ANO

Fiala a zákaz spalovacích motorů

Před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 se Petr Fiala skutečně vymezil (video) proti rozhodnutí Evropské unie zakázat prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Konkrétně řekl, že tento zákaz není správný, Česká republika se mu musí „postavit a snažit se vyjednat něco jiného“.

Plán EU pak Petr Fiala v prosinci 2021 kritizoval následovně: „Návrh na zákaz automobilů se spalovacími motory by ohrozil existenčně řadu lidí, kteří u nás osobní automobil nepoužívají jako nějaký luxus nebo pro zábavu.“ Dodejme, že v době pronesení těchto slov už byl Petr Fiala premiérem.

Současný předseda vlády tehdy také řekl, že Česko návrh musí na celoevropské úrovni odmítnout a pro svůj postoj získat podporu od dalších členských států EU. V červnu 2022, tedy ještě před začátkem českého předsednictví v Radě EU, pak Petr Fiala uvedl, že chce během předsednictví usilovat o zmírnění zákazu.

Plán Evropské unie

Evropská komise již v červenci 2021 v souvislosti s tzv. Zelenou dohodou (Green Deal) navrhla ukončení prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Návrh nařízení, který je součástí balíčku Fit for 55 následně podpořil Evropský parlament v červnu 2022.

Rada EU pak na konci června 2022 přijala vyjednávací postoje ke zmíněnému balíčku, čímž se země EU dohodly na společném přístupu k návrhu. Rada se tehdy mj. shodla na záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů o 100 % do roku 2035. Tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU‑ČSL) s návrhem souhlasila.

Díky této dohodě mohla být následně zahájena jednání s Evropským parlamentem o konečné podobě právních předpisů. Rada EU a Evropský parlament pak politické shody (.pdf) dosáhly na konci října 2022, tedy během českého předsednictví v Radě EU, které probíhalo od 1. července do 31. prosince 2022. Anna Hubáčková se po dohodě vyjádřila, že „mobilita s nulovými emisemi bude základem pro zpomalení změny klimatu, která může způsobit vážné problémy v mnoha odvětvích naší společnosti.“ Evropský parlament návrh schválil 14. února 2023 a Rada EU ho přijala přibližně o měsíc později.

Na úrovni Rady za českého předsednictví tak sice nedošlo k oficiálnímu schválení balíčku Fit for 55, Rada EU a Evropský parlament se nicméně v říjnu 2022 předběžně dohodly na podobě návrhu, kterým by mělo dojít k zákazu prodeje nových osobních automobilů se spalovacími motory. Ministři Fialovy vlády tuto dohodu navíc podporovali.

Podotkněme, že tento návrh nezakazuje provoz vozidel se spalovacími motory, jen má dojít k ukončení prodeje nově vyrobených aut se spalovacími motory. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že od roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí. „Pokud si nyní koupíte nové auto (s klasickým spalovacím motorem, pozn. Demagog.cz), můžete s ním jezdit až do konce jeho životnosti,“ vysvětluje web.

Podle návrhu bude od roku 2035 sankcionován prodej nových osobních automobilů a dodávek poháněných fosilními palivy. Automobilky tedy mohou spalovací motory na fosilní paliva dále vyrábět a cenu sankcí započítat do výsledné ceny produktu. V návrhu je pak také výjimka pro nákladní automobily a pro auta spalující bezemisní syntetická paliva. Dodejme, že podle jiného návrhu Evropské komise by i nákladní vozy měly emise postupně omezovat.

Nový pakt o migraci a azylu

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání. Dohoda byla schválena s podporou České republiky a proti bylo pouze Polsko a Maďarsko. V té době Radě Evropské unie předsedalo už Švédsko, základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Nejednalo se ovšem o definitivní schválení návrhu (.pdf), ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž sloužil jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Tyto dva orgány následně dosáhly předběžné dohody v prosinci 2023 a v současné době instituce EU pracují na podrobnostech nových nařízení. Teprve pak bude dohoda předložena zástupcům členských států k potvrzení. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Upřesněme, že migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. Každá země pak bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout.

Shrnutí

Petr Fiala se tedy před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 skutečně vymezoval proti návrhu EU zakázat prodej nových aut se spalovacími motory. V roli premiéra se vyjadřoval obdobně a přislíbil odmítnutí návrhu. Během českého předsednictví pak došlo k dohodě mezi Evropským parlamentem a Radou EU o finální podobě návrhu a ministři Fialovy vlády tuto dohodu podporovali.

Co se týče migračního paktu, jeho základy položilo české předsednictví Rady EU. Ministr vnitra Vít Rakušan následně v červnu 2023 podpořil hlavní body návrhu migrační reformy, byť schválený návrh sloužil pouze jako podklad pro vyjednávání mezi Radou a Evropským parlamentem. Jak zákaz prodeje aut se spalovacími motory, tak migrační pakt nicméně vláda Petra Fialy podpořila, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), od roku 1993 do roku 2023 skončil český státní rozpočet v přebytku jen pětkrát (.xlsx). První tři přebytkové rozpočty v letech 1993 až 1995 měla vláda Václava Klause, kdy byl ministrem financí Ivan Kočárník. Přebytky tehdy činily 1,1 miliardy korun v roce 1993, 10,4 miliardy v roce 1994 a o rok později 7,2 miliardy korun.

Další přebytkový rozpočet, který byl tím nejvyšším v historii samostatného Česka, zaznamenala republika znovu až v roce 2016. Tehdy přebytek činil 61,8 miliardy korun. Stalo se tak za vlády Bohuslava Sobotky, ve které byl ministrem financí Andrej Babiš. 

Poslední přebytkový rozpočet zažila Česká republika v roce 2018 za vlády Andreje Babiše s ministryní financí Alenou Schillerovou. Tehdy se podařilo dosáhnout přebytku 2,9 miliardy Kč. Upřesněme, že návrh rozpočtu připravovala a Poslanecké sněmovně předložila ještě předešlá Sobotkova vláda, která plánovala schodek ve výši 50 miliard korun. Podle Ministerstva financí byl konečný výsledek lepší především díky vysokým příjmům z Evropské unie a vyššímu výběru na sociálním a zdravotním pojištění v důsledku nízké nezaměstnanosti a růstu mezd.

Shrňme tedy, že v České republice dosáhli přebytkového rozpočtu opravdu jen tři ministři financí. Těmi byli Ivan Kočárník v 90. letech a později Andrej Babiš a Alena Schillerová. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Fialova vyjádření

Nejprve uveďme, že vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení slíbila rozšířit dálniční síť do roku 2025 o 200 kilometrů.

Slib o otevření 200 km nových dálnic premiér Fiala zopakoval např. na konferenci (video, čas 25:14) Česko na křižovatce v září 2023. Ke konci roku 2023 pak na tiskové konferenci po jednání vlády řekl, že je 200 km dálnic ve výstavbě. Při této příležitosti navíc slíbil investici ve výši 150 miliard Kč do dopravní infrastruktury, aby „dali do pořádku to, co předchozí vlády zanedbaly“.

O slibu Petr Fiala psal také na svém facebookovém profilu. Na rozdíl od výše citovaných zmínek zde předseda vlády tvrdí, že „postaví“ 200 kilometrů nových dálnic.

Dálnice ve výstavbě

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější dokument, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Jako jedny z posledních fází zde uvádí (.pdf) vydání stavebního povolení a vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby. Dokumenty následně zmiňují vždy datum zahájení stavby a skutečné či plánované datum uvedení do provozu.

Ke konci roku 2023 bylo v České republice rozestavěno přibližně 190 km dálnic. U většiny přitom k zahájení stavby došlo už za vlády Andreje Babiše. U zbytku dálnic, které zobrazuje následující graf, bylo během Babišovy vlády alespoň vyhlášeno výběrové řízení nebo došlo k vydání stavebního povolení. Výjimku tvoří D35 na úsecích Vysoké Mýto–Džbánov (.pdf), a Janov–Opatovec (.pdf), a část Brněnského obchvatu I/42 (.pdf), které byly povoleny, vysoutěženy a zahájeny až během vládnutí Fialova kabinetu. Tyto stavby ale dohromady měří pouze 18,8 kilometrů. 

Závěr

Fialův kabinet ve svém programovém prohlášení slíbil postavit 200 km nových dálnic a tento cíl Petr Fiala následně vícekrát zopakoval. Na konci roku 2023 pak hovořil o tom, že je 200 km ve výstavbě. Ze současně rozestavěných 190 km se jich ovšem 168,5 začalo stavět již během vlády Andreje Babiše. U zbylých rozestavěných dálnic došlo během působení Babišova kabinetu k vyhlášení výběrového řízení nebo vydání stavebního povolení.

Pouze tři úseky byly prozatím zcela započaty a dokončeny za vlády Petra Fialy. Ty ovšem tvoří pouze 18,8 km. Ačkoliv si tedy Petr Fiala explicitně nepřipisuje zásluhy za výsledky předchozího kabinetu, hodnotíme z výše zmíněných důvodů výrok jako pravdivý.

Andrej Babiš tímto výrokem upozorňuje na pomalé tempo výstavby dálnic za poslední vlády ODS, tedy za vlády Petra Nečase, který byl premiérem od 13. července 2010 do 10. července 2013. Jeho kabinet se skládal z občanských demokratů, TOP 09 a strany Věci veřejné. 

Podle Babiše se během úřadování této vlády zahájila výstavba pouhých 800 metrů dálnic. Toto číslo přitom bývalý premiér nezmiňuje poprvé. Nečasovu vládu podobně kritizoval například v červenci loňského roku na půdě Sněmovny. Tehdy mluvil o tom, že se 800 metrů dálnic „zahájilo a zprovoznilo“ v roce 2013.

Stavby v mapě Ředitelství silnic a dálnic

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější přehled, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Materiály tak obvykle obsahují datum, kdy došlo k samotnému zahájení výstavby.

V mapě staveb ŘSD se nachází jen jeden projekt, u nějž se s výstavbou začalo v době vlády Petra Nečase. Konkrétně se jedná o projekt zahájený v roce 2011, který zahrnoval stavební práce na dvou mimoúrovňových křižovatkách na dálnici D46. Protože ale tyto křižovatky neprodloužily trasu stávající dálnice, vyčísluje web ŘSD celkovou délku stavby na „0,00 km“.

Mluvčí ŘSD Jan Rýdl k tomu pro redakci Demagog.cz uvedl, že stavba mimoúrovňových křižovatek často „oficiálně neznamená ani metr navíc na výměře dálniční sítě“, i když se ve skutečnosti v rámci těchto projektů staví sjezdové a nájezdové větve „v řádech stovek metrů“.

Doplňme, že podle mapy ŘSD se v červenci 2010 začal budovat úsek dálnice D7 u obce Droužkovice (.pdf, str. 5). Web Ústeckého kraje ovšem obsahuje dobovou zprávu o tom, že stavba byla slavnostně zahájena už v dubnu 2010, tedy ještě před nástupem Nečasova kabinetu.

Přehled ŘSD dále obsahuje ještě jeden projekt, u kterého uvádí jako datum zahájení stavby rok 2013 a který, shodou okolností, měřil 800 metrů, jak zmiňoval Andrej Babiš. V podrobnějším dokumentu ale ŘSD upřesňuje, že výstavba této části dálnice D6 začala v říjnu 2013 (.pdf, str. 4), kdy už tři měsíce vládl úřednický kabinet Jiřího Rusnoka.

Závěr

V době vlády Petra Nečase se podle mapy ŘSD nezačal stavět žádný úsek, který by prodloužil dálniční síť. V roce 2011 byla zahájena pouze stavba dvou mimoúrovňových křižovatek, jejichž délku ŘSD nezapočítává do celkové trasy dálnic. Ještě v roce 2013 se na dálnici D6 sice začal budovat úsek, který měřil „800 metrů“, se stavbou se ale začalo až několik měsíců po konci Nečasova kabinetu. Vzhledem k této nepřesnosti hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš mluví o době svého vládnutí, které trvalo od konce roku 2017 do prosince 2021. Během tohoto období skutečně došlo k několika daňovým změnám.

Daň z přidané hodnoty

Pro začátek je vhodné uvést, že daň z přidané hodnoty (DPH) se řídí zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ten od počátku roku 2024 stanovuje základní sazbu DPH 21 % a sníženou sazbu na 12 %. Tyto sazby ovšem vstoupily v účinnost až k 1. lednu 2024. Před tímto datem existovaly dvě snížené sazby, konkrétně první ve výši 15 % a druhá ve výši 10 %. Druhou sníženou sazbu zavedla již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2014, přičemž předkladatelem návrhu bylo Ministerstvo financí, které tehdy vedl Andrej Babiš.

Během samotné vlády Andreje Babiše pak došlo k několika změnám zákona o dani z přidané hodnoty. Novelou z června 2018, kterou předložil Babišův kabinet, bylo do druhé snížené sazby DPH přeřazeno vícero položek, např. domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany, opravy obuvi, opravy kol, kadeřnické a holičské služby nebo mytí oken a čištění vnitřních prostor domácností. Jen některé z přesunutých položek přitom před touto změnou náleželo do první (15%) snížené sazby (.pdf, str. 16).

Novela z roku 2019 následně přesunula do druhé, desetiprocentní, snížené sazby DPH pozemní a vodní pravidelnou hromadnou dopravu cestujících. Nejednalo se však o návrh tehdejší vlády, ale o návrh skupiny poslanců z hnutí STAN (.pdf). Kabinet Andreje Babiše k navrhované změně zaujal nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Andrej Babiš tedy, jakožto ministr financí za vlády Bohuslava Sobotky, navrhl zavedení druhé snížené sazby DPH. Později, už za jeho vlády, došlo navíc k přesunutí několika položek do nižších sazeb DPH. Dá se tedy říci, že Andrej Babiš za svého vládnutí snížil DPH.

Daň z příjmu

Daň z příjmu se během Babišovy vlády snížila např. zrušením tzv. superhrubé mzdy, kdy došlo ke změnám u výpočtu dílčího základu daně z příjmu fyzických osob. Tzv. superhrubá mzda byla tvořena hrubou mzdou zvýšenou o částku pojistného, a to včetně pojistného, které bylo placeno zaměstnavatelem. Tento základ byl zdaněn 15% sazbou daně. Protože byl však daňový základ vyšší než hrubá mzda, bylo tím pádem efektivní zdanění hrubé mzdy větší než 15 %. 

Přijetím daňového balíčku v roce 2020 došlo ke zrušení tohoto výpočtu. Základ daně je tak nově tvořen čistě hrubou mzdou. Návrh daňového balíčku byl předložen Poslanecké sněmovně vládou, zrušení superhrubé mzdy pak navrhl přímo premiér Babiš formou poslaneckého pozměňovacího návrhu. Pro schválení novely pak hlasovali jak poslanci hnutí ANO, tak i zástupci ODS, SPD a KSČM. Ve stejné novele byla mj. zvýšena také sleva na dani na poplatníka, která také měla za následek nižší daň z příjmu.

Daň z nabytí nemovitosti

Povinnost placení daně z nabytí nemovitosti byla zakotvena zákonným opatřením, které vstoupilo v účinnost na začátku roku 2014. Daň z nabytí nemovitosti na základě tohoto opatření činila 4 %. Takový krok se ale nevyhnul kritice a brzy se začalo jednat o zrušení této daně. Pro doplnění je dobré uvést, že daň z nabytí nemovitosti tehdy nahrazovala daň z převodu nemovitostí.

Jako první s návrhem na zrušení zákonného opatření přišla ODS roku 2015. Tehdejší vláda, ve které Andrej Babiš zastával post ministra financí ovšem se zrušením této daně nesouhlasila (.pdf), a poslanecký klub ANO pak hlasoval pro zamítnutí novely. Druhý návrh na zrušení daně předložila opět ODS. O návrhu se hlasovalo v lednu 2018, kdy poslanci hnutí ANO také hlasovali pro jeho zamítnutí.

Další návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti předložila skupina poslanců SPD v listopadu 2019. Vláda Andreje Babiše k němu vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf) a tento návrh na plénu Poslanecké sněmovny projednáván nakonec nebyl. Místo toho Poslanecká sněmovna v roce 2020 schválila vládní návrh zákona, který zmíněné zákonné opatření a tedy i daň z nabytí nemovitosti zrušil (.pdf, str. 2 ze 64). Pro přijetí přitom hlasovali téměř všichni přítomní poslanci, tedy včetně zástupců hnutí ANO. Daň z nabytí nemovitosti byla tímto krokem zrušena s účinností od 26. září 2020.

Shrnutí

Za vlády Bohuslava Sobotky, ve které Andrej Babiš zastával pozici ministra financí, došlo k vytvoření druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 10 %. Předkladatelem návrhu přitom byl právě resort financí. Později, během působení Babišova kabinetu, byly některé položky přesunuty do této druhé sazby, což vedlo ke snížení DPH. Došlo také ke zrušení daně z nabytí nemovitosti a ke zrušení superhrubé mzdy, čímž se snížila daň z příjmů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu nejdříve popisuje, v jakém stavu se nacházela Česká republika na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Mimo jiné mluví o tom, že Česko v té době bylo šestou nejméně zadluženou zemí v EU. Poté tvrdí, že se naše země za vlády současné koalice propadla na osmé místo.

Zadlužení v roce 2023

Dle poslední publikované zprávy Eurostatu (.pdf, str. 2) bylo Česko ve druhém čtvrtletí roku 2023 devátou nejméně zadluženou zemí Evropské unie, co se týče výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP. Tento takzvaný vládní dluh se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Zadlužení v roce 2022

Kompletní data za rok 2023 ještě nejsou známa, podívejme se proto na české zadlužení v roce 2022, kdy už vládl Fialův kabinet. V tomto roce byla Česká republika osmou nejméně zadluženou zemí Evropské unie, jak je vidět na následujícím grafu (.pdf, str. 2).

Andrej Babiš ve svém videu tvrdí, že ČR v rámci členských států EU klesla v zadlužení na osmé místo. Ve druhém čtvrtletí roku 2023 bylo Česko v tomto žebříčku deváté, za celý rok 2022 (tedy v prvním roce Fialovy vlády) bylo skutečně ještě na osmé pozici. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. řekl, že během jeho působení Česko v hrubém domácím produktu (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele předstihlo Španělsko a Itálii. Později zmínil, že tyto dvě země Českou republiku za vlády Petra Fialy opět předběhly.

Nejprve přibližme, že hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Data Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ukazují, že Česko předčilo v HDP na obyvatele Španělsko poprvé v roce 2019 a v roce 2020 už předstihlo jak Španělsko, tak Itálii. V tomto roce ČR dosáhla hodnoty 36 208 dolarů, Itálie 35 841 dolarů a Španělsko 33 673 dolarů. Itálie později Česko opravdu znovu předběhla, stalo se tak ovšem už v posledním roce Babišovy vlády, nikoli během působení Fialova kabinetu. Španělsko pak Českou republiku vůbec nepřekonalo.

HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly měří např. i Světová banka. Podle ní Česká republika poprvé předstihla Španělsko v roce 2018. Ani v pozdějších letech se tomuto státu nepodařilo Česko předehnat. U Itálie je však situace o něco složitější. Dle současných dat Světové banky totiž Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ale ověřovali již v prosinci 2021 – v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly vyšších hodnot než Itálie. Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat. Nicméně už v roce 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) byla Itálie opět před Českem.

Závěr

Španělsko podle dat OECD a Světové banky během vlády Petra Fialy v HDP na jednoho obyvatele Českou republiku nepředstihlo. Itálie sice Česko překonala, stalo se tak ale už v posledním roce působení Babišova kabinetu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš kritizoval nejvyšší ústavní činitele za to, že podle něj nepogratulovali Robertu Ficovi, předsedovi strany Směr‑SD, která vyhrála slovenské parlamentní volby. To označil za ostudu. Zmiňme, že bývalý premiér Babiš Ficovi gratuloval na sociální síti X (dříve Twitter) 1. října v ranních hodinách, přičemž volební místnosti se uzavřely v předchozí den večer.

Prezident Petr Pavel vítězi parlamentních voleb na svých sociálních sítích negratuloval. Podle serveru iDNES.cz se Pavel o volbách vyjádřil pouze v tom smyslu, že „vůli občanů je třeba respektovat“ a že „je v našem zájmu, aby se naše cesty nerozcházely a aby dlouhodobě nadstandardní vztahy mezi Čechy a Slováky zůstaly zachovány." Dodejme, že hlava státu už před volbami řekla, že Ficovo případné vítězství ve volbách by mohlo vést k narušení vzájemných vztahů Česka a Slovenska. Fico následně Pavla kritizoval za údajné vměšování se do kampaně.

Premiér Petr Fiala a předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová Robertu Ficovi rovněž neblahopřáli. Ve svých příspěvcích na síti X popřáli Slovensku sestavení „dobré vlády", respektive „vlády, která se přihlásí k euroatlantickému směru zahraniční politiky a dokáže uklidnit polarizovanou společnost.“

Předseda Senátu Miloš Vystrčil poté pouze uvedl: „Slovensko je náš nejbližší partner a věřím, že bude pro nás i zdrojem poučení.“ V pořadu Události, komentáře poté přiblížil, že Ficovi negratuloval, neboť by mu to přišlo pokrytecké vzhledem k tomu, že nesouhlasí s jeho názory a sám doufal v jiný výsledek voleb (video, čas 00:12–2:09).

Dodejme, že se ke slovenským volbám vyjádřili i další politici. Např. ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš gratuloval Michalu Šimečkovi, předsedovi hnutí Progresívne Slovensko, které ve volbách skončilo druhé. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka blahopřál k návratu do Národní rady straně KDH a jejímu předsedovi Milanu Majerskému. Ministr vnitra Vít Rakušan se poté vyjádřil v podobném duchu jako Miloš Vystrčil, když napsal, že výsledek voleb je „pro nás varováním i poučením." Předseda hnutí SPD Tomio Okamura pak Robertu Ficovi přímo poblahopřál k vítězství.

Shrňme tedy, že nejvyšší ústavní činitelé, které vyjmenovává Andrej Babiš, Robertu Ficovi k výhře ve slovenských parlamentních volbách skutečně negratulovali. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Slovensko vstoupilo do Evropské unie (EU) v roce 2004 poté, co byl tento krok podpořen v celostátním referendu, které se konalo o rok dříve. K 1. lednu 2009 pak přijalo euro jako svou měnu, a vstoupilo tak do eurozóny. Robert Fico (SMER-SD) pak jako slovenský premiér působil v letech 2006–2010 a 2012–2018.

Vstup do EU

Slovensko zahájilo vyjednávání o vstupu do EU v roce 1999. O tři roky později se spolu s dalšími uchazeči zúčastnilo summitu v Kodani, kde dojednalo podmínky svého vstupu a svou žádost o členství v EU zároveň potvrdilo. Slovenskou delegaci vedl tehdejší premiér Mikuláš Dzurinda, Robert Fico jakožto opoziční politik součástí delegace nebyl (.rtf).

Následně se v roce 2003 uskutečnilo celostátní referendum o připojení k EU. Více než 92 % hlasujících se vstupem souhlasilo. Na rozdíl od tehdejšího premiéra Dzurindy ale Robert Fico nepatřil mezi hlavní podporovatele kampaně pro přičlenění k Evropské unii. Podle některých slovenských politologů byla evropská integrace pro stranu spíše okrajovým tématem, ke kterému se jen zřídkakdy vyjadřovala (.pdf, str. 107). Sám Robert Fico nazýval pozici své strany jako „eurorealistickou“. Dokresloval tím to, že ačkoliv strana vstup do EU spíše podporovala, byla opatrnější „v očekávání bezprostředních výhod plynoucích z členství v EU“ (str. 106).

To, že SMER-SD nepatřil mezi hlavní zastánce vstupu do EU, dokládá například i neúčast Roberta Fica a dalších zástupců strany na některých prounijních akcích, které přitom měly podporu napříč politickým spektrem. SMER-SD a Robert Fico se tedy nepodíleli na politických vyjednáváních o vstupu do EU a nehráli důležitou roli během referenda.

Vstup do eurozóny

Do eurozóny Slovensko vstoupilo v roce 2009, tedy v době, kdy Robert Fico zastával pozici premiéra. Jeho vláda se o tento krok zasazovala už od svého nástupu v roce 2006. Soustředila se na to, aby Slovensko plnilo tzv. Maastrichtská konvergenční kritéria, tedy podmínky vyžadované pro vstup do eurozóny. Tato kritéria určují např. nejvyšší možnou míru inflace, minimální výši dlouhodobých úrokových sazeb či maximální výši státního dluhu.

Rada EU schválila žádost Slovenska o připojení k eurozóně v roce 2008. K placení eurem, a tedy i k samotnému vstupu do eurozóny, došlo k 1. lednu následujícího roku. Dodejme, že necelý rok od přijetí eura Robert Fico, jehož vláda se o přijetí měny zasadila, hodnotil tento krok jako pozitivní.

Závěr

Robert Fico i jeho strana SMER-SD hráli důležitou roli při vstupu Slovenska do eurozóny. Nelze však tvrdit, že se strana zasloužila o samotný vstup země do EU v roce 2004. Nejen, že strana nebyla ve vládě a neúčastnila se mezinárodních jednání o vstupu země do EU, ale nepatřila ani k hlavním podporovatelům kampaně pro vstup v rámci celostátního referenda.

Předseda strany SMĚR‑SD Robert Fico skutečně vyhrál již páté volby do Národní rady. Jakožto předseda SMERu vyhrál své první volby v roce 2006. Na prvním místě se se svou stranou umístil i v roce 2010 a také v předčasných volbách v březnu 2012. Další Ficovo vítězství přišlo v řádných volbách v roce 2016. Po porážce v roce 2020, kdy SMĚR‑SD skončil na druhém místě, znovu vyhrál poslední volby konané na konci letošního září.

Premiérem se však Robert Fico stal pouze třikrát (zmiňme, že ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru se nevědělo, jak dopadnou povolební vyjednávání). Ve volbách v roce 2010 totiž většinu získala pravicová opozice, a předsedkyní vlády se tak následně stala Iveta Radičová, která vedla kandidátku druhé nejlépe umístěné strany.

Dodejme, že Robert Fico kandidoval i v prezidentských volbách v roce 2014, kdy se mu podařilo postoupit do druhého kola. V něm byl ale poražen Andrejem Kiskou.

Robert Fico tedy v září letošního roku vyhrál své páté volby do Národní rady. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.