Třeba vidím paní Parkanovou, bývalou ministryni obrany, která, ať svým přímým zaviněním či nepřímým jako ministryně obrany nechala předražit zakázku na letouny CASA o tři čtvrtě miliardy korun z našich veřejných peněz, tak to by se v přímé demokracii nikdy nemohlo stát, aby tato poslankyně ještě seděla v Poslanecké sněmovně a dál brala plat z veřejných peněz.
Výrok Tomia Okamury hodnotíme na základě informací z Poslanecké sněmovny a zpravodajských článků jako zavádějící. Vlasta Parkanová je opravdu v současné době poslankyní (od 29. května 2010) zvolenou za kandidátku TOP 09, kauza ohledně letounů CASA však stále není uzavřena a její role je stále předmětem vyšetřování. Nákup nových armádních dopravních letounů CASA byl podepsán dne 7. května 2009 za bývalé vlády Mirka Topolánka. Česká republika za tyto letouny zaplatila celkem 3,6 miliardy Kč. Na základě vypracovaného znaleckého posudku od firmy American Appraisal měla být zakázka předražena celkem o 658 milionů Kč. Do uvedeného údaje tři čtvrtě miliardy, který uvádí Tomio Okamura, tedy chybí ještě 92 milionů. Podle kritiků této analýzy není možné objektivně cenu této zakázky odhadnout, a to z důvodu neúplných informací (kvůli utajení) a neobvyklosti zakázky. Společnost Omnipol také vyzvala k zveřejnění úplného znění této analýzy. Vlasta Parkanová je, jako bývalá ministryně obrany, v souvislosti s nákupem letadel CASA obviněna z trestných činů " zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku ". Obviněn byl také bývalý šéf resortní sekce vyzbrojování Jiří Staněk. Ačkoliv Poslanecká sněmovna Vlastu Parkanovou dne 11. července 2012 vydala k trestnímu stíhání, nelze na základě tohoto kroku definitivně určit míru přímého či nepřímého zavinění poslankyně Parkanové. Vlasta Parkanová čelí sice obvinění, ale doposud nebyl vydán pravomocný rozsudek a vyšetřování této kauzy není stále u konce. Část výroku s vyjádřením o přímé demokracii pod faktické výroky nespadá, jde o spekulaci senátora Okamury, a není proto součástí našeho hodnocení.
Podívejme se, vždyť většina lidí ani nepovažuje Českou republiku za takové to svoje dítě, které milují.
Ačkoliv není jasné, z jakého faktického podkladu Tomio Okamura vychází, na základě nejnovějších výsledků průzkumu agentury STEM zabývající se dlouhodobým vztahem hrdosti českých občanů k jejich občanství hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Dle informací ze zpravodajského serveru Lidových novin česká národní hrdost roste. Tato zpráva vychází z výsledku průzkumu agentury STEM z 23. listopadu 2012, na základě které je téměř tři čtvrtina Čechů hrdá na své občanství. Graf, uvedený na stránkách iDnes.cz, který znázorňuje vývoj výsledků od března roku 1998 až do dubna roku 2011, sice končí sestupujícími hodnotami, nejnovější data by ale tento trend zvrátila. Jak je patrné z grafu, mezi lety 1998 a 2011 se podíl lidí pyšných na své občanství pohyboval mezi 66 až 85 %, začátkem roku 2012 podíl dokonce klesl na historické minimum 61 %. Na základě nejnovějších výsledků však nejnovější hodnota činí téměř 71 %. Pro doplnění ještě uvádíme informaci ze serveru Lidových novin, že kladný vztah k českému občanství vyjadřují většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé do věku 29 let, kteří jsou zároveň příznivci pravicových stran.
60 % lidí nejde ani k volbám.
Výrok hodnotíme na základě informací z webu volby.cz jako zavádějící, neboť volební účast/resp. neúčast v této výši neplatí pro všechny volby, které se v ČR konají.
Volební účast v prezidentských volbách 2013 byla v 1.kole 61% a ve 2.kole 59%.
Účast ve volbách do do Poslanecké Sněmovny také překračovala ve výroku uvedenou 40% účast.
Volby do PS
1996
1998
2002
2006
2010
Účast v %
76
74
58
64
62
Výjimkou, která potvrzuje výrok Okamury jsou senátní volby a krajské volby, které jsou dlouhodobě typické svou nízkou účastí.
Volby do Senátu
2000
20022004
20082010
2012
1.kolo
35
42
33
2428
39
44342.kolo
30
20
213218
29
2418
Krajské volby
200020042008
40
36
Volby do Evropského parlamentu měly v roce 2004 účast jen 28% a v roce 2009 také 28%. Výrok Tomia Okamury je tedy platný pro volby senátní, krajské a volby do Evropského parlamentu. V případě voleb do PS a prezidentské volby jeho výrok neplatí. Dopouští se tak značné generalizace a jeho výrok je tak hodnocen jako zavádějící.
Samozřejmě já jsem s písemnými návrhy svých zákonů, to znamená zákon o referendu, zákon o povinnosti hospodařit s péčí řádného hospodáře pro ministry a další veřejné činitele, zákon o zákazu hracích automatů, zákon co se týče, novela zákona o exekutorech a podobně. Já jsem písemně obešel vybrané vlivné senátory, a dokonce i poslance v Poslanecké sněmovně a nenašel jsem většinovou podporu.
Výrok označujeme za neověřitelný, a to s ohledem na absenci jiných dostupných zdrojů nežli samotných prohlášení senátora Okamury (dále taktéž např. zde či zde) referujících o jeho činnosti a snaze o získání podpory pro uvedené návrhy. Dohledat nelze rovněž ani jejich zmíněnou písemnou podobu.
Pro mě byl výsledek voleb do Senátu velkým zklamáním v tom, že si lidé navolili Senát opět tak, že většinu má strana dosavadního establishmentu, jejíž členové byli například Stanislav Gross a další, a tím pádem, když má většinu jedna strana v Senátu (..)
Považujeme-li za strany dosavadního (myšleno od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) establishmentu ty, které v posledních 20 letech získaly premiérský post (ČSSD a ODS), nebo i v širším smyslu všechny parlamentní strany s účastí na vládě, pak je Okamurův výrok bezpochyby pravdivý.
I pouze v případě ČSSD, jako strany dosavadního establishmentu, hovoří výsledky senátních voleb z podzimu 2012 jasně. Soutěžilo se o třetinu (27) senátních křesel, z nichž ČSSD získala celkem 13. To znamená, že posílila svůj senátní klub na 45 členů (včetně 5 bez politické příslušnosti) z celkových 81 senátorů a má tak nyní většinu v horní komoře.
Stanislav Gross byl skutečně členem ČSSD a krátce dokonce premiérem.
To je přesně ten ústavní problém, který napadají odborníci i ústavní právníci, že na kandidátech se žádala odpovědnost za platnost údajů na petičních arších, přestože zákon neumožňuje, abychom ty údaje při sběru podpisů kontrolovali.
Senátor Okamura odkazuje k tomu, že kandidáti nemají přístup do základních registrů obyvatel, ve kterých by mohli zkontrolovat údaje poskytnuté občany. Mezi subjekty s přístupem do této evidence, které vyjmenovává např. web Ministerstva vnitra (MV), kandidáti a jejich kampaně nepatří (jde o úřady, občany samotné, nebo zvláštním předpisem oprávněné subjekty). O tom, že nemožnost údaje předem zkontrolovat může umožnit neregistrovaným kandidátům napadnout rozhodnutí MV, napsali např. Marek Antoš pro Respekt, nebo Pavel Uhl pro blog Jiné právo.
Czech pointy jsou na každé vesničce - jsou i na každým nejmenším úřadě.
Ze seznamů oficiálních stránek projektu Czech POINTU vyplývá, že počet těchto poboček se dostal na číslo 6925. Převyšuje tedy počet obcí, který je podle oficiálních informací Českého statistického úřadu 6 250 (tuto informaci nalezneme v odkazované publikaci na straně 136).
Bod, který bych vyzdvihl je, že jsem od začátku říkal, že nebudu podávat odvolání, pakliže to bude odmítnutí na základě falešných lidí s falešnými podpisy. (odvolání proti nezaregistrování MVČR na kandidáta na prezidenta - pozn. Demagog.cz)
23. listopadu řekl Tomio Okamura pro server IHNED: “ Pokud by se potvrdilo, že šlo o falešné podpisy neexistujících lidí, pak se nedá nic dělat, skládám zbraně a je po boji”.
Ovšem při podrobném prostudování odůvodnění jsme zjistili, že mi byly vyškrtnuty podpisy skutečných lidí z masa, krve a kůže a se skutečnými podpisy, kteří neuvedli místo trvalého bydliště.
V Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny (.pdf, 1,9 MB) zveřejněném Ministerstvem vnitra ČR se na straně 49 píše “ V seznamu relevantních záznamů mohl operátor označit záznam za ztotožněný. Pokud byla nalezena tatáž osoba, avšak prokazatelně s jinými údaji, např. jiná adresa nebo adresa v současné době již neaktuální, operátor označil záznam za neztotožněný.” Z toho vyplývá, že pokud byla na archu uvedená jiná adresa, než adresa trvalého bydliště, která je uvedena v Základním registru obyvatel, nemohl být záznam ztotožněn a tedy byl vyřazen. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý
...na archu nebylo napsáno, že máte trvalé bydliště uvádět, bylo tam pouze obec, adresa, č.p.
Vzor (.pdf) petičního archu pro prezidentskou volbu 2013 podle Ministerstva vnitra skutečně neobsahuje pokyn uvést místo trvalého pobytu. Na druhou stranu však ministerstvo ve svých pokynech ke zpracování petičního archu na tuto záležitost jasně upozorňuje.
