TOP 09

Výrok označujeme za pravdivý na základě následujících informací.

Z původního znění Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který je ve své původní podobě z roku 2004 dostupný například na stránkách business.center.cz, je patrná jasná úprava vzájemných vztahů mezi Úřady práce a agenturami práce, a je tedy zjevné, že spolupráce, i když v mnohem volnější formě, než jak je tomu po 1. lednu 2012, mezi nimi byla možná i v minulých letech. Konkrétně byla totiž v původní verzi zákona ošetřena pouze možnost, aby práce byla kromě Úřadu práce zprostředkovávána také agenturami. Toto je uvedeno v druhé části Zákona o zaměstnání HLAVA I: § 14, v odstavci 3b:

"Zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem
právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání (dále jen "agentury práce")."

Novelizovaná verze tuto spolupráci od 1. ledna 2012 výrazně prohlubuje, dává agenturám práce nesrovnatelně větší možnosti a zásadně zvyšuje jejich význam, s čímž se pojí mimo jiné například také vznik nového institutu sdíleného zprostředkování zaměstnání (mezi Úřadem práce a agenturami práce) nebo institucionalizované poskytování peněžních příspěvků agenturám práce za zprostředkování zaměstnání, jejichž výše je v tomto zákoně také přesně specifikována.

Přesné částky těchto příspěvků, upravuje konkrétně HLAVA V, § 119a, zákona 435/2004 Sb.(pdf.) o zaměstnanosti:

“Úřad práce má uzavírat s agenturou práce písemnou dohodu, na jejímž základě může agentuře práce poskytnout příspěvek
a) na sdílené zprostředkování zaměstnání ve výši 5 000 Kč na každého uchazeče o zaměstnání, kterému bude agentura práce zprostředkovávat zaměstnání,
b) za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši 1 250 Kč a
c) za setrvání umístěného uchazeče o zaměstnání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně 6 měsíců ve výši 500 Kč.
(4) Za zprostředkování zaměstnání se nepovažuje, pokud agentura práce přijme do pracovněprávního vztahu uchazeče o zaměstnání, kterému zprostředkovává zaměstnání podle této dohody.“

Tento paragraf pak dále upravuje také další práva a povinnosti agentur práce vůči Úřadům práce.

Výrok označujeme za pravdivý na základě následujících informací.

Jak uvedla ve své tiskové zprávě Asociace Pracovních Agentur, o.s. :

Z §66 novely Zákona o zaměstnanosti vyplývá zákaz agenturám práce od 1. ledna 2012 zaměstnávat zdravotně postižené. Slovy zákona jde o zákaz dočasně přidělovat osoby se zdravotním omezením, tedy zdravotně postižené a invalidy. Nyní se tedy budou moci při hledání práce obracet pouze přímo na firmy a podniky, a služeb agentur práce nesmí nadále využívat. A agentury práce jim je nesmí pod pokutou poskytovat.

Viz §66 novely Zákona o zaměstnanosti:

„Zprostředkováním zaměstnání agenturou práce podle § 14 odst. 1 písm. b) se rozumí uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele. Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle zvláštního právního předpisu.
42) Agentura práce nemůže dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta, modrá karta, nebo kterému bylo vydáno povolení k
zaměstnání, anebo je osobou se zdravotním postižením.“

Další podmínky upravující zprostředkování zaměstnání agenturami práce týkajících se i zaměstnávání cizinců pak řeší HLAVA IV novelizovaného zákona 435/2004 Sb..(pdf.), která zpřísňuje podmínky jež musí agentura splnit pro zaměstnávání osob, i podmínky které musí splnit zaměstnávané osoby, a to včetně cizinců.

Portál sociální reforma, který je oficiální platformou Ministerstva práce a sociálních věcí pak v této souvislosti uvedl, že:

"Novela zákona o zaměstnanosti - od ledna 2012 mimo jiné zakazuje agenturám práce dočasně přidělovat takzvaným uživatelům osoby s povolením k práci. V praxi to znamená zákaz zaměstnávání cizinců agenturami."

Na základě výše zmíněných informací proto výrok označujeme za pravdivý.

Tento výrok považujeme za pravdivý.

Existují dva nejvýznamnější druhy metodiky vykazování míry nezaměstnanosti, které jsou dnes využívány v zemích Evropské Unie. Jedná se o metodiku tzv. a) "harmonizované nezaměstnanosti" a b) "registrované nezaměstnanosti" (k jejich charakteristice viz tento dokument (.pdf) vydaný Evropskou komisí).

Ministerstvo práce a sociálních věcí ("česká metodika") používá pro vykazování míry nezaměstnanosti metodiku "registrované nezaměstnanosti", která pracuje s čísly evidovaných nezaměstnaných na úřadech práce. Dle ní nezaměstnanost v ČR k 31. 3. 2012 dosáhla hodnoty 8,9 % (odkaz MPSV ve formátu zip - údaje obsaženy v dokumentu 1. Zpra0312.rtf).

Metodika "harmonizované nezaměstnanosti" využívaná Eurostatem ve zkratce pracuje s těmito charakteristikami: nezaměstnaní jsou osoby od 15 do 74 let, které: 1) jsou bez práce během referenčního týdne (tj. nepracují ani jednu a více hodin jako zaměstnanec či OSVČ); 2) jsou schopni nastoupit do práce během následujících dvou týdnů; 3) aktivně hledali práci v posledních čtyřech měsících nebo již práci našli a nastoupí do ní až za následující tři měsíce. Z tohoto vyplývá, že metodika EU pracuje s odlišnými čísly (nejaktuálnější údaj pro ČR je nezaměstnanost v hodnotě 6,8 %).

Příkladem důvodu, proč se údaje ve vykazovaných metodikách liší je např. fakt, že dle současné legislativní úpravy v ČR (§ 25 odst. 3 písmeno a) Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (.pdf)) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání např. výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy (avšak ne v době pobírání podpory v nezaměstnanosti). Evropská metodika tyto případy neregistruje.

Tento výrok považujeme za pravdivý.

Dle údajů Eurostatu je Česká republika (s hodnotami okolo 6,7 - 6,8 % v tomto roce) v porovnání s ostatními zeměmi sedmadvacítky skutečně na 5.-6. místě (s ohledem na období vykazování a úplnosti dat).

Pro doplnění kontextu ještě podrobněji vysvětlíme metodiku určování výše nezaměstnanosti, která se liší u různých institucí:

Problematika vykazování míry nezaměstnanosti v zemích Evropské unie naráží na dva druhy metodiky, které jsou používány (k jejich charakteristice viz tento dokument (.pdf, ang.)). Eurostat využívá pro vykazování nezaměstnanosti metodiku tzv. "harmonizované nezaměstnanosti". Ta se ve zkratce značí těmito charakteristikami: nezaměstnaní jsou osoby od 15 do 74 let, které 1) jsou bez práce během referenčního týdne (tj. nepracují ani jednu a více hodin jako zaměstnanec či OSVČ); 2) jsou schopni nastoupit do práce během následujících dvou týdnů; 3) aktivně hledali práci v posledních čtyřech měsících nebo již práci našli a nastoupí do ní až za následující tři měsíce (viz dokument výše).

Ministerstvo práce a sociálních věcí používá pro vykazování míry nezaměstnanosti metodiku tzv. "registrované nezaměstnanosti". Ta pracuje s čísly evidovaných nezaměstnaných na úřadech práce. Dle této metodiky nezaměstnanost v ČR k 31. 3. 2012 dosáhla hodnoty 8,9 % (odkaz MPSV ve formátu zip - údaje obsaženy v dokumentu 1. Zpra0312.rtf).

Příkladem důvodu, proč se údaje ve vykazovaných metodikách liší, je např. fakt, že dle současné legislativní úpravy v ČR (§ 25 odst. 3 písmeno a) Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (.pdf)) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání např. výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy (avšak ne v době pobírání podpory v nezaměstnanosti). Evropská metodika tyto případy neregistruje.

Bohužel neexistuje jednotná statistika zemí EU, která by zohledňovala metodiku registrované zaměstnanosti. Její nastavení je však dáno odlišnou legislativní úpravou každé země a tedy neumožňuje komparativní využití zcela bez výhrad. Tento fakt byl i důvodem pro zavedení metodiky harmonizované zaměstnanosti užívané Eurostatem.

Výrok ministra Jaromíra Drábka je pravdivý vzhledem k tomu, že jasně vyjmenoval, které programy má na mysli, a ty opravdu jsou reálně zavedeny - v oblastech tvorby pracovních míst, podpory konkrétních projektů a zaměření se i na regionální problematiku.

V České republice je zaveden Program Start (.pdf), který má prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s. pomáhat se získávám úvěrů pro začínající podnikatele či také s čerpání evropských zdrojů, což má pozitivní vliv na tvorbu pracovních míst. Program Prosperita (.pdf) se pak zabývá mimojiné zřizováním podnikatelských inkubátorů. Oba tyto programy fungují v rámci Operačního programu podnikání a inovace.

Ministerstvo práce a sociální věcí (MPSV) také již od roku 2005 spustilo řadu konkrétních programů, které jsou zacíleny do jednotlivých regionů a mají pomoci zlepši tamní situaci na trhu práce. Tyto programy jsou zaměřeny jak regionálně, tak i na jednotlivé skupiny osob, které mají z reálných důvodů větší problém získat pracovní místo.

Na základě těchto faktů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Evropská unie přesto navrhuje o něco širší portfolio opatření, v rámci kterého má Česká republika stále co zlepšovat. Pro doplnění kontextu celé problematiky nabízíme podrobnější komentář:

18. dubna 2012 vystoupil s prezentací ve Štrasburku Komisař pro zaměstnanost, sociální věci a začlenění László Andor a popsal návrhy Komise pro boj se zvyšující se nezaměstnaností. Celé vystoupení komisaře Andora je zveřejněno (ENG) na stránkách europa.eu.

Po vymezení obecných cílů dokument popisuje hlavní oblasti, ve kterých je shledán největší potenciál růstu ve vztahu k vytvoření nových pracovních míst - jde o zelenou ekonomiku, informační a komunikační technologie a zdravotnický sektor. Např. pouze v oblasti zelené ekonomiky, jak odhaduje EU, je potenciál na vytvoření 20 milionů pracovních míst v rámci EU během 10 let.

Z konkrétních opatření jsou navrhovány např. zvýšení mobility pracovních sil, silný sociální dialog, investice do zvýšení schopností a znalostí jednotlivých občanů nebo zlepšení mobility pracovních sil v rámci celé EU. Co se týče vytváření nových pracovních míst ve výše vyjmenovaných preferovaných sektorech, jednotlivé členské země by měly použít formu pobídek, resp. podporu pro nově začínající firmy.

V České republice je tedy míra realizace následující:

1. Podpora pro nově začínající firmy - tato již v České republice funguje. Je realizována např. prostřednictvím programu START (.pdf), který má za cíl poskytování nejen podpory. Tu realizuje Českomoravská rozvojová a záruční banka, a. s.Forma pobídek pro vznik nových pracovních míst, jak ostatně v této debatě říká sám ministr Drábek, není preferovanou alternativou z jeho strany (" já se rozhodně nepřihlásím k nějaké fiskální podpoře pracovních míst").

2. Investice do zvýšení schopností a znalostí občanů - v České republice jsou nastaveny rekvalifikace, které mají za cíl zvýšení zaměstnatelnosti jednotlivých lidí prostřednictvím zvýšení jejich profesní kvalifikace, resp. získáním schopností nových. K tomuto je zaveden celý projekt Restart.

3. Silný sociální dialog - zde je již porovnání návrhu EU s českými reáliemi poněkud rozporuplné. Vláda Petra Nečase má v současné době na nejvyšší úrovni (tripartita) velké problémy s dohodou mezi sociálními partnery (vláda, odbory, zaměstnavatelé) na konkrétních reformních krocích, kdy často není jasná shoda ani mezi pravicovou vládou a zástupci zaměstnavatelů. V průběhu období vlády Petra Nečase již také došlo k několika významným (co do počtu účastníků) demonstracím ze strany různých odborových sdružení, naposledy v sobotu 21. dubna 2012 (tato demonstrace byla nejmasovější).

Pokud jde o návrhy EU k jednotlivým sektorům, tak v daných oblastech ČR v roce 2011 stagnovala. Ze zmíněných oblastí rostl počet zaměstnanců pouze v rámci "zdravotní a sociální péče", nicméně v IT vývoji a vědecké a technické činnosti zůstaly počty zaměstnaných fakticky nezměněny.

Podpora vědy a inovací je také sporná. I když se např. v roce 2010 zvýšil celkový objem prostředků směřovaný na vědu a výzkum, je třeba dodat, že to bylo díky soukromým zdrojům, vláda naopak část prostředků (z úrovně minulého roku) škrtla.

Výrok ministra Drábka musíme ohodnotit jako neověřitelný. Důvodem je absence konkrétního zdroje, jenž by podpořil nebo vyvrátil jeho tvrzení.

OKsystem, s.r.o., se mj. dlouhodobě zabývá tvorbou informačních systémů pro ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). MPSV od začátku letošního roku změnilo systém výplat sociálních dávek (a tím i dodavatale - bez otevřeného výběrového řízení) a na začátku roku se dostalo do problémů, neboť se řada míst, která měla zmíněnou činnost zajišťovat, dostala do skluzu, byla zahlcena a tudíž byl celý systém velmi zpomalen, někde dokonce i paralyzován.

Ministerstvo samo na tiskovém brífinku 2. a 3. února letošního roku uvádělo, že problémy byly způsobeny také předchozím dodavatelem a provozovatelem systému (tedy OKsystem), což tato firma striktně popřela.

Ředitel společnosti OKsystem Martin Procházka 16. února v rozhovoru pro tyden.cz mj. uvedl, že tato firma disponuje systémy, které jsou již nastaveny na změny přijaté k 1. lednu 2012. V rozhovoru pro MF DNES z 9. února 2012 tvrdí (.jpg) ředitel Procházka, že 90% všech výplat dávek bylo zpracováno prostřednictvím starého systému jeho firmy, které proběhly bez problémů.

Nejsme nicméně schopni (kvůli absenci nezávislého zdroje) rozhodnout, nakolik fungoval starý a nový systém vedle sebe, nakolik se vzájemně podporovaly, a musíme tudíž označit výrok ministra Drábka za neověřitelný.

Výrok ministra Drábka hodnotíme na základě dohledaných informací o OKsystem a rámcové smlouvě s firmou Fujitsu jako pravdivý.

Co se týče firmy Fujitsu, ta již v roce 2008 podepsala s ministerstvem vnitra rámcovou smlouvu, díky níž mělo být možné "uzavřít konkrétní prováděcí smlouvy na nákup jednotlivých licencí a služeb pro subjekty veřejné správy".

MPSV podepsalo s firmou Fujitsu v roce 2011 konkrétní smlouvu (s 6 dodatky), a tak firma získala na starost zprovoznění a správu systémů v oblasti agend ministerstva a jemu podřízených subjektů od ledna 2012.Samotná smlouva je i přes zmíněné nejasnosti platná a jednotlivé složky státní správy získávají potřebné licence na software právě prostřednictvím firmy Fujitsu, což (jak samo ministerstvo tvrdí) je rozhodnutím vlády krok, který mají podstoupit jednotlivé státní orgány z důvodu, " aby systémy státní správy byly vzájemně kompatibilní".

OKsystem, s.r.o., pak skutečně zpracovává systém (.pdf) vyplácení dávek státní sociální podpory a to v systému OKdávky. Funguje od října 1995, tedy necelých 17 let. Mimo tento systém pro vyplácení dávek státní sociální podpory vytvořil OKsystem informační systém OKpráce a také informační systém OKnouze/OKslužby, které jsou také nastaveny na podporu správy systému sociální pomoci v České republice.

Je tedy pravda, že OKsystem spravuje státní sociální podporu. S firmou Fujitsu je podepsaná platná smlouva na zajištění potřebných systémů v oblasti agend, které MPSV využívá.

Jde o novelu soudního řádu správního, kterou skutečně připravuje ministerstvo spravedlnosti.

Jak upozornil ombudsman v březnu letošního roku, od 1.ledna 2012 rozhodnutí Úřadu práce přezkoumává pouze Městský soud v Praze. Je to výsledek reorganizace (zákonem o Úřadu práce, .pdf), kdy se původní úřady staly pouze krajskými pobočkami, působícími v rámci jednoho Úřadu práce se sídlem v Praze.

Tato změna přitom přichází krátce poté, co byla vydána novela (popisuje ji např. portál Právní rádce) soudního řádu správního, která měla mj. Městskému soudu v Praze výrazně ulehčit. Podle tiskové zprávy ministerstva spravedlnosti (MS) je nicméně připravena další novela, která by měla rozhodování ve sporech s Úřadem práce přenést na soudy příslušné podle sídla poboček.

Samotná změna, která rozhodování přenesla na Městský soud v Praze (zákon o Úřadu práce), není tedy kompetenčně věcí MS. Václav Moravec se ale ministra ptal na to, kdy bude novelizován zákon, a tato novela skutečně pod resort spravedlnosti spadá.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Program Holešovské výzvy nevyzývá ke svržení demokracie jako takové, ale postupy, kterými chce dosáhnout svých cílu, za demokratické označit nejde. Podrobnější analýzu problematiky přinášíme níže.

A) Holešovská výzva je zaměřena na bezprostřední cíle vedoucí k odstranění současných politických a úřednických reprezentantů (dle webových stránek Holešovské výzvy ) :

"Chceme dosáhnout demise vlády, prezidenta, výměny zkorumpovaných politiků, ale i státních zástupců, soudců, vedení policie, manažerů státních podniků, atd."

Holešovská výzva zpochybňuje legitimitu většiny volených i jmenovaných zástupců demokratických institucí. Neargumentuje však proti existenci institucí jako takových, nýbrž útočí proti osobám, které dané funkce v institucích zastávají, a žádá jejich okamžitou demisi. Nespecifikuje ale, kdo všechno by měl kromě vyjmenovaných podat demisi.

"Z vedení státu je nutno co nejdříve odstranit ty politiky, kteří mají největší podíl zodpovědnosti za výprodej národního bohatství a na úpadku našeho národa. /Asi bude nutno vyměnit 95 % z nich/."

V prohlášení mluvčího Holešovské výzvy Slávka Popelky najdeme jednoznačně nedemokratické principy jako je okamžité odstranění velké většiny politiků i nepolitických státních úředníků z důvodu vysoké míry korupce a rozprodání státního majetku "cizincům", což nejvíce ohrožuje demokracii v ČR. Jako problematické lze však vnímat, že k odstranění zkorumpovaných lidí chce dojít nedemokratickými prostředky, nerespektuje ústavní a zákonné předpisy.

B) Proces, který by měl následovat po splnění demise či abdikace většiny reprezentantů státní moci, je formulován vágně už od počátku.

"Bude nezbytné provést i některé další kroky, které budou v našich textech popsány později." (viz. web)

Holešovská výzva nezmiňuje, co je pro stabilizaci demokracie nutné udělat posléze, s výjimkou několika základních bodů, které nejsou blíže specifikovány. (viz. web)

"- po demisi vlády ustavit nepolitickou vládu z osobností těšících se všeobecné důvěře; změnit volební systém, omezit moc politických stran, uzákonit referendum; po abdikaci V. Klause si zvolit přímou volbou prezidenta z kandidátů navržených lidmi, ne stranickými sekretariáty; na základě široké diskuze s veřejností zahájit nápravu všech oblastí našeho života"

Dle Miroslava Kalouska je Holešovská výzva "útokem na rozvrat všech demokratických institucí."Návrhy v období po obsazení postů z řad "široce respektovananých osobností"blíže nespecifikují následný postup, ale odvolávají se na širokou diskuzi s veřejností.

C) Otázka přímé demokracie bývá v televizních vystoupeních a na demonstracích prezentována jako jeden z hlavních úkolů Holešovské výzvy.

Přímá forma demokracie je standardním prvkem mnoha právních řádů demokratických i nedemokratických zemích. K jeho použití však dochází velmi zřídka s výjimkou Švýcarska, kde je však použití referenda ovlivněno historickým vývojem a celkovým nastavením politického systému. K referendu se přistupuje především v otázkách změn ústavy, příp. ústavních zákonů, či v případě ratifikace mezinárodních smluv, které významně pozměňují dosavadní právní řády.

V současném systému velkých národních států s milionovými počty obyvatel se prvky přímé demokracie dále využívají především na místní úrovni především z důvodu úspornosti a efektivnosti. Zastupitelská demokracie je v teoretické rovině i v praxi chápána jako efektivnější a méně nákladná.

Je zřejmé, že Miroslav Kalousek upozorňuje na historické analogie, kdy se proklamované navrácení moci zpátky lidu zvrhlo v nejhorší diktatury světa. V případě Holešovské výzvy je však obtížné definovat, zda stojí proti základům demokracie či nikoliv, a zda se chystá po případném rozmontování současného systému uchýlit k diktátorským praktikám, neboť v prohlášení představitelů se objevují nejasné a především krátkodobé cíle. Po splnění těchto cílů se objevují požadavky demokratizovat současný systém za použití prvků přímé demokracie, neobjevuje se však, kdo by měl nově nastolený systém reprezentovat.

Výrok je tak označen jako neověřitelný, neboť Holešovská výzva volá po větší demokratizaci českého politického a společenského systému, nevyjadřuje však způsoby, jak by k tomuto mělo dojít.

Výrok ministra financí Kalouska byl na základě údajů Českého statistického úřadu a Ministerstva financí ČR označen za pravdivý.

Český statistický úřad (ČSÚ) uvádí dvě různé statistiky růstu HDP. V první z nich je uvedeno následující.

Rok2006Růst HDP v %6,4

Údaje ze statistiky druhé poté uvádějí toto:

Rok2006Růst HDP v %7,0

Jelikož si ministr nevylepšuje svoji pozici a uvádí nižší číslo růstu, než jaké ve skutečnosti bylo, považujeme tuto část výroku za pravdivou.

Plánovaný strukturální rozpočtový deficit byl v roce 2006 74 miliard. Fakticky však dosáhl čísel jiných.

Ministerstvo financí ČR uvádí číslo -97,3 miliardy.

(pro zdroj z ministerstva je nutné na tamějších stránkách zadat do vyhledávače "Stát v roce 2006 podle předběžných výsledků hospodařil se schodkem 97,3 miliardy Kč")

Tento údaj byl také potvrzen na základě údajů ze stránek Evropské unie. Vynásobením hodnoty deficitu pro rok 2006 v procentech HDP, tedy -2,9%, a hodnot HDP v miliardách, tedy 3352,6, dojdeme taktéž k číslu 97 miliard Kč.