SOCDEM

ČSSD do programového prohlášení vlády vnesla některé ze svých programových priorit. Mezi ty hlavní, jak uvádí zpráva ČTK, patří: zákaz privatizace veřejných služeb a společností se státní účastí (v bodě 5, str. 3), zavedení nemocenské v prvních třech dnech stonání ve výši 60 % (str. 10), zálohované výživné (str. 10), zvýšení rodičovského příspěvku na 300 000 Kč (str. 10) či garance nezvyšování spoluúčasti pacientů (str. 29).

Z těchto priorit se však ještě plně nepodařila prosadit jediná.

Co se týká privatizace, ministr dopravy Dan Ťok podle Lidových novin zvažuje privatizaci nákladního železničního dopravce ČD Cargo. Podle Jana Hamáčka ČSSD s úmyslem privatizace ČD Cargo rozhodně nesouhlasí a bude iniciovat koaliční jednání na toto téma.

Kolem nemocenské v prvních třech dnech nemoci (tzv. karenční doba) stále přetrvávají dohady. Andrej Babiš chce návrh změny zákoníku práce propojit i se zavedením e-neschopenek, s čímž naráží na odpor zejména ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.

Jasno není ani u zálohovaného výživného, tedy doplácení nesplacených alimentů státem. S případným zavedením se počítá nejdříve roku 2020.

Co se týče rodičovského příspěvku, stále se jej nepodařilo navýšit na slíbených 300 000 korun, byť k navýšení o 40 000 korun (na výsledných 260 000 korun) již došlo. Růst rodičovského příspěvku je obsažen v novele zákona o státní sociální podpoře, která byla ministerstvem práce a sociálních věcí 21. září 2018 odeslána do meziresortního připomínkového řízení. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) navrhla (.pdf) zvýšit rodičovský příspěvek na dítě do čtyř let věku na 260 tisíc korun pro rodiče s jedním dítětem, rodiny s dvojčaty a vícerčaty by dále měly nárok na 390 tisíc korun. Maláčová by příspěvky chtěla prosadit od 1. července 2019.

Tato vláda tak sice má ve svém programovém prohlášení priority sociálních demokratů, nicméně současné vládě byla vyslovena důvěra teprve v červenci 2018. Nelze proto reálně očekávat, že by ČSSD mohla svůj program efektivně prosadit.

V pražské politice se Jiří Pospíšil zatím nepohyboval. Poprvé se stal zastupitelem v Plzeňském kraji v roce 2000, podruhé roku 2012, vždy na čtyři roky. Na západě Čech kandidoval vždy také do Poslanecké sněmovny. V Praze nyní podle svých slov kandiduje proto, že je to pro něj výzva, a chce v metropoli napravit současné problémy. „Většinu aktivního života trávím mezi Prahou a Plzní, teď Bruselem. Většina mých osobních aktivit a životní profilace je zde v Praze,“ říká Pospíšil. V březnu sdělil, že už má v Praze trvalé bydliště, nutné pro kandidaturu na primátora.

Situaci ohledně bydlení ve Vídni shrnuje např. tento článek. Dnešní stav bydlení ve Vídni má původ již před druhou světovou válkou, kdy jednou z hlavních priorit tehdy vládnoucích socialistů bylo zajistit široce dostupné bydlení. Město Vídeň vlastní více než čtvrtinu bytů ve Vídni, dalších více než 15 % bytů pak vlastní neziskové organizace či nízkoziskové společnosti.

Město Vídeň i ve spolupráci se spolkovou vládou pak se soukromými investory úzce spolupracuje. Nejdříve město vykoupí pozemky, na kterých mají být vybudovány nové byty. Následně porovnává nabídky investorů podle čtyř kritérií – architektonická kvalita, kvalita prostředí, společenská udržitelnost a ekonomické parametry (například celková cena či výše budoucích nájmů). Vybranému developerovi prodá město pozemky za příznivou cenu a poskytne mu půjčku s výhodnými podmínkami. Sám developer však musí pronajímat polovinu nových bytů nízkopříjmovým obyvatelům.

Sociálně demokratická strana Rakouska (SPÖ) vládne ve Vídni již více než 70 let. Jak ukazuje tabulka, starostové Vídně jsou zástupci sociální demokracie nepřetržitě již od roku 1945.

Zda pak ČSSD tento systém v Česku představila jako první, není jisté. Ve volebním programu pro rok 2018 toto nezmiňuje. Ve volebním programu pro komunální volby v Praze v roce 2014 (.pdf, str. 5, bod II.6.) však prosazuje, aby u velkých projektů bylo 5 % bytů určeno pro potřeby sociálního bydlení, podobný cíl má však ve volebním programu (bod 2.3) pro rok 2014 i hnutí ANO, pod bodem „Bydlení“ je uvedeno:

„podpora výstavbu startovacích bytů pro mladé rodiny, bytů pro sociálně znevýhodněné a handikepované občany a pro seniory mj. stanovením kvóty pro uvedený typ bydlením u velkých developerských projektů“ (sic!, chyby ponechány)

V dřívějších volebních programech ČSSD se podobný cíl buď nevyskytuje, nebo volební programy již nejsou dostupné. Protože hnutí ANO bylo ministerstvem vnitra registrováno až v roce 2012, komunální volby v roce 2014 byly první, jichž se účastnilo. Kdo tedy s podobným řešením přišel v Česku první, není jasné.

Podmínky pro poskytnutí úvěru na modernizaci nebo pořízení obydlí ze Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB) je upraven nařízením vlády č. 136/2018 Sb., účinného od 15. srpna 2018 na základě § 9 zákona č. 211/2000 Sb. Základní informace, podmínky nebo stav programu pro mladé jsou dostupné na stránkách SFRB nebo v již zmíněném nařízení.

Výše poskytovaného úvěru může, dle § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády, pro pořízení obydlí koupí bytu činit nejvýše 1,2 milionu Kč, s tím, že částka takto poskytnutá nesmí přesáhnout 80 % z ceny bytu, ať už ceny sjednané nebo ceny zjištěné. Při nejvyšší možné výši úvěru tak cena bytu nesmí překročit 1,5 milionu Kč.

Podle Sdružení pro architekturu a rozvoj, z.s. je tato částka pro Prahu nedostatečná: "V metropoli se už vyšplhala průměrná cena nového bytu na 94 tisíc korun za metr čtvereční, na byt si může zájemce v rámci Programu pro mladé půjčit 1,2 milionu korun, což by stačilo na 12,7 metrů čtverečních bytu v novostavbě.".

Cenové mapy, které orientačně uváděly ceny nájemného v obcích, plnily ovšem zcela jiný účet. Podle SFRB: "Cílem zveřejňování informací o orientačních cenách nájemného v obcích ČR v mapách nájemného bylo vytvoření co nejlepších podmínek pro přechod z regulovaného nájemného na nájemné neregulované. Tento cíl se podařilo naplnit." V současnosti existuje pouze cenová mapa Asociace realitních kanceláří ČR (pod záložkou "cenové vrstvy" je možné filtrovat ceny nájmů bytů, prodeje bytů a prodeje domů).

Pokud Landovský naznačuje, že by měla vzniknout jiná cenová mapa, je toto ovšem v gesci vlády, která v současném nařízení mapou ani jinak nevyjádřila vůli individualizovat podmínky pro jednotlivé obce. Možností, jak toto učinit, je několik, ale vždy půjde o kompetenci vlády. Landovský ovšem tento záměr předkládá jako jeden ze tří bodů svého řešení bytové situace v Praze, které by mělo realizovat budoucí vedení města.

Ve svém životopisu (.pdf, str. 1) na stránkách pražské ČSSD Jakub Landovský uvádí, že po dosažení doktorátu na Univerzitě Karlově pracoval na univerzitě v Oregonu a zabýval se moderními konflikty o vodní zdroje. Žil tak rok (v letech 2005–2006) mimo Prahu. Do ČSSD pak vstoupil po návratu z USA v roce 2006, kdy zastával post asistenta Jiřího Dienstbiera staršího. Členem strany tak skutečně je téměř 13 let.

Podle údajů Rakouského statistického úřadu bylo ve Vídni k roku 2011 celkem (.pdf) 983 000 bytů, z toho 235 000 bytů vlastnilo přímo město Vídeň. Podíl bytů vlastněných přímo městem tak činí 24 %. Další byty jsou pak ve vlastnictví bytových družstev a dalších společností, ve kterých se město také účastní. Uváděných 30 % tak považujeme za odpovídající podíl.

Aby zájemci byt do nájmu dostali, musí splnit několik podmínek. Mezi ně patří i maximální výše příjmů, která pro domácnost s jednou výdělečnou osobou nesmí přesáhnout 45 510 € ročně, pro domácnost s dvěma výdělečnými osobami pak 67 820 €. Pokud příjmy nájemců tuto výši přesáhnou, nárok na nájem městského bytu jim zanikne.

Dle výroční zprávy DPP (.pdf, str. 89) za rok 2017 jsou celkové náklady Dopravního podniku hlavního města Prahy a.s. cca 15,8 miliard korun. Na straně 90 této zprávy je pak uvedeno, že příjmy z jízdného tvoří přibližně 4,4 miliard korun. Příjmy z přirážek k jízdnému jsou pak cca 290 milionů korun. Celkové příjmy z jízdného včetně přirážek jsou tedy 4,7 miliard korun.

Významným příkladem města s bezplatnou dopravou je od roku 2013 Tallin, hlavní město Estonska, kde je však doprava bezplatná jen pro rezidenty. V České republice existuje bezplatné MHD ve Frýdku-Místku (od roku 2011), v Hořovicích (od roku 2008), ve Valašském Meziříčí (od roku 2017), Strakonicích, Lovosicích a Litoměřicích (od května 2018). Od září 2018 zavedly Říčany systém šesti nových linek bezplatné MHD, zatímco regionální linky Pražské integrované dopravy, které dopravu na území města zajišťovaly dosud, zůstaly beze změny a placené.

Podle projektu Fare Free Public Transport je městská hromadná doprava zdarma ve 135 městech po celém světě, přičemž nejvíce jich najdeme v USA a v Polsku. V České republice jezdí dle projektu zadarmo cestující MHD ve Valašském Meziříčí, Frýdku-Místku a Strakonicích. Od roku 2018 však disponují bezplatnou hromadnou dopravou též Lovosice a Litoměřice, z čehož plyne, že interval počtu měst s MHD zdarma se pohybuje výše, než uvádí Fare Free Public, přičemž přesnou hodnotu nejsme schopni vypočíst.

Již 20. února 2018 schválila (bod 117.) Rada města Brna stanovisko ke Studii proveditelnosti. "Město Brno doporučuje k realizaci variantu A s podmínkou, že bude zahájena příprava realizace SJKD". Rada zároveň doporučila zastupitelstvu města toto stanovisko schválit.

Doporučená Varianta A obecně pracuje s přesunem vlakového nádraží k řece, do místa současné železniční stanice Brno - Dolní nádraží. Zastupitelstvo města Brna tedy na svém jednání dne 27. února 2018 schválilo v hlasování č. 12 stanovisko města ve verzi doporučené Radou města.

Přesun brněnského nádraží k řece podporuje i Jihomoravský kraj. Ve svém jednání 10. července 2018 ho potvrdila také vláda, avšak v jiné variantě než v té, která je upřednostňována městem.