SOCDEM

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož neexistují žádné veřejné záznamy o tom, že by některý z investorů odmítl v těchto okresech (Louny a Rakovník) investovat své finanční prostředky z důvodu špatné dostupnosti. Tyto okresy mají být navíc s Prahou spojeny rychlostními silnicemi R6 a R7, jež měly být podle serveru na konci roku 2013 dokončeny. Silnice nejsou dodnes hotové (16. září 2014). Chládek však v rozhovoru uvedl, že pro jejich dokončení udělá maximum.

Starostka Žatce Zdeňka Hamousová se skutečně angažovala v “boji” za zachování dětského a gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v tomto městě. Vystoupila při veřejném slyšení k petici za zachování nemocnice, jež proběhlo v Senátu. Na tomto slyšení vystoupil také Marcel Chládek.

Senát tehdy požádal Ministerstvo zdravotnictví, aby byla tato oddělení zachována. Web Vrabci v Žatci informoval o tom, že na jednání vystoupili se svou podporou také starostové okolních měst – Podbořan, Loun, Libořic a Vroutku. Na slyšení bylo řečeno následující: " Dále bych chtěl říct, že kromě toho, že zde sedí zástupci největších měst z bývalého okresu Louny, starosta Loun, starosta Podbořan, místostarosta Postoloprt, tak krom toho i z menších obcí a měst přišlo celkem 48 usnesení, která podporují zachování Žatecké nemocnice v současném rozsahu, která podporují zachování gynekologicko-porodnického oddělení i zachování dětského oddělení ".

O účasti " desítek lidí a starostů z regionu " se zmiňuje také Deník.cz. Oddělení byla nakonec zachována.

Z dostupných informací není možné ověřit, zda kandidát na křeslo senátora Marcel Chládek skutečně 15. října jednal se zástupci ŘSD. Vedoucí tiskového oddělení ŘSD Jan Rýdl informaci nepotvrdil. Uvedl však, že Chládek je s představiteli ŘSD v kontaktu. Kromě problematické situace ohledně rychlostní silnice R7, jíž je v současné době postavena pouze třetina z plánovaných 83 kilometrů, jednají mimo jiné i o propojení D8 a R7.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Ministr nemá obecnou povinnost být v Parlamentu při projednávání zákonů, je to však jeho právo. Marcel Chládek – jak ukazuje docházka při hlasování i interpelacích – ho skutečně využívá.

Marcel Chládek je senátorem od roku 2008 a 29. ledna 2014 se stal i ministrem školství. Souběh funkcí mu tedy ve chvíli vyslovení výroku trval opravdu devět a půl měsíce.

§ 34 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci […], skutečně stanoví, že "při současném výkonu dvou funkcí představitele náleží představiteli plat stanovený tímto zákonem, který je vyšší,“ přičemž zákon upravuje platy:
„a) poslance a senátora Parlamentu […],
b) člena vlády,
c) prezidenta republiky,
d) soudce Ústavního soudu,
e) člena, viceprezidenta a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) člena, místopředsedy a předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena, místopředsedy a předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a člena a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, […]
g) soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu […],
h) poslance Evropského parlamentu".

Ustanovení se tudíž vztahuje i na současný výkon funkce ministra a senátora.

Členové vlády mají právo – nikoliv přímo povinnost – se schůzí Parlamentu účastnit. Povinnost dostavit se by vznikla na základě usnesení Poslanecké sněmovny (Ústava ČR, čl. 38; § 55 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).

Marcel Chládek byl k 26. květnu pátým nejvzornějším senátorem co do účasti na hlasování. Ve Sněmovně se jako ministr účastnil většiny interpelací na svou osobu (losování z 6. a 13. února, 20. března, 15. května, 12. a 19. června). Interpelace z 18. a 25. září mu však musely být odevzdány písemně.

Nenalezli jsme debaty o tom, zda by poslanci, kteří jsou zároveň ministry, neměli nepobírat jeden plat. Pouze skupina okolo Michala Haška navrhovala klouzavý mandát, který by svým zákazem souběhu těchto funkcí ovlivňoval i plat funkcionáře.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť je rámcově v souladu s informacemi uvedenými v médiích a v dokumentu Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013–2020 (.pdf).

Dodáváme však, že z metodologického hlediska je velmi obtížné bezdomovce sčítat. Poslední celorepublikové sčítání probíhalo v roce 2011 a dle údajů z Českého statistického úřadu bylo v tomto období v Praze napočítáno 1 254 lidí bez domova.

Výše zmíněná koncepce však tuto informaci specifikuje a uvádí následující: “vycházíme ze sčítání bezdomovců(...)a z dalších ověřených pramenů. Vyplývá z nich, že v HMP je v současné době kolem 4000 lidí bez domova. Těch, kteří žijí během dne především na ulicích v místech soustředění občanů a návštěvníků HMP (mluvíme o „zjevných“ bezdomovcích), je kolem 1500 osob, ‚skrytých‘ bezdomovců v běžném provozu města pak asi 2500”. Dále doplňujeme, že např. server Deník.cz uvádí následující: “Odhady počtu pražských bezdomovců se liší, často se uvádí asi 3500 až 4500”.

Výrok je označen jako pravdivý, koncepce pro řešení problematiky bezdomovectví uvádí jako hlavní důvod bezdomovectví ztrátu bydlení v souvislosti s neschopností splácet dluhy za bydlení či jiné další dluhy. Dalšími příčinami je návrat z výkonu trestu nebo z léčení závislostí. V neposlední řadě lze nalézt bezdomovce, kteří přicházejí z dětských domovů. Minoritu pak tvoří cizinci a přistěhovalci. Zmíněná koncepce také říká, že více než 80 % současných bezdomovců začalo svou profesní dráhu ekonomickou aktivitou, zbylých 20 % nikdy nepracovalo.

Podle webu ViennaInternational.at žije každý čtvrtý obyvatel Vídně v městském bytě. Web také uvádí, že ve vlastnictví města je zhruba 220 tisíc bytů. To odpovídá počtu bytů, který byl zveřejněn po sčítání bytů, které proběhlo v roce 2001. Tehdy bylo ve Vídni evidováno (.pdf, str. 13) 226 117 bytů v městském vlastnictví, což činí necelých 25 % z celkového počtu bytů ve městě (910 745). Aktuální data se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Výrok je označen jako pravdivý, protože na základě zákona 172/1991 Sb. byl převeden rozsáhlý bytový fond z majetku státu do majetku obcí. Pro obce byl provoz obecních bytových domů velmi nákladnou záležitostí, která přesahovala možnosti obecních rozpočtů, a z toho důvodu se obce rozhodly (kapitola č. 4) prodávat části bytového fondu do soukromých rukou. Za počáteční rok privatizace obecních bytových fondů lze tedy označit rok 1991, i když do roku 1994 byl její rozsah marginální. Největší dynamiku (tab 4.1.) prodej obecních bytových fondů zaznamenal na konci 90. let.

Město začalo v roce 2011 připravovat privatizaci bytového fondu, především na Barrandově a Černém Mostě. Zavázala se k ní v koaliční smlouvě tehdejší koalice ODS a ČSSD. Podle této smlouvy měly být vynosy využity “pro zajištění bytů pro sociální účely především pro začínající rodiny (startovní byty) a seniory s odpovídajícím rozsahem služeb”. Toto ustanovení však patrně nová koalice nedodržuje, protože server Finanční noviny v květnu tohoto roku informoval o průběhu privatizace a upozornil, že výnosy nejsou nijak účelově vázány. Je tak na rozhodnutí města, zda zůstanou v rezervě nebo se rozpustí v běžných výdajích. Server také odhadnul celkové výnosy z privatizace na čtyři miliardy korun. Kolik se prozatím prodalo bytů se nám však nepodařilo zjistit.

Závěrečné účty za roky 2012 a 2013 neuvádí žádné významné příjmy z prodeje majetku. Rozpočet pro rok pak 2014 počíná s výnosem z prodeje nemovitostí ve výši 818 milionů korun.

V hlavním městě sice vzniká množství bytových projektů, avšak není možné říci, že městu nic nepřinášejí.

V posledních letech jsou v Praze skutečně otevírány mnohé developerské bytové projekty a některé byty jsou v nich prázdné. V roce 2012 nabízeli realitní makléři v Praze přes šest tisíc nových volných bytů a dalších 2300 bytů čekalo na dostavbu. Informoval o tom server praha.idnes.cz. Podle článku nabízeli developeři na začátku roku 2011 v Praze 7 098 nových bytů a dalších 2 809 bylo dokončeno v průběhu roku. Za celý rok 2011 se jich však prodalo necelých 3 800. Namátkou, volné byty obsahují bytové domy v Korunní, v Dolních Počernicích, Čakovicích, Jinonicích, na Jižním městě, Břevnově, v Letňanech, Horních Měcholupech a na Zličíně. V létě bylo v Praze v nabídce celkem 6600 nových bytů.

Není však pravdou, že developeři Praze nic nepřinášejí. Mimo rozšíření bytového fondu a přílivu nových obyvatel přinášejí někdy i rozšíření nabídky služeb, developeři budují cyklostezky i školky.