terorismus, organizovaný zločin, šíření zbraní hromadného ničení, obchod s vojenskou technikou a konvenčními zbraněmi, kontrašpionáž a nelegální migrace“.

Nejaktivněji BIS komunikuje se sousedními zeměmi a z Výroční zprávy BIS za rok 2018 (.pdf, str. 20) pak vyplývá, že „informační výměna v mezinárodní spolupráci byla srovnatelná s předchozím rokem. (…) Hlavními partnery v mezinárodní spolupráci jsou pro BIS především zpravodajské služby zemí EU a NATO a některých dalších zemí“.

Vojenské zpravodajství je také zpravodajskou službou České republiky. Jedná se o ozbrojenou službu, která je součástí Ministerstva obrany České republiky. Ve Výroční zprávě o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2018 (.pdf, str. 4) je uvedeno, že informační výstupy Vojenského zpravodajství byly mj. určeny i zpravodajským orgánům NATO a EU.

Od začátku roku 2020 pak v České republice funguje satelitní centrum SATCEN ČR, které vzniklo „na základě závazků vůči Severoatlantické alianci v oblasti poskytování obrazového zpravodajství“. Centrum bude „poskytovat konkrétní, detailní a přesné informace o pozicích zájmových objektů a oblastech dle jednotlivých požadavků“. Využívat ho budou moci například čeští vojáci na zahraničních misích, Integrovaný záchranný systém ČR, Ministerstvo zemědělství a další.

Třetí zpravodajskou službou České republiky je Úřad pro zahraniční styky a informace. V jeho případě se nám výroční zprávy nepodařilo dohledat, na svém webu však píše o spolupráci s ostatními zpravodajskými službami:

„Další vývoj služby určovaly potřeby a výzvy, kterým nový český stát čelil. Souběžně s tím se ÚZSI soustředil na (…) navázání a prohloubení mezinárodní spolupráce. (…) ÚZSI je také důstojným reprezentantem české zpravodajské komunity na mezinárodní scéně.“

Jakým způsobem tato spolupráce probíhá, zejména, zda probíhá formou výměny informací, se nám však bohužel nepodařilo zjistit.

Podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, „spolupráci se zpravodajskými službami cizí moci mohou zpravodajské služby uskutečňovat pouze se souhlasem vlády“.

Spolupráce českých tajných služeb se zahraničními pak probíhá např. ve formaci The Counter-Terrorist Group. Jedná se však pouze o neformální spolupráci tajných služeb evropských států (všech 27 států EU a Velká Británie, Norsko a Švýcarsko). Povinnosti, na základě kterých by se dalo říci, že informace sdílet musíme, tedy toto uskupení z podstaty věci založit nemůže.

Dále se pak například BIS (.pdf, str. 20) zapojila do uskupení NATO Civilian Intelligence Committee. Každá členská země NATO je v tomto výboru zastoupena i svými zpravodajskými službami a informace poskytuje výbor přímo Severoatlantické radě. Opět ale z dostupných zdrojů není jasné, zda zpravodajské služby mají přímo povinnost své informace sdílet.

Spolupráce jednotlivých zpravodajských služeb je často založena na dobrovolnosti a vzájemné ochotě informace poskytovat a vzhledem k podstatě věci jsou i podmínky spolupráce často tajné. Konkrétní informace o tom, že by Česká republika, resp. české tajné služby měly přímo povinnost sdílet tajné informace s ostatními státy, se nám tedy nepodařilo dohledat. Protože však nemůžeme vyloučit, že žádné takové povinnosti neexistují, hodnotíme výrok jako neověřitelný.