ANO

Jak uvádí například server Deník či vyjádření Václava Louly z Asociace petrolejářského průmyslu a obchodu pro portál Eurozprávy, marže provozovatelů čerpacích stanic se skutečně pohybuje okolo dvou korun. Jak ale upozorňuje Česká televize, marže stanic se navzájem liší v závislosti například na vnitrozemské poloze benzínových pump (Demagog upozorňuje, že uváděné informace pocházejí z roku 2012).

Stát také vlastní síť čerpacích stanic prostřednictvím společnosti Čepro. Co se týče poslední věty výroku, tu podrobněji rozebíráme v předchozím odůvodnění "Včera Mladá fronta napsala..."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož ČEZ mezi lety 2009–2013 investoval dokonce více než 260 mld. Kč. Náklady na zahraniční expanzi byly 72 miliard od roku 2005.

Investiční výdaje ČEZ

rokinvestiční výdaje*

2013> 44 mld. Kč (.pdf, str. 28)*201259 mld. Kč 201154 mld. Kč (.pdf, str. 78)201062 mld. Kč200957 mld. Kč (.pdf, str. 93)2009–13> 276 mld. Kč *) za rok 2013 pouze hodnota investicí do dlouhodobého majetku – CAPEX; výroční zpráva za rok 2013 dosud nebyla vydána

Martin Roman skutečně v roce 2008 řekl, že Česká republika bude po roce 2015 trpět nedostatkem elektrické energie.

Jeho tvrzení vycházelo ze závěrů Pačesovy komise, která předpokládala, že se po roce 2015 začne projevovat nedostatek uhlí a bude nutné na tento problém určitým způsobem reagovat. Jedním z řešení bylo i posilování jaderné energetiky.

Jaderná elektrárna Temelín v období leden–prosinec 2012 vyrobila 15 000 GWh elektřiny.

Celkový vývoz elektrické energie z České republiky tvořil v roce 2012 28 707 GWh elektřiny.

Martin Roman v roce 2008 řekl, že se po roce 2015 začne Česká republika potýkat s nedostatkem elektrické energie z vlastních zdrojů. Pravděpodobně vycházel z údajů od Pačesovy komise.

Podle údajů za rok 2012 Česká republika skutečně vyváží skoro dvakrát tolik elektrické energie, jako vyrobí celý Temelín.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť jsme nenalezli měřítko, podle kterého by byl ČEZ nejméně zadlužený. V hodnotě ukazatele, na nějž zřejmě Andrej Babiš odkazuje, je na tom lépe než ČEZ polská energetická firma PGE.

Podle výsledků hospodaření (.pdf, str. 16) činil čistý dluh ČEZu v loňském roce 156,5 mld. Kč. I jeho relativní hodnota přitom překonává některé konkurenty.

Ačkoliv to Andrej Babiš neuvádí, nejspíš hovoří o ukazateli dluh/EBITDA, pomocí něhož se měří schopnost podniku splatit své dluhy. Zatímco výsledky hospodaření uvádí čistý dluh/EBITDA 1,91 (str. 29) na konci roku 2013, aktuální prezentace pro investory (.pdf, str. 32) přetiskuje hodnotu z předminulého roku 2,3. Prezentace zároveň uvádí širší rozpětí 2–2,5, jež se shoduje s hodnotou uváděnou ministrem Babišem.

Prezentace pro investory dále porovnává hodnotu dluh/EBITDA mezi dalšími společnostmi (str. 32). Lépe než ČEZ se ve srovnání umisťuje pouze polská společnost PGE, jež má i podle novějších dat (.pdf, str. 5) více hotovosti než dluhů, a překonává tak českou společnost. Není proto pravdou, že by bylo zadlužení ČEZu nejlepší ze všech energetických firem.

Není přesně jasné, co má ministr Babiš na mysli pod pojmem "600 miliard kešů", výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Pokud by se mělo jednat o pokladní hotovost v bankách, z přehledu ČNB vyplývá, že měly české banky k 31. 12. 2013 na účtech hotovost ve výši 43 miliard korun.

Podle zpráv E15 drží české banky vládní dluhopisy za více než 600 miliard, je ale otázkou, jestli se držení dluhopisů do splatnosti dá označit jako "keše".

Podle informací (.pdf, str. 33) Ústavu zdravotnických informací a statistiky byly výdaje zdravotních pojišťoven na zdravotnictví v roce 1998 107,4 miliard korun a v roce 2012 (poslední dostupná data) 231,2 miliard korun. Tyto informace skutečně odpovídají slovům ministra Babiše.

Výdaje VZP jsou však pravidelně zveřejňovány v jejich výročních zprávách – viz např. rozvahu (.pdf) společnosti za rok 2012 od strany 71.

Podmínkou pro přijetí společné měny – eura je splňování tzv. konvergenčních neboli maastrichtských kritérií. Těchto kritérií je dohromady pět a lze je rozdělit na kritéria rozpočtová a měnová. Důležité je, aby tato kritéria byla udržitelná, nestačí tedy pouze jednorázové naplnění.

Přehled maastrichtských kritérií:

1. Kritérium vládního deficitu: vládní deficit nesmí přesáhnout hodnotu 3 %.

2. Kritérium veřejného dluhu: veřejný dluh nesmí přesáhnout úroveň 60 % HDP.

3. Kritérium cenové stability: roční průměrná inflace nejvýše 1,5procentního bodu nad referenční hodnotou, která je průměrem inflací ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou.

4. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb: výnos desetiletých vládních dluhopisů nejvýše 2 procentní body nad průměrem výnosů ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou.

5. Kritérium stability měnového kurzu: minimálně dvouletý pobyt v ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzů II) bez vnitřního pnutí.

Dle dokumentu (.pdf, str. 3–4) Ministerstva financí ČR a ČNB schváleného vládou ČR na jejím zasedání dne 18. prosince 2013 s názvem „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ je na tom ČR následovně:

V současnosti ČR plní kritérium cenové stability, kritérium konvergence úrokových sazeb a kritérium veřejného dluhu. Co však ČR neplní je kritérium vládního deficitu a kritérium stability měnového kurzu, neboť zatím ČR nevstoupila do ERM II.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, ČR v současnosti opravdu nesplňuje všechna maastrichtská kritéria.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě makroekonomických dat Eurostatu.

Euro jako svou měnu přijalo Španělsko v roce 1999, Řecko ho přijalo v roce 2001.

Pro vstup země do eurozóny musí být dosaženo plnění konvergenčních kritérií.

Fiskální kritéria zkráceně znamenají, že země nesmí mít deficit veřejných financí vyšší než 3 % HDP a veřejný dluh nesmí překročit 60 % HDP nebo se musí značně snižovat vůči této hranici.

Podle tabulek Eurostatu plnilo Španělsko tato fiskální kritéria v roce 1998 na hranici, kdy veřejný deficit byl přesně 3 % a dluh 64,1 % HDP, ale snižoval se a v roce 2000 byl již pod 60procentní hranicí.

Naproti tomu Řekové, kteří splnili kritéria až v roce 1999, toho dokázali pomocí statistického podvodu. Tehdy řečtí statistici vyčíslili veřejný deficit na pouhých 1,8 % HDP, zatímco skutečný byl 3,4 %. V roce 2000 pak již podle dat Eurostatu mělo Řecko deficit 3,7 % a veřejný dluh 103,4 %. Do eurozóny se však Řecko přesto dostalo.

Výrok o problematickém plnění konvergenčních kritérií Řecka a Španělska tak hodnotíme jako pravdivý.

Zavedení eura se řídí čl. 140 a 141 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zde je uvedena procedura vstupu a vymezena maastrichtská konvergenční kritéria.

Dle článku 141 odst. 2) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63) se „Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka (tzn. že ještě neplní kritéria), splňují podmínky nezbytné na základě konvergenčních kritérií. Rada poté rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise“.

Dle odst. 3) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63–64) „bude-li rozhodnuto o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím přepočítá koeficient, podle něhož euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a přijme další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě“.

V celém procesu je role Evropského parlamentu pouze konzultativní, Parlament tedy nerozhoduje o přijetí člena do eurozóny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok Pavla Teličky hodnocen pravdivě.

Dle zprávy Evropské komise (.pdf) o cenách a nákladech energií z března 2014 je cena energií skutečně vyšší v Evropské unii než v USA – jak u plynu, tak u elektřiny. Fakta lze vysledovat v grafech v kapitole o cenách energií na stranách 172 a 178.