STAN

Poslanec Rakušan naráží na vyjádření předsedy Senátu Vystrčila vůči tzv. čínskému dopisu. Jedná se o dokument, který byl objeven mezi jinými dokumenty po smrti předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Kubera plánoval zahraniční návštěvu Tchaj-wanu a tento dokument, který má pouze jednu stranu a je na něm razítko čínské ambasády a razítko podatelny Hradu, před touto návštěvou varuje a zejména varuje před ekonomickými důsledky pro Českou republiku. 

Současný předseda Senátu Vystrčil (ve funkci od 19. února 2020) se vůči tzv. čínskému dopisu pravidelně vyjadřuje a apeluje na to, aby se okolnosti jeho vzniku vysvětlily. Zároveň požaduje výměnu čínského velvyslance.

Pro Interview ČT24 (video, čas 5:35–6:14) 4. května např. předseda Senátu Vystrčil řekl:

„Já ho považuju za nestandardní dopis, který je výhrůžný, nebo zavání vměšováním do vnitřních záležitostí České republiky a říkal jsem jak panu ministrovi Petříčkovi, tak potom na schůzce nejvyšších ústavních činitelů, že si myslím, že bychom na něj měli adekvátně reagovat i v tom smyslu, že jsem říkal, že by bylo asi vhodné, nebo že by bylo vhodné, abychom Čínské lidové republice sdělili, že pokud takovéto dopisy například připravuje čínské velvyslanectví, že není úplně vhodně personálně obsazené.“

O nejasnosti, jak skutečně dlouhý je onen dopis/dokument, na což naráží poslanec Rakušan ve svém výroku, se předseda Vystrčil vyjádřil např. v rozhovoru pro CNN Prima News 19. května:

„Kancelář by také měla říct, jak je dopis dlouhý, zda je to jen ta jedna stránka. Jak s ním bylo nakládáno, proč, kdy a kým byla kopie předána předsedovi Senátu. Kdo a zda se dopisem zabýval a proč na něj nereagoval. Pokud se jím nikdo nezabýval, a tedy neznal jeho obsah, proč byl předán jako podkladový materiál předsedovi Senátu. Byl bych rád, kdybychom se dostali k nějakému rozumnému vysvětlení stavu, ve kterém dnes jsme. Je v zájmu nás obou vysvětlit a odstranit protimluvy okolo čínského dokumentu.“

Další vyjádření v podobném duchu poskytl předseda Vystrčil DVTV (čas 7:15–7:30): „(…) nemožnost získat takové jednoduché informace jako to, jak někam došel někam nějaký dopis a potom následně komu byl předán a jak vlastně vypadal v celku ten originál (…)“

V uvedených citacích není výrok předsedy Vystrčila obsažen v přesně takové podobě, jak jej cituje poslanec Rakušan. Zároveň však je zřejmé, že předseda Senátu má pochybnosti o tom, zda je zveřejněná strana jedinou stranou dokumentu, resp. zda jedna či dvě stránky nechybí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pochybnosti o délce dopisu v minulosti vyjádřil mimo jiné i vedoucí sekretariátu předsedy Senátu Petr Kostka v rozhovoru pro DVTV (čas 8:40–8:52) 30. dubna:

„Já to teda nenazývám dopisem, protože parametry dopisu to úplně nesplňuje nebo my máme možná jen nějaký fragment nějakého dopisu, todleto samotné, co se dostalo k předsedovi Senátu, není dopis (…)“

Pro kontext dodejme, že okolnosti vzniku tohoto dopisu jsou dodnes (28. května 2020) nejasné. Do médií nedávno unikla zpráva o tom, že Bezpečnostní informační služba senátorům potvrdila, že vznik tohoto dopisu byl iniciován Hradem. Hrad se však od jakéhokoliv iniciování distancuje.

Vít Rakušan zde hovoří o pozvání vedoucího Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Vratislava Mynáře na jednání zahraničního výboru kvůli čínskému dopisu (.pdf), který byl adresován právě KPR a který se týkal tehdy plánované cesty Jaroslava Kubery na Tchaj-wan.

V zápisech z jednání zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, jehož členem je i Vít Rakušan, lze nalézt pouze jeden záznam (.pdf, str. 10) o žádosti, aby se Vratislav Mynář na jednání osobně dostavil. Jedná se konkrétně o bod V. v usnesení č. 132 (.pdf, str. 1), které bylo zahraničním výborem přijato 2. dubna.

Hradní kancléř na tuto výzvu skutečně zareagoval odmítavě, jak dokládá dopis (video, čas 33:00), který zaslal 8. dubna předsedovi zahraničního výboru Ondřeji Veselému. V odpovědi Vratislav Mynář například uvádí:

„(…) postup zahraničního výboru je natolik nekorektní, že mě vede k závěru neakceptovat žádost, abych se spolu s ředitelem Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta republiky schůze zahraničního výboru dne 30. dubna 2020 zúčastnil.“ 

Část výroku Víta Rakušana o „arogantním způsobu“ odpovědi Vratislava Mynáře zde pak nehodnotíme, jelikož ji považujeme za hodnotící soud, a nikoliv za faktické tvrzení.

Ze zápisu (.pdf, str. 2) schůze konané 4. března pak vyplývá, že byl na toto jednání pozván ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta ČR Rudolf Jindrák. V usnesení č. 124 (.pdf, str. 2) se nicméně lze dočíst, že Rudolf Jindrák na schůzi přítomný nebyl. Zahraniční výbor také vyjádřil „politování nad neúčastí zástupce zahraničního odboru Kanceláře prezidenta ČR (…), a to i s ohledem na akceptaci omluvy ředitele jmenovaného odboru, a to zejména z důvodu vysvětlení cesty kancléře a poradců prezidenta ČR do Čínské lidové republiky v rozhodném období“.

Připomeňme, že tato cesta (.pdf, str. 2) proběhla v termínu od 25. do 28. února 2020 a z řad pracovníků Kanceláře prezidenta republiky se jí zúčastnil pouze Vratislav Mynář. Ten se tak v době konání schůze dne 4. března nacházel v dvoutýdenní karanténě. Je tedy možné, že se slova Víta Rakušana o „úřednících v karanténě“, vztahují právě k pozvání zástupců KPR na jednání zahraničního výboru na začátku března. Poslanec Rakušan tak v tomto případě možná mylně zaměňuje Rudolfa Jindráka za Vratislava Mynáře.

Před datem rozhovoru, tedy 19. května, se v letošním roce konalo pouze šest schůzí zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. První zasedání proběhlo 6. února a věnovalo se např. situaci ve Venezuele, vystoupil (.pdf) zde také nově jmenovaný velvyslanec v Íránu. Žádné usnesení obsahující pozvánku pro kancléře Mynáře zde nebylo přijato. Druhé zasedání proběhlo 20. února, tedy přesně měsíc po úmrtí Jaroslava Kubery, a věnovalo se „působení cizích mocností na našem území“ (.pdf, str. 2). Protože však bylo toto jednání uzavřené, nebyl z něj pořízen písemný ani zvukový záznam. Nelze tedy dohledat, na čem se zde členové výboru dohodli, koho přesně požádali o účast následujícího jednání dne 4. března a zda například kromě Rudolfa Jindráka nepozvali také Vratislava Mynáře. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok byl uveřejněn Janem Farským 7. dubna 2020 na twitteru:

Směrnice EU nám ukládá zkrátit dobu osobního bankrotu na max. 3 roky a to nejpozději do 7/2021.

Společně s @PiratskaStrana navrhujeme, aby to začalo platit už teď. 
Aby kratší lhůta už pomohla všem, na které dopadne krize. 

Zkrátíme tak poškození společnosti.

— Jan Farský (@JanFar_sky) April 7, 2020

Směrnice EU, kterou Jan Farský ve výroku zmiňuje, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupné restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).

Server epravo.cz ve své analýze směrnice shledává tři hlavní okruhy problematiky, které se směrnice snaží řešit:

• „tzv. rámce preventivní restrukturalizace, které mají být členskými státy vytvořeny, aby posloužily dlužníkům ve finančních obtížích (možno vytvořit paralelu s institutem hrozícího úpadku dle § 3 odst. 5 insolvenčního zákona). Cílem je zabránit jejich úpadku a zajistit jejich životaschopnost pro ekonomiku jako celek“
• „oddlužení podnikatelů v úpadku“
• „zvýšení účinnosti procesů restrukturalizace (u nás by se jednalo o formálně nový institut), insolvence (zvýšení účinnosti není zajisté nikdy na škodu) a oddlužení (směrnice rozlišuje mezi pojmy insolvence a oddlužení, byť v našem prostředí se v případě oddlužení jedná o podmnožinu insolvenční množiny)“

Je však nutné zdůraznit, že směrnice se netýká oddlužení obecně, ale jak vyplývá ze článku na serveru epravo.cz, popřípadě za samotné směrnice, konkrétně čl. 1 odst. 1 písm. b), směrnice řeší pouze podmínky a délku oddlužení podnikatelů. Stran nepodnikatelů je pak pouze v nezávazné části uvedeno, že „by bylo vhodné, aby členské státy ustanovení této směrnice týkající se oddlužení začaly co nejdříve uplatňovat i na spotřebitele“ a směrnice článkem 1 odst. 4 takové rozšíření působnosti umožňuje.

V článku 21 odst. 1 se pak nachází poslancem Farským uváděný údaj o délce oddlužení: „Členské státy zajistí, aby doba, po jejímž uplynutí mohou být podnikatelé v úpadku zcela oddluženi, nebyla delší než tři roky.“

Směrnice má být skutečně transponována do právního řádu místními parlamenty k 17. červenci 2021: „Členské státy přijmou a zveřejní do 17. července 2021 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí“ (článek 34).

V Poslanecké sněmovně předložili 6. dubna 2020 poslanci Jan Farský (STAN) a Lukáš Kolářík (Piráti) toto ustanovení unijní směrnice v rámci písemného pozměňovacího návrhu (.docx) k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (sněmovní tisk 807).

Dovolíme se citovat z odůvodnění pozměňovacího návrhu:

„Smyslem novelizace insolvenčního zákona má být zpřístupnění oddlužení pro větší množství dlužníků a jeho zjednodušení.

Aktuální právní úprava umožňuje využití institutu oddlužení i lidem, kteří jsou sice ochotni dluhy splácet, ale nedosáhnou na současné minimum 30 %. Obsahuje však zásadní problémy, zejména pětiletou lhůtu, která je vyžadována v případě nižšího než 30 % uspokojení pohledávek.(…)

V červenci 2019 vstoupila v platnost Směrnice o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Tato směrnice přináší novinku pro oddlužení podnikatelů, a to konkrétně stanovením maximální lhůty pro oddlužení na 3 roky. Směrnice zároveň umožňuje rozšíření pravidel i na nepodnikatele. Česká republika je povinna směrnici implementovat do 2 let od vstoupení směrnice v platnost, tedy do roku 2021."

Jádro pozměňovacího návrhu je v novelizaci § 412a insolvenčního zákona. Toto ustanovení upravuje podmínky splnění oddlužení obecně, tedy jak pro podnikatele, tak pro nepodnikatele. V současné době přitom oddlužení splní ten, kdo po dobu 5 let řádně plní podmínky oddlužení, přičemž se má za to, že řádně plnil podmínky ten, kdo splatil alespoň 30 % svých dluhů, popř. ten kdo již po 3 letech splatil 60 % svých dluhů. Pozměňovací návrh  (.docx, str. 3) pak spočívá v tom, že dle něj oddlužení splní ten, komu po dobu 3 let nebylo oddlužení splněno popř. ten, kdo splatil veškeré své závazky.

Návrh poslanců Farského a Koláříka pak zkracuje maximální dobu trvání oddlužení z 5 na 3 roky, a to pro všechny dlužníky. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící, neboť zmiňovaná směrnice zkrácení oddlužení požaduje pouze v případě insolvence podnikatelů. Pro nepodnikatele, kterých se pozměňovací návrh také týká, žádné takové pravidlo nestanoví. Směrnice pouze doporučuje a umožňuje toto zkrácení doby oddlužení na nepodnikatele také vztáhnout. To přitom přiznává i poslanec Farský v odůvodnění svého návrhu. 

Dodejme, že přístup k oddlužení je v ČR pro podnikatele omezen §389 insolvenčního zákona a zlepšení podmínek pro oddlužení tak prospěje primárně fyzickým osobám bez dluhů z podnikání, na které se směrnice EU nezaměřuje.

OPRAVA: Výrok byl původně hodnocen jako pravdivý. Na rozpor mezi úpravou oddlužení pro podnikatele a pro ostatní osoby nás upozornil čtenář Martin Košťál.

Pokud by se prokázalo, že příjemce nedodržel či nesplnil podmínky udělení dotace, musejí být udělené prostředky skutečně vymáhány zpět, a to na základě § 14f odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech. Zároveň je i možné neudělit dotaci z důvodů předběžné opatrnosti, na její udělení totiž není právní nárok.

Pravdou také je, že se nejedná o ojedinělý krok. Kromě zastavení dotací firmám rodině ministra Tomana, popřípadě dotací určených Agrofertu, došlo v minulosti k pozastavení dotací např. na IT systém Ministerstva pro místní rozvoj, zřejmě kvůli probíhajícímu vyšetřování pak byly zastaveny i dotace v programu Rybářství nebo k pozastavení dotace Vysoké škole báňské.

České úřady budou zhruba měsíc čekat na překlad, poté budou mít dva měsíce na odpověď. Evropská komise před přijetím rozhodnutí o finančních opravách poskytne předběžné závěry šetření, které sama provedla, členskému státu. Koná tak dle nařízení č. 1303/2013 a nařízení č. 1083/2006, na které se příslušný audit odkazuje (str. 6). Postup uvádí článek 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013: „1. Před přijetím rozhodnutí o finanční opravě zahájí Komise řízení oznámením předběžných závěrů svého šetření členskému státu spolu s výzvou, aby členský stát do dvou měsíců předložil své připomínky.“ Členský stát má také možnost přezkoumáním dokumentace, kterou poskytne Evropská unie, prokázat, že rozsah nesrovnalostí je menší, než komise posoudila. Celý proces se bude odvíjet od pravidel ve článku 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013:

„4. Nepřijme-li členský stát předběžné závěry Komise, pozve ho Komise na slyšení, aby se zaručilo, že jsou k vyvození závěru Komise ohledně uplatnění finanční opravy k dispozici všechny důležité informace a zjištění.“

„6. V zájmu uplatnění finančních oprav přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí do šesti měsíců ode dne slyšení nebo ode dne obdržení dalších informací, pokud členský stát souhlasil s tím, že tyto dodatečné informace po slyšení předloží. Komise vezme v úvahu veškeré informace a připomínky předložené v průběhu řízení. Pokud se slyšení neuskuteční, začíná šestiměsíční lhůta běžet dva měsíce po dni, kdy Komise odeslala pozvánku ke slyšení.“

Na odpovědi budou pracovat úředníci příslušných resortů a bude schválená Národním orgánem pro koordinaci, který „plní roli hlavního partnera vůči EK v oblasti implementace fondů EU v České republice. Informuje EK souhrnně o realizaci programů spolufinancovaných z fondů EU a řeší s ní nastalé problémy a rizika.“

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů platí: „Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.“

Ust. § 4 a násl. tohoto zákona ustanovuje, že veřejný funkcionář nesmí a) podnikat či provozovat jinou samostatně výdělečnou činnost, b) být členem statutárního, řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář. Někteří veřejní funkcionáři pak nesmí např. ani provozovat rozhlasové či televizní vysílání nebo být vydavatelem periodického tisku.

V dokumentu (.pdf, str. 9) Identifikace střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek týkajících se strukturálních opatření definuje Evropská komise střet zájmů: „Při ‚střetu zájmů' dochází ke střetu mezi úkoly ve veřejném zájmu a soukromými zájmy státních úředníků, při němž má státní úředník soukromé zájmy, které by mohly nepatřičně ovlivnit výkon jeho úředních úkolů a povinností. Právní předpisy Evropské unie definují tento pojem pro účely provádění souhrnného rozpočtu EU. Definice se vztahuje na všechny druhy veřejných zakázek financovaných z fondů EU na strukturální opatření a politiku soudržnosti bez ohledu na to, jaká částka je s nimi spjata.“

V dokumentu (.pdf, str. 22) Codes of Conduct and Conflicts of Interest at any governance level of the management of EU funds (Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU) je o střetu zájmů uvedeno následující: „Střet zájmů existuje tam, kde je nestranný a objektivní výkon funkcí osoby nakládající s financemi nebo jiné osoby, jak je uvedeno v odstavci 1, ohrožen z důvodů týkajících se rodinného, emocionálního, politického nebo národního spříznění, hospodářského zájmu nebo jiných sdílených s příjemcem.“ (překlad: Demagog.cz)

Stanislav Polčák ve výroku definuje střet zájmů podobně jako je definován v Zákoně o střetu zájmů a v dokumentu Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU. Podstatou je, že ke střetu zájmů dochází, pokud má veřejný funkcionář v určitém jednání osobní zájem, např. majetkového prospěchu, jako zmiňuje Polčák, Zákon o střetu zájmů i dokument Evropského parlamentu.

Zda je střet zájmů v případě Andreje Babiše naprosto jednoznačný, je pak vyjádření osobního názoru poslance Polčáka, a nebudeme jej tedy hodnotit.

Pro kontext však uveďme, že podle nezávazného návrhu auditní zprávy Evropské komise je Andrej Babiš více než 2 roky ve střetu zájmů, protože je stále v kontaktu se svými firmami. Andrej Babiš své firmy převedl do svěřenských fondů, podle Evropské komise na ně má ale stále vliv a prospěch z jejich hospodaření. Jedním z cílů auditu (str. 6) bylo zjistit, zda existují důkazy o střetu zájmů v procesu přidělování finančních prostředků EU programům nebo odvětvím, které by mohly upřednostňovat operace zavedené společnostmi skupiny Agrofert, a posoudit změny ve struktuře, personálním a pracovním postupu příslušných vnitrostátních orgánů, které by proces přidělování finančních prostředků mohly ovlivnit. Audit se zaměřil na to, zda existuje efektivní rámec, který předchází střetu zájmů.V auditu na straně 65 Evropská komise uvádí, že v období před 9. únorem 2017 se Andrej Babiš zabýval podnikatelskou činností a české úřady nezajistily, aby zavedené řízení a kontrola zabraňovaly situacím, kde by docházelo ke střetu zájmů.

O střetu zájmů pak rozhodoval obecní úřad ve středočeských Černošicích, jeho rozhodnutí však bylo zrušeno nadřízeným krajským úřadem.

V tiskové zprávě společnosti Agrofert je uvedeno následující: „Představenstva společností AGROFERT a SynBiol dnes byla svým dosavadním jediným akcionářem Andrejem Babišem informována o skutečnosti, že všechny akcie společností byly v souladu s novelou zákona o střetu zájmů vloženy do dvou svěřenských fondů. Do fondu AB private trust I, svěřenský fond, bylo vloženo 90 % akcií společnosti AGROFERT a 100 % akcií společnosti SynBiol, přičemž správcem tohoto fondu byl ustanoven Zbyněk Průša. Do fondu AB private trust II, svěřenský fond, bylo vloženo zbylých 10 % akcií společnosti AGROFERT a správcem byl ustanoven Alexej Bílek. Systém dvou fondů byl zvolen jako pojistka a kontrola, neboť v určitých záležitostech se oba správci budou muset dohodnout na společném postupu. Na každý fond bude dohlížet kontrolní orgán, tříčlenná rada protektorů, ve složení Alexej Bílek, Václav Knotek a Monika Babišová u prvního fondu a u druhého fondu ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová.“

Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Podle serveru Hlidacipes.org zastával Zbyněk Průša od roku 1999 post předsedy představenstva a generálního ředitele DEZY, který spadá pod Agrofert, v roce 2014 nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu. Podle stejného zdroje se právník Alexej Bílek s Andrejem Babišem přátelí od roku 1994 a právník Václav Knotek působil v 16 Babišových firmách. Václavu Knotkovi také svěřil plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

Dle návrhu auditní zprávy (str. 19–20) pak Andrej Babiš ovládá svěřenské fondy mimo jiné i kvůli tomu, že svěřenského správce i členy rady protektorů sám zvolil a může je sám odvolat. Protože se však jedná pouze o nezávazný návrh konečné zprávy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V současné době Ústavní soud projednává zákon č. 159/2006 o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2007 Sb. (dále jen "zákon") ve třech případech.

Návrh Miloše Zemana (.pdf str. 1) odkazuje na skutečnost, že podle jeho názoru překračují některá ustanovení zákona rámec čl. 70 Ústavy ČR, který omezuje vykonávaní činnost pro členy vlády tak, aby nedocházelo ke střetům zájmů.

V obou dalších případech stojí za návrhem zrušit části zákona vždy skupina senátorů. Oba návrhy, návrh z 30. července 2018 i návrh z 30. listopadu 2017, byly spojeny ke společnému řízení a jsou projednávány jako jeden návrh. Senátoři v něm upozorňují, že v některých případech je zákonem nastaven příliš přísný metr. Poukazují především na situace, kdy hrozí střet zájmů občanům vykonávající neplacené pozice na komunální úrovni (např. starostové a místostarostové malých obcí), kteří však mají potřebu vedlejších příjmů. Dále senátoři poukazují na případy, kdy má tento zákon nežádoucí vliv na třetí osoby (např. rodinné příslušníky z důvodu společného jmění manželů).

Ze seznamu (.pdf, str. 5) soukromých zájmů ministrů Velké Británie zveřejněného v prosinci 2016 vyplývá, že Theresa May vložila svůj majetek do slepého fondu. Majitel takového fondu nemá nad svým majetkem žádnou kontrolu a neví, jak je s ním nakládáno – tyto pravomoci má pouze nezávislý správce.

Přestože tento krok zamezuje možnému střetu zájmů, není ani toto řešení bezproblémové. Po svěření majetku do slepého trustu už není možné zjistit, jakou hodnotu majetek má. Jakou přesnou hodnotu měl majetek Theresy May před převedením do fondu, není jisté. Odhady mluví o 145 000 librách, ale přesné číslo premiérka nezveřejnila. Člen opozičních labouristů Andrew Gwynne tak proti kroku premiérky protestoval se slovy, že „v situaci, kdy není možné pečlivě prozkoumat finanční poměry premiérky, nemůžeme vědět, jestli v této chvíli nedochází ke střetu zájmů s jejími vládními povinnostmi.‟

Slepý svěřenský fond (thrust), pak spočívá v tom, že svěřenský správce je na zakladateli absolutně nezávislý, má úplnou volnost s nakládání s majetkem. Zakladatel pak o fondu nemá vůbec žádné informace ani možnost, jak svěřenského správce kontrolovat. Odborníci se však neshodnou, zda v Česku lze takový slepý svěřenský fond založit.

Z dalšího pokračování vyjádření europoslance Polčáka vyplývá, že důvody, proč nepovažuje svěřenský fond za skutečně oddělený, jsou především personálního charakteru, konkrétně uvádí: „Je tam prostě ta rada protektorů, která je prostě z rodiny, je tam jeho manželka, jsou tam jeho dvorní právníci, s kterými prostě podniká třicet let.“

Podle § 1453 odst. 1 občanského zákoníku může být svěřenským správcem každý svéprávný člověk. Andrej Babiš tedy mohl jmenovat kohokoliv, i nezávislé osoby. Na tento post však jmenoval své blízké spolupracovníky a přátele. Svěřenským správcem fondu AB private thrust I byl jmenován Zbyněk Průša, který nahradil Andreje Babiše v čele představenstva Agrofertu a ve statutárních orgánech jeho firem se objevuje od roku 1999. Alexej Bílek, se kterým se Andrej Babiš přátelí již 25 let, je pak svěřenským správcem fondu AB private thrust II.

V tzv. radě protektorů, která na činnost svěřenského správce dohlíží, se pak, kromě výše zmíněných (Zbyněk Průša jako člen rady protektorů fondu AB private thrust II a Alexej Bílek jako člen rady protektorů fondu AB private thrust I) objevuje i manželka Andreje Babiše Monika Babišová a právník Václav Knotek, který působil v šestnácti Babišových firmách, a dokonce Andreje Babiše i zastupoval na jednání jeho firem. Zákon přitom ani zde nestanoví žádné podmínky pro osoby vykonávající dohled nad svěřenským správcem. Je tedy pravdou, že Andrej Babiš mohl svěřenské fondy AB private thrust I a AB private thrust II od své osoby více oddělit tím, že by do jednotlivých funkcí dosadil osoby, ke kterým nemá tak úzký vztah.

Andrej Babiš mohl také teoreticky vložit svůj majetek do tzv. slepého trustu.

Podle stránek společnosti Trusty.cz je blind trust (slepý trust) „typ svěřenského fondu, kam klient vloží svůj majetek, aby pro něj byl spravován. Po dobu trvání svěřenského fondu, nebude mít klient nad tímto majetkem kontrolu, ani nebude vědět, jakým způsobem je spravován. Plnou kontrolu nad majetkem v blind trustu bude mít nezávislý správce, který klientovi nebude sdělovat žádné informace o tom, co bylo nakoupeno nebo prodáno. Jakmile klient svou politickou funkci ukončí, svěřenský fond bude ukončen také a veškerý majetek se navrátí přímo klientovi nebo jeho rodině,“ a „Plná kontrola nad správou majetku v blind trustu je v rukou nezávislého správce (většinou jím bude investiční manažer nebo privátní bankéř). Jiná společnost navíc obsadí roli dohlížitele, nahradí tak roli klienta v tom, aby zajišťoval, že majetek bude investován řádně a v souladu s cíli klienta. Dohlížitel zároveň zajišťuje kontrolu jednání správce a má pravomoc jej nahradit, pokud by svou činnost nevykonával dobře.“ V případě vložení svého majetku do slepého trustu by premiér nemohl ovlivňovat spravování svého majetku.

Odborníci oslovení redakcí Aktuálně.cz se však neshodují na tom, zdali je vůbec možné slepý svěřenský fond v Česku založit. „Hrušková se domnívá, že parametry fondu lze nastavit tak, aby jeho definici splňoval. Kolář je však opačného názoru, české zákony podle něj dávají zakladateli právo požadovat po správci předložení vyúčtování, zprávu nebo jinou informaci, což založení slepého fondu vylučuje.“ Zda tedy Andrej Babiš mohl, či nemohl založit svěřenský fond jiným způsobem, již nelze hodnotit.