SOCDEM

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, nejsme schopni doložit charakter schůzek představitelů zmíněných 51 zemí s dalajlámou.

Při návštěvě Bratislavy v říjnu 2016 se tibetský duchovní vůdce dalajlama setkal se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. Prezident Kiska několik dní před setkáním s dalajlámou měl čínského velvyslance v SR upozornit, že se bude jednat o soukromé setkání formou oběda. Prezidenta Kisku nicméně za toto setkání kritizoval slovenský předseda vlády Fico. Následovala kritika ze strany tiskového mluvčího čínského ministerstva zahraničí.

„Čína doufá, že příslušné země budou dodržovat politiku jedné Číny a opatrně zacházet s otázkami týkajícími se Tibetu, aby byl zajištěn zdravý vývoj bilaterálních vztahů. Čína se rozhodně staví proti jakýmkoli formám kontaktu mezi činiteli jakékoli země a 14. dalajlamou,“ uvedl čínský tiskový mluvčí.

Slovenský ministr zahraničí Lajčák ujistil jménem slovenské vlády, že slovenská vláda nikdy neměla a ani mít nebude oficiální kontakty s takzvanou tibetskou exilovou vládou či parlamentem.

Setkání prezidenta Kisky s dalajlamou není uvedeno v oficiálním programu na webu prezidenta Slovenské republiky. Andrej Kiska o tom setkání informoval na svém facebookovém profilu.

Na začátku roku 2016 se dalajlama sešel také s prezidentem USA Obamou. Obama dalajlamu uvítal v mapovém salonku Bílého domu, nikoli však v oválné pracovně, která slouží pro oficiální setkání. V mapovém salonku se Obama sešel s dalajlamou i v minulosti, například v roce 2014 a 2010. Tato setkání tedy byla neoficiální.

Ministr kultury české vlády Herman se s dalajlamou sešel oficiálně v sídle ministerstva kultury.

„Bylo to moje rozhodnutí, vláda o tom nejednala a nebyl jsem nikým pověřen. Takové setkání je plně v kompetenci ministra kultury, který má ve svém resortu také církve a náboženské společnosti,“ uvedl ministr Herman.

Nelze ovšem posoudit charakter všech schůzek, které se takto dějí. Výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

Jak uvedl ministr vnitra Chovanec, skutečně se nejedná pouze o Danu Drábovou, ale i o řadu dalších státních úředníků, kteří byli zvoleni do krajských zastupitelstev. Václav Moravec je ve svém pořadu konkrétně jmenoval: „Jedná se konkrétně o náměstkyni pro řízení sekce regionálního rozvoje Kláry Dostálové (ANO), náměstkyně pro řízení sekce veřejné správy Jany Vildumetzové na Ministerstvu vnitra (ANO), náměstka pro řízení sekce vysokého školství pro vědu a výzkum Roberta Plagy na Ministerstvu školství (ANO) a náměstkyně pro mezinárodní vztahy Lenky Juroškové na Ministerstvu financí (ČSSD).“ (OVM, 41:38)

Na stránkách ministerstva vnitra v sekci „Stanoviska“ lze najít „Podmínky kandidatury státních zaměstnanců ve volbách do krajských a obecních zastupitelstev“. Podle těchto podmínek může kdokoliv, kdo splňuje podmínky pasivního volebního práva (může být volen), kandidovat do voleb, a to i v případě, že je ve služebním poměru ke služebnímu úřadu.

V případě, že ve volbách zvítězí a získá mandát zastupitele, dojde k neslučitelnosti s výkonem státní služby. V takovém případě je zaměstnanec povinen přerušit výkon státní služby pozastavením funkce a zařazením zaměstnance mimo výkon státní služby. Po tuto dobu zaměstnanci nepřísluší plat.

„Funkci neuvolněného člena zastupitelstva kraje tak může představený vykonávat pouze za podmínky, že nebude vykonávat státní službu.“ (.pdf, str. 2) Představený musí nejpozději do tří dnů od ustavujícího zasedání zastupitelstva kraje učinit právní úkon směřující k odstoupení z funkce, která je důvodem neslučitelnosti.

Jedním z řešení je podání žádosti o povolení čerpání služebního volna po dobu výkonu mandátu krajského zastupitele. „Pokud představený – člen zastupitelstva kraje nepředloží do 3 měsíců po ustavujícím zasedání příslušnému zastupitelstvu kraje doklad o tom, že důvod neslučitelnosti funkcí pominul (za tento doklad lze považovat rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného či o povolení čerpání neplaceného služebního volna), mandát mu zaniká.“(str. 2)

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože podle podmínek dostupných na stránkách ministerstva vnitra je funkce krajského zastupitele s působením ve státní službě neslučitelná.

Výrok je hodnocen, jako neověřitelný, protože i přes výklad ministerstva vnitra, existuje možnost, že se situace ohledně výkladu bude muset řešit před soudem.

Zákon o volbách do zastupitelstev obcí č.491/2001 sb. neřeší ve své části o volitelnosti institut státní služby. Je tedy opravdu možné, aby paní Drábová byla ve funkci neuvolněné místostarostky obce Pyšely.

Podobně se k místům zastupitelů pro obec či kraj vyjadřuje i zákon č.234/2014 sb. o služební poměru. Ten jen taxativně vymezuje pozice neslučitelné s přijetím do služebního poměru státního zaměstnance v §33. Neřeší tedy již ty osoby, které ve služebním stavu jsou.

Jediným zákonem, který nějakým způsobem hovoří neslučitelností funkcí je zákon o volbách do zastupitelstev krajů č.130/2000 sb.. Ten byl novelizován v dubnu 2016, i když je pasáž o neslučitelnosti stejná jak ve znění z roku 2000, a je tedy otázkou zda mluvit o modernosti zákona v této záležitosti jak tvrdí ministr Chovanec. Ve své novele řeší právo volit §5, neslučitelnost funkcí pak bod 2 tohoto paragrafu:

(2) Funkce člena zastupitelstva kraje je neslučitelná:

• a)s funkcí vykonávanou na ministerstvu, jiném ústředním orgánu státní správy nebo na orgánu státní správy s celostátní působností, obsazovanou volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• b)s funkcí vykonávanou zaměstnancem kraje, zařazeným do krajského úřadu, zaměstnancem obce, zařazeným do obecního úřadu, nebo zaměstnancem jiného než ústředního orgánu státní správy, nejde-li o orgán s celostátní působností, jsou-li tyto funkce obsazovány volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• c)s funkcí statutárního zástupce právnické osoby zřízené nebo založené krajem, anebo v níž má kraj majetkovou účast.

Podstatou současného sporu je právě rozpor mezi zákonem o volbách do zastupitelstev krajů, který slučitelnost funkcí neumožňuje a který by podle stanoviska ministerstva vnitra měl mít přednost před novějším zákonem o státní službě, který slučitelnost státní služby a zastupitele nezakazuje pro osoby, které již ve služebním stavu jsou.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože v současné době existují minimálně dva výklady těchto dvou zakonů, a je pravděpodobné, že se o soulad obou norem bude muset pokusit soud, jak naznačují někteří advokátní experti jako např. Pavel Mates.

Současná vláda byla jmenována 29. ledna 2014. Tomu předcházelo poměrně dlouhé vyjednávání a také výtky prezidenta k personálnímu obsazení budoucí vlády. Dle Ústavy ČR (článek 68) jmenuje prezident předsedu vlády „a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev“. Tedy po jmenování předsedy vlády dostane hlava státu od předsedy návrh na ministry jednotlivých resortů, které prezident jmenuje.

Miloš Zeman vystoupil 10. ledna 2014 před média a ve svém projevu mluvil o výtkách, které má ke jmenování jednotlivých ministrů. Ačkoliv nehovořil o nikom konkrétně, definoval určité obecné poznámky, které k osobám budoucích ministrů má.

Věnoval se nutnosti odborné znalosti či praxe v resortu a oblasti, kterou bude ministr vést. Argumentoval hlavně neexistencí služebního zákona, který zaručuje na ministerstvech státního tajemníka, jenž má s resortem zkušenost. To nesplnil například dnešní ministr obrany Martin Stropnický.

Další výtka byla směřována na způsob, jakým získal budoucí ministr své vzdělání. Zde hovořil zřejmě o ministru vnitra Chovancovi, který zvládl bakalářské studium na plzeňských právech za méně než tři roky. Prezident se také zamýšlel nad případem budoucího ministra, jenž nedostal po vyžádání bezpečnostní prověrku od NBÚ. V tomto případě hovořil o budoucím ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi.

Námitky měl také k jednomu z navrhovaných ministrů, a to kvůli jeho domnělé kandidatuře do Evropského parlamentu - navíc z pozice lídra kandidátky. Ten měl dle slov prezidenta jezdit po předvolebních setkáních a mohl by tím „strádat výkon jeho funkce jako ministra“. Zde mluvil o ministru pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřím Dienstbierovi, který byl právě s možnou kandidaturou spojován. Ten však do Evropského parlamentu nekandidoval a dodejme, že kandidaturu popíral již v této době.

Všechny zmíněné ministry premiér Sobotka přes Zemanovy výtky navrhl a prezident je 29. ledna 2014 jmenoval. Dá se tedy říci, že byli do svých postů dosazeni proti vůli Pražského hradu.

Výrok Zdeňka Škromacha je hodnocen jako zavádějící. Naznačuje totiž, že aktuální růst důchodů, minimální mzdy či prvky podporující rodiny, které prosazuje současná vláda, v minulých vládách se zastoupením KDU-ČSL absentovaly.

Ve skutečnosti od roku 2002, kdy byli lidovci ve vládách sociální demokracie a druhé vládě Mirka Topolánka, důchody stále rostly. Minimální mzda pak opravdu za 2. vlády Mirka Topolánka fakticky nerostla. Co se týče ochrany rodin, jde o poměrně vágní vyjádření, které ve výroku nehodnotíme.

Podle informací Českého statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí docházelo k růstu starobních důchodů každým rokem, jak dokládá tabulka. Nejvíce to bylo v roce 2008, v době tzv. druhé vlády Mirka Topolánka, ve které měla KDU-ČSL celkem 6 ministerstev.

Naopak nejnižší růst důchodů nastal v době pravicové vlády Petra Nečase (2010–2013), v té době ovšem lidovci nebyli vůbec zastoupeni v Poslanecké sněmovně a s tímto „nerůstem“ neměli nic společného.

Oranžová - levicová vláda s účastí KDU-ČSL, modrá - pravicová vláda s účastí KDU-ČSL, červená - vlády bez KDU-ČSL. Zdroj: ČSÚ.

Výše minimální mzdy se podle informací ministerstva práce a sociálních věcí zvyšovala každým rokem až do roku 2007 a k dalšímu nárůstu došlo až v roce 2013. Jak je patrné z grafu, minimální mzda se zvyšovala hlavně za levicových vlád.

Oranžová - levicová vláda s účastí KDU-ČSL, modrá - pravicová vláda s účastí KDU-ČSL, červená - vlády bez KDU-ČSL. Zdroj: MPSV.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podle dostupných dat měl Škromach jako poslanec ve volebním období 2006–2010 účast na hlasování v Poslanecké sněmovně necelých 72 %.

Zdeněk Škromach vykonával funkci poslance ve čtyřech po sobě jdoucích volebních obdobích - v letech 1996–2010. Od roku 2010 je senátorem.

Oficiální statistiky, které by mapovaly účast všech poslanců/senátorů na všech jednáních Senátu nebo PS, se do roku 2013 neprováděly. Ty jsou dostupné až nyní, a to pouze pro Poslaneckou sněmovnu. Statistiky, které mapovaly a mapují účast zákonodárců při hlasováních, sestavuje sdružení KohoVolit.eu na základě dat o hlasováních z obou komor parlamentu.

Toto sdružení nabízí data pro Poslaneckou sněmovnu od roku 2006. Můžeme tedy zjistit, že ve volebním období 2006–2010 se poslanec Zdeněk Škromach účastnil přesně 71,8 % hlasování. Tedy jeho neúčast se blížila skoro 30 %, což neodpovídá jeho prohlášení o téměř úplné docházce.

Dodejme, že sdružení KohoVolit.eu na svém webu uvádí, že docházkou zákonodárce se rozumí podíl hlasování na plénu nebo na schůzích výborů, kterých se zákonodárce aktivně účastnil.

Škromach byl do Poslanecké sněmovny zvolen také v roce 2010 a mandát poslance mu zanikl až po jeho výhře v senátním obvodu Hodonín na podzim stejného roku. V mezidobí se při práci poslance účastnil 76 % hlasování, tedy přibližně čtvrtinu jich vynechal.

Jako senátor je již Škromach v účasti na hlasování skutečně na špičce mezi členy horní komory a jeho účast se blíží i 100 %.

Z dílčích dat zpracovaných sdružením KohoVolit.eu vyplývá, že v období od svého zvolení v roce 2010 do srpna 2012 (ukončení měření) se Škromach účastnil 95 % hlasování v Senátu. Zmíněná data lze dohledat prostřednictvím webu Lidovky.cz. Za rok 2015 pak senátor dosáhl 98% účasti na hlasování.

Pokud tedy vyjdeme z dostupný dat, Škromach je coby senátor skutečně velmi pilný stran účasti na hlasování Senátu. V minulosti během jeho poslanecké kariéry tomu tak ovšem nebylo. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Dne 16. března 2016 byl Senátem ČR schválen senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Iniciátorem byl senátor Škromach a skupina senátorů. V návrhu bylo ohledně zrušení neplacení prvních tří dní nemocenské uvedeno toto:

„V § 192 odstavci 1 větě druhé se zrušuje středník a slova ‚ náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn ‚ se zrušují včetně středníku.“ (senátní tisk, str. 3)

Vláda k danému zákonu 19. dubna 2016 nepřijala stanovisko. Jeho projednávání bylo navrženo na pořad 50. schůze Poslanecké sněmovny 18. října 2016.

Otázkou zůstává možnost úspěchu tohoto návrhu zákona vzhledem k faktu, že sněmovna ve třetím čtení dne 7. září 2016 zamítla poslanecký návrh zákona, který taktéž podobně řešil znovuzavedení proplácení prvních tří dnů nemocenské.

V případě druhého zákona dne 13. května 2015 Senát ČR schválil senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Iniciátorem návrhu byl opět senátor Škromach a skupina senátorů.

Návrh zákona se především zaobírá určením místní příslušnosti exekutorů a jejich kompetencí, například:

„§ 28 Exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný, je zapsán v rejstříku zahájených exekucí a jehož sídlo exekutorského úřadu je v obvodu krajského soudu, ve kterém je exekuční soud povinného. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.“. (senátní tisk, str .3)

Tento návrh byl schválen vládou a jeho projednávání bylo navrženo na pořad 50. schůze Poslanecké sněmovny 18. října 2016.

Výrok hodnotíme jak pravdivý, protože oba návrhy byly schváleny Senátem ČR a v současnosti mají být projednávány Poslaneckou sněmovnou.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, z hlediska maximálního limitu alkoholu v krvi vychází senátní návrh z rakouské úpravy. Česká republika pak s dalšími 2 zeměmi nepovoluje cyklistům žádný alkohol v krvi.

Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 6 (2. bod obecné části důvodové zprávy)) senátního návrhu Zdeňka Škromacha vychází návrh ze zkušenosti dalších evropských zemí, a to konkrétně Spojeného království, ve kterém je alkohol dle důvodové zprávy tolerován i u řidičů motorových vozidel. V Rakousku pak mohou mít cyklisté 0,8 promile alkoholu, tedy stejné množství, jaké je navrhováno (.pdf, str. 3 (2. bod)).

Dle statistiky německého automobilového klubu ADAC z roku 2013 z 19 evropských států žádný alkohol v krvi u cyklistů nepovoluje Česká republika a Slovensko (ke kterým se přidává podle Eurovelo ještě Estonsko). Na opačné straně pak stojí Rakousko a Německo, kde je povoleno 0,8, respektive 1,6 promile alkoholu v krvi.

Ve většině evropských zemí je hranice stanovena buď na 0,5 promile alkoholu, nebo pevně stanovena není. V těchto zemích (mezi které patří i Spojené království) totiž rozhoduje o maximálním limitu alkoholu v krvi subjektivní posouzení policisty a fakt, zdali je cyklista schopen při jízdě kontrolovat svůj bicykl.

Rakouský model se tedy od ostatních evropských modelů (kromě německého) odlišuje svojí tolerancí k vyššímu množství alkoholu v krvi. Na pravdivosti výroku to ale nic nemění.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Senát nemá žádný vliv na rozhodování o výši minimální mzdy, tu určuje Vláda ČR svým nařízením.

Senát jako druhá komora Parlamentu ČR spolurozhoduje o schvalování téměř všech zákonů (kromě zákonů o státním rozpočtu a státním závěrečném účtu). Jeho zamítavé usnesení ale může Poslanecká sněmovna až na několikvýjimek přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. Kromě této kompetence může také Senát jako celek podat návrh zákona.

Výši minimální mzdy stanovuje dle zákoníku práce vláda svým nařízením. Pro rok 2017 to činí (.doc, str. 1 (čl. I odst. 2)) 11 000 Kč. Senát tedy nemá nejmenší vliv na rozhodnutí, které ji stanoví.

Zvýšení důchodů upravuje vláda každoročně svým nařízením, do letošního srpna ale mohla důchody zvýšit maximálně o tolik, kolik činil růst cen a o třetinu růstu mezd. Od letošní novely zákona může vláda zvýšit důchody maximálně o 2,7 %, což bylo schváleno i Senátem. Důchody se od 1. ledna 2017 průměrně zvýší o 308 Kč.

Placení nemocenské se vypočítává z denního vyměřovacího základu (započitatelný příjem za posledních 12 měsíců se dělí počtem započitatelných dnů v tomto období), který se redukuje pomocí 3 redukčních hranic. Výše těchto hranic je obecně stanovena v zákoně a na každý rok ji pak konkrétně vyhlašuje ministerstvo práce a sociálních věcí.

Senát tedy jako jedna ze zákonodárných komor spolurozhoduje o zvyšování důchodů (nyní již pouze v případě, že by se měl jejich růst zvýšit nad hranici 2,7 %) i o změně placení nemocenské. Aby o nich ale mohl senátor Škromach v příštím volebním období hlasovat, musí být navrhnuta novela stávajících zákonů (kterou může navrhnout i Senát). V takovém případě ale může být Senát přesto přehlasován Poslaneckou sněmovnou.

Přitěžující okolnost definuje § 42 trestního zákoníku. Mezi ně nepatří požití omamných či návykových látek. Škromach měl zřejmě na mysli běžněji zavedený obrat, že na cyklistu pod vlivem alkoholu při případné nehodě bude zákon pohlížet „kritičtěji“, než pokud by pod vlivem alkoholu nebyl.

Tento stav reálně existuje. V přestupkovém zákoně upravuje tento postup § 12 odst. 1, jenž při vyměřování výše trestu odkazuje na nutnost přihlédnout ke všem okolnostem, za kterých byl tento čin spáchán. K okolnostem spáchání přihlíží rovněž trestní zákoník při stanovení výměry a druhu trestu, a to konkrétně v § 39 odst. 1, 2.

V debatě se diskutovalo o možnosti, že by cyklista pod vlivem alkoholu (řešil se Škromachův návrh na toleranci 0,8 promile alkoholu) mohl být účastníkem nehody. Reálně si tak lze představit právě skutky na úrovni přestupků, § 30 přestupkového zákona s tímto počítá v písmenech g až i. Zde se hovoří obecně o požití alkoholického nápoje, bez ohledu na zákonem povolenou hranici. Tento zákon by tedy Škromachovým návrhem dotčen nebyl. Ve vztahu k pozemním komunikacím je však klíčovým spíše zvláštní zákon o pozemních komunikacích a § 125c odst. 1 písm. b, který je rovněž předmětem zmíněného návrhu.

V trestním právu, při modelové situaci, kdy opilý cyklista zaviní vážnější nehodu, by pak připadaly v úvahu kvalifikované skutkové podstaty ublížení na zdraví (§ 148 odst. 1 TZ), resp. těžkého ublížení na zdraví (§ 147 odst. 1 TZ). Zde je opravdu užita vyšší trestní sazba odůvodněná porušením zákazu požívání alkoholu obsaženého v zákoně o provozu na pozemních komunikacích. Pokud by zde byla zavedena tolerance, vyšší sazba u těchto trestných činů by se až do výše tolerance rovněž nepoužila.

Hodnocení „zavádějící“ jsme Škromachovu výroku udělili, neboť konzumace alkoholu není přitěžující okolností tak, jak tento termín právo uznává. Zároveň je však pravdou, že k této skutečnosti se může přihlédnout v rámci zhodnocení celkové situace kolem spáchaného přestupku či trestného činu.

Zavádějící je rovněž dojem, že navrhovaná tolerance neovlivní právní kvalifikaci skutku - u trestných činů je použití vyšší trestní sazby vázáno nikoli na samotnou konzumaci alkoholu, ale na porušení zákonné povinnosti. Tedy té, kterou chce Škromachův návrh „rozvolnit“. Vyšší sazby by tak bylo možno užít až nad limit upravené tolerance.