ODS

Poslankyně a členka Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů Jana Lorencová poskytla v prosinci 2016 rozhovor Parlamentním listům, kde se negativně vyjádřila na adresu vyšetřovací komise zabývající se reorganizací policie a zejména jejích členů.

V rozhovoru kritizovala zejména účast členů komise, včetně jejího předsedy Pavla Blažka, na oslavě advokátní kanceláře vlivného právníka Radka Pokorného. Informaci tehdy přinesl server Neovlivní.

Důvěru vládě, v níž jsou členy i ministři ANO a Milan Chovanec (ČSSD), vyslovila sněmovna v únoru 2014. Všech 47 poslanců hnutí ANO důvěru vládě v hlasování vyjádřilo. Pavel Blažek hlasoval proti vyslovení.

Blažek ale patrně naráží na pnutí v koalici v rámci boje o reorganizaci policie, který hnutí ANO svedlo se svým koaličním partnerem. Andrej Babiš hrozil v případě schválení reorganizace vypovězením koaliční smlouvy, to se však nestalo a celá situace okolo policie se uklidnila. Také Robert Pelikán pohrozil svou demisí. Vládní koalice nakonec celou situaci ustála a pokračuje ve stejném složení. Ministr Babiš na schůzce u prezidenta Zemana spolu s ministrem Chovancem zmírňovali napětí, které v koalici při reorganizaci policie vzniklo.

Současného policejního prezidenta jmenoval do funkce ministr vnitra Milan Chovanec v dubnu 2014. Za policejního prezidenta skutečně nese zodpovědnost vláda, konkrétně ministr vnitra. Tato odpovědnost však není obsahem Ústavy České republiky, ale zákona č. 273/2008 Sb., tedy zákona o policii. Zákon o Policii České republiky v § 5 říká, že „policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi“.

V červnu 2016 podal policejní prezident Tomáš Tuhý trestní oznámení kvůli prohlášení šéfa ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiřího Komárka. Komárek totiž pro Českou televizi uvedl, že Tuhý je podezřelý z úniku informací v souvislosti se stamilionovou hospodářskou kriminalitou.

V červenci 2016 pak Jiří Komárek podal trestní oznámení na ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho.

„Podle mého názoru mohli uvedení pánové zneužít svého postavení a funkce k maření důležitého úkolu bezpečnostního sboru s úmyslem poškodit ústavní zřízení ČR,“ uvedl jako odůvodnění žaloby Komárek.

Tzv. Šlachtova zpráva je dokument, který zpracoval bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta společně s bývalými kolegy, včetně Jiřího Komárka. Tento dokument měl dokazovat, že se policejní představitelé snažili prostřednictvím reorganizace zbavit Roberta Šlachty na vedoucím postu. Tento dokument měl podpořit žalobu Jiřího Komárka.

Začátkem ledna 2017 náměstek pražské vrchní státní zástupkyně Adam Bašný uvedl, že žalobci se nebudou zabývat žalobou na ministra vnitra Chovance, policejního prezidenta Tuhého ani jeho náměstka Laubeho. Podle rozhodnutí ve věci nelze spatřovat podezření ze spáchání trestného činu. Adam Bašný také uvedl, že po pečlivém vyhodnocení materiálů, které se měly týkat trestní činnosti spojené s reorganizací policie, bylo rozhodnuto o založení věci.

Alexandr Vondra naráží na události posledních dní roku 2016. Odstupující administrativa prezidenta Baracka Obamy vypověděla 35 ruských diplomatů v reakci na informace tajných služeb, že se ruští hackeři napojení na Kreml snažili ovlivnit podzimní americké volby ve prospěch Donalda Trumpa. Kreml se nechal slyšet, že se k recipročnímu vyhoštění amerických diplomatů z ruského území nechystá.

Pokud se podíváme na disproporci mezi českým zastoupením v Ruské federaci a naopak, zjistíme (podle data MZV na webu Lidovky ze září 2016), že Rusové mají v České republice zhruba dvakrát více lidí, než kolika disponuje Česká republika u nich. Z tohoto pohledu má tedy Vondra pravdu, že pokud by Česká republika spolu s Ruskem přistoupila ke vzájemnému vyhošťování v rámci ambasád, výrazně problematičtější by to bylo pro nás.

Přestože byl internet skutečně vynalezen ve Spojených státech, světlo světa spatřil až mnoho let po druhé světové válce.

Vznik internetu se podle většiny zdrojů datuje na začátek 60. let 20. století, kdy Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA) ve Spojených státech začala zkoumat možnosti vzniku mezinárodní sítě vzájemně propojených počítačů. Jejich úsilí vyústilo roku 1969 k vytvoření experimentální sítě ARPANET, pomocí které byla také přenesena první data mezi počítači. Další vývoj internetu stručně popisuje například toto video.

Vývoj internetu (nejprve ze sítě mezi vědeckými pracovišti) a mapy postupného propojování jsou přehledně popsány v tomto článku.

Žádný zdroj neupozorňuje na možný vývoj internetu mezi lety 1939 a 1945 (resp. 41–45, kdy byly ve válce USA), výrok tedy považujeme za nepravdivý.

Celou dosavadní nominaci Trumpovy vlády uvádí přehledně např. Washigton Post nebo NY Times.

Nominovaný ministr zahraničí Rex Tillerson je výkonným ředitelem ExxonMobile, nadnárodní firmy, která těží a zpracovává ropu a zemní plyn. Prostředí světa byznysu je mu tak bližší, než působení ve veřejném sektoru. ExxonMobil funguje i v Rusku a Rex Tillerson byl vyznamenán za přátelství Putinem.

Thomas P. Bossert je již jmenovaným poradcem pro národní bezpečnost. Pracoval už pro G. Bushe jako poradce pro bezpečnost. Zároveň však vede konzultantskou firmu v oblasti risk managementu ve Washigtonu.

Mezi další kandidáty ze světa byznysu patří např. Wilbur Ross (investor v oblasti průmyslu, ale i bankovnictví) nebo Steven Mnuchin (působí v Goldman Sachs).

Jestřábími kandidáty jsou pak pravděpodobně míněni kandidáti, kteří mají militantní zkušenosti, generálové a vojáci.

Ministrem obrany by se měl stát námořní generál a vysoký vojenský důstojník James Mattis. Ten vedl vojenské operace na Blízkém východě. Šéfem tajných služeb se pak stane bývalý senátor Dan Coats, který v minulosti kriticky reagoval na anexi Krymu Moskvou a tlačil na B. Obamu, aby Moskvu sankcionoval.

Plánovanou výstavbu radaru zastavila v roce 2009 svým rozhodnutím administrativa demokratického prezidenta Baracka Obamy. Sociální demokraté v čele s tehdejším předsedou Jiřím Paroubkem a stínovým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem se proti projektu vymezovali.

Česká republika v letech 2007–2009 jednala se Spojenými státy o možnosti zřídit ve středočeských Brdech vojenský radar, který by byl součástí protiraketové architektury USA v Evropě. V sousedním Polsku pak měla být vybudována raketová základna sloužící jako obrana proti raketám dlouhého doletu z Íránu. Tento projekt byl dojednáván během administrativy republikánského prezidenta George Walkera Bushe, po nástupu Baracka Obamy však v září 2009 došlo k jeho zrušení.

Výstavbu radaru podporovala především koaliční vláda Mirka Topolánka (ODS), která smlouvu o výstavbě a provozu radaru schválila v květnu 2008.

ČSSD v průběhu jednání o výstavbě zaujala pozici vymezující se proti americkému radaru na českém území, tehdejší předseda sociálních demokratů vyzýval k vypsání referenda, aby o osudu vojenského komplexu rozhodli občané. Představitelé sociální demokracie často podporovali akce namířené proti výstavbě radaru, šlo např. o protestní pochody nebo hladovky, jednu z nich podpořil i Lubomír Zaorálek (ČSSD). Sám Zaorálek se vyjádřil, že radar Evropě „neprospěje“ a veřejně vystupoval proti projektu.

Dle výstupů výzkumů CVVM (. pdf str. 1) byla česká společnost proti výstavbě amerického radaru. V červnu 2008 25 % dotázaných označilo svůj postoj k radaru jako „spíše nesouhlasí“ a 41 % jako „rozhodně nesouhlasí“. O rok později byla čísla velmi podobná, 25 % dotázaných opět označilo svůj postoj k radaru jako „spíše nesouhlasí“ a 42 % jako „rozhodně nesouhlasí“.

V říjnu 2009 (. pdf str. 2) pak 48 % dotázaných odpovědělo, že jsou s rozhodnutím Obamovy administrativy ustoupit od výstavby radaru „rozhodně spokojeni“, 32 % pak bylo „spíše spokojeno“.

V rozhovoru pro New York Post z dubna 2016 mluví Ivana Trump o svém bývalém manželu Donaldovi pozitivně. Rozvod byl z jejího pohledu náročný, ale jak sama řekla: „Od té doby, co se urovnala finanční stránka, chováme se k sobě přátelsky“.

V roce 1990 se Olga Havlová (podle informací z knihy Pavla Kosatíka Člověk má dělat to, nač má sílu) vydala do Spojených států, kde se účastnila mimo jiné dobročinného večírku, „který ve prospěch Výboru (lidí dobré vůle) uspořádala v newyorském hotelu Plaza Ivana Trumpová“.

Oxfordský slovník definuje pojem „proxy war“ (zástupná válka) jako válku podnícenou významnou mocností, která však sama o sobě není v konfliktu zapojena.

Konkurenční slovník Univerzity v Cambridgi popisuje termín jako válku, ve které bojují skupiny nebo menší státy, z nichž každý zastupuje zájmy jiných, větších států nebo koalic. Jako příklad „proxy war“ je udávána válka v Sýrii táhnoucí se od roku 2011. Tento termín pro syrský konflikt používá britská BBC, americký deník NYT, britský Guardian, německý magazín Spiegel či americký Foreign Affairs.

V měnícím se konfliktu jsou přímo či nepřímo zapojeny kromě syrské vlády Bašára al-Asada také Rusko, Turecko, Spojené státy, Írán a Saudská Arábie společně s dalšími státy Perského zálivu, Svobodná syrská armáda, Hizballáh, Kurdská strana pracujících (PKK), kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), ISIS a mnoho dalších převážně islamistických bojových skupin

Dosud se v Ženevě uskutečnily tři konference, které řešily válečný konflikt v Sýrii. Další mírové jednání mezi vládní stranou a opozičními skupinami se ale uskuteční v lednu 2017 v Kazašském hlavním městě Astaně. V tomto ohledu má tedy Alexandr Vondra pravdu.

Jednání v Astaně však plně nepřebírá roli Ženevy. Další mírová konference, která se uskuteční v únoru, je plánovaná právě ve Švýcarsku. Vondrův výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Schéma mapující strany syrského konfliktu a k nim připojené země a organizace.

Zdroj: Ihned.cz Rok 2017 se má nést, podle poradce OSN pro Sýrii ve znamení diplomacie. Na prosincovém zasedání Bezpečnostní rady Rusko společně s Tureckem přišlo s návrhem na snížení násilí a ochranu civilistů v Sýrii prostřednictvím sjednání příměří. Současně umožňuje vstup opozičních skupin na území Sýrie za účelem boje proti terorismu. Tím reaguje Rusko s Tureckem na rezoluce 2254 týkající se Sýrie z roku 2015. Tuto iniciativu OSN podporuje, ovšem na její dodržení chce dohlédnout.

V minulých letech se mírová jednání odehrávala v hlavním městě Švýcarska pod označení Geneva I Conference of Syria (2012), Geneva II (2014) a Geneva III (2016). Po první konferenci v červnu 2013 se pokusilo Rusko (Sergei Lavrov) s USA (John Kerry) dohodnout na politickém řešení konfliktu a zamezení krveprolití.

Tato iniciativa zesílila po použití chemických zbraní v Damašku. Po přijetí další rezoluce, která obsahovala zničení zásoby chemických zbraní Sýrie od poloviny roku 2014, následovala druhá ženevská konference, která měla tento postup stvrdit. V následujících letech se syrský konflikt k míru nepřibližoval. Zlom nastal v prosinci 2016 s rusko-tureckou iniciativou.Tu však stihly oba státy první lednový týden 2017 porušit a jednání v Astaně se tak pozastavují.

Mírového jednání v Kazachstánu se má účastnit Rusko a Írán, kteří podporují Sýrii a Turecko, jako klíčoví zastánci rebelské strany. Tato konference není organizována OSN, ale Ruskem a Tureckem a slouží k doplnění oficiální „mírové konference“, jež se uskuteční v Ženevě v únoru 2017.

Výrok Alexandra Vondry hodnotíme jako zavádějící, jelikož v Ženevě se stále jedná o mírových opatřeních a dohodách, ačkoliv v souvislosti s válkou v Sýrii se uskuteční mírové jednání mezi Sýrii a opozičními skupinami v Kazachstánu.

Jedním z nejvíce kritizovaných témat v kampani Donalda Trumpa byla skutečně íránská dohoda, do které podle Trumpa USA darovaly kolem 150 bilionů dolarů. Výrok Alexandra Vondry je tedy pravdivý.

Donald Trump ve své prezidentské kampani ostře kritizoval dohodu s Íránem, kterou inicioval Barack Obama. Ten se snažil o zabránění Íránu získat jaderné zbraně prostřednictvím mezinárodní dohody JCPOA.

Trump se veřejně vymezoval zejména vůči „financování“, respektive sankčním úlevám, a často dohodu označoval za pohromu. Na svém webu dokonce vydal článek o tom, že sankční úlevy podporují ve skutečnosti teroristy.

Americký Politifact zjistil, že zmíněných 150 bilionů dolarů však patří Íránu už od začátku. Jedná se o peníze, které byly zemi zmrazeny na základě ekonomických sankcích z předchozích let. Řada z nich se týkala dodávek ropy. Jen v rámci tzv. Omezení íránských aktiv bylo podrženo 1,9 bilionů dolarů. Podle odborníků činí všechna držená íránská aktiva kolem 100 bilionů dolarů (150 bilionů je údajně nadhodnocená částka), které na základě dostatečného omezení jaderného programu v Íránu dostává země pozvolna zpět.

Trump tuto skutečnost ve svých projevech nezmiňuje a pouze tvrdí, že USA sponzorují Írán a nic z toho nemají, čímž opomíjí hlavní myšlenu celého programu - zabránit výrobě jaderných zbraní a jejich použití.

Íránská dohoda o jaderných zbraních, oficiálně označena JCPOA (.pdf), vstoupila v platnost v roce 2015. Shodla se na ní šestice velmocí (.pdf, str. 3 i.) s Íránem. Izrael měl vůči této dohodě pochybnosti, USA se proto zavázaly mu v případě útoků pomoci.

Cílem (.pdf, str. 4) Obamova programu je odříznutí všech „cest“ k jaderným zbraním, zavedení transparentních opatření a případných kontrol včetně sankcí za porušení dohody. Reálně jde o zvýšení doby pro dodání materiálů na zbraně ze 2–3 měsíců na jeden rok, snížení zásob uranu a instalovaných odstředivek a předcházení výrobě zbraní z plutonia. Írán podle této dohody nemůže mít jaderný program zaměřený na zbraně (.pdf, str. 10, třetí otázka).

Přestože některá blokovací opatření (.pdf, str. 18) končí za 10–15 let, ta klíčová vydrží 20–25 let a některá jsou permanentní. Ministr obrany James Mattis zvolený Trumpem však považuje JCPOA program za pouhé oddálení výroby zbraní.