Tento výrok hodnotíme na základě vyjádření předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie Ing. Dagmar Tůmové za zavádějící, protože ministr Bendl nezohlednil dotační možnosti, které mohou čeští drůbežáři při splnění směrnice Rady EU 1999/74/ES využít.

V roce 1999 byla skutečně vydána směrnice Rady 1999/74/ES, která stanovila minimální požadavky na ochranu nosnic v EU a od 1. ledna 2012 zakázala chov nosnic v jiných než tzv. „obohacených klecích“.

Ministr počítá s nákladem 2,8 miliardy korun pro české drůbežáře na investice spojené s aplikací této směrnice Rady EU. Toto číslo zveřejnila již 25. ledna 2012 na tiskové konferenci předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie Ing. Dagmar Tůmová.

Ing. Dagmar Tůmová nám na základě emailové korespondence ze dne 5. dubna částku potvrdila. Uvedla však i širší souvislosti: „Celkový náklad na výměny technologií a s tím spojené stavební a jiné úpravy bude po ukončení cca 2,8 miliardy Kč.Z této částky bude vyplacena cca 0,9 miliardy Kč jako dotace z PRV (Program pro rozvoje venkova Státního zemědělského intervenčního fondu, pozn.), je to v průměru 40% pro chovatele, kterému byla dotace přiznána. Musíme říci, že dotaci získala většina chovatelů. Z těchto 40% je 25% ze státního rozpočtu a 75% z rozpočtu EU. Z toho plyne, že průměrné náklady chovatele tvoří 60% investované částky.K 1. 1. 2012 bylo proplaceno cca 250 miliónů Kč a požádáno o cca 50 milionů Kč. Je třeba také říci, že chovatele celou investici musí nejdříve zaplatit a teprve po administrativním zpracování podat žádost o proplacení, ale to neprobíhá ihned a výplata má určitý posun. Tuto agendu zajištuje SZIF.Každý chovatel, kterému je přiznána dotace má 24 měsíců na realizaci investičního záměru. V ČR je dokončeno cca 80% výměn technologií a zbývajících 20 % probíhá převážně v tomto období.“ Z citovaného vyjádření je patrné, že náklady českého drůbežářství na aplikaci směrnice Rady EU nebudou dosahovat celkového nákladu 2,8 miliard Kč potřebného na rekonstrukci systému chovu nosnic, ale pravděpodobně se vyšplhají na částku okolo 60% celkových nákladů kvůli dotacím ze státního rozpočtu a operačních fondů EU.

Výrok lze hodnotit jako zavádějící. Opatření deklarovaná v Protokolu o uplatňování Listiny základních práv jsou již z velké části obsažena v samotné Listině základních práv a svobod, a pokud jde o možnou retroaktivitu, tak k té se Protokol vůbec nevyjadřuje.

Europoslanec Zahradil argumentuje, že Protokol je potřeba přijmout, aby mimo jiné nebyla právní ustanovení Listiny uplatňována v oblastech práva, které nespadají pod právo EU. V tomto případě ale není taková deklarace nutná, protože článek 51 Listiny základních práv a svobod (.pdf) udává, že Listina nemůže mít rozšiřující účinek na pravomoci a úkoly, které smlouvy svěřují Unii a že: „Ustanovení této Charty jsou při respektování zásady subsidiarity určena institucím a orgánům Unie a členským státům, pokud aplikují právo Unie.“ To znamená, že se vztahují jen na oblasti, kde je uplatňováno právo Unie (Hlava I. Konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf)) a nemůžou být aplikována mimo tento rámec. Článek 2 Protokolu č. 30 (.pdf) pak pouze poukazuje na to, že tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti zemí, vztahuje se toto ustanovení na dané země jen v takovém rozsahu „v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech“ v dané zemi

Otázka možné retroaktivity Listiny, která má být podle europoslance Zahradila v Protokolu ošetřena, jednak není v samotném Protokolu vůbec zmíněna, navíc zákaz retroaktivity je obecný právní princip, který platí i bez jakýchkoliv dodatečných ustanovení.

Pokud jde o možný nesoulad s českým právním řádem, tak tomu se Protokol č. 30, ke kterému se chce ČR připojit, věnuje v prvním odstavci článku 1: “Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.“ Ustanovení lze interpretovat tak, že Evropský soudní dvůr (ESD) a vnitrostátní soudy zmíněných států mají možnost shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy země nejsou v souladu se základními právy. Listina pak tuto možnost dále nerozšiřuje. Na základě tohoto ustanovení neexistuje žádná možnost, aby Soudní dvůr vykonával přezkum souladu právních předpisů, tedy i souladu s právem Unie, jestliže mu takováto pravomoc není svěřena.

.

Pro oblast Šluknovska bylo 23.8.2011 vyčleněno na posílení místních policejních jednotek celkem 50 policistů převedených ze speciálních pořádkových jednotek krajského ředitelství hlavního města Prahy. Tito policisté zde mají sloužit až do odvolání, což by podle vyjádření rumsburského zastupitelstva pro ČTK mělo být v červnu. Speciální pořádkové jednotky mají podle ministerstva sloužit provizorně, než bude vycvičena jednotka sestávající z nových lidí, která naplní požadovaný stav až 180 policistů. Ve fázi jednání je zatím budování této nové jednotky, podle vyjádření policejního prezidenta Lessyho je možné, že nebudou finační prostředky na vytvoření této jednotky z důvodu škrtů na ministerstvu.

Výrok je pravdivý, protože v současnosti na Šluknovsku skutečně působí zvláštní jednotka 50 policistů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Statistika EU-SILC (Statistics on income and living conditions), která je k vidění na stránkách Českého statistického úřadu, uvádí, že meziročně přibylo 86 tisíc osob s příjmem pod hranicí chudoby. I přesto, že údaj uvedený Bohuslavem Sobotkou se liší o 6000 tisíc, brali jsme při našem hodnocení v potaz skutečnost, že v celkovém kontextu se nejedná o zásadní rozdíl a tato odchylka také nijak nepřispívá k vylepšení mediálního obrazu ČSSD.

Níže uvádíme konkrétní výňatek z této statistiky: "Z výsledků šetření Životní podmínky 2011(pdf.)byla (na základě zjištěných příjmů za rok 2010) vypočtena hranice chudoby ve výši 113 040 Kč na spotřební jednotku domácnosti. Uvedeného příjmu nedosáhlo 9,8 % osob žijících v soukromých domácnostech ČR. Za poslední rok tak přibylo téměř 86 tisíc osob žijícíchv domácnostech s příjmem pod hranicí chudoby. Nejvíce přitom míra chudoby vzrostla u osob žijících v domácnostech nezaměstnaných, v nichž je podíl osob ohrožených chudobou dlouhodobě nejvyšší."

Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící neboť Evropská komise sice má jediná právo navrhovat zákony, jejich schvalování je ovšem na volených zástupcích.

Evropský parlament prošel od svého vzniku v roce 1952 (tehdy ještě jako Shromáždění ESUO) výraznými změnami a rozšiřováním pravomocí. Výhradní právo předkládat legislativní návrhy má sice stále úřednická Komise, čímž se evropský model liší od modelu národních států, kde mohou poslanci v parlamentu předkládat vlastní návrhy legislativních aktů, ale schvalování těchto návrhů je plně v kompetenci přímo voleného Evropského parlamentu a Rady EU, složené ze zástupců vlád národních států.

Nejčastějším způsobem přijímání legislativy v EU je procedura spolurozhodování, kterou Lisabonská smlouva rozšířila na drtivou většinu oblastí. Konkrétně se jedná o volný pohyb pracovních sil, právo podnikat a žít v jiném členském státě, služby, vnitřní trh, školství a vzdělávání (pobídková opatření), spotřebitelská politika, transevropské sítě (pokyny), životní prostředí (všeobecný akční plán), kultura (pobídková opatření) a výzkum (rámcový program). Po přijetí Lisabonské smlouvy se procedura spolurozhodování používá v 95 procentech případů. V rámci této procedury je postavení Parlamentu na stejné úrovni jako postavení Rady EU. Projednávaný legislativní návrh tak musí schválit obě instituce, jinak není přijat. Evropský parlament má tedy reálné právo veta a ne jen možnost legislativní proces zpožďovat.

Vedle procedury spolurozhodování, tzv. řádného postupu, existují ještě zvláštní postupy. Ty se používají u politicky citlivých rozhodnutí. Ani v těchto případech však neleží legislativní pravomoc pouze v rukou Komise a její návrh musí být přijat buď Radou spolu s vyádřením Parlamentu (v případě tzv. konzultace), nebo Radou po vyjádření souhlasu Parlamentu (v případě tzv. souhlasu).

(zdroj EurActiv)

Institut milosti hlavy státu skutečně existuje v mnoha státech, tento výrok je pravdivý.

Určitý reprezentativní výčet zemí lze nalézt na anglické Wikipedii. Milost může udílet hlava státu např. Ruska (článek 89 ústavy), Spojených států amerických (Hlava II. článek 2. odstavec 1.), Řecka (.pdf) (Hlava III. článek 49.) nebo Iránu (článek 110 ústavy). Liší se však v proceduře nutné k jejich udělení. Hlava státu může udělovat milosti bez dalších omezení, může dbát na doporučení komisí k tomuto účelu zřízených případně ministra spravedlnosti, může vyžadovat kontrasignaci. V některých zemích, např. Kanadě, milosti může udílet jak generální guvernér, tak komise zřízená pro udělování milostí. Ve Švýcarsku milosti, v případě menších provinění, uděluje federální parlament (článek 173 ústavy).

Najít nějakou jinou srovnatelnou demokracii, kde by byl stejný právní i faktický stav prezidentských milostí, tzn. kde by prezident měl pravomoc jak agraciace (odpuštění části nebo zbytku pravomocně uděleného trestu), abolice (nezahájení nebo nepokračování v trestním řízení) tak i rehabilitace (zahlazení následků odsouzení, tedy považování osoby za bezúhonnou) bez výjimky pro jakékoliv trestní řízení, dále neměl povinnost své rozhodnutí odůvodňovat, nebyl ze své funkce komukoliv odpovědný, jeho rozhodnutí nebylo kýmkoliv přezkoumatelné, nemusel ho s kýmkoliv konzultovat a počet milostí se pohyboval v řádu desítek ročně, nejednalo by se tedy o zcela výjimečně udělené milosti pro několik jednotlivců za volební období, je však téměř vyloučeno.

Na základě informací dostupných na oficiálních stránkách Evropské komise hodnotíme výrok Hynka Fajmona jako pravdivý.

Evropská komise dne 25. dubna 2012 skutečně předložila návrh rozpočtu (.pdf) pro rok 2013. V návrhu samotném se na straně devět lze dočíst, že návrh rozpočtu předpokládá pro platby výrazné navýšení vyplývající z předchozích závazků. Celkově by se mělo jednat o 134,3 miliard eur vyčleněných na platby, což je o 6,8% více než v roce 2012.

Slovy „zaplatit, to co slíbila“ je pravděpodobně Hynkem Fajmonem myšleno splatit své smluvní závazky z minulých a současných let. Toto je opravdu jeden z důvodů navýšení - v roce 2013 by měla být dokončena řada projektů odsouhlasených v minulých rozpočtech. Komise plánuje také navýšení investic do hospodářského růstu, výzkumu a nových pracovních míst.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Švédský premiér Frederick Reinfeld zformoval v únoru 2010 menšinovou vládní koalici, která se opírá o 173 poslaneckých mandátů (z celkových 349). (Zdroj)

Håkan Juholt byl 27.ledna 2012 vystřídán Stefanem Löfvenem, který je aktuálním předsedou opoziční sociálně demokratické strany. (Zdroj)

Server The Local 27. ledna uvedl, že menšinová středopravá vláda Fredericka Reinfelda získala podporu opozičních sociálních demokratů pro zahájení vyjednávání o připojení k smlouvě o rozpočtové odpovědnosti. Pravdou je, že se tak stalo až po té, co se obměnilo vedení sociálních demokratů. Nový předseda Stefan Löfvenem však podmínil podporu vládě čtyřmi body, které by měly být následně prosazeny v rámci jednání s Bruselem. Mezi tyto podmínky patří například možnost Švédska účastnit se summitů Eurozóny v rámci nichž bude pakt projednáván, a také záruka toho, že Švédsko nebude nuceno delegovat stávající pravomoc národního parlamentu rohodovat o vlastním rozpočtu na evropskou úroveň.

Tento výrok je pravdivý, potvrzují jej slova Miroslava Kalouska.

Místopředseda TOP 09 Kalousek 17.4. ve svém vyjádření pro Parlamentní listy explicitně řekl: "Nyní nevíme, zda program vlády má podporu většiny Poslanecké sněmovny, to musíme zjistit v následujících hodinách a dnech. Pokud většinová podpora nebude, nechť jsou předčasné volby co nejdříve."

Výrok poslankyně Vlasty Bohdalové je pravdivý.

Josef Dobeš podal rezignaci premiéru Nečasovi v pátek 23. března. Premiér pak tuto rezignaci předal prezidentu Klausovi, který ji 30. března přijal. Rezignace byla uskutečněna ke dni 31. března, tudíž je výrok poslankyně Bohdalové pravdivý.