SOCDEM

Stát vrátil nemocnici městu v roce 2009. Ostrava tak dostala možnost do městské nemocnice znovu investovat. ČSSD se od té doby podílela na koalicích z let 2010 a 2014 (v roce 2015 ČSSD z koalice odešla do opozice). 

Požadavek neprivatizace Městské nemocnice zazněl ze strany člena vyjednávacího týmu Miroslava Nováka za ČSSD při jednání o koaliční smlouvě a programovém prohlášení s ODS z roku 2010: „Já mohu v tuto chvíli zmínit, že prioritou koaliční dohody jsou záležitosti jako zlepšení stavu ovzduší v Ostravě, ponechání městské nemocnice ve stoprocentním vlastnictví města Ostravy (…)“. V tuto chvíli není koaliční smlouva z roku 2010 na oficiálních stránkách k dohledání.

Městská nemocnice v rukou města byla předmětem i programového prohlášení koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL z března 2015. V bodě 10 se dočteme: „Budeme rozvíjet Městskou nemocnici Ostrava (MNO) jako příspěvkovou organizaci ve vlastnictví města se záměrem dále zlepšovat dostupnost, rozsah a kvalitu zajištění zdravotních služeb a úroveň poskytované péče při současném zvyšování finanční soběstačnosti nemocnice.“ Programové prohlášení nejspíš kopíruje 26 programových tezí koaliční dohody z října 2014.

Dle zpráv Českého hydrometeorologického ústavu za červenec a srpen letošního roku nejsou rozptylové podmínky v aglomeraci Ostrava příznivé. K překročení maximálního povoleného počtu překročení denního imisního limitu došlo v červenci i v srpnu v oblasti Ostrava - Kunčičky. K překročení hodnoty hodinového imisního limitu oxidu siřičitého, a to v červenci i v srpnu celkem dvakrát, došlo na lokalitě Ostrava - Fifejdy a na lokalitě Ostrava - Přívoz během srpna dokonce ve čtyřech případech. Aktuální informace o ovzduší jsou k dipozici zde.

Co se benzenu týče, od roku 2014 až do současnosti (pdf, str.9), nebyly jeho limity v ovzduší překročeny na žádném z měřených lokalit (celkem 37). Finální hodnoty za rok 2017 (pdf, str.2), budou známy v průběhu letošního podzimu. Jedním ze subjektů, které se mají podílet na emisi benzenu (informace pochází od bývalého náměstka primátora Madeje, který k tomuto vedl pracovní skupinu), je ostravská BorsodChem v Mariánských horách, která z benzenu vyrábí mj. anilin. Podle jejich výroční zprávy však loni zaměstnávali 366 zaměstnanců.

Dalším ze subjektů mající vliv na ovzduší jsou OKK Koksovny a.s., specializující se převážně na výrobu koksu. V současné době je v provozu pouze Koksovna Svoboda v ostravské čtvrti Přívoz. I zde probíhají snahy dopad na životní prostředí a život občanů minimalizovat - v roce 2014 byla dokončena výstavba odháněče benzolu a v roce 2016, prostřednictvím dotace z Evropské unie, bylo uvedeno do provozu modernizované Odprášení uhelné služby. Ovšem i zde, dle posledního dohledatelného údaje o počtu zaměstnanců z roku 1996, je jejich počet mnohem vyšší (2117) než zmiňovaných 200 lidí. Lze samozřejmě předpokládat, že je v současnosti počet vzhledem ke snížené výrobě nižší, ale stále se nejedná o na lidské zdroje malý podnik.

Na území statutárního města Ostravy a v jejím okolí, evidujeme na 40 chemicky aktivních firem. Každá z nich má jistě podíl na zvýšeném znečištění ovzduší v dané lokalitě, nicméně korelace počtu zaměstnanců menších firem na množství benzenu ve vzduchu je neověřitelná.

Jiří Srba působil v letech 2010-2012 jako náměstek primátora města Ostravy na odboru investicí. A jak zmiňuje sama část (.pdf, str. 6) soutěžních podmínek: "Město Ostrava již mnoho desítek let usiluje o výstavbu koncertní haly...". Je tedy možné, že ve své funkci na některé z verzi soutěžních podmínek ke koncertní hale spolupracoval.

Z dostupných informací se nám však nepodařilo zjistit, do jaké míry a jestli vůbec navazovaly podmínky ze srpna 2018 na materiály vypracované předchozím vedením.

Asistentů přepravy je 38, do konce roku jich bude 59. Osvědčilo se to, potvrdil generální ředitel Dopravního podniku Ostrava Daniel Morys.

Asistenty vždy doprovázejí strážníci. Skupinu tak tvoří tři asistenti a dva strážníci. Je to čistě preventivní opatření, jak říká Richard Váňa z ostravské městské policie. „Aby si občané na asistenty zvykli a nereagovali na ně agresivně, je tam ten tlumící prvek v podobě našeho strážníka s autoritou úřední osoby."

Kromě dohlížení na platnost jízdních dokladů pomáhají také imobilním cestujícím a dohlížejí rovněž na udržování pořádku ve vozech. „Je daleko účinnější nepřizpůsobivé osoby do vozidla nevpustit, než pak následně složitě řešit důsledky jejich chování,“ uvedl radní Semerák. Rozdíl mezi asistenty přepravy a revizory je jednak v tom, že asistenti nemohou udělovat pokuty. Mají ale právo žádat, aby cestující předložil platnou jízdenku, a případně ho, pokud ji nemá, vykázat jej z vozu. Dále také v podstatě práce, kdy revizor kontroluje doklady uvnitř vozidel, asistent dopravy komunikuje s lidmi již před nástupem a dohlíží na dodržování pravidel přepravy. V přepravních podmínkách dopravce figuruje pouze pojem "pověřená osoba dopravce", takže přesné kompetence nelze určit.

V červenci 2017 byla nástupní hrubá mzda 21 500 korun. Aktuální data ovšem nejsou k dispozici. Nástupní platy revizorů budou pravděpodobně srovnatelné. Městská policie plat oficiálně nezveřejňuje, ale podle neoficiálních informací se nástupní plat pohybuje mezi 15 - 20 tisíci korunami.

Podle článku 5 Severoatlantické smlouvy z roku 1949, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO), považují členské státy ozbrojený útok proti jednomu nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Členové aliance nejsou povinni se přímo účastnit, musí ale poskytnout asistenci. O případných opatřeních a jejich ukončení rozhoduje Rada bezpečnosti OSN.

Tento článek byl původně namířen na ochranu před Sovětským svazem v období studené války, ale jediné jeho použití bylo po teroristických útocích 11. září 2001 ve Spojených státech. Po předložení důkazů ze strany USA naplnily podle Rady bezpečnosti teroristické útoky znaky pro použití článku 5. V říjnu 2001 začíná americká invaze do Afghánistánu podporovaná státy NATO s cílem svrhnout vládnoucí teroristickou organizaci Al-Káida. Od té doby pokračuje tzv. válka proti terorismu s různým přispěním států NATO, tedy i České republiky.

V současné době je v zahraničních misích přibližně 800 českých vojáků, z toho asi 250 v Afghánistánu. Od roku 2002 česká armáda do Afghánistánu poslala více než 9000 vojáků. Během všech zahraničních misí od roku 1990 zemřelo 28 českých vojáků.

Afrika se dle klasifikace OSN dělí na dva hlavní regiony, severní a subsaharskou. Do regionu severní Afriky patří
Alžír, Egypt, Maroko, Tunis, Súdán, Libye a Západní Sahara. Ostatní africké státy spadají do regionu subsaharské Afriky.

Data Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky pro období od 1. ledna 2018 do 30. června 2018 o
situaci ve Středomoří (.pdf) ukazují, že největší počty uprchlíků a migrantů pocházejí ze zemí mimo region subsaharské Afriky. Nejvíce přišlo ze Sýrie (6 000). Dále pak z Iráku (3 600), Tunisu (3 000) a Afghánistánu (1 800). Celkem tedy z oblastí mimo subsaharskou Afriku přišlo v tomto období 17 400 uprchlíků a migrantů.

Z regionu subsaharské Afriky přišlo ve stejném období 14 200 uprchlíků a migrantů. Nejvíce z Guinei (3 600). Dále pak z Mali (3 100), Eritreje (2 600), Pobřeží Slonoviny (2 300). Nakonec je uvedena kategorie zahrnující menší počty migrantů a uprchlíků z vícero ostatních subsaharských států (2 600).

Nutno dodat, že údaje o počtu uprchlíků a migrantů se neustále mění. K 7. srpnu 2018 přišlo za rok 2018 do Evropy přes Středozemní moře 63 003 uprchlíků a migrantů. Poslední sada aktualizovaných dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky platí pro období od 1. ledna 2018 do 31. července 2018. Tato sada však není kompletní a chybí zde aktualizovaná datake kategorii „ostatní subsaharské státy“, a proto jsme ji k ověření výroku ministra Hamáčka nepoužili.

Přesto pro ilustraci uvedeme, že podle této sady dat přišlo z oblastí mimo region subsaharské Afriky 21 774 uprchlíků a migrantů. Oproti tomu z oblasti subsaharské Afriky přišlo pouze 14 696 uprchlíků a migrantů. Výrok ministra Hamáčka by tedy ani v tomto případě nebyl pravdivý.

Informace týkající se programu MEDEVAC je pravdivá - od roku 2013 bylo v rámci projektu MEDEVAC podle stránek ministerstva vnitra uskutečněno 2 383 operací. Rozsah výdajů vynaložených na projekty spojených s migrací ale není zcela dohledatelný. Podle zprávy ministerstva vnitra během roku 2015 a 2016 Česká republika na takové projekty vynaložila dohromady cca 250 milionů korun. Ministerstvo vnitra nepřímo uvádí, že v roce 2017 to bylo alespoň 178 milionů korun a na konci března 2018 uvolnilo dalších 75 milionů na řešení problému migrace. Jelikož jsou ale zprávy ministerstva z roku 2017 a 2018 zatím neúplné, pravdivost tohoto výroku se nedá s jistotou určit.

Jan Hamáček byl jmenován ministrem vnitra i ministrem zahraničních věcí poté, co byl prezidentovi Andrejem Babišem předložen seznam ministrů obsahující Jana Hamáčka na obou postech. Zeman již dříve odmítal jmenovat navrženého kandidáta na post ministra zahraničí za ČSSD Miroslava Pocheho.

První informace o tom, že by Miloš Zeman nejmenoval navrženého kandidáta na post ministra zahraničních věcí Miroslava Pocheho, se objevily na konci dubna (Forum24.cz, Právo, MF Dnes). Jan Hamáček názor prezidenta Zemana zaznamenal a o ministrech za ČSSD s ním mluvil, ale dál trval na předložených jménech. Miloš Zeman 24. května v TV Barrandov (video, 41:42) uvedl, že se s Janem Hamáčkem dohodnul na tom, že předseda ČSSD navrhne jiné jméno na post ministra zahraničí, nicméně Hamáček tuto dohodu podle Zemana porušil.

Pátého černa jednal Jan Hamáček s Milošem Zemanem na Hradě o jménech kandidátů na ministry a po jednání uvedl, že žádné alternativy v otázce ministrů neřešili a že stále platí usnesení vedení sociální demokracie, které pětici nominantů schválilo.

O tom, že by dočasně řídil ministerstvo zahraničních věcí řídil Jan Hamáček, jakožto předseda koaliční strany, která má dané ministerstvo v gesci, se poprvé zmínil Miloš Zeman, a to v rozhovoru pro MF Dnes, který vyšel 22. června.

"Dalším plánem prý může být, že funkce ministra zahraničí zůstane dočasně neobsazená a resort by zatím řídil Jan Hamáček. Proti tomu bych vůbec nebyl."

Ještě ve stejný den proběhla dvě jednání v lánském zámku mezi Miroslavem Pochem, Janem Hamáčkem a Milošem Zemanem. Na tiskovém briefingu poté Hamáček uvedl:

"Za mě je akceptovatelné, že pokud by pan prezident odmítl nominovat Miroslava Pocheho, tak že by po nějakou dobu řízením ministerstva zahraničí byl pověřen předseda té koaliční strany, která toto ministerstvo má v gesci, to znamená sociální demokracie a to znamená moje osoba."

Samotnému jmenování předcházelo předložení seznamu ministrů Andreje Babiše Miloši Zemanovi. Dle prezidenta (video, 20:30) Andrej Babiš nejprve předložil seznam, na kterém nebylo uvedeno jméno ministra zahraničí a poté ještě dopis obsahující seznam ministrů, ve kterém byly uvedeny dvě jména - Miroslav Poche a Jan Hamáček.

Prezident tak jmenoval Jana Hamáčka do funkce ministra zahraničních věcí a vzhledem k tomu, že jmenoval ministry tak, jak mu je premiér navrhnul, dodržel Ústavou vyžadovaný postup.

Dalším faktorem, který mohl donutit Jana Hamáčka k tomu, aby byl jmenován do funkce ministra zahraničí, byť on i ČSSD navrhovali Miroslava Pocheho, byl odpor KSČM. Vojtěch Filip například 17. června v Otázkách Václava Moravce (video, 7:09) uvedl, že pro komunisty je Poche takovou překážkou, že by nemohli tolerovat vládu, ve které by byl ministrem.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož ČSSD sice schválila seznam pěti kandidátů na ministry do menšinové vlády Andreje Babiše v květnu 2018, nelze ovšem z dostupných zdrojů říci, zda bylo hlasování jednomyslné. Do vlády byla zvolena tato jména: Jan Hamáček (ministerstvo vnitra), Miroslav Poche (ministerstvo zahraničí), Petr Krčál (ministerstvo práce a sociálních věcí), Miroslav Toman (ministerstvo zemědělství) a Antonín Staněk (ministerstvo kultury). Dodejme ovšem, že na místo Pocheho nakonec usedl Jan Hamáček, který tak od června 2018 vede dvě ministerstva. Tato situace je ovšem podle něj pouze dočasná.

Kompetence i proces jmenování zmíněné ve výroku souhlasí se zněním zákona a podrobnosti ohledně výběrového řízení odpovídají skutečnosti (a to i s přihlédnutím k drobné číselné odchylce, kterou je třeba posuzovat v kontextu výroku).

K procesu jmenování ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) se vyjadřuje § 1 odst. 2 zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů:

“V čele inspekce stojí ředitel inspekce (dále jen „ředitel“), kterého jmenuje a odvolává1) na návrh vlády a po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti předseda vlády, jemuž je ředitel z výkonu své funkce odpovědný.”

Prázdné místo šéfa GIBS bylo uvolněno poté, co se historicky druhý ředitel této instituce Michael Murín rozhodl rezignovat na svoji funkci. Učinil tak po sporech s předsedou vlády Andrejem Babišem, který na něj uvalil i kárné řízení.

Oficiálně svůj odchod odůvodnil tím, že by jeho “setrvání v čele GIBS mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce.” Do druhého výběrového řízení na post nového ředitele (kdy první bylo skončeno kvůli pouze jednomu kandidátovi) se přihlásilo 12 uchazečů. Nezávislá odborná komise následně zvolila šéfa Okresního státního zastupitelství v Lounech Radima Dragouna. Předseda vlády závěry komise plně akceptoval.

Vzhledem k výše uvedenému považujeme výrok za pravdivý, a to i přesto, že uchazečů o funkci bylo ve skutečnosti 12 narozdíl od 14 zmíněných.