Já jsem odešel samozřejmě dřív, než on (myšlen Andrej Babiš) koupil nebo má Mafru.
Martin Komárek ukončil spolupráci s MF Dnes k datu 3. června 2013. Vydavatelství MAFRA bylo skupinou Agrofert Andreje Babišem koupeno až na konci června 2013 a k oficiálnímu převzetí došlo v řijnu téhož roku.
Já od té doby, co jsem odešel z Mafry a bylo to před tím, než ji Andrej Babiš koupil, jsem ani slovem, ani mrknutím oka nezasáhl do jejího chodu a neudělám to, netušil jsem, že Andrej Babiš koupí Mafru, tehdy se mluvilo o tom, že bude kupovat Ringier, dokonce to jeden deník napsal a teprve pak se ukázalo, že koupil Mafru a všechno to byl, pro všechny to bylo obrovské překvapení.
Martin Komárek podle našich zpráv odešel z MF Dnes, kde působil více než 20 let jako politický komentátor, ke dni 3. června 2013. Zprávy komentující jeho odchod shrnul článek na webových stránkách hnutí ANO. Dva z těchto článků hovoří o spolupráci s deníkem po dobu následujících dvou měsíců, poslední jeho komentář pro idnes.cz vyšel ale 31. května. Na stránce hnutí ANO již 4. června den vyšel příspěvek Martina Komárka nastiňující jeho vizi svého působení v hnutí.
Již od dubna se skutečně spekulovalo o koupi koncernu Ringier Axel Springer Media AG, vydavatele takových medií jako například Blesk či Reflex. Tuto zprávu vypustil server E15.cz, špatně ji interpretovali i na webu Finance.cz. To ovšem 24. června dementovali sám Andrej Babiš i vydavatelství Ringier
Zpráva o tom, že Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra obletěla republiku dva dny poté., tedy necelý měsíc po odchodu Martina Komárka z MF Dnes. Vyjádření Martina Komárka tedy hodnotíme jako nezávadné.
Daniel TAKÁČ: Na webu: "Pane Komárku, souhlasíte s kodexem hnutí ANO, podle kterého bude pokutován váš poslanec, pokud nebude hlasovat podle rozhodnutí ANO, ale podle svého vědomí a svědomí, jak ho zavazuje poslanecký slib?" Martin KOMÁREK: Tak to v tom kodexu není, v tom kodexu je to jinak. On musí, pokud bude hlasovat jinak, říci dopředu tomu klubu svoje rozhodnutí, že bude hlasovat jinak a vedení klubu pak posoudí, zda ho za to má pokutovat.
Výrok hodnotíme na základě informací Etického kodexu poslance politického hnutí ANO 2011 jako pravdivý.
Etický kodex poslance politického hnutí ANO 2011 upravuje hlasování poslance v čl. 1 písm. c): " zásada svědomitosti - poslanec se při výkonu svého mandátu rozhoduje na základě důkladného, objektivního a kvalifikovaného posouzení projednávané věci. Návrhy zákonů, pozměňovací návrhy a jiné návrhy před jejich podáním projedná s klubem, či vedením klubu. Usnese-li se klub na závazném jednotném hlasování, je poslanec povinen toto usnesení akceptovat, rozhodne-li se neakceptovat usnesení klubu, seznámí se svým postojem předsedu klubu."
Pokutování poslance upravuje čl. 4: " Dodržování etického kodexu poslance bude kontrolovat vedení klubu. Pokud vedení klubu konstatuje, že došlo k porušení některého z výše uvedených závazků, zavazuje se poslanec zaplatit sankci až do výše měsíčního platu, jejíž výnos bude věnován na dobročinné účely. "
Z Etického kodexu tedy vyplývá, že vedení klubu má pravomoc posoudit povahu odlišnosti osobního hlasování od klubem schváleného hlasování a na základě tohoto posouzení je oprávněn udělit poslanci pokutu.
Některé procesy se táhnou strašně dlouho. (...) Někdy to za nás řeší švýcarský soud jako v případě Mostecké uhelné.
Pravdivost výroku Martina Komárka potvrzují zpravodajské články k tématu, projev bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR a doplňující informace poskytuje Český statistický úřad.
Martin Komárek ve svém výroku uvádí, že se některé soudní procesy " táhnou strašně dlouho " a zmiňuje také případ Mostecké uhelné společnosti. Je jistě na subjektivním zvážení čtenáře, jaký časový interval považuje za "strašně dlouho". Nicméně ke zmíněné kauze MUS (od r. 1996), kde zapojení švýcarského soudu v Bellinzzoně dokládají články z českých, anglických (eng) i švýcarských (eng) zdrojů můžeme přidat například také případy firmy H-System (od r. 1999), CS Fondy (od r. 1997), investiční fond Trend (od r. 1997), kauza Union banky (od r. 2003) a další (výčet jiných kauz lze dohledat například v projevu Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR ze dne 17. ledna 2013 nebo webových zpravodajských stránek ČTK ceskenoviny.cz).
Pro doplnění uvádíme informace ze statistické ročenky ČR 2012 Českého statistického úřadu. Ten uvádí ve svém dokumentu (.xls) "SOUDNICTVÍ, KRIMINALITA, NEHODY: Pravomocná rozhodnutí soudu a průměrné délky soudního řízení" průměrné délky soudních řízení rozdělených podle druhů.
My jsme v minulém týdnu jednali s rekonstrukcí státu a já jsem sám tam říkal: "Ne, my jsme tam nepřišli do sněmovny pro to, abychom vytvářeli nebo dopouštěli další právní kličky."
Oslovili jsme o potvrzení tvrzení poslance Komárka iniciativu Rekonstrukce státu. Ta nám potvrdila, že se zmíněná schůzka i za přítomnosti Martina Komárka uskutečnila, nicméně přesný obsah schůzky, resp. fakt, který poslanec popisuje, doposud potvrzen nemáme. O doplnění informace jsme opět požádali Rekonstrukci státu, po případné odpovědi z jejich strany výrok doplníme. V tuto chvíli jej však musíme hodnotit jako neověřitelný.
Schválena ale byla 1999 (privatizace MUS).
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Privatizace Mostecké uhelné společnosti byla schválena na základě Usnesení vlády č. 819 ze dne 28. července 1999.
Kauza MUS je přímo propojena na privatizaci Škody Plzeň.
Výrok na základě informací serveru IHNed.cz z 14. 10. 2013 označujeme jako pravdivý. Původně se zprávou o souvislosti obou případů přišel již v květnu tohoto roku deník Insider.
Pan Rampula taky psal Švýcarům, kdy se ptali, že odkud má pan Janoušek ve Švýcarsku 2 a půl miliardy, tak české orgány řekly, že je to v pořádku.
Švýcarská prokuratura skutečně vyšetřovala podezřelý převod 2 miliard korun na kontech podnikatele Romana Janouška.
Případ byl však uzavřen, stíhání Janouška bylo odloženo. O roli vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly či jiných českých úřadů se nám však nepodařilo dohledat další informace.
Sám Topolánek označil Janouška za kmotra pražského, který pracoval pro Béma.
Mirek Topolánek například v roce 2010 uvedl, že projekt Opencard je záležitostí Miroslava Jansty s vazbami na ČSSD a Romana Janouška, který je přítelem Pavla Béma.
13. prosince 2012 Topolánek prohlásil, že Janoušek ovládal fakticky celou Prahu. Přiznal, že když chtěl jako předseda vlády cokoliv řešit v Praze nebo s Pavlem Bémem, musel se stýkat s Janouškem.
Becherovku privatizoval pan Schwarzenberg s Bakalou, až potom to prodali Francouzům, získali za to peníze.
Protože francouzská firma Pernod Ricard byla privatizaci Karlovarské Becherovky přítomna od začátku hodnotíme výrok jako zavádějící.
O privatizaci Karlovarské Becherovky bylo rozhodnuto v roce 1997. Ve výběrovém řízení byla vybrána firma Value Bill (později přejmenována na SALB), ve které měli v roce 1997 podíl firmy Pernod Ricard, Patria Finance a Karel Schwarzenberg. Patria Finance byla tehdy v rukou Zdeňka Bakaly. Pernod Ricard posléze skutečně odkoupil podíly Patrie (rok 2001) a K. Schwarzenberga (rok 2007).
Oba aktéři, Karel Schwarzenberg i Zdeněk Bakala se tedy na privatizaci podíleli, jak tvrdí Andrej Babiš. Na privatizaci se však podílela také francouzská firma Pernod Ricard.
