SOCDEM

Výrok je označen jako pravdivý, protože dle Ústavy ČR (Hlava 1., čl. 10) prezident republiky může podepsat a tedy uzavřít pouze tu mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas.

Prezident České republiky dle Ústavy ČR (Hlava 3., čl. 63) skutečně zastupuje stát navenek a sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přičemž sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy. Další pravomocí týkající se zahraničněpolitické agendy je například post vrchního velitele ozbrojených sil, přijímání vedoucích zastupitelských misí či pověřování a odvolávání českých zastupitelských misí. Na základě výše popsaného tedy lze tvrdit, že prezident má při tvorbě zahraniční politiky značné pravomoci.

Oproti tomu vláda jedná (.doc, str. 12–15) o zahraničních cestách prezidenta, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí a schvaluje je. Především však projednává a schvaluje návrhy mezinárodních smluv a projednává aktivity českých ozbrojených sil v zahraničí či aktivity ozbrojených sil cizích států na území České republiky. V neposlední řadě vláda kontrasignuje akty prezidenta, což znamená, že za ně přebírá zodpovědnost.

Zahraniční politika státu je výsledkem koordinace pozic mezi vládou, prezidentem a ministrem zahraničních věcí.

Během představování priorit Republikánské strany pro volby v listopadu 2014 řekl Předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner (zvolený za republikány), že: " Sankce Ukrajině nepřinesou svobodu a bezpečnost. To co potřebují, jsou zbraně a poradci. " Jeden z vedoucích představitelů republikánů senátor McCain pak před volbami zdůrazňoval, jak Obama svým chováním umožňuje ruskému prezidentu Putinovi zasahovat na východní Ukrajině tím, že jí neposkytuje potřebnou vojenskou podporu k možné obraně. Po volbách svou tezi dále potvrdil, když prohlásil, že " vyzbrojování Ukrajiny " je jedna z důležitých otázek nového období. Na druhou stranu však zahraničně-politické otázky nebyly tím nejdůležitějším, s čím republikáni do voleb šli, a Ukrajina mnohdy ani není zmiňována.

Naopak administrativa prezidenta Obamy odmítá (Forbes, The Hill, The WSJ), aby byla Ukrajina USA vyzbrojována, neboť by to mohlo potencionálně zintenzivnit probíhající konflikt mezi Kyjevem a proruskými separatisty či dokonce vyprovokovat Moskvu k vyhrocenějším akcím. Obama dal opakovaně najevo, že se pomoc USA "omezí jen na takzvanou neletální pomoc, jako jsou třeba brýle pro noční vidění, deky či vybavení první pomoci".

Evropský postoj ke konfliktu na Ukrajině je pak reprezentován sankcemi uvalenými na představitele Ruska a východo-ukrajinských separatistických regionů (BBC, The NYT). Vojenská pomoc Ukrajině je reprezentována jen jednotlivými státy, kde příkladem je (den po výroku L. Zaorálka) uzavřená dohoda o litevské vojenské pomoci či připravované dodávky zbraní Polskem. Naopak vojenskou pomoc Ukrajině odmítá posílat i Česko nebo Německo. Premiér Sobotka k tomu přímo dodal, že: " Já bych dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu, který by mohl být použit pro eventuální bojové akce, v této fázi považoval za prvek eskalace," což jsou názory srovnatelné právě se současnou americkou prezidentskou administrativou.

Premiér Bohuslav Sobotka se při své návštěvě Spojených států setkal s vicepremiérem Joem Bidenem. "Pan viceprezident Biden ocenil práci České republiky v oblasti prosazování lidských práv. Abych použil jeho slova, a doufám, že to řeknu přesně, řekl, že boxujeme v této oblasti nad svoji váhu," řekl český premiér po setkání novinářům.

Výrok ministra Zaorálka hodnotíme jako zavádějící vzhledem ke kontextu, v němž zazněl. Ze slov Lubomíra Zaorálka vyplývá, že toto ocenění vztáhl na celkový význam České republiky, nikoliv pouze na oblast lidských práv, kam bylo mířeno.

Při hodnocení tohoto výroku odkazujeme na předchozí výrok Petra Macha a naše odůvodnění.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení ponecháme na čtenáři.

Ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek se v tomto případu angažoval například hovory s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem, ve jménu českého velvyslanectví rovněž v Norsku žádal o vysvětlení celé situace.

Zároveň je MZV v kontaktu přímo s matkou odebraných dětí paní Michalákovou, které bylo doporučeno obrátit se na Evropský soud pro lidská práva. Ten však žádost o navrácení dětí matce zamítl. Ministerstvo jedná i s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a s Ministerstvem práce a sociálních věcí. V případu se angažoval také premiér Bohuslav Sobotka, který slíbil, že se celá věc bude řešit, či veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová oslovující Norskou dětskou ombudsmanku.

Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti, a jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.

Současná vláda Bohuslava Sobotky byla jmenována 29. ledna a důvěra jí byla vyslovena 18. února. Ke dni vyřknutí tohoto výroku existuje tedy něco přes devět měsíců. S jistou tolerancí lze tedy výrok hodnotit jako pravdivý.

Pro informaci doplňme, že v předchozí vládě byl ministrem zahraničí Jan Kohout, který je dlouholetým členem ČSSD. Ten však nebyl nominantem strany do tohoto kabinetu, vláda byla sestavována jako "sbor odborníků" kolem Jiřího Rusnoka, resp. Miloše Zemana.

Sociální demokraté také hlasovali pro důvěru této vládě, ta ji ovšem nezískala. Reálný vliv na Černínský palác tak má strana zhruba 9 měsíců.

Je pravdou, že Norsko není jedinou zemí, v níž můžeme nalézt případy, kdy tamní úřady odebraly českým rodičům jejich děti. Pro příklad můžeme jmenovat Velkou Británii, kde dochází k podobným případům relativně běžně, a to opět kvůli přísnému nastavení sociálního systému.

Jestli bude na Ministerstvu zahraničních věcí posílen tým, který se danou problematikou zabývá, nejsme schopni z dostupných zdrojů ověřit. Zatím tedy výrok hodnotíme jako neověřitelný, nicméně jsme v této otázce kontaktovali ministerstvo a podle jejich odpovědi případně výrok upravíme.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože ministr operuje v obou případech s přesnými čísly.

Vývoz do Ruské federace za prvních 9 měsíců roku 2014 tvořil 859 992 69 tis. Kč (.pdf). Za prvních 9 měsíců v roce 2013 činil vývoz do RF 848 505 90 tis. Kč (.pdf). Došlo tedy k meziročnímu nárůstu o 1,4 %.

Hodnota českého exportu do Ruska jen za měsíc září 2014 činila 98 516 69 tis. Kč (.pdf), v minulém roce to bylo 94 074 63 tis. Kč (.pdf). Došlo tedy k 4,7% meziročnímu nárůstu.

Při bližším pohledu na meziroční změnu hodnot jednotlivých položek českého vývozu do RF lze také se Zaorálkovým výrokem o nevýznamném dopadu sankcí na ČR souhlasit.

Z tabulky níže je patrné, že i přes navyšování celkového vývozu dochází ke snižování vývozu strojů a dopravních prostředků. Avšak u všech ostatních položek dochází k jejich navyšování.

I obava z dopadu ruských odvetných sankcí na český zemědělský sektor, kterou vláda ČR měla, se prozatím ukazuje jako neopodstatněná. Meziročně totiž dochází k navyšování českého exportu jak v případě potravin, tak nápojů.

Kombinovaná nomenklatura dle SITC 2. úrovně

(SITC=Standardní mezinárodní klasifikace zboží podle OSN) Hodnota vývozu za

leden –září 2013 (v tis. Kč)Hodnota vývozu za leden –září 2014

(v tis. Kč)Potraviny a živá zvířata1 137 1761 494 176Nápoje a tabák441 627467 313Suroviny nepoživatelné, s výjimkou paliv383 956495 543Minerální paliva, maziva a příbuzné materiály 204 406207 998Živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky4 5675 467Chemikálie a příbuzné výrobky6 901 4727 541 701Tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu8 841 6618 385 950Stroje a dopravní prostředky59 836 14157 487 300Průmyslové spotřební zboží7 099 1819 912 738Komodity a předměty obchodu4031 082

Veškerá data jsou vygenerována z databáze zahraničního obchodu Českého statistického úřadu.

Evropská unie sankce přitvrzovala a rozšiřovala, dá se tedy říct, že přicházely ve vlnách.

Evropská rada 6. března 2014 vydala stanovisko, v němž hrozí Rusku sankcemi – mimo jiné ve formě uzavření hranic EU pro ruské občany, zmrazení aktiv či zrušení summitu G8. Tento summit skupina G7 nakonec uspořádala bez účasti Ruska v Bruselu. Kvůli březnové anexi ukrajinského Krymu Evropská unie zmrazila majetek několika desítkám ruských a krymských představitelů, také jim zakázala vstup na své území. Tento seznam byl v následujících měsících postupně rozšiřován. Mimořádný summit EU počátkem března přerušil jednání s Ruskem o liberalizaci vízových podmínek a o nové smlouvě, která měla upravovat vzájemné obchodní vztahy.

V červnu zavedla EU i USA další sankce, jež postihly ropné společnosti s výrazným podílem ruského státu. Rozšířil se také seznam sankcionovaných osob, především o samozvané vůdce Doněcké lidové republiky.

Rozšíření sankcí Evropská unie odsouhlasila na summitu koncem června a poté jejich znění schválila Rada EU 31. července. Další sankce mimo jiné omezují přístup Ruska na kapitálové trhy, evropská společenství a občané EU nesmějí kupovat či prodávat ruské akcie a dluhopisy s delší než 90denní dobou splatnosti vydávané velkými ruskými státními bankami atd. Rovněž bylo uvaleno embargo na import a export zbrojních produktů a zboží a technologií dvojího využití, jejichž seznamy (viz příloha pod zprávou) EU vypracovala .

Další a zatím poslední rozšíření sankcí proběhlo 12. září. Zejména došlo k rozšíření seznamu postižených fyzických osob, kterým mají být zmrazeny finanční prostředky. Rovněž byl rozšířen seznam podniků, s nimiž jsou omezeny či zakázány obchodní styky. Byl rozšířen o 24 fyzických osob seznam subjektů, kterým mají být zmrazeny finanční prostředky, a dále byl rozšířen seznam podniků, s nimiž jsou omezeny či zakázány obchodní styky.

Co se týče diplomatických kroků v rámci EU, těch byla uskutečněna celá řada, včetně telefonátů a setkání na nejvyšší politické úrovni. Jedním z pokusů o vytvoření trvalého míru byla Minská dohoda z 5. září, jejíž plné znění v ruštině zveřejnila OBSE.

Postoj vlády k sankcím, hlavně v poslední době, kdy sankce stále více ovlivňují hospodářské aktivity českých podnikatelů, je velmi obezřetný. Česká republika podporuje sankce jako takové, ale podle prohlášení předsedy Sobotky vyjednává jejich podobu ve prospěch českých podnikatelů.

Ministerstvo zahraničních věcí se situaci kolem ukrajinské krize intenzivněji věnuje od února 2014, kdy ministr Zaorálek žádal ukrajinského velvyslance v ČR o vysvětlení útoku na demonstranty na kyjevském Majdanu. Také český premiér Bohuslav Sobotka podpořil mírový plán tehdejšího ukrajinského prezidenta Petra Porošenka z června 2014, který podle soukromé televize Inter TV (citováno z aktualne.cz ) obsahuje bod týkající se odzbrojení, záruky pro ruské a ukrajinské ozbrojence k opuštění země, decentralizaci moci a ochranu ruského jazyka prostřednictvím dodatku k ústavě. Český premiér také odsuzuje narušování územní celistvosti Ukrajiny. Zároveň české humanitární organizace, jako například Český červený kříž, vysílají už od února 2014 na Ukrajinu humanitární mise, které chce Ministerstvo zahraničních věci do budoucna podpořit.

V poslední době byla výrazná aktivita účastníků summitu G20, hlavně německé kancléřky Merkelové, která na setkání státníků největších ekonomik světa hovořila s Vladimirem Putinem. Dialog trval dvě hodiny, ale jeho obsah nebyl zveřejněný.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, Karel Doležal totiž mluví o tom, že je nutné schválit zákony, které zajišťují uvedená práva pacientům. Tato práva ale již existují ve stávající legislativě.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, stanoví v § 31 povinnosti poskytovatele zdravotní péče, který podle této úpravy musí:

• zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách,

• umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.

Tato práva zaručuje také etický kodex Práva pacientů ČR, vydaný Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví ČR, ten však není právně vymahatelný.

Výrok je označen jako pravdivý, protože v současné době je v Senátu Parlamentu ČR 14 lékařů, což vzhledem k celkovému počtu senátorů, který je 81, tvoří přibližně pětinu.