Posledním průzkumem publikovaným na toto téma Českým statistickým úřadem bylo ENERGO 2015. Data, která v odůvodnění používáme, vychází z něj. V současné době probíhá výběrové šetření ENERGO 2021, které skončí až v roce 2022. 

Z výsledných zpráv z roku 2015 je zřejmé, že k vytápění používá (.pdf) tuhá paliva (.pdf, str. 13) – tedy černé a hnědé uhlí, koks nebo uhelné brikety – 544 231 domácností. Tento počet činí (.pdf) 12,6 % všech domácností. 40,4 % domácností pak teplo nakupuje, 36,2 % používá k vytápění zemní plyn.

Zaměřme se ještě na zmiňovaných zhruba 40 % domácností, které teplo nakupují a berou (.pdf, str. 13) jej tedy ze systému centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen. Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2019, kterou připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se uhlí v roce 2019 na prodaném teple podílelo z 54,7 % (.pdf, str. 11). Zde se však jedná o podíl na celkové tepelné energii, který nemusí odpovídat podílu domácností – část tepla jde také do nebytových objektů.

Tento hrubý odhad nicméně použijme k výpočtu celkového množství domácností využívajících teplo z uhlí. Celkový počet domácností, které teplo nakupují, je 1 740 841 a za použití 54,7% podílu uhlí na výrobě prodaného tepla tak můžeme získat přibližný počet domácností, které zprostředkovaně uhlím vytápějí. Teplo vyrobené z uhlí tedy v Česku nakupuje dle velmi hrubého odhadu 950 tisíc domácností.

Obdobně můžeme zjistit také počet domácností, které topí elektřinou vyrobenou z uhlí. Podíl hnědého a černého uhlí na českém energetickém mixu činil v roce 2020 42,66 %. Teoreticky tak z celkového počtu 408 603 (.pdf) domácností, 174 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu vyrobenou z uhlí. Opět se však jedná o hrubý odhad.

Za použití těchto orientačních výpočtů pak přímo či zprostředkovaně využívalo spalování uhlí k vytápění 1,67 milionu českých domácností. 

Tento výpočet tedy vychází z výzkumu za rok 2015, podíl uhlí na prodaném teple z údajů z roku 2019 a podíl elektřiny z uhlí je za rok 2020. Jedná se tedy pouze o orientační hodnotu, lze ale předpokládat, že skutečný počet domácností pro rok 2021 bude ještě nižší. Podíl uhlí na prodaném teple (.pdf, str. 11) i na vyrobené elektřině se totiž dlouhodobě snižuje.

Dalším omezením je to, že v rámci šetření ENERGO jsou domácnosti využívající na vytápění více paliv zahrnuty (.pdf) vícekrát, takže celkový součet přesahuje 100 %. V případě domácností využívajících uhlí jen přibližně polovina (.pdf, str. 3) z nich používá uhlí jako hlavní palivo.

Náš odhad celkového počtu domácností vytápějících uhlím je tedy nižší než Andrejem Babišem uvedené 2 miliony, nicméně metoda výpočtu i vstupní data mají mnohá omezení, která výrazně snižují vypovídací hodnotu výsledku. Nepodařilo se nám tedy s jistotou ověřit, že celkový počet je výrazně nižší než 2 miliony, a tak výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se jedná o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. ČSÚ také uvádí, že: „[t]ento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu“.

Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí daně z přidané hodnoty za elektřinu a zemní plyn za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října dnes již bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Toto rozhodnutí je reakcí na zvyšující se ceny energií. 

Ministerstvo financí zároveň předložilo vládě návrh novely zákona o DPH, díky kterému by dodávky elektřiny a zemního plynu byly osvobozeny od DPH po dobu celého roku 2022. Vláda tuto novelu schválila a předložila sněmovně k projednání. Nová vláda Petra Fialy nicméně toto plošné řešení odmítá a navrhuje spíše adresnou pomoc těm, kterým zdražování může způsobit existenční problémy.

S nedostatkem čipů se celosvětově potýká řada průmyslových odvětví. Výpadky dodávek v roce 2021 zasáhly automobilovou výrobu nebo producenty elektroniky. Za problémy podle článku České televize může stále se zvyšující poptávka po elektronice, ale také omezení výroby a dopravních uzlů způsobené pandemií covidu-19.

Některé výrobce navíc v roce 2021 oslabily přírodní vlivy. Japonského výrobce polovodičů Renesas zasáhl požár. V Texasu pak zase kvůli sněhovým bouřím museli výrobci omezit produkci čipů.

Celosvětový nedostatek dopravních kontejnerů souvisí hlavně s koronavirovými omezeními. Kvůli opatřením musely některé světové přístavy omezit provoz, a tak se zde kontejnery hromadí. To následně způsobuje nedostatek kontejnerů v oběhu a zvyšuje jejich cenu. Náklady na přepravní kontejner pro cestu z Číny do Evropy se pode ředitelky výrobce Hisense zvýšily pětinásobně. Lodní kontejnerovou dopravu navíc v březnu ochromila nehoda v Suezském průplavu, kdy se provoz zastavil téměř na týden.

V červnu 2020, po první vlně pandemie covidu-19, zveřejnila poradenská společnost Simon-Kucher porovnání, do jaké míry byla během pandemie zasažena jednotlivá odvětví ekonomiky. Z tohoto materiálu vyplývá, že nejvíce zasaženými sektory byly právě doprava a turismus.

Graf zachycuje jednotlivé sektory rozdělené podle toho, jak je ovlivnila poptávka (vertikální osa) a protiepidemická opatření (horizontální osa). Turismus a doprava se nachází pod číslem 1 v levém dolním rohu grafu, který obsahuje nejhůře zasažená odvětví.

Český statistický úřad (ČSÚ) na základě informací o celkovém počtu hostů v ubytovacích zařízeních publikoval, že ve 2. čtvrtletí roku 2020 zaznamenal tento sektor propad o 82,9 % oproti roku 2019. Podobná situace nastala i na evropské úrovni. OSN například Evropu označila za jeden z nejvíce zasažených regionů v oblasti cestovního ruchu. 

Omezení dopravy dopadlo především na leteckou dopravu. Data vybraných přepravců ukazují (.pdf, str. 13), že na jaře 2020 se úbytek letecké dopravy pohyboval mezi -90 % až -100 % oproti stavu před vypuknutím pandemie. Letecká doprava se začala obnovovat až po první vlně pandemie, tedy v červnu a červenci 2020. V 1. čtvrtletí roku 2021 byl objem letecké přepravy v Česku o 74 % nižší než v roce 2019.

V rámci celé Evropy bylo ke 14. prosinci 2021 podle statistik webu OurWorldinData plně naočkováno téměř 60 % obyvatel, v Evropské unii poté toto číslo odpovídalo 68 %. Státy ve východní Evropě však oproti dalším zemím EU v míře proočkovanosti zaostávají, jak lze vidět v následující grafice zobrazující podíl plně očkovaných obyvatel v rámci dané země.

Nízký počet očkovaných osob v populaci je spojován s horším vývojem epidemické situace i s vyššími počty zemřelých, před čímž na konci září varovalo i Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC). V průběhu letošního listopadu skutečně řada východoevropských států čelila rekordnímu nárůstu počtu zemřelých. Server Seznam Zprávy uvádí, že nejvyšší počet úmrtí na sto tisíc obyvatel úřady zaznamenaly v Bulharsku – tedy v zemi, kterou v Evropském parlamentu zastupuje právě Andrey Novakov. 

Uveďme, že Bulharsko je v současnosti zemí s nejnižší proočkovaností v rámci EU, ke 14. prosinci zde bylo plně očkováno jen 26,84 % obyvatel. V rámci celé Evropy pak k zemím s nejnižší proočkovaností patří Moldavsko (23,88 %), Ukrajina (29,13 %) či Bělorusko (30,35 %). Oproti zbytku Evropy v očkování výrazně zaostávají také některé balkánské státy, například Albánie (34,75 %), Severní Makedonie (37,93 %) nebo Černá Hora (42,13 %). Nižší míra proočkovanosti se týká i Slovenska, kde je v současné době plně naočkováno pouze 43,51 % populace.

Naopak nejvyšší proočkovanost hlásí Portugalsko s 88,87 %, dále pak Malta (84,14 %), Španělsko (80,77 %) či Irsko (76,56 %). Ve státech severní Evropy se pak proočkovanost pohybuje kolem 70 %.

Ministerstvo financí (MF) předložilo první návrh státního rozpočtu na rok 2022 v květnu 2021. V něm navrhlo deficit ve výši 390 miliard Kč. Tento předběžný návrh schválila vláda Andreje Babiše 7. června.

Na začátku září letošního roku MF předložilo nový návrh, který předpokládá deficit ve výši 376,6 miliardy Kč. Tento dokument (.pdf), zpracovaný již do podoby návrhu zákona o státním rozpočtu, vláda poprvé schválila 27. září. O tři dny později ho předložila poslancům. Nicméně 20. října, po druhém schválení, musela tento návrh poslancům předložit opětovně, jelikož došlo k ustavení nové Poslanecké sněmovny, v jejíž kompetenci není projednávat návrhy, které byly předloženy předchozí Sněmovně.

Tuto podobu státního rozpočtu se pokusila prosadit k projednání končící ministryně Alena Schillerová (ANO) na schůzi Poslanecké sněmovny, která se konala 14. prosince. Její návrh ale nebyl Sněmovnou přijat.

Doplňme také, že nastupující ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že by nová vláda chtěla přepracovat státní rozpočet tak, aby schodek nepřesahoval 300 miliard Kč.

Hodnota 400 miliard, kterou zmiňuje Radim Fiala, je v porovnání s reálnou výší plánovaného deficitu (376,6 miliardy) v námi akceptované 10% odchylce. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Radim Fiala svým výrokem kritizuje končící vládu Andreje Babiše. Poukazuje na vysoké deficity státního rozpočtu, které „předává“ nastupující vládě Petra Fialy. Zjevně tedy mluví o skutečných, nikoliv rozpočtovaných deficitech za poslední dva roky.

Sněmovnou schválný schodek státního rozpočtu pro rok 2020 činil 500 miliard. Reálný deficit za tento rok ale nakonec dosáhl pouze 367,4 miliardy korun. 

Také v roce 2021 poslanci původní rozpočet novelizovali. Plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2021 tak po únorovém navýšení dosáhl částky 500 miliard. Vzhledem k dosavadnímu plnění rozpočtu činí deficit za prvních 11 měsíců 401,5 miliardy. Do konce roku tak už nejspíše nedojde k jeho navýšení na 500 miliard.

Schválené deficity státního rozpočtu za roky 2020 a 2021 tedy dohromady počítaly se schodkem jeden bilion korun, nicméně reálná výše se bude zřejmě pohybovat okolo 800 miliard. I pokud by došlo v prosinci letošního roku ke zvýšení deficitu o téměř 100 miliard a schodek by dosáhl plánované výše 500 miliard Kč, skutečný deficit za dva poslední roky by nedosáhl na Radimem Fialou zmiňovaný bilion. 

Na začátek uveďme, že budeme vycházet z předpokladu, že novou vládu jmenuje prezident Zeman 17. prosince. Toto datum na tiskové konferenci uvedl designovaný premiér Petr Fiala. Letošní volby do poslanecké sněmovny skončily 9. října, z čehož vyplývá, že od konce voleb do jmenování vlády Petra Fialy uběhne 69 dnů. Dodejme také, že se zaměříme na volby od roku 1990, jelikož Radim Fiala hovoří o volbách v „porevoluční historii.“ 

První svobodné volby po pádu komunistického režimu se uskutečnily 8. a 9. června roku 1990. Po volbách byly ustanoveny federální vláda Mariána Čalfy a česká vláda Petra Pitharta. Tehdejší prezident Václav Havel jmenoval první uvedenou vládu 27. června, tedy přesně 18 dní po konci voleb, vládu Pithartovu pak o dva dny později. 

Druhé polistopadové volby do Parlamentu tehdejšího Československa se uskutečnily 5. a 6. června 1992. Předsedou českého kabinetu se po jmenování 2. července stal Václav Klaus, do čela federální vlády usedl téhož dne Jan Stráský. Tehdejší prezident Václav Havel tedy jmenoval obě vlády 27 dní po konci voleb. 

Po rozpadu Československa v roce 1993 přestala existovat vláda na federální úrovni. Nové volby do Poslanecké sněmovny se nicméně konaly až 31. května a 1. června 1996. Novou vládu se staronovým předsedou Václavem Klausem jmenoval Václav Havel 4. července, tedy 33 dní po konci voleb. 

Již za 2 roky, konkrétně 19. a 20. června 1998, se konaly předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Vítězem se stala ČSSD, v čele vlády tehdy stanul současný prezident Miloš Zeman. Prezident Havel jmenoval vládu 22. července, tedy 32 dní po volbách. Po opětovném vítězství sociální demokracie ve volbách konaných 14. a 15. června 2002 jmenoval prezident novou vládu přesně po měsíci. V jejím čele stál Vladimír Špidla.

V roce 2006 zvítězila ve sněmovních volbách ODS. Volby se konaly 2. a 3. června. Tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval novou vláda Mirka Topolánka po 93 dnech od voleb. Nečasova vláda byla v roce 2010 jmenována 45 dní od konce voleb. Sobotkova vláda, vzešlá z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013, vznikla až po 95 dnech. 

Po volbách v roce 2017 se premiérem stal Andrej Babiš. Jeho první vládu jmenoval současný prezident Miloš Zeman 53 dní po volbách. 

Pro úplnost uveďme, že jsme v přehledu nezmínili vlády Josefa Tošovského, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, jelikož nevznikly důsledkem nových sněmovních voleb. Totéž platí i o druhé vládě Mirka Topolánka a Andreje Babiše.

Z výše zmíněného tedy vyplývá, že vláda Petra Fialy nebude patřit mezi nejrychleji ustanovené. Pokud bychom vzali v potaz pouze vlády vzniklé po nových volbách (analogicky k současné situaci), bude se naopak nacházet mezi těmi, které vznikaly nejdéle. Pouze vlády Mirka Topolánka v roce 2006 a Bohuslava Sobotky v roce 2013 vznikaly delší dobu. Výrok Radima Fialy tedy hodnotíme jako nepravdivý. 

Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) a koalice Pirátů se Starosty a nezávislými (STAN) se dohodly na koaliční smlouvě (.pdf) i programovém prohlášení koalice 2. listopadu 2021. K podpisu koaliční smlouvy pak došlo 8. listopadu. Upřesněme, že oficiální programové prohlášení vlády, s nímž bude vláda Petra Fialy žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, teprve vzniká. Martin Baxa tak ve výroku pravděpodobně mluví právě o programovém prohlášení koalice, lépe řečeno o koaličním programu, který je součástí koaliční smlouvy (.pdf, str. 12–43) a z něhož má programové prohlášení nové vlády vycházet.

Uvedená koaliční smlouva poté v části nazvané „Zahraniční věci“ (.pdf, str. 36) obsahuje stručný závazek k rozvíjení spolupráce s Izraelem. Konkrétně v dokumentu stojí: „Budeme rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací.“ Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.