Piráti

Europoslanec Mikuláš Peksa v kontextu výroku mluví o tom, že jedním z nástrojů pro snižování emisí může být nahrazení spalování uhlí obnovitelnými zdroji nebo jadernou energií. Moderátor následně zmiňuje, že vláda plánuje dostavbu čtyř nových jaderných reaktorů v Dukovanech a Temelíně, přestože se původně mělo jednat pouze o jeden blok v Dukovanech. Na dotaz, zda je takový projekt reálný, Peksa odpovídá, že elektrárny by mohly být hotové v roce 2040 za předpokladu, že by výstavba začala neprodleně. Ve svém odhadu vychází z toho, že tendr na dostavbu jednoho bloku v Dukovanech ČEZ zahájil v roce 2022, kdy podle něj Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) předpokládalo, že dostavba bude dokončena v roce 2036.

Zpráva MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu v březnu 2022 zveřejnilo informaci o tom, že stát souhlasil se zahájením výběrového řízení na dodavatele nového jaderného zdroje v Dukovanech. Resort už během vlády Andreje Babiše v roce 2021 do tendru přizval tři uchazeče, kteří prošli bezpečnostní prověrkou (.pdf). Konkrétně se jedná o společnosti Électricité de France (EDF), Korea Hydro and Nuclear Power Company (KHNP) a Westinghouse Electric Company. Ruská společnost Rosatom byla z tendru vyloučena poté, co vyšlo najevo důvodné podezření o zapojení ruských agentů do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.

Podle informací MPO z března 2022 má být smlouva s vítězem výběrového řízení uzavřena v roce 2024. Zahájení dostavby Dukovan bylo plánováno na rok 2029 a blok měl být podle přepokladů spuštěn v roce 2036. MPO dále uvedlo, že součástí zakázky je i nezávazná smlouva na další bloky v Temelíně a Dukovanech.

Vývoj tendru

V usnesení z ledna 2024 dala Fialova vláda ministru průmyslu a obchodu a ministru financí za úkol předložit do prosince 2024 návrh financování dalších jaderných zdrojů v Dukovanech a Temelíně (.pdf). Fialův kabinet také vyzval EDF a KHNP k předložení závazných nabídek ke stavbě až čtyř nových reaktorů. Ze soutěže zároveň vyřadil americkou firmu Westinghouse, protože její nabídka podle ministra Jozefa Síkely nebyla závazná a při hodnocení tedy nemohla být srovnatelná s konkurenty.

Podle nového plánu vláda dodavatele vybere do konce června 2024. Změna původní zakázky však nemá mít vliv na plánované dokončení prvního reaktoru, jehož zkušební provoz má začít v roce 2036. Ostatní bloky by pak měly být postupně dokončeny do roku 2050.

Závěr

Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2022 odsouhlasilo rozšíření jaderné elektrárny Dukovany o další reaktor. Podle tehdejších informací resortu má být dostavba nového bloku dokončena v roce 2036. Tento odhad se přitom nezměnil ani potom, co byl tendr rozšířen na výstavbu čtyř nových reaktorů jak v Dukovanech, tak i Temelíně. Výrok Mikuláše Peksy proto hodnotíme jako pravdivý.

Mikuláš Peksa (Piráti) mluví o cíli snížit emise skleníkových plynů, k čemuž se zavázala i Česká republika podepsáním Pařížské dohody. Řešení spatřuje především v jaderné energii a obnovitelných zdrojích. Tyto zdroje energie by měly nahradit uhelné elektrárny, které mají v současnosti ze všech sektorů nejvyšší podíl na vypouštění emisí skleníkových plynů.

Moderátor se poté ptá, zda hlavní výhodou jaderných elektráren není jejich životnost oproti větrným či solárním elektrárnám, které se musí po pár letech obnovit. Peksa v odpovědi popisuje životní cyklus fotovoltaiky, přičemž jsou podle něj její výstavba, návratnost investice a životnost výrazně kratší než u jaderné elektrárny. Zároveň zmiňuje i nevýhody jaderných elektráren, např. nákladné rekonstrukce a nejistotu návratnosti vzhledem ke kolísavému vývoji cen elektřiny.

Výstavba

Před samotnou instalací solárních panelů, neboli fotovoltaik, je potřeba splnit několik bodů. První fáze obnáší výběr instalační firmy, v některých případech získání povolení, popřípadě zažádání o dotaci. Dodavatel následně posoudí stav domu a navrhne solární systém tak, aby vyhovoval střeše a energetickým potřebám. Tato fáze může trvat od jednoho do čtyř týdnů. Samotná instalace fotovoltaických panelů je rychlá a dle firem trvá přibližně tři dny.

Pro spuštění fotovoltaického systému je nutná návštěva revizního technika, který provede kontrolu zapojení, poté přichází technik od energetické společnosti, který celý systém znovu zkontroluje a připojí elektrárnu do sítě. Tato fáze by měla trvat pár týdnů. Celkově může proces instalace solární elektrárny od návrhu systému po připojení k síti trvat tři až šest měsíců. Časový harmonogram se však u každého zákazníka a společnosti může lišit, délka by však neměla zpravidla přesahovat jeden rok.

Výstavba jaderných elektráren je mnohem delší a složitější proces. Příprava projektu, včetně regulačních a environmentálních povolení, může trvat i přes 20 let. V průměru nicméně trvá 11 až 12 let (.pdf, str. 43). Samotná stavba jaderného reaktoru pak trvá přibližně 6 až 8 let.

V Česku fungují dvě jaderné elektrárny – Temelín a Dukovany. Rozhodnutí postavit jadernou elektrárnu Temelín vzniklo v roce 1979, první blok začal vyrábět elektřinu v roce 2000 a druhý blok o dva roky později. Výstavba elektrárny Dukovany byla rychlejší, v roce 1970 byla podepsána dohoda o výstavbě, první blok byl dokončen už v roce 1985, poslední blok o dva roky později.

Návratnost investic

Návratnost investic do fotovoltaik se u každé domácnosti může lišit na základě mnoha faktorů. Roli hraje např. spotřeba elektřiny dané domácnosti a podle toho zvolený výkon a počet solárních panelů. Vliv v Česku mají také dotace v rámci programu Nová zelená úsporám. Od 15. února 2024 je možné získat dotaci až 200 000 Kč za instalaci fotovoltaiky, pokud si uživatel zároveň instaluje i zateplení. 160 000 korun je možné dostat pouze za instalaci fotovoltaiky bez zateplení. Návratnost investic také souvisí s ukládáním přebytků do fyzické a virtuální baterie.

Podle magazínu Forbes dosahovala v roce 2023 návratnost investice do fotovoltaiky deset let. Údaj zveřejňují i samotní dodavatelé, např. společnost S-power udává průměrnou návratnost investice do 6–7 let v souvislosti se spotřebou domácnosti. K podobnému závěru dochází i společnost E-ON, podle které návratnost může být do 7 let.

Jaderné elektrárny oproti tomu vyžadují velmi vysoké počáteční investice a dlouhou dobu výstavby, což ve výsledku zvyšuje celkové náklady a prodlužuje dobu návratnosti. Dle odborného článku Fio banky (.pdf) by se návratnost nových bloků jaderné elektrárny Temelín mohla pohybovat v rozmezí 14 až 29 let, přičemž ji mohou ovlivnit faktory jako výše finální investice či cena elektřiny (str. 2). Tyto faktory mohou teoreticky vést i k situaci, kdy je projekt jaderné elektrárny ve výsledku ztrátový. Obavy z nenávratnosti investice vedly např. k zastavení tendru na dostavbu bloků v Temelíně v roce 2014, kdy rozhodnutí vedení ČEZ souviselo s nízkými cenami elektřiny na trhu.

Životnost

Hranice životnosti fotovoltaik je obvykle stanovena poklesem výkonu do 20 %. Fotovoltaická elektrárna má podle výrobců předpokládanou životnost 25 let a více. Výrobci panelů nabízejí zpravidla záruky na výkon 25 až 30 let (.pdf, str. 782), z čehož lze usuzovat, že za tuto dobu by výkon panelů neměl klesnout o zmíněných 20 %.

U kvalitních fotovoltaických panelů můžeme předpokládat, že jejich životnost bude dokonce i 30 nebo 40 let. Roli ovšem hraje např. správná údržba, neboť i drobná poškození na panelech mohou snižovat výkon, a tím životnost elektrárny.

Jaderné elektrárny mohou být naopak v provozu mnohem déle, často 40 až 60 let, v některých případech i více, pokud jsou dobře udržovány a modernizovány. Např. jaderná elektrárna Dukovany již dosáhla projektové živostnosti 30 let, díky kvalitní údržbě by ale mohla fungovat dalších 10 až 20 let.

Shrnutí

Mikuláš Peksa správně uvádí, že životní cyklus jaderné elektrárny je oproti cyklu fotovoltaických elektráren delší. To zahrnuje delší dobu výstavby, delší dobu návratnosti investic i delší provozní životnost. Výstavba fotovoltaických elektráren vyjde na dva až šest měsíců, zatímco příprava a výstavba jaderné elektrárny trvá mnohem déle. Návratnost investice do fotovoltaik se pohybuje mezi 7 až 10 lety, avšak jejich životnost může dosáhnout 25 až 40 let. Jelikož Peksa uvádí nepřesnou hodnotu u životnosti fotovoltaik, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou.

Rada Evropské unie, složená ze zástupců jednotlivých členských států, schválila pakt o migraci a azylu 14. května 2024. Cílem tohoto reformního balíčku je zejména zajistit rychlejší, spravedlivější a efektivnější migrační a azylový systém. Markéta Gregorová (Piráti) v debatě mluvila o hlasováních, která o migračním paktu probíhala v europarlamentu. „My jsme v Evropském parlamentu byli proti většině těch částí,“ řekla k tomu nejdříve. Z kontextu debaty vyplývá, že popisuje postoj Pirátské strany.

Gregorová poté odmítavé hlasování zdůvodňovala (video, čas 3:07) obavami z toho, že opatření obsažená v migračním paktu naopak byrokratický proces na hranicích prodlouží a zatíží. V odpovědi na otázku moderátorky následně upřesňuje popis výše zmíněného hlasování, tedy hlasování Pirátů v Evropském parlamentu.

Piráti a hlasování v Evropském parlamentu

Europarlament schvaloval migrační pakt 10. dubna 2024. Projednával konkrétně deset legislativních návrhů, které tvoří hlavní jádro celého migračního balíčku, a všechny je přijal.

Mezi odsouhlasené texty patří nařízení, které zavádí povinné azylové řízení na vnějších hranicích EU, nebo nařízení, podle něhož budou neúspěšní žadatelé o azyl navraceni do zemí původu právě už přímo z vnějších hranic Unie. Pakt také stanovuje jednotná pravidla pro udělování mezinárodní ochrany a přijímání žadatelů o azyl. Největší mediální pozornost si získalo nařízení zavádějící mechanismus povinné solidarity, v jehož rámci budou muset členské země pomáhat státům Unie, které jsou přílivem migrace zatíženy více než ostatní.

Pirátskou stranu zastupují celkem tři europoslanci: Markéta Gregorová, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa, kteří jsou v Evropském parlamentu součástí frakce Zelených / Evropské svobodné aliance (Verts/ALE). Jak ukazuje přehled níže, ze zmiňovaných deseti legislativních textů Piráti skutečně podpořili jen dva, u ostatních osmi hlasovali proti.

Prvním návrhem, pro který pirátští europoslanci zvedli ruku, bylo nařízení vytvářející „rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání“ (.pdf). Jeho prostřednictvím budou unijní země na dobrovolném základě nabízet útočiště lidem ze třetích zemí, které za uprchlíky uznala Organizace spojených národů (.pdf, str. 20–21). Text zmiňuje, že pokud to bude možné, budou unijní země těmto uprchlíkům před odjezdem nabízet tzv. orientační programy, jejichž cílem je u těchto lidí posílit integraci ve společnosti (str. 13, 46). Programy budou zahrnovat zejména jazykové kurzy nebo poskytování „informací o sociální, kulturní a politické situaci“ v daném členském státě.

Dalším textem, který Piráti podpořili, byla směrnice týkající se norem pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (.pdf). Podle dokumentu budou muset unijní země mj. zajistit, aby na jejich území měli žadatelé o mezinárodní ochranu přístup k jazykovým kurzům, kurzům občanské výchovy nebo kurzům odborné přípravy (str. 33, 37, 61).

Shrnutí

Europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti) mluvila v diskuzi o schvalování migračního paktu v Evropském parlamentu. Pirátští europoslanci skutečně hlasovali proti osmi z deseti legislativních textů spadajících do migračního balíčku a podpořili jen zbývající dva. Oba dva dokumenty zahrnují body týkající se integrace uprchlíků do společnosti. Proto hodnotíme tento výrok jako pravdivý. 

Kandidátka do Evropského parlamentu a dosavadní europoslankyně Markéta Gregorová reaguje na debatu o destabilizaci Sýrie a mluví o příčinách migrace ze Středního východu. Jednou z nich je podle ní klimatická změna a s ní spojený úbytek pitné vody. Dodává, že EU může zasaženým zemím s tímto problémem pomáhat. Následně zmiňuje, že české firmy pomáhají tím, že ve zdrojových zemích migrace mají čističky vody. 

České systémy čištění odpadních vod

Firma Sweco Hydroprojekt dlouhodobě podniká v Iráku, Afghánistánu či Ugandě. V roce 2019 se například věnovala obnově vodního hospodářství v oblasti syrské Východní Ghúty zasažené válkou. Vypracovala také studii proveditelnosti, která mapovala stav znečištění povrchových vod v Aleppu. Společnost se dále spolu s firmou Ekomonitor podílela na výstavbě čistírny odpadních vod pro nemocnici Al-Huda v Damašku, která byla zasažena bombovými útoky.

Na vodohospodářských projektech v rozvojových zemích pracují i další české firmy. Společnost Vodní zdroje Ekomonitor v Sýrii zbudovala „Vodovod Aqraba“. Jedná se o kontejnerovou úpravnu, která čistí pitnou vodu pro 25 tisíc obyvatel města Aqraba. Na dodávkách se podílela také firma Arc House. Firma G­-servis Praha zase zprovoznila úpravnu vody pro syrský pivovar. 

České firmy se podílejí i na obnově Iráku. Společnost Tesla – Technologie úpravy vody dodala čističku vody pro nemocnici v Basře nebo tamní televizní stanici. Zprávu o možnosti pro české podnikatele podílet se na rekonstrukci Bagdádu v oblasti nejen vodohospodářství publikovalo v roce 2010 také Ministerstvo průmyslu a obchodu. Firma Bioanalytika CZ pracovala na zajištění pitné vody pro irácké město Baharka, ve kterém se nachází i uprchlická komunita ze Sýrie. 

Hodonínská firma VAG zajistila dodávky armatur pro instalaci potrubního systému v ománském městě Suhár. Díky tomuto projektu se k obyvatelům dostane pitná voda z odsolovacích stanic. Česká čistička od brněnské firmy Hutira zase od května 2024 čistí vodu v Ghaně. 

Závěr

České firmy se aktivně podílejí na projektech čištění vod ve zdrojových zemích migrace, přičemž se zejména jedná o Sýrii (.pdf, str. 10). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, zda některé takové společnosti sídlí v Brně, brněnská Hutira ovšem dodala čističku vody do Ghany. Výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý. 

Markéta Gregorová reaguje na Zuzanu Majerovou, podle které některé země v západní Evropě nezvládly migrační vlnu z roku 2015. Gregorová kontruje tvrzením, že většina migrantů, kteří od tohoto roku přišli do Německa, se stali ekonomicky aktivními.

Míra zaměstnanosti

Z pohledu pracovního trhu se společnost rozděluje na ekonomicky aktivní a neaktivní jedince. Podkategorií ekonomicky aktivních osob je zaměstnané obyvatelstvo, kam spadají všichni, kteří pracují. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejíž data v odůvodnění používáme, popisuje míru zaměstnanosti jako podíl počtu zaměstnaných osob k celkovému počtu obyvatel v produktivním věku. Jelikož Markéta Gregorová mluví o lidech, kteří pracují a přispívají do ekonomiky, budeme sledovat podíl zaměstnaných lidí, nikoliv ekonomicky aktivních.

Zaměstnanost imigrantů v Německu

Situaci imigrantů sleduje OECD, která vydává zprávu o jejich integraci v členských zemích OECD, EU a dalších vybraných státech. Poslední vydání pochází z roku 2023 a pracuje s daty do konce roku 2021 (.pdf). Ve zprávě OECD mimo jiné uvádí právě míru zaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti v jednotlivých státech s důrazem na lidi narozené mimo danou zemi (str. 76–81).

Ze zprávy vyplývá, že v Německu bylo v roce 2021 zaměstnáno přibližně 68 % obyvatel ve věku 15 až 64 let, kteří se narodili mimo Německo (.xlsx). Z občanů ve stejném věkovém rozmezí, kteří se v zemi narodili, bylo zaměstnáno takřka 78 %, rozdíl mezi rodilými Němci a imigranty je tedy přibližně 10 procentních bodů (.xlsx). Podobná míra zaměstnanosti byla v Německu zaznamenána (.xlsx) i při předchozím šetření z roku 2018 (.pdf, str. 73).

OECD navíc zveřejnilo data (.xlsx), jež rozdělují migranty na nedávno příchozí, kteří do nového státu přišli v roce 2016 a později, a na usazené, kteří v zemi bydlí více než deset let. Kromě toho dělí migranty na osoby narozené v EU a mimo ni. U nedávno příchozích a migrantů ze zemí mimo EU ve věku 15–64 let je sice zaměstnanost v Německu nižší – konkrétně 57,4 % a 63,8 % – stále se ovšem jedná o nadpoloviční většinu.

Závěr

Podle nejnovějších dat OECD bylo v Německu v roce 2021 zaměstnáno přibližně 68 % všech přítomných cizinců ve věku 15–64 let. Z nedávno příchozích, tedy těch, kteří přišli v roce 2016 a později, je ve stejném věkovém rozmezí zaměstnáno 57,4 %. Jde tedy o nadpoloviční většinu a výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Evropského parlamentu Marcel Kolaja (Piráti) kritizuje, že někteří politici rozporují vědecké závěry, podle kterých přítomnost oxidu uhličitého v atmosféře ovlivňuje teplotu. Jako konkrétní příklad uvádí europoslance Alexandra Vondru, který vede kandidátku koalice SPOLU v nadcházejících volbách do Europarlamentu.

Vondrův rozhovor v DVTV

Alexandr Vondra v květnu 2019 coby nově zvolený europoslanec poskytl rozhovor pro DVTV. V jeho závěru Vondra s moderátorkou Danielou Drtinovou vedl diskuzi o klimatické změně a globálním oteplování v návaznosti na to, že Drtinová citovala jeho dřívější slova kritizující klimatickou politiku (video, čas 19:00). Poté se ho zeptala, jestli se klima mění i kvůli lidské činnosti, na což Vondra zareagoval následovně: „No možná taky trochu, ale ne zásadním způsobem, protože (…) klima se měnilo vždycky. Mění se v důsledku toho, že se mění gravitace zemského pole, mění se intenzita slunečního záření. Ten vliv člověka tam není zásadní“ (čas 20:41).

Vliv člověka na klima

Vondrovo tvrzení neodpovídá vědeckým závěrům – změna gravitace Země nezpůsobuje současné oteplování planety. Proměny slunečního záření sice mohou ovlivnit klima, ale nejsou příčinou aktuálních rychlých klimatických změn. Ty jsou způsobeny lidskou činností, zejména vypouštěním skleníkových plynů, které přispívají k oteplování planety. Působení člověka za hlavní příčinu nárůstu teploty dlouhodobě označuje např. Mezinárodní panel pro změnu klimatu (.pdf, str. 2; .pdf, str. 42), americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), NASA nebo britská Královská společnost.

Závěr

Alexandr Vondra, lídr evropské kandidátky SPOLU, tedy v roce 2019 v rozhovoru pro DVTV skutečně řekl, že vliv člověka na klima není zásadní. Podle něj se měnilo vždy v důsledku změny gravitace zemského pole a intenzity slunečního záření. Jelikož Kolaja europoslance Vondru cituje správně, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Marcel Kolaja v kontextu výroku kritizuje politiky, kteří rozporují vědecké závěry ohledně klimatické změny. Podle něj mají politici povinnost řídit se daty a zjištěním vědců. Uvádí tak, že podle vědecké shody skleníkové plyny (a zejména oxid uhličitý) mají vliv na globální teplotu.

Skleníkové plyny

Za hlavní příčinu globálního oteplování jsou považovány skleníkové plyny. Mezi ně patří i oxid uhličitý, jehož koncentrace v atmosféře dosahuje přibližně 0,04 %. I přesto, že tvoří jen malou část atmosféry, má i malý nárůst jeho koncentrace v ovzduší velké dopady na atmosférické procesy.

Skleníkové plyny absorbují většinu infračerveného záření vyzařovaného povrchem Země, které by jinak odešlo do vesmíru. Tím dochází k ohřívání vzduchu, který po zahřátí také vyzařuje infračervené záření, a část energie se tak vrací zpět Zemi. V důsledku se ohřívá zemský povrch spolu s nejspodnějšími částmi atmosféry (.pdf, .pdf, str. 18). Jedná se o tzv. skleníkový efekt (.pdf, str. 1).

Zvýšenou koncentraci skleníkových plynů v atmosféře připisují vědci zejména lidské emisní činnosti. Za poslední století se totiž prudce zrychlilo spalování fosilních paliv jako je uhlí nebo ropa. Právě tato činnost, při které vzniká i oxid uhličitý, je vnímána jako hlavní způsob, jakým se člověk podílí na klimatické změně.

Vliv CO₂ na klima

Oxid uhličitý ze všech skleníkových plynů přispívá k emisím nejvíce. V celosvětovém měřítku představuje 76 % všech emisí způsobených lidskou činností. Zbytek tvoří metan, oxid dusný a fluorované plyny.

Podle dat amerického Národního ústavu pro oceán a atmosféru (NOAA) dosáhla v roce 2023 koncentrace CO₂ v atmosféře přibližně 419 ppm (parts per million). V roce 1973 to bylo 330 ppm. Podobná data uvádí i další instituce, mezi nimi např. Čínský meteorologický ústav (.pdf, str. 2).

Nárůst koncentrace CO₂ v ovzduší zesiluje skleníkový efekt, který v konečném důsledku zvyšuje teplotu na zemském povrchu (.pdf, str. 2). Vliv CO₂ na globální oteplování potvrzují závěry Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který ve své zprávě z roku 2023 potvrzuje, že emise skleníkových plynů zapříčinily globální oteplování (.pdf, str. 10 z 42). Kromě IPCC stejný závěr uvádí například také NASA či britská Královská společnost.

Závěr

Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zesiluje skleníkový efekt, který způsobuje globální oteplování. Vlivem lidské činnosti vznikají emise různých skleníkových plynů, přičemž 76 % z nich tvoří právě oxid uhličitý. Výrok Marcela Kolaji proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslankyně Markéta Gregorová se odkazuje na zprávu o globálních hrozbách, kterou každoročně vydává Global Risks Initiative, což je platforma Světového ekonomického fóra (WEF) monitorující celosvětová rizika pro společnost a ekonomiku.

Riziko dezinformací

Zpráva z ledna 2024 (.pdf) rozdělila rizika na krátkodobá, která představují největší hrozbu v příštích dvou letech, a na dlouhodobá rizika pro příštích deset let. Dezinformace se přitom objevují v obou žebříčcích. V krátkodobém hledisku považuje WEF dezinformace dokonce za nejvážnější hrozbu, zatímco v měřítku příštího desetiletí jsou dezinformace vnímány jako páté největší riziko.

Je vhodné uvést, že tato data pocházejí z průzkumu WEF, ve kterém měli účastníci za úkol odhadnout dopad či vážnost několika různých rizik (.pdf, str. 8). V desetiletém období se na prvních příčkách umístily zejména problémy spojené s klimatickou změnou, přičemž na prvním místě skončilo extrémní počasí.

WEF ve zprávě uvádí několik důvodů pro hodnocení dezinformací jako vážného rizika (.pdf, str. 18). Jednou z jeho obav je možnost zásahů do voleb v příštích dvou letech. Podle dokumentu mohou ve volbách během tohoto období hlasovat asi tři miliardy lidí, a dezinformace tak mohou vést k nedůvěře v regulérní průběh voleb, což může vyústit v občanské a násilné nepokoje (str. 19–20).

Závěr

Světové ekonomické fórum tedy ve zprávě z ledna 2024 označilo dezinformace dokonce za nejvážnější hrozbu pro období příštích dvou let. V horizontu deseti let vidí dezinformace jako páté největší riziko. Výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý.

Jedním z cílů aktu o digitálních službách (DSA) je posílit ochranu práv uživatelů, zajistit kontrolu nad obsahem, který vidí online, nebo umožnit v digitálních odvětvích svobodnou a spravedlivou hospodářskou soutěž s cílem podpořit inovace.

Dalším z cílů tohoto aktu je kromě jiného „udržovat bezpečné online prostředí“ a zmírňovat „systémová rizika“, jako je šíření manipulací nebo dezinformací. V této souvislosti Evropská komise v dubnu 2023 zveřejnila seznam subjektů, které (co do počtu uživatelů) spadají do kategorie „velmi velkých online platforem“ a „velmi velkých internetových vyhledávačů“. Na tyto subjekty, mezi které patří např. Twitter, Facebook, Instagram nebo Google, se tak od konce srpna 2023 vztahují nové povinnosti.

Dané platformy a vyhledávače musí například zajistit, že dojde k posílení postavení uživatelů, ochrana nezletilých osob bude na vysoké úrovni nebo že bude docházet k pečlivějšímu moderování obsahu. S tím souvisí i povinnost přijmout taková opatření, která povedou k menšímu šíření nezákonného obsahu a dezinformací. Další povinnosti mají vést i k větší transparentnosti online platforem, právě např. v oblasti algoritmů.

Poskytovatelé digitálních služeb na základě DSA musí uvádět informace o nástrojích, které používají pro moderování obsahu, a to i pokud jsou založeny na algoritmech (.pdf, str. 12). DSA také pojednává o tom, že online platformy používají algoritmy pro určení priority informací a optimalizování přístupu k nim. Proto by dle aktu měly zajišťovat, aby uživatelé o takových algoritmech věděli a mohli ovlivnit způsob, jakým jsou jim informace předávány (.pdf, str. 19).

Poskytovatelé také musí používání algoritmů uvádět ve svých smluvních podmínkách. Kromě toho může Evropská komise velmi velkým platformám a internetovým vyhledávačům nařídit, aby ke svým algoritmům umožnili přístup (.pdf, str. 93).

Závěr

Akt o digitálních službách (DSA) poskytovatelům digitálních služeb ukládá povinnost uvádět informace o algoritmech, které používají pro určení toho, jaké informace uživatelé vidí mezi prvními. O používání algoritmů musí také informovat ve smluvních podmínkách a Evropská komise si k algoritmům může vyžádat přístup. Výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslankyně Markéta Gregorová naráží na slova Petra Macha ze stejné debaty. Mach podle ní řekl, že si není jistý, jaké činnosti společnost Voice of Europe vykonávala a zda jsou problematické. Gregorová uvádí, že společnost platila minimálně dva politiky z Alternativy pro Německo (AfD), čímž ilustruje, že činnost problematická byla.

Voice of Europe

Bezpečnostní informační služba (BIS) označila koncem března letošního roku firmu Voice of Europe i její web za součást ruské vlivové sítě, která se v evropských státech pokoušela získat vliv před blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Podle BIS firmu řídil Viktor Volodymyrovyč Medvedčuk, ruský oligarcha s přímým napojením na Vladimira Putina.

Podle zjištění BIS Medvedčuk spolupracoval s Arťomem Marčevským, bývalým proruským politikem z Ukrajiny. Oba prostřednictvím své firmy poskytovali finance některým poslancům, kteří v Evropském parlamentu bránili podpoře Ukrajiny, a také jim přispívali na kampaň v nadcházejících volbách.

Ke dni vysíláni debaty byla známa jména dvou politiků, kterým Voice of Europe platila – jednalo se o europoslance Maxmiliana Kraha a poslance Petra Bystroně z krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), kteří vedou kandidátní listinu strany v evropských volbách.

Podle nahrávek, které česká kontrarozvědka zprostředkovala členům sněmovní komise pro kontrolu BIS, převzal německý politik s českými kořeny Petr Bystroň od Voice of Europe 20 tisíc eur. Podle dostupných informací přijali ruské peníze i další politici z Německa, Francie, Polska, Belgie, Maďarska a Nizozemska. Jejich jména ovšem nebyla ke dni debaty zveřejněna.

Je vhodné uvést, že po uskutečnění ověřované debaty vyšlo najevo, že si Bystroň stěžoval na nominální hodnotu některých bankovek, které dostával. Krahův spolupracovník byl zase německou policí zadržen kvůli podezření ze špionáže pro Čínu, přesto Krah AfD do voleb povede.

Z českých politiků poskytli tomuto portálu v minulosti rozhovor například Václav Klaus, Cyril Svoboda, Jindřich Rajchl nebo Zuzana Majerová. Premiér Petr Fiala nicméně uvedl, že vláda nemá informace naznačující, že by peníze směřovaly i k nim.

Závěr

Z informací dostupných ke dni námi ověřované debaty vyplývá, že společnost Voice of Europe poskytovala finance poslanci Petru Bystroňovi a europoslanci Maxmilianu Krahovi, kteří jsou členy AfD. Výrok Markéty Gregorové proto hodnotíme jako pravdivý.