A samozřejmě mě netěší, že tedy, že se zjistilo, že necitoval správně (Krčál, pozn. Demagog.cz), že zkrátka úroveň těch jeho akademických prací nebyla, nebyla na jedničku s hvězdičkou.
Exministr práce a sociálních věcí Petr Krčál odstoupil ze své funkce kvůli podezření z plagiátorství ve své bakalářské a následně i diplomové práci.
Kontrola bakalářské práce exministra Petra Krčála na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně prostřednictvím protiplagiátorského systému Theses ukázala, že se obsahově shoduje v 28 procentech, a to nejvíce s prací Marie Doležalové obhájenou o rok dříve. Lze tedy konstatovat, že práce vykazuje silné prvky plagiátu, řekl rektor univerzity Petr Sáha. Expert Jan Mach z Vysoké školy ekonomické nechal práci prozkoumat analytickým počítačovým programem iThenticate, který ukázal shodu mezi oběma bakalářskými pracemi asi 30 procent.
Bakalářská práce ovšem byla odevzdána a obhajována v červnu roku 2007, tedy v době, kdy plagiáty ještě nebyly odhalovány pomocí speciálního softwaru.
Další problém se vyskytl u jeho diplomové práce, kterou vypracoval na soukromé Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Celých prvních 17 stran diplomové práce je totiž zcela totožných s Krčálovou prací bakalářskou. Jedinou výjimkou je nahrazení věty „ve své bakalářské práci bych se chtěl věnovat“ větou „ve své diplomové práci bych se chtěl věnovat“. Obě práce se věnovaly podobnému tématu a v obou případech byl závěr prací zcela totožný.
Nejedná se tedy o nesprávné citování, neboť míra a rozsah totožných pasáží obou prací přesahuje míru špatné citace, což potvrzuje i rektor UTB ve Zlíně Petr Sáha. „Podle dnešních kritérií by student za tak rozsáhlé opisování byl s největší pravděpodobností v rámci disciplinárního řízení vyloučen ze studia.“ Proto hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.
Tak já bych jenom chtěla vlastně vzpomenout, že před deseti lety si určitě všichni vzpomenete na skandály ohledně různých škol, tedy zejména soukromých, ale i veřejných. A vysokých škol i na skandály z hlediska třeba rychlosti studia.
Bývalá ministryně školství zde naráží na známou kauzu plzeňských práv z roku 2009. Lidové noviny tehdy přišly se zjištěním, že se lidé ve vedení Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni dopustili plagiátorství ve svých dizertačních pracích. Toto zjištění pak vedlo k odhalení dalších nesrovnalostí ve fungování fakulty.
Mezi zjištěné problémy patřila například nestandardně krátká doba studia, kdy magisterský titul někteří studenti získali za dva měsíce. Dalším problémem fakulty byl nejasný průběh odvolání v přijímacím řízení a chybějící diplomové práce absolventů ve fakultní knihovně. Problematické bylo také uznávání dvouletého studia v rámci celoživotního vzdělávání jako plnohodnotného tříletého bakalářského studia.
Kauza se také přímo dotkla několika osob působících ve vrcholné politice, například poslance za ODS Marka Bendy či bývalého premiéra za ČSSD Stanislava Grosse.
Podezření z rychlostudií se po plzeňské kauze objevila také v roce 2009 u soukromé Vysoké školy finanční a správní.
Další kauzou ve spojitosti s vysokým školstvím bylo v roce 2008 například zjištění o plagiátorství bývalého děkana University Tomáše Bati ve Zlíně, Jaroslava Světlíka. Ten se dopustil plagiátorství ve své docentské práci.
U soukromých vysokých škol se pak objevila problematika s neudělením akreditace - jako v případě soukromé Vysoké školy cestovního ruchu a teritoriálních studií.
Další problém v souvislosti se soukromými školami bylo udělování titulů Dr. na Ústavu práva a právní vědy. Tento titul však v České republice není uznáván jako oficiální akademický titul.
Jako poslední zmiňme poněkud kuriózní kauzu na Vysoké škole ekonomické z roku 2009. Bývalý asistent školy Jan Vorlíček vydíral studentky žádostí o protislužbu za připuštění k řádnému opravnému termínu zkoušky. Mezi Vorlíčkovy požadavky mělo patřit například upečení buchty, úklid nebo zahrání šachové či pokerové partie.
Právě ta minulá vláda pod vedením sociální demokracie prosadila dlouho očekávanou novelu vysokoškolského zákona, takže už máme sice možná s křížkem po funuse, ale máme v tuto chvíli metr na ty, kteří by tedy nedodržovali pravidla tvorby akademických prací, opisovali a podobně. A v takovém případě, vlastně dnes už je to tak, že když se na to přijde, tak tři roky zpátky je možné ten titul odebrat. To nikdy dřív nebylo.
Vládní novela zákona o vysokých školách vešla v platnost 1. září 2016. V novele se dočteme, že neadekvátním způsobem nabytý titul odebrat lze. K vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky se vyjadřuje nově přidaný paragraf 47c, konkrétně ve věci diplomové práce jeho odstavec druhý, písmeno b:
„(2) Rektor vysloví rozhodnutím neplatnost vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce, pokud osoba, o jejíž státní zkoušku nebo její součást nebo obhajobu disertační práce jde,
(…)
b) v důsledku úmyslného neoprávněného užití díla jiné osoby hrubě porušujícího právní předpisy upravující ochranu duševního vlastnictví nebo jiného úmyslného jednání proti dobrým mravům. (…)“
Podobné řízení zahajuje rektor univerzity, a to do tří let ode dne obhajoby disertační práce, jak stanovuje odstavec čtvrtý, písmeno b.
Prezident republiky sám o sobě, sám o sobě nemůže rozhodnout o tom, že ta nominace (na člena vlády, pozn. Demagog.cz) je zkrátka jiná.
Poslankyni Valachové uznáváme pravdivý výrok týkající se znalosti a výkladu Ústavy ČR.
Spor se točí kolem článku 68 odst. 2 Ústavy České republiky, který zní následovně: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“
Z gramatického výkladu normy vyplývá, že prezident republiky jmenuje ostatní členy vlády pouze na premiérův návrh. Jinými slovy, prezident sám nemůže jmenovat členem vlády, koho chce, ani svévolně měnit nominace. Protiústavnost aktu jmenování člena vlády bez návrhu premiéra pak vyjádřili také ústavní právníci Jan Kudrna a Jan Kysela.
Závěrem dodejme, že nehodnotíme, zda prezident republiky při jmenování vlády porušil či neporušil ústavu, neboť tato činnost přísluší orgánům moci soudní. Nesoudíme konkrétní případ, ale zabýváme se správným teoretickým postupem při jmenování ministrů. Ústavněprávní správnost proběhnuvšího ceremoniálu mohou relevantně hodnotit pouze soudy.
Skutečně je možné z hlediska ústavního práva slovním způsobem tedy vyjádřit změnu nebo návrh směrem k prezidentovi republiky.
Ústní podání návrhu na post ministra předsedou vlády by doopravdy nemělo být v rozporu s ústavou. V minulosti se tak stalo například při ústním návrhu Bohuslava Sobotky na jmenování Tomáše Prouzy na post ministra průmyslu a obchodu. Návrh podal prezidentovi republiky na osobní schůzce, Miloš Zeman se však k osobě Prouzy vymezil, a ministerstvo tak dočasně vedl Sobotka. Ústní podání jako možnost uznává i renomovaný ústavní právník Jan Kysela nebo expert na ústavní právo Marek Antoš.
Světlana WITOWSKÁ,: Pojďme na jednu věc v programu, protože možná o tom pan Kupka mluví. Z programového prohlášení, které dnes bylo zveřejněno, vypadlo slovo posílíme zahraniční mise a stojí tam - budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu, Iráku a Mali. Víte o tom, že to slovo je jiné posílíme a budeme pokračovat? Kateřina VALACHOVÁ: Ano, tuto skutečnost vím (...) Je to reakce a aktualizovaný text na to, že začátkem června i hlasy sociálních demokratů a myslím si, že za jejich velkého přičinění jsme právě své závazky směrem k NATO splnili a sněmovna ten mandát, přesně tak, mandát nějak nastavila a stávající text programového prohlášení, který budeme tedy projednávat 11., 11. července ve sněmovně, tak zkrátka jenom říká, že respektujeme ten mandát tak, jak teď je, to znamená rozšířený začátkem července, budeme v něm pokračovat a následně tedy posilovat směrem k mírovým misím v určených zemích.
Poslanecká sněmovna schválila 1. června usnesení (.pdf) o působení českých vojáků v zahraničních misích v letech 2018 až 2020 s výhledem na rok 2021. Pro tento návrh hlasovali i poslanci ČSSD a podpořili tak návrh tehdejší ministryně obrany v demisi Karly Šlechtové na posílení zahraničních misí.
Již před projednáváním vládního návrhu usnesení o zahraničních misích podmiňovali Komunisté podporu vznikající menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD tím, že ustanovení o rozšiřování zahraničních misí české armády nebude součástí programového prohlášení vlády.
Zdroj: iRozhlas.cz, Vlada.cz
Porovnáním návrhu programového prohlášení vlády a již schváleného programového prohlášení můžeme vidět, že opravdu došlo k vyškrtnutí ustanovení o posílení stávající české účasti na misích v Afghánistánu a Iráku. Schválené programové prohlášení vlády počítá pouze s „pokračováním v účasti“ v "souladu se schváleným mandátem" (usnesením Poslanecké sněmovny), který ale počítá s posílením misí.
Byť se schválené programové prohlášení vlády neshoduje s Parlamentem schváleným usnesením o zahraničních misích, dle Ústavy má pravomoc vysílat vojáky do zahraničních misí Vláda. Vláda také bude předkládat Poslanecké sněmovně v roce 2020 tak, jako každé dva roky, nový návrh usnesení o dalším působení českých vojáků v zahraničních misích na následující dva roky s výhledem na rok třetí.
A co se týká zahraničních misí, neustoupili jsme. Naopak jsme je prohlasovali začátkem června.
Návrh bývalé ministryně obrany v demisi Karly Šlechtové na vyslání vyššího počtu vojáků do zahraničních misí v Iráku, Afghánistánu, Mali aj. byl schválen vládou, rozeslán poslancům a projednání návrhu bylo zařazeno do pořadníku 13. schůze. O návrhu bylo hlasováno 1. června a pro návrh v nezměněné podobě hlasovaly kromě poslanců KSČM a SPD všechny poslanecké kluby, tedy i ČSSD.
Při projednávání návrhu usnesení Poslanecké sněmovny o zahraničních misích obhajoval účast českých vojáků na misích poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek: „Já tady dnes doporučuji, abychom přijali samozřejmě ten návrh tak, jak byl přijat, ale přál bych si, aby to bylo s tou politickou vážností, kterou si ten materiál zaslouží, a jsem přesvědčen, že nepředstavuje ale nic takového, aby se jako celek zpochybňoval.”
Ale podstatné pro diváky je to, že v žádném případě přece nevzniká a neříkejme tady tato falešná slovíčka, vláda komunistů. V koalici je hnutí ANO a ČSSD a co se týká podpory komunistů v Poslanecké sněmovně, je to podpora programová.
Výrok je hodnocen jako zavádějící. KSČM opravdu není přímo členem vládní koalice a žádný její člen není členem nové vlády. Nelze ale zjednodušovat vliv KSČM na současnou vládu a nazývat její podporu čistě programovou vzhledem k neustále se opakujícímu bodu, kdy komunisté chtějí mít možnost ovlivňovat a případně dosazovat své lidí do kontrolních orgánů centrálních institucí a podniků.
Ohledně postoje KSČM k podpoře nové vlády ANO a ČSSD se ve veřejném prostoru objevily dvě zprávy. KSČM na svých stránkách dne 15. června 2018 sdělila svých sedm základních bodů pro podporu této vlády, které se týkají programového prohlášení vlády a mají do něj být zapracovány. Tyto body jsou:
Pokud jde o podmínky mimo programové prohlášení vlády, zde média (Seznam.cz) a jednotlivé regionální stranické organizace KSČM odkazují na jistý desetibodový seznam podmínek, kdy je nejvíce citovaný bod týkající se možnosti KSČM ovlivňovat a snad i navrhovat své kandidáty na pozice v centrálních orgánech státních institucí a podniků v rámci „kontroly“ plnění programových dohod s ANO:
„Strany dohody souhlasí s tím, že KSČM má právo navrhnout obsazení některých funkcí, aby mohla po dobu působení mandátu vlády plnit svou kontrolní roli. Zejména ve vnějších a vnitřních kontrolních orgánech centrálních orgánů a přímo řízených organizací.“
Opět se ukazuje, že tyto „neprogramové“ podmínky podpory ze strany KSČM jsou i nadále živé, protože např. možnost ovlivňovat strategické personální obsazení v rámci státní správy a státních podniků je permanentní minimálně od května 2018, kdy se dostaly na veřejnost poprvé (ČT24, čas 41:39 – 50:56).
No, trošku naznačujete asi včerejší vyjádření pana exprezidenta Klause, pokud jsem ho správně zaregistroval (...) se, se podobně vyjádřil včera, a dokonce označil naše referendum za výraz politické neodpovědnosti, a dokonce snad použil i slovo zbabělosti vedení sociální demokracie.
Dne 10. června 2018 se Klaus v pořadu Partie (čas 22:15) na TV Prima vyjádřil o jisté zbabělosti vedení ČSSD ve směru k proběhlému stranickému referendu. „Já si myslím, že to je úhybný, zbabělý manévr stranických lídrů,“ vyjádřil se Václav Klaus v Partii k referendu ČSSD. „Oni se nechtějí ruce zašpinit tím, že by jasně řekli, ti lídři, kteří byli zvoleni, aby řekli jasně svůj názor, svou preferenci, tak zbaběle řeknou, ať si to rozhodnou členové.“ Zároveň prohlásil, že je toto chování vedení ČSSD příkladem absence politického vůdcovství, které v politice být dle Václava Klause musí.
...sociální demokracie jako nejstarší česká politická strana ukázala, že je možné zapojit do aktivního rozhodování o budoucnosti strany celou členskou základnu. To se přece ještě v celé politické historii, v české politické historii nestalo.
ČSSD už vnitrostranické referendum pořádala v roce 2014. Průkopníky vnitrostranického referenda na české politické scéně byly v roce 2010 Věci veřejné, které si takto odhlasovaly shodou okolností také účast ve vládě. V případě Věcí veřejných mohli kromě členů hlasovat také registrovaní sympatizanti strany. Vnitrostranické referendum ČSSD o vstupu strany do vlády s hnutím ANO z roku 2018 tak není prvním příkladem aktivního rozhodování celé členské základny o budoucnosti strany v české politické historii. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.
Předchozí vnitrostranické referendum ČSSD bylo spuštěno 4. července 2014 a probíhalo korespondenční formou. Členské základně bylo rozesláno 22 577 hlasovacích obálek, přičemž odevzdáno bylo 52,19 %. K platnosti referenda bylo nutné odevzdat minimálně 25 %. V tomto vnitrostranickém referendu si ČSSD odhlasovala přímé hlasování členů o složení kandidátní listiny pro daný obvod. Dále podmínku 40 % obsazení kandidátek do krajských a sněmovních voleb osobami opačného pohlaví. Jako poslední vyjádřila ve vnitrostranickém referendu členská základna souhlas s tím, že ČSSD navrhne zákon o zákazu kumulace placených veřejných funkcí.
Politologové Kamil Švec a Lukáš Hájek zároveň v článku z 22. května 2015 pro Českou televizi upozorňují, že zmíněné referendum ČSSD z roku 2014 probíhalo zmatečně, kvůli složitému mechanismu odevzdávání hlasovacích lístků společně s lístkem verifikačním. Tento mechanismus zapříčinil značné množství neplatných odevzdaných hlasů.
Ze současných sněmovních stran pak hlasování ve vnitrostranickém referendu praktikují Piráti, kteří mají formování své politiky na vnitrostranických referendech postavené, jak dokládají stanovy strany (čl. 8.). Členové tak rozhodují například o zásadních programových a ideových dokumentech, či o členech republikových předsednictev, výborů a komisí. Referenda pirátů probíhají online na stranickém fóru, kde dochází jak ke hlasování, tak i k diskusím. Příkladem může být hlasování o Povolební strategii PSP 2017 z 11. srpna 2017.
