Výrok hejtmana Novotného hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací Českého rozhlasu z května letošního roku.

Český rozhlas 22. května 2012 informoval v příspěvku Chyby v čerpání fondů EU mohou Karlovarský kraj stát o tom, že audit firmy Deloitte popsal výši sankcí za špatné čerpání na úrovni necelé miliardy Kč. Ministerstvo financí pak odhadlo tyto sankce na 33 milionů Kč. Skutečná výše sankcí je však otázkou budoucnosti.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě daňových zákonů a informací z médií.

Pohonné hmoty jsou zdaněny nejen DPH, ale také zvláštní spotřební daní. V rámci DPH spadají do základní sazby (20 %) a spotřební daň je pevně stanovena (nezávisle na ceně) na 12,84 Kč na litr za benzín a 10,95 Kč na litr u nafty. Uvádíme průměrné ceny k 2. 9.: 38 Kč/litr za benzín a 37,24/litr za naftu.

Jednoduchými výpočty tedy můžeme dojít k orientačnímu procentnímu zdanění pohonných hmot:

DPH benzín - 7,6

spotřební daň benzín - 12,84

celkem daně - 20,44

procento daně z ceny - 53,8 %

DPH nafta - 7,448

spotřební daň nafta - 10,95

celkem daně - 18,398

procento daně z ceny - 49,4 %

Zdanění práce je přitom 42,5 %, což je nižší zdanění, než současné zdanění jak u benzínu, tak nafty.

Tento výrok je nepravdivý.

Zmiňovaný institut je upraven v Článku 71 Ústavy České republiky (vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry).

K využití této možnosti v průběhu mandátu vlády došlo např. v roce 1997, kdy o vyslovení důvěry vládě požádal její předseda Václav Klaus, či v roce 2003, kdy se k obdobnému kroku odhodlal tehdejší premiér Vladimír Špidla.

Výrok Jiřího Běhounka je na základě dohledaných informací z Regionálního operačního programu Jihovýchod hodnocen jako nepravdivý.

Kraje v České republice mají ve správě silnice II. a III. třídy. Evropské investice do projektů, které jsou spojeny právě se silnicemi II. a III. třídy v rámci Regionálního operačního programu Jihovýchod (Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina), jsou značeny jako program podpory 1.1 (.pdf - str. 4) .

Podle informací z ROP Jihovýchod (.pdf) bylo k 3. červenci 2012 proplaceno z EU celkem 4,54 mld. Tato částka je tedy o půl miliardy nižší, než Jiří Běhounek uvádí. Navíc je tahle částka platná pro celý ROP Jihovýchod, tedy nejen pro Kraj Vysočina, ale také pro Jihomoravský kraj. Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Text novelizovaného zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu doslovně o nutnosti předem nahlášené kontroly nemluví. S ohledem na to, že byl výrok Jeronýma Tejce vysloven při debatě o otázce novele zákona o NKÚ, je potřeba jeho výrok označit za nepravdivý.

Pro přehlednost přikládáme návrh právní úpravy (ve kterém nikde nenajdeme hlášené kontroly) :" Navrhovaná působnost Nejvyššího kontrolního úřadu reaguje na trend směřující k širšímu rozsahu pravomocí nejvyšších kontrolních institucí, vyjádřený v nově koncipovaném znění čl. 97 odst. 1 Ústavy. V souladu s ním je navrženo podřídit pod kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i hospodaření územních samosprávných celků s jejich majetkem, včetně finančních prostředků, které jsou součástí jejich rozpočtu. Uvedená kontrola však nebude v žádném případě znamenat zásah do ústavně zaručeného principu samostatnosti výkonu územní samosprávy, neboť na základě výstupů z této kontroly nebude Nejvyšší kontrolní úřad ukládat kontrolovaným subjektům opatření jakkoliv zasahující do jejich činnosti. Navíc je kontrola omezena pouze na kontrolu zákonnosti. Dále se navrhuje rozšířit kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i na další právnické osoby, které by mohly podléhat jeho kontrolní činnosti za předpokladu, že mají veřejnoprávní povahu a že tak stanoví zákon.

Kontrolu v zákonem stanoveném rozsahu může Nejvyšší kontrolní úřad vykonávat jak u organizačních složek státu, tak u právnických nebo fyzických osob. "

A zvláštní úpravy vztahující se k jednotlivým bodům novely: " K bodu 1 (§ 3)Ustanovení odstavce 1 nově vymezuje v návaznosti na novou úpravu čl. 97 odst. 1 Ústavy působnost Nejvyššího kontrolního úřadu tak, že rozšiřuje jeho kontrolní pravomoc na územní samosprávné celky, jejichž hospodaření v samostatné působnosti bude přezkoumávat pouze z pohledu zákonnosti, a také na další právnické osoby veřejnoprávní povahy, které taxativně vyjmenovává, neboť i ony hospodaří s veřejnými prostředky ve značném rozsahu. Tato změna vychází především z potřeby ve větší míře usměrnit nakládání s těmito prostředky tak, aby v zájmu stabilizace veřejných rozpočtů nedocházelo k jejich vynakládání v rozporu se zákony, resp. ve stanovených případech k nehospodárnému nebo neúčelnému nakládání s nimi.

Bližší vymezení okruhů kontroly uvedené v odstavci 2 vychází z dosud platné úpravy, aby bylo zřejmé, že při rozšíření kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k územním samosprávným celkům, jak výše uvedeno, se rozsah dosud kontrolovaných oblastí novou úpravou nezužuje.

Z dikce navrhovaného § 3 a z povahy navrhované působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu logicky vyplývá, že kromě právnických osob, resp. organizačních složek státu (včetně státních vysokých škol, které na rozdíl od veřejných vysokých škol nejsou právnickými osobami), budou kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu i nadále podléhat i fyzické osoby, jsou-li splněny pro takový postup podmínky stanovené zákonem.

K bodu 2 (§ 4 odst. 2 a 3)

Ustanovení odstavce 2 upravuje výjimku z obecné zásady stanovené ve stávajícím § 4 odst. 1, dle níž Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje kontrolované činnosti z hlediska souladu s právními předpisy a kontroluje také, zda jsou prováděny účelně a hospodárně. Ve vztahu k územním samosprávným celkům, jakož i k dobrovolným svazkům obcí, je do navrženého ustanovení odstavce 2 promítnuta zásada čl. 101 odst. 4 Ústavy, dle níž může stát zasahovat do jejich činnosti pouze v případě, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.

Výjimka v odstavci 3 ve vztahu k České národní bance je odůvodněna jejím specifickým postavením, které je dáno její působností jako centrální banky státu, soukromoprávního subjektu podnikajícího v oblasti bankovnictví a správního orgánu pro oblast dohledu nad finančním trhem. Na postavení České národní banky jako centrální banky státu jsou kladeny právem Evropské unie určité požadavky, a to zejména požadavek její nezávislosti na státní moci. Současně Česká národní banka při svém působení v oblasti bankovnictví podléhá zákonné regulaci této činnosti, kde je jedním ze stěžejních požadavků provádění této činnosti povinnost dodržovat bankovní tajemství. Vzhledem k uvedenému, jakož i k vyloučení kolize kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu s výše uvedenými požadavky na činnost České národní banky je navrženo omezení rozsahu této kontroly. Pokud jde o veřejné vysoké školy, je zde respektována jejich akademická nezávislost. "

Francouzká ústava potvrzuje, že francouzský prezident potřebuje k udělení milosti kontrasignaci.

Podle francouzské Ústavy, platné od 8.října 1958, skutečně prezidentskou milost kontrasignuje předseda vlády a ministr spravedlnosti. Je to jedna z oblastí, ve kterých je vyžadována účast dalšího prvku výkonné moci. Přesněji tuto právní úpravu můžeme dohledat v Hlavě II. článku 17, který stanovuje, že prezident rozhoduje o milostech. V článku 19 je pak zmíněna nutnost kontrasignace pro toto rozhodnutí.

Evropská centrální banka (dále "ECB") v zimě ve dvou vlnách poskytla dohromady jeden bilion a 19 miliard euro (podrobněji viz. jiný výrok), což dle tehdejších kurzů koruny k euro, které uvádí Česká národní banka, znamená 25 bilionů 715 miliard korun.

Některé zdroje (ang.) hovoří o tom, že prostředky, které banky dostaly v první vlně úvěrů od ECB (kolem 489 miliard euro), pravděpodobně znovu uložily u ECB. Podobnou informaci uvádí také ve své předběžné zprávě (.pdf, ang.) z dubna 2012 Generální ředitelství pro vnitřní politiky Evropské unie. Zpráva má za cíl zhodnotit efekty obou poskytnutých úvěrů (viz. str. 7-12). Dokument konstatuje, že poskytnuté prostředky nebyly zřejmě v převážné míře vynaloženy na nákup dluhopisů zadlužených zemí, na poskytnutí půjček malým a středním podnikům (na reálnou ekonomiku) nebo využity na obchodování na mezibankovním trhu, ale s největší pravděpodobností byly uloženy u ECB (viz. graf č. 6).

Pod pojmem deriváty (ang.) se rozumí finanční instrumenty, které odvozují (derivují) svou hodnotu od jiných faktorů. Nejčastěji se mluví o opcích a tzv. futures, které zakladají majitelovi právo (ne povinnost) provést v budoucnu operaci.

Dle předložených dokumentů se zdá, že banky dodatečnou likviditu skutečně nepoužili na podporu reální ekonomiky, tak jako to tvrdí Zaorálek. Pravdou však je, že velkou část těchto prostředků uložili zpětně u ECF, což nelze považovat za "deriváty nebo podobné finanční produkty". Výrok je tudíž zavádějící.

Jiří Pospíšil se mýlí, neboť v době jeho působení na ministerstvu spravedlnosti uteklo z českých věznic celkem 5 lidí a dalších 11 odešlo z nestřežených vězeňských zařízení. Jeho výrok je tím pádem nepravdivý.

Výrok Jiřího Pospíšila vztahujeme na roky, kdy byl členem vlády - tedy na 1. a 2. vládu Mirka Topolánka a vládu Petra Nečase. V tomto období podle informací z Vězeňské služby (.pdf - str. 116) uteklo z českých střežených věznic celkem 5 odsouzených (2006 - 1; 2008 - 3; 2010 - 1) a z nestřežených věznic odešlo v tomto čase celkem 11 osob.

Výrok ministra Pospíšila je tudíž nepravdivý, neboť za jeho působení v pozici ministra spravedlnosti uteklo z českých věznic 5 lidí a z nestřežených věznic odešlo dalších 11 osob.

Dle aktuální publikace výsledků zdravotnických účtů, které pravidelně vydává ČSÚ, vynaložily v roce 2010 domácnosti na zdraví 41 867 mil. korun. Soukromý sektor celkem vynaložil 45 754 mil. korun. Do soukromého sektoru systém zdravotnických účtů řadí soukromé pojištění osob, domácnosti, neziskové organizace a korporace.

Pokud se podíváme konkrétně na výdaje domácností na zdraví (viz. kapitola 4 výše zmiňovaného dokumentu), největší podíl výdajů tvoří výdaje na léky (20 341 mil. korun, z toho 8 605 mil. korun na předepsané léky, 11 077 mil. korun na volně prodejné léky a zbylých 659 mil. korun na ostatní léky) a na léčebnou péči (12 923 mil. korun, z toho 6 907 mil. korun na stomatologickou péči). Další důležitou položkou jsou prostředky zdravotnické techniky (5 662 mil. korun, z toho 4 361 mil. korun na brýle). Nejnižší položkou jsou výdaje na rehabilitační péči (celkem 2 941 tis. korun).

Budeme-li mezi potřebné výdaje řadit předepsané léky, stomatologickou péči a brýle, dostáváme se na částku 19 873 mil. korun, která tvoří 43,4 % celkových přímých výdajů domácností, čili skutečně méně nežli polovinu. Bohužel, detailnější rozpis výdajů domácností nelze dohledat, proto není jasné, zda jde skutečně více než polovina přímých plateb domácností do oblastí, o kterých hovoří ministr Heger. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je zavádějící, protože prováděcí předpisy zákona o zdravotní péči sice stanovují standardy hodnocení kvality péče pacienty v případě lůžkových zařízení, nikoli ale pro všechny druhy lékařské péče obecně.

David Rath v tomto případě se vší pravděpodobností hovoří o zákonu č. 372/2011 Sb. (.pdf), o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Ten v 9. části o hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb stanovuje, že minimální hodnotící standardy kvality a bezpečí pro jednotlivé formy zdravotní péče stanoví prováděcí předpis.

Tyto standardy jsou pak ovšem definovány pouze v prováděcím předpisu č. 102/2012 Sb. (.pdf), o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče. Vyhláška jako jeden ze svých standardů stanovuje "sledování a vyhodnocování stížností a podnětů týkajících se lůžkové zdravotní péče". Standard je pak mj. splněn, jestliže "je vedena evidence všech stížností a podnětů pacientů (...) včetně způsobu jejich vyřízení."

Jestli má být tato evidence opravdu vedena formou "knihy přání a stížností", o které hovoří David Rath, či jiným způsobem, žádný ze zákonů nebo předpisů explicitně nedefinuje. Tuto připomínku můžeme ale považovat pouze za technickou. Hlavní ovšem je, že se jedná o hodnocení kvality pouze v případě lůžkové zdravotní péče (tj. primárně nemocniční zařízení), Rath ovšem mluví o "lékařích" obecně, zahrnuje zde tedy i jiné formy poskytování lékařské péče než lůžkové, které ovšem zákonem ani vyhláškou takto upraveny nejsou.

Ani vyhláška č. 92/2012 Sb. (.pdf), o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení, která velmi jasně a přesně vyjmenovává veškeré obligatorní vybavení (nejen) lékařských ordinací, žádnou věc jako knihu a přání stížností nevyžaduje. Výrok poslance Ratha tedy hodnotíme jako zavádějící.