STAN

Kandidátka do europarlamentu za STAN Danuše Nerudová v kontextu výroku mluví o nedořešeném financování Green Dealu. Podle ní se Evropská unie musí připravit na rozsáhlé investice, které z části budou muset pokrýt nové eurobondy, tedy dluhopisy vydané jménem EU.

Financování Green Dealu

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Evropská komise chce (.pdf, str. 4) do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality. Tyto cíle, které v roce 2020 odsouhlasila Evropská rada, byly později zakomponovány i do evropského právního rámce pro klima. 

Co se týče financování, počítá Evropská komise s několika zdroji. Zaprvé se na investice do klimaticky prospěšných opatření použije nejméně 30 % plánovaného dlouhodobého rozpočtu EU na roky 2021 až 2027. Dalším zdrojem financí dle plánu bude 30 % prostředků z nástroje NextGenerationEU (NGEU), v rámci kterého si členské státy prodejem dluhopisů půjčily na hospodářské oživení po pandemii covidu-19. 

Z dlouhodobého rozpočtu a nástroje NGEU, které dohromady tvoří 1,8 bilionu eur (v cenách roku 2018; .pdf, str. 6), tedy EU na financování zelených investic poskytne jednu třetinu. To je přibližně 540 miliard eur.

Dalším zdrojem příjmů jsou podle unijního plánu výnosy z prodeje emisních povolenek. Finance získané dražbou emisních povolenek v současnosti putují z velké části do rozpočtů členských států, které je od roku 2024 mohou využívat jen pro účely spojené s ochranou klimatu. Menší část nyní směřuje i do Modernizačního a Inovačního fondu, jejichž cílem je urychlit přechod k nízkoemisnímu hospodářství. Od roku 2026 část výnosů z povolenek poputuje do nově vytvořeného Sociálního klimatického fondu. 

Pro období let 2024 až 2030 Evropská komise počítá s tím, že obchodování s emisními povolenkami „může přinést přibližně 220 miliard eur“ (.pdf, str. 10). Dalších 113 miliard eur by podle Komise mohlo v letech 2027–2030 přinést zpoplatnění emisí z vytápění budov a silniční dopravy, které státy EU schválily loni na jaře. 

Splnění klimatických cílů mají podle unijního záměru financovat také přímo jednotlivé členské země a soukromý sektor. EU počítá s prosazením opatření, která firmy, banky a další subjekty motivují k investicím do ekologických a udržitelných projektů. Směrnice Rady EU týkající se daně z přidané hodnoty například umožňuje členským státům uplatňovat snížené sazby na aktivity, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Zároveň státy zavazuje k postupnému ukončení daňového zvýhodnění činností, které na přírodu mají negativní dopad.

Kritika unijního plánu

I přes tyto finanční zdroje zaznívá kritika, že členské státy na financování projektů, které by vedly ke splnění klimatických cílů, nebudou mít peníze. Někteří europoslanci proto navrhují další zadlužení EU formou dluhopisů, přičemž by se tyto peníze podle nizozemského europoslance Base Eickhouta následně investovaly především do energetické infrastruktury. Na chybějící investice upozorňují i čeští politici, např. Piráti chtějí snížit daňovou zátěž pro firmy, které budou investovat do udržitelných odvětví.

Plán financování Zelené dohody ovšem nekritizují jen politici. Evropský účetní dvůr (EÚD) loni v červnu upozorňoval, že dle odhadů je ke splnění unijních klimatických cílů nutné investovat „jeden bilion eur ročně“. Prostředky, které EU plánuje vynaložit z unijních zdrojů, tak dle EÚD zjevně nebudou stačit a většina investic bude muset pocházet ze soukromých zdrojů nebo státních rozpočtů členských zemí. 

EÚD v této spojitosti zmiňoval, že státy EU ve svých národních energetických a klimatických plánech popisují financování příliš vágně a „neposkytují mnoho informací o tom, jak mezeru ve financování zaplnit“. Zástupci Evropského účetního dvora také uvedli, že soukromé investování zpomalují změny v unijních regulacích a prozatím existuje jen málo náznaků, že soukromé investice dosáhnou potřebné výše.

Samotná Evropská komise na začátku letošního dubna napsala, že soukromé investice „dosud nejsou dostatečně mobilizovány“. Právě soukromý sektor má přitom podle ní hrát vedoucí úlohu v investicích, které zajistí uvedení Green Dealu do praxe. 

Závěr

Evropská unie počítá s tím, že splnění unijních klimatických cílů bude vyžadovat financování z několika zdrojů. Část financí podle evropského plánu pokryje víceletý rozpočet EU, prostředky z nástroje NextGenerationEU a také příjmy z prodeje emisních povolenek. Jak ovšem upozorňuje např. Evropský účetní dvůr, tyto zdroje zjevně nebudou stačit, a EU z velké části spoléhá na investice soukromého sektoru. Soukromé investice přitom zatím zajištěny v potřebné výši nejsou, jak uvedla i samotná Evropská komise. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Lídryně hnutí STAN pro volby do Evropského parlamentu (EP) Danuše Nerudová mluví o dluhopisech, které společně vydávají státy Evropské unie (EU). Tvrdí, že během diskuzí o zavedení systému, tedy po vypuknutí pandemie, se proti tomuto návrhu stavěli zástupci euroskeptických stran. Podle ní argumentovali nízkým zájmem investorů o dluhopisy, což se ovšem v praxi neprojevilo.

Eurobondy

O zavedení tzv. „eurobondů“ se diskutovalo už během dluhové krize jižních států EU mezi lety 2009–2013. Systém byl ale nakonec zaveden až během pandemie covidu-19, přičemž cílem bylo pomoci nejvíce zasaženým ekonomikám Unie.

EU v roce 2020 vydala v rámci projektu „Next Generation EU“ společné dluhopisy za celkem 750 miliard eur. Podle podporovatelů této politiky se společnou odpovědností za dluh nejen dostává pomoci státům, které jsou krizí silně zasažené, ale také se zvyšuje pravděpodobnost splacení tohoto dluhu.

Postoj euroskeptických stran

Za hlavní euroskeptické strany jsou v českém stranickém systému považovány ODS, SPD a KSČM (.pdf, str. 29–30). Lídr koalice SPOLU ve volbách do EP a člen ODS Alexandr Vondra v minulosti zavedení eurobond připouštěl za podmínek, že by se jednalo o mimořádnou, nikoliv standardní záležitost a nedošlo by k navýšení evropského rozpočtu ani zavedení daní na celoevropské úrovni. Jeho stranický kolega Jan Zahradil se k návrhu stavěl odmítavě, o zájmu investorů ale nemluvil.

Předseda SPD Tomio Okamura se k návrhu stavěl dlouhodobě kriticky (video), svůj postoj ale obhajoval zejména odporem k dalšímu zadlužování EU, ke vzdálenému datu splatnosti či principu „sdílení“ tohoto dluhu, který by tak dopadl i na Českou republiku. Podobně se vyjadřoval i europoslanec za SPD Ivan David.

Petr Mach, lídr společné kandidátní listiny SPD a Trikolory do eurovoleb, svou kritiku eurobondů opíral o svou domněnku, že emisí společných dluhopisů by došlo k porušení zakládající smlouvy EU, podle které má být rozpočet Unie vyrovnaný.

Z řad zahraničních euroskeptických stran se k tématu vyjadřovali např. zástupci německé krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD). I ti argumentovali neochotou sdílet dluhy dalších členských států. Kriticky se vyjadřoval i předseda italské strany Liga Severu Matteo Salvini. Současná italská premiérka Giorgia Meloni, jejíž strana Bratři Itálie bývá rovněž označována za euroskeptickou, zavedení eurobondů ale naopak vítala.

Kritiku zavedení eurobondů kvůli potenciálně nízkému zájmu investorů se nám mezi vyjádřeními českých ani zahraničních politiků nalézt nepodařilo. Jelikož internetové vyhledávače ani např. databáze Hlídač státu shodu nenalézají, kontaktovali jsme tiskové oddělení hnutí STAN. Odpověď jsme ale ke dni vydání naší analýzy neobdrželi.

Závěr

O eurobondy tedy byl na trhu zájem a čeští i zahraniční euroskeptičtí politici se k jejich zavedení mnohdy vyjadřovali kriticky. Svou kritiku ale odvíjeli od jiných argumentů než které zmiňuje Danuše Nerudová. Většinou poukazovali na to, že by emise dluhopisů mohly vést k převedení odpovědnosti jednoho členského státu na další nebo také k většímu zadlužení EU. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Lídryně hnutí STAN pro volby do Evropského parlamentu (EP) Danuše Nerudová mluví o dluhopisech, které společně vydávají státy Evropské unie (EU). V kontextu výroku tvrdí, že během diskuzí o zavedení systému, tedy po vypuknutí pandemie, se proti tomuto návrhu stavěli zástupci euroskeptických stran. Nakonec však podle ní měli investoři o eurobondy zájem.

Eurobondy

O zavedení tzv. „eurobondů“ se diskutovalo už během dluhové krize jižních států EU mezi lety 2009–2013. Systém byl ale nakonec zaveden až během pandemie covidu‑19, přičemž cílem bylo pomoci nejvíce zasaženým ekonomikám Unie.

EU v roce 2020 oznámila vydat v rámci projektu „Next Generation EU“ společné dluhopisy za celkem 750 miliard eur v cenách z roku 2018. Podle podporovatelů této politiky se společnou odpovědností za dluh nejen dostává pomoci státům, které jsou krizí silně zasažené, ale také se zvyšuje pravděpodobnost splacení tohoto dluhu.

Plán je rozložit celkové vypuštění eurobondů od poloviny roku 2021 do roku 2026. Vydání prvních dluhopisů ve výši 20 miliard euro doprovázel podle agentury Reuters velký zájem –k polovině června 2021 si investoři objednali cenné papíry v celkové hodnotě více než 107 miliard eur. Největší podíl zájemců tvořily investiční společnosti, banky a centrální banky či jiné oficiální instituce. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Vít Rakušan (STAN) mluví o § 8a trestního řádu v souvislosti se dvěma případy ze srpna letošního roku – případu znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni a případu znásilnění v Praze-Hostivaři. 

V prvním případě policie obvinila 18letého muže. Národnost pachatele nezveřejnila, v médiích se ale objevily neoficiální zprávy, že se jedná o mladíka ukrajinské národnosti, což zmiňoval i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). V návaznosti na to policie pouze potvrdila, že se jedná o cizince. V druhém případě policie v polovině srpna obvinila 16letého mladíka. I zde národnost pachatele neuvedla. 

Kvůli nezveřejnění národnosti pachatelů těchto činů kritizovali policii a ministra Rakušana někteří zástupci opozice, například předseda SPD Tomio Okamura nebo poslankyně Margita Balaštíková (ANO), a mimo jiné i bývalý prezident Miloš Zeman (video, čas 6:34). 

Rakušan se poté ale postupu Policie ČR v obou případech zastal, stejně jako v námi ověřované debatě. Argumentuje přitom právě dodržováním § 8a trestního řádu. Ten podle něj říká, že se národnost pachatele trestného činu nezveřejňuje. Zároveň Rakušan dodává, že takový postup policie souvisí s policejní praxí v ČR. 

Co říká legislativa?

Nejprve upřesněme, že při zjišťování totožnosti podezřelých policisté podle zákona o Policii ČR mají právo evidovat mj. jejich „státní příslušnost“, ne přímo jejich „národnost“. Ačkoli se tyto dva termíny do určité míry překrývají, mají mírně odlišný význam – člověk s českou státní příslušností například může být národností Moravan, Slovák, Rom apod. Z kontextu celé diskuze o zmíněných dvou případech ovšem vyplývá, že řečníci dané dva pojmy zjevně zaměňují. V rámci našeho ověření se proto zaměříme na státní příslušnost.

§ 8a trestního řádu upravuje pravidla pro poskytování informací o trestním řízení a osobách, které se ho účastní. Dle tohoto paragrafu musí orgány činné v trestním řízení dbát na to, aby nezveřejnily o těchto zúčastněných osobách údaje, které „přímo nesouvisejí s trestnou činností“. 

Kromě toho paragraf 8a dále také uvádí, že orgány nesmějí v přípravném řízení „zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.“ Pro úplnost doplňme, že přípravné řízení provádí právě policejní složky. Až po této fázi trestního řízení následuje podání obžaloby státním zástupcem a zahájení hlavního líčení, které na rozdíl od přípravného řízení může být veřejné (.pdf). Dodejme také, že ve veřejně dostupných zdrojích se prozatím neobjevily informace o tom, že by v případech znásilnění z Plzně a Prahy už došlo k podání obžaloby.

Vyjádření policie

Pro odůvodnění postupu policie jsme se obrátili na tiskové oddělení Policie ČR. To nás rovněž odkázalo na paragraf § 8a trestního řádu: „Sdělování informací z průběhu trestního řízení je rámováno trestním řádem a jeho § 8a, který explicitně uvádí, že orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Z našeho pohledu je státní příslušnost přesně tím typem údaje, který nesouvisí s trestnou činností (samozřejmě existují výjimky, které se budou ad hoc řešit) a který tím pádem nezveřejňujeme.“ 

Dodejme, že § 8d trestního řádu uvádí výjimky, kdy je tyto informace možné zveřejnit. Mezi ně patří zejména situace, kdy je po osobě vyhlášeno pátrání. Dále ke zveřejnění může dojít, pokud to odůvodňuje veřejný zájem – avšak pouze v případě, že převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby. Také mohou být tyto informace poskytnuty například se souhlasem osoby, které se informace, na něž se vztahuje zákaz zveřejnění, týkají. 

Co se týče postupu policie v minulosti, ke zveřejňování národnosti či státní příslušnosti podezřelých a obviněných standardně nedocházelo. Policie v řadě případů potvrdila, že šlo o cizince, národnost ale běžně neupřesňovala. Z veřejně dostupných zpráv policie vyplývá, že státní příslušnost zmiňovala právě jen v případech, kdy tato informace souvisela s danou trestnou činností. Například v případě, kdy muž obviněný z distribuce drog zajišťoval kontakty s odběrateli v Polsku, policie uvedla, že se jednalo o Poláka. Již okolo roku 2010 policie zveřejňovala národnost také v souvislosti s trestnými činy, ve kterých figurovali kosovští Albánci – v těchto případech se jednalo např. o „gang“ zlodějů či výrobců pervitinu.

Závěr

Vít Rakušan ve výroku mluví o zveřejňování „národnosti“ pachatelů trestných činů. Z kontextu debaty vyplývá, že on i další řečníci tento pojem nepoužívají zcela přesně a zjevně jím označují „státní příslušnost“ podezřelých. 

Zmiňovaný § 8a výslovně neuvádí, že se nesmí zveřejňovat státní příslušnost pachatele. Říká ale, že policie nesmí zveřejňovat o zúčastněných osobách údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Tímto paragrafem svůj postup odůvodňuje i přímo Policie ČR. 

Existují však i případy, kdy policie státní příslušnost zveřejnit může – a to když tato informace přímo souvisí s danou trestnou činností. Jelikož tedy v daném pravidle existují výjimky, hodnotíme výrok Víta Rakušana jako pravdivý s výhradou.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) mluví o případech znásilnění, které byly spáchány v první polovině srpna, a ze kterých jsou podle neoficiálních informací obvinění ukrajinští občané. Rakušan na výroku ilustruje, že rychlá práce policie je podle něj ukázka toho, že se ke každému pachateli přistupuje stejně bez ohledu na jeho národnost.

Znásilnění v Plzni

Osmnáctiletý muž v úterý 8. srpna v nočních hodinách znásilnil a pokusil se zabít o tři roky mladší dívku, která však svou smrt předstírala, čímž si zachránila život. „Dívce svázal ruce, přelepil ústa a znásilnil ji. Následně ji způsobil ještě řezné zranění a vyhrožoval smrtí. Pak dívku zabalil do pytle, shodil ze srázu do lesa a z místa odešel,“ popisuje situaci policie. Uvádí také, že pachatel byl zadržen po „pár hodinách“ pátrání. Policejní prezident Martin Vondrášek později délku pátraní upřesnil, když řekl, že podezřelého muže policisté zadrželi během šesti hodin.

Útočník byl 11. srpna na základě rozhodnutí plzeňského okresního soudu vzat do vazby, přičemž mu podle neoficiálních informací ČTK hrozí až výjimečný trest. V tomto případě policie pouze potvrdila, že pachatelem je cizinec žijící dlouhodobě na území Česka. Jeho národnost nicméně neupřesnila. Primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO) však následně uvedl, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti.

Znásilnění v Praze

Druhým případem je pak znásilnění, ke kterému došlo v noci z 11. na 12. srpna v pražské Hostivaři. V tomto případě policie obvinila šestnáctiletého mladíka, začala po něm pátrat a během několika hodin ho dopadla. Při pátrání byl ze strany policie použit varovný výstřel. Mladík byl o pár dní později vzat do vazby a hrozí mu až pětileté vězení. Pokud by ovšem nebyl mladistvý, mohl by dostat trest až v délce 12 let. I v tomto případě byl podle Vondráška útočník dopaden v horizontu šesti hodin.

Podle neoficiálních informací mělo jít o ukrajinského pachatele, ačkoliv policie jeho národnost opět nepotvrdila. Vzhledem k šíření těchto informací ministr vnitra Rakušan 13. srpna uspořádal tiskovou konferenci, kde zmínil, že chápe nervozitu spojenou s násilnými činy, avšak kriminalita páchaná cizinci na českém území dle něj výrazně nevzrostla.

Shrnutí

Oba pachatelé nedávných znásilnění byli tedy dopadeni během šesti hodin, jak správně uvádí ministr vnitra Rakušan. Zároveň byli vzati do vazby, kde jsou trestně stíháni. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) výrok formuluje v kontextu dvou případů znásilnění, ze kterých byli obviněni dva muži, dle neoficiálních informací ukrajinské národnosti. Rakušan uvádí, že ať takový čin spáchá kdokoli, vždy bude na straně oběti. Dodává, že se hnutí STAN snaží o redefinici znásilnění a rovněž se snaží o pomoc obětem domácího násilí či znásilnění prostřednictvím aktivity Pod svícnem.

Iniciativa Pod Svícnem

Iniciativu Pod svícnem založila poslankyně za hnutí STAN Barbora Urbanová společně s politoložkou Michaelou Studenou v roce 2022. Projekt vznikl se záměrem vzdělávat veřejnost a změnit legislativu v oblasti domácího násilí. Součástí iniciativy je také petice za nový zákon o ochraně obětí domácího násilí. Své cíle pak Pod svícnem popisuje následovně:

• „Vytvoříme jednotnou právní definici domácího násilí, kterou bude respektovat celý systém od soudů po policii.
• Zlepšíme přístup státu k obětem, zejména při opouštění násilné osoby.
• Zajistíme reflexi domácího násilí při rozvodových řízeních a při rozhodování o péči o děti.
• Budeme motivovat zaměstnavatele k tomu, aby poskytovali volno či krátkodobé snížení úvazku pro oběti opouštějící partnera."

Poslankyně Urbanová, spolu s poslankyní Evou Decroix (ODS) a zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou, představila v květnu 2023 návrh zákona o domácím násilí (.docx), který novelizuje několik zákonů souvisejících s potíráním domácího násilí. Tento návrh navrhuje např. definovat domácí násilí v občanském zákoníku (.docx, str. 1–2), a tím tak chápání tohoto pojmu legislativně sjednotit.

Dodejme, že podle výzkumu iniciativy má 20 % Čechů osobní zkušenost s domácím násilím. Pod svícnem v březnu 2023 rovněž založilo sbírku, jejímž cílem bylo pomoci dlouhodobě týrané ženě se dvěma dětmi k lepšímu životu, ve které se vybralo necelých 670 tisíc korun.

Istanbulská úmluva

Hnutí STAN se také stavělo pozitivně k přijetí Istanbulské úmluvy (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí), a to i před tím, než s její ratifikací vyslovila souhlas vláda v červnu letošního roku. V Poslanecké sněmovně se má o ratifikaci úmluvy jednat až na podzim, nicméně hnutí STAN už předem avizovalo, že její zástupci budou hlasovat pro přijetí (stejně jako Piráti a TOP 09). Dodejme, že poslankyně hnutí STAN Lucie Potůčková a Barbora Urbanová v dubnu 2023 ve Sněmovně organizovaly panelovou diskusi na téma „Demýtizace Istanbulské úmluvy“.

Zmiňme, že Česká republika podepsala Istanbulskou úmluvu už v květnu 2016. Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, či takzvané zločiny ze cti a násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se pak státy zavazují mj. k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby odborné pomoci (.pdf, str. 6, 10).

Závěr

Shrňme, že hnutí STAN se prostřednictvím své poslankyně Barbory Urbanové angažuje v iniciativě Pod svícnem, která se snaží o pomoc obětem domácího násilí nebo o změnu legislativy v této oblasti. Výsledkem této snahy je např. návrh zákona o domácím násilí, který novelizuje několik zákonů souvisejících s potíráním domácího násilí. Ministři za STAN rovněž dlouhodobě podporují ratifikaci Istanbulské úmluvy, a lze tedy tvrdit, že se hnutí snaží pomáhat obětem domácího násilí, jak tvrdí Vít Rakušan. Jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) mluví o případech znásilnění, které byly spáchány v první polovině srpna. Moderátorka pořadu zmiňuje, že podle některých kritiků resort vnitra chrání pachatele, jelikož policie ani v jednom případě nezveřejnila národnost obviněných. Rakušan uvádí, že o ochranu pachatelů nemůže jít, protože prvnímu z nich hrozí výjimečný trest a v případě druhého incidentu jde o nezletilého, tudíž vnitro informace ani zveřejnit nesmí.

Znásilnění v Plzni

Osmnáctiletý muž v úterý 8. srpna v nočních hodinách znásilnil a pokusil se zabít o tři roky mladší dívku, která však svou smrt předstírala, čímž si zachránila život. „Dívce svázal ruce, přelepil ústa a znásilnil ji. Následně ji způsobil ještě řezné zranění a vyhrožoval smrtí.  Pak dívku zabalil do pytle, shodil ze srázu do lesa a z místa odešel," popisuje situaci policie. O tři dny později byl útočník na základě rozhodnutí plzeňského okresního soudu vzat do vazby, přičemž mu podle neoficiálních informací ČTK hrozí až výjimečný trest.

V tomto případě policie pouze potvrdila, že pachatelem je cizinec žijící dlouhodobě na území Česka. Jeho národnost nicméně neupřesnila. Primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO) ovšem následně uvedl, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti.

Znásilnění v Praze

Druhým případem je pak znásilnění, ke kterému došlo v noci z 11. na 12. srpna v pražské Hostivaři. V tomto případě policie obvinila šestnáctiletého mladíka, začala po něm pátrat a během několika hodin ho dopadla. Při pátrání byl ze strany policie použit varovný výstřel. Mladík byl o pár dní později vzat do vazby a hrozí mu až pětileté vězení. Pokud by ovšem nebyl mladistvý, mohl by dostat trest až v délce 12 let.

I v tomto případě mělo jít podle neoficiálních informací o ukrajinského pachatele, ačkoliv policie jeho národnost opět nepotvrdila. Vzhledem k šíření těchto informací ministr vnitra Rakušan 13. srpna uspořádal tiskovou konferenci, kde zmínil, že chápe nervozitu spojenou s násilnými činy, avšak kriminalita páchaná cizinci na českém území dle něj výrazně nevzrostla.

Dodejme, že k činům se vyjádřil i prezident Petr Pavel, který varoval před dalším rozdmýcháváním násilí proti určitým národnostním skupinám a zneužíváním strachu k prosazování politických zájmů.

Trestní stíhání mladistvých

Upřesněme, že za mladistvého se považuje osoba, která byla v době spáchání trestného činu či přestupku starší 15 let a zároveň nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Trestní odpovědnost mladistvých pak upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který udává, že „dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na řízení.“ Nesmějí tedy být zveřejňovány například informace obsahující jméno či příjmení mladistvého, či jakékoliv jiné informace, podle kterých by mohl být identifikován.

Závěr

Podle neoficiálních informací tedy pachateli znásilnění v Plzni hrozí výjimečný trest, jak uvádí ministr vnitra Rakušan. U případu znásilnění v Praze pak policie skutečně nemůže zveřejňovat osobní údaje obviněného, jelikož se jedná o mladistvého. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Kauza výroku předsedy hnutí SPD Tomia Okamury pochází z ledna 2018, kdy v rozhovoru pro DVTV řekl, že romský koncentrační tábor v Letech u Písku v době svého fungování nebyl oplocený. Konkrétně prohlásil (video, čas 4:49): „Ten tábor (v Letech, pozn. Demagog.cz) nebyl oplocen, že tam měli volný pohyb ti lidi.“ Odvolával se přitom na citát někdejšího prezidenta Václava Klause a na knihu Akademie věd „Tábor Lety: Fakta a mýty“, ve které toto tvrzení dle Okamury mělo být napsané.

V únoru 2018 se proti tomuto vyjádření vymezil historik Vojtěch Kyncl z Akademie věd, který uvedl, že Tomio Okamura název knihy neuvedl přesně, jelikož jde o publikaci Historikové a kauza Lety z roku 1999. Podle Kyncla byl režim pohybu v táboře v Letech stejný jako např. v Osvětimi a plot, který zde stál, byl později ještě zpevňován a upravován. K samotné knize pak uvedl, že „není pravda, že by práce obsahovala informace vedoucí k závěrům, že tábor v Letech umožňoval volný pohyb či dokonce opouštění oploceného areálu a měl nějaký uvolněný režim“.

Okamurovo vyjádření vyvolalo vlnu nevole, např. Muzeum romské kultury po předsedovi SPD požadovalo veřejnou omluvu. Ředitelka muzea Jana Horváthová a historik Dušan Slačka ve svém vyjádření uvedli: „V období let 1940–1943, tedy od zřízení kárného pracovního tábora až do doby, kdy byl tzv. cikánský tábor srovnán se zemí, byl areál tábora obehnán vysokým dřevěným plotem s ostnatým drátem v jeho horní části a hlídán ozbrojenými strážemi. O tom svědčí nejen dobové písemné prameny a svědectví pamětníků, ale také prameny fotografické.“

Tomio Okamura se za svá slova o neoplocení koncentračního tábora v Letech v únoru 2018 omluvil, zároveň však zopakoval svá tvrzení o volném pohybu: „Omlouvám se za moje nepřesné vyjádření k oplocení tábora v Letech u Písku - podle historiků oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, v plotě byly sice díry, ale pravda, byl tam, i když ho po většinu historie nikdo nehlídal.“ Ve svém vyjádření předseda hnutí SPD citoval výňatky rozhovoru s historikem Janem Ratajem, který v září 2016 zveřejnil server Parlamentní listy. Ratajovy argumenty později vyvrátil historik Muzea romské kultury Dušan Slačka.

Romský tábor v Letech u Písku

Jak v rozhovoru pro Českou televizi zmínil historik Kyncl, tábor v Letech byl od srpna 1942 tzv. romským táborem, což „znamená, že tam bylo soustředěno obyvatelstvo na základě rasových předpokladů. (…) Přišlo sem přes 1300 obyvatel, jak dospělí jedinci, tak děti, kterých bylo několik set, to znamená dostávaly se sem celé rodiny cikánských obyvatel“. Vybíráni byli buďto podle rasové podmínky nebo podle neusedlého způsobu života.

Muzeum romské kultury tábor popisuje jako místo, „kde byly nuceně koncentrovány celé rodiny moravských a českých Romů a Sintů před transportem do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Auschwitz II – Birkenau. Samotné budovy tábora byly po posledním hromadném transportu ještě v roce 1943 srovnány se zemí a vypáleny.  Za dobu své existence (srpen 1942 – srpen 1943) prošlo letským táborem zhruba 1 300 mužů, žen i dětí“. Muzeum také upřesnilo, že v Letech zemřelo 326 lidí, přičemž většinu obětí tvořily děti.

V 70. letech minulého století pak na místě koncentračního tábora vznikl vepřín. V roce 2017 vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) odsouhlasila odkup areálu tohoto vepřína za 450 milionů korun. V prosinci 2022 skončila demolice vepřína a následně byla zahájena výstavba památníku obětem holokaustu, k jehož otevření by mělo dojít během roku 2024.

Závěr

Předseda hnutí SPD a poslanec Tomio Okamura skutečně v minulosti řekl, že koncentrační tábor v Letech nebyl oplocený. Výslovně nezmínil, že se jednalo o „soft koncentrační tábor“ (tedy „měkčí“ či „mírnější“ koncentrační tábor), jak uvádí ministr vnitra Rakušan. Z jeho slov ale vyplývá, že podmínky v Letech považoval za mírné oproti jiným koncentračním táborům. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

K ověření procenta Ukrajinců v populaci nám stačí dva údaje – celkový počet obyvatel Česka a celkový počet Ukrajinců, kteří zde žijí.

Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) k 31. březnu 2023. Dle nich populace Česka od prosince 2021 průběžně roste a na konci letošního března tak republika měla 10 850 620 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince.

Informace o počtu Ukrajinců v Česku lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, které publikuje data za jednotlivé měsíce. Vhodné je zde zdůraznit, že tato statistika započítává kromě uprchlíků i občany Ukrajiny, kteří v Česku žijí dlouhodobě a pobývali zde už před ruskou invazí. Dle těchto dat bylo na konci března 2023 (.xlsx) v ČR celkem 527 268 Ukrajinců (.pdf, str. 1). V celé populaci Česka tak tehdy tvořili 4,9 %. 

Dle nejnovějších dat k 31. červenci 2023 (.xlsx) počet Ukrajinců v Česku ještě narostl, a to na 559 243. Pokud pro výpočet procenta Ukrajinců v ČR použijeme poslední aktuální údaj o počtu všech obyvatel, dostaneme podíl dosahující přibližně 5,15 %. 

Ukrajinci tedy tvoří přibližně 5 % obyvatel České republiky, jak v debatě uváděla moderátorka Terezie Tománková. Ačkoli je pravda, že dle dostupných dat počet Ukrajinců v české populaci mírně přesáhl zmiňovaných 5 %, Vít Rakušan nemá pravdu v tom, že by tento podíl byl narostl až k 5,5 %. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan tímto výrokem reaguje na slova Tomia Okamury ohledně kriminality cizinců. Poslanec Okamura zmínil, že nejvíce přestupků z cizích státních příslušníků v loňském roce spáchali ukrajinští občané. Rakušan na tomto výroku ilustruje, že při takovém nárůstu počtu Ukrajinců žijících v Česku je logické, že „se i v téhle skupině zvyšuje trestná činnost“ a kritizuje tak poslance hnutí SPD. Podle něj jeho vyjadřování nespokojenosti vůči jedné skupině obyvatel může vést k tomu, že lidé proti této skupině použijí násilí.

Na konci roku 2021 české úřady evidovaly 196 875 cizinců s ukrajinským občanstvím (.pdf, str. 6), kteří žili na území Česka (.pdf, str. 1). Těsně před začátkem invaze – na konci ledna 2022 – jich bylo 199 210 (.xlsx), tedy zhruba 200 tisíc.

Letošní data Ministerstva vnitra ukazují, že v České republice žilo k 30. červnu 2023 551 113 ukrajinských státních příslušníků (.pdf, str. 1). Na konci července poté jejich počet ještě dále stoupl na 559 243 (.xlsx).

Zdroje: přehledy Ministerstva vnitra za roky 2021, 2022 (.pdf, str. 38) a 2023

Ministr vnitra Vít Rakušan uvádí dva rozdílné údaje ohledně počtu Ukrajinců v ČR před začátkem války. První číslo, tedy 200 tisíc, po zaokrouhlení odpovídá počtu Ukrajinců, který české úřady evidovaly na konci ledna 2022. Druhé číslo, 220 tisíc, se od skutečného počtu sice mírně liší, stále se ale pohybuje v rámci naší 10% tolerované odchylky. Podobně je tomu i v případě údaje, který byl aktuální v době debaty. K 31. červnu 2023 totiž na českém území žilo asi 559 tisíc ukrajinských občanů. Výrok tak z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.