Pavel Fischer mluví o utajované zprávě, která se týkala pozadí útoku ve Vrběticích. Zpráva měla obsahovat informace o tom, proč policie při vyšetřování výbuchu pojala podezření vůči dvěma příslušníkům ruské vojenské zpravodajské služby GRU. V lednu 2022 přišla na Pražský hrad policie, aby zkontrolovala, zda se na dokumentu nenacházejí otisky prstů či stopy DNA někoho, kdo neměl k přístupu k dokumentu příslušné oprávnění. Když ale kriminalisté chtěli utajovaný dokument vydat, pracovníci Kanceláře prezidenta republiky (KPR) jim sdělili, že zpráva byla omylem skartována.

Kancelář prezidenta republiky na svém webu následně vydala prohlášení, ve kterém informovala o tom, že mezi 29. listopadem a 1. prosincem 2021 Hrad skartoval vyřazené utajované písemnosti z minulých let. V prohlášení dále ujišťovala veřejnost, že mezi skartovanými dokumenty nebyl žádný, který by byl určen k archivaci a se kterým by nakládal někdo nepovolaný. Podle KPR však zpráva o Vrběticích k archivaci určena nebyla. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář její skartaci ani nepotvrdil, ani nevyvrátil.

Situaci následně řešil sněmovní výbor pro bezpečnost na popud poslance a místopředsedy tohoto výboru Šimona Hellera (KDU‑ČSL). Bezpečnostní výbor v usnesení (.pdf) z února 2022 doporučil archivní a spisové službě Ministerstva vnitra i Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ), aby prošetřily dodržování požadavků na ochranu utajovaných informací na Hradě mezi 1. lednem 2021 a 3. únorem 2021, tedy datem jednání výboru. Cílem mělo být zjistit, zda ze strany Kanceláře prezidenta republiky nedošlo k pochybení. Ministerstvo vnitra prověřovalo postup Kanceláře prezidenta republiky v únoru 2022, NBÚ pak v březnu.

Obě instituce v postupu Kanceláře prezidenta republiky shledaly pochybení. NBÚ uložil pokutu ve výši čtyři tisíce korun zaměstnanci zahraničního odboru Pražského hradu kvůli „evidenci dokumentu, který se týkal setkání s bývalou čínskou velvyslankyní v Česku Ma Kche‑čchin.“ Na základě kontroly Ministerstva vnitra pak Kancelář prezidenta republiky dostala pokutu 60 tisíc korun za dva přestupky. Ministerstvo vnitra nicméně neuvedlo, jakých konkrétních pochybení se Kancelář prezidenta republiky dopustila.

Několik dokumentů včetně zprávy o pozadí útoku ve Vrběticích bylo, jak ukazují dostupné informace, Kanceláří prezidenta republiky skutečně skartováno. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Fischer hovoří o trzích konajících se v areálu Pražského hradu. Upozorňuje přitom na jejich problematičnost, a to jak z hlediska umístění, tak způsobu, jakým byla v době Zemanova prezidentského úřadování vybírána jejich pořádající firma.

Tou je konkrétně společnost Astacus podnikatele Michala Pechana. O to, aby mohl využívat část prostor Pražského hradu k pořádání vánočních trhů, si zažádal v roce 2015. Bylo to měsíc poté, co Jana Bendová, manažerka z Pechanova klubu Theatro, věnovala Straně práv občanů Zemanovci (SPOZ) částku 200 tisíc korun. Kancelář prezidenta republiky vedená Vratislavem Mynářem, bývalým předsedou SPOZ z let 2010 až 2013, žádost o dva dny později doporučila přijmout. Sám kancléř Mynář podle novináře Václava Dolejšího na povolení trhů výrazně tlačil.

Analytik organizace Transparency International Milan Eibl shrnul celou situaci následovně: „Impulz, aby se pořádaly trhy, přichází přímo od společnosti, která to nabízí Správě Pražského hradu. Následně za to ještě lobbuje sám kancléř, který je napojený na stranu, kterou ta firma sponzoruje. Dostáváme se tady do určitého trojúhelníku, který přímo vybízí k tomu, že to jsou účelové dary a účelové odměňování jednotlivých sponzorů politické strany.“

Pechanova firma dostávala na Hradě zakázky i v následujících letech; SPOZ zase inkasovala od Pechanových zaměstnanců další dary v řádech statisíců. Je třeba zmínit, že místopředsedou strany zodpovědným za financování byl zároveň Zemanův poradce Martin Nejedlý.

V březnu roku 2016 například Astacus získal smlouvu na pořádání velikonočních trhů; o dva měsíce později darovali tři Pechanovi zaměstnanci SPOZ celkem půl milionu korun. V únoru 2017 Správa Pražského hradu s Pechanem uzavřela smlouvy o tom, že bude moci trhy pořádat i po následující tři roky v prostoru u katedrály sv. Víta. V červenci 2018 pak firma získala smlouvu na pronájem restaurace Lví dvůr u vchodu do areálu Pražského hradu. Nedlouho nato dva trenéři z Pechanova fitcentra darovali SPOZ 130 tisíc korun v hotovosti.

V roce 2022 se vánoční trhy na Pražském hradě pořádané firmou Astacus ještě rozšířily o prostor druhého nádvoří Hradu. 

Již v roce 2018 zpravodajský server ČT24 informoval o tom, že Pechanovy firmy vyšetřuje policie kvůli podezření z krácení daní. O dva roky později se pak v této souvislosti Pechanovi věnovaly i Hospodářské noviny a Aktuálně.cz, když se zabývaly tématem bílých koňů, kteří obchodovali se sponzory SPOZ.

Je otázkou, nakolik má Michal Pechan blízko k samotnému Miloši Zemanovi, veřejně dostupné informace nicméně svědčí o jeho silných vazbách na přinejmenším prezidentovo okolí a stranu, která jej finančně podporovala během prezidentských voleb. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Pavel Fischer zmíněné soukromé oslavy narozenin, pořádané v sídle českých prezidentů, chápe (video, čas 25:24) jako příklad znesvěcení a privatizace Pražského hradu.

K první z akcí došlo 24. června 2016, kdy své padesátiny slavil poradce prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý. Ten si na jejich oslavu zamluvil Letohrádek královny Anny a Královskou zahradu. Jednalo se přitom o bezprecedentní záležitost, Hrad tyto prostory, které jsou jinak zpřístupněné turistům, k soukromé oslavě nikdy dříve nepronajal. To, dle serveru iRozhlas.cz, potvrdila i Správa Pražského hradu, když v písemném vyjádření uvedla, že „pan Martin Nejedlý byl prvním komerčním nájemcem letohrádku“.

Celá akce vyvolala vlnu nevole. Dle Hospodářských novin se k oslavě negativně vyjádřila i část pozvaných politiků, když ji anonymně okomentovali ve smyslu, že šlo o „jasný Nejedlého vzkaz a potvrzení, že to on je hlavním šéfem na Hradě.“

K další narozeninové oslavě došlo o rok později, konkrétně 22. června 2017. Nejedlého tehdy napodobil hradní kancléř Vratislav Mynář, který si pro oslavu svých padesátin zvolil prostor Jižních zahrad Pražského hradu. Zvláštní pozornost v rámci celé akce vzbudily i použité židle, které nápadně připomínaly ty ze Španělského sálu. 

Kritika Hradu po této události ještě zesílila. Marketingový expert Martin Jaroš kupříkladu fakt, že Zemanův poradce či kancléř využívají Hrad jako místo k soukromým oslavám, interpretoval jako „signál, že prezident, který o sobě říkal, že bude prezidentem dolních deseti milionů, se nakonec chová jako úplně stejný papaláš jako ti před ním.“ Ivo Mathé, někdejší kancléř Václava Havla, zase celou situaci označil za skandál.

Vzhledem k tomu, že k soukromým oslavám narozenin lidí z blízkého okolí Miloše Zemana na Hradě skutečně došlo, hodnotíme výrok Pavla Fischera jako pravdivý.

Pavel Fischer skutečně v 90. letech minulého století pracoval pro kancelář prezidenta Václava Havla. V roce 1995 na Pražském hradě začínal jako tiskový specialista, o dva roky později získal pozici zástupce mluvčího prezidenta. V letech 1999 až 2003 pak působil jako ředitel politického odboru.

Pavel Fischer v debatě Blesku na dotaz, koho by si s sebou v případě zvolení prezidentem vzal na Pražský hrad, uvedl (video, čas 37:44), že by oslovil svůj současný tým, například svou mluvčí Márii Pfeiferovou. Pavel Fischer svým výrokem poukazuje na to, že Hrad je natolik „citlivý organismus“, že podle něj není možné všechny současné pracovníky nahradit lidmi, kteří zkušenost z Hradu nemají.

Mária Pfeiferová v současné době pracuje jako tisková mluvčí prezidentského kandidáta Pavla Fischera. Dříve byla redaktorkou Českého rozhlasu a v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, skutečně pracovala v Kanceláři prezidenta republiky (Moravskoslezský den, 15. října 1997, str. 2), ještě pod svým rodným příjmením Přibilová (.doc, str. 3).

Pfeiferová to o sobě uvádí také na svém facebookovém profilu, o práci na Pražském hradě, kde se podle svých slov potkala i s Pavlem Fischerem, mluvila (.pdf, str. 24–25) i v médiích. Pro bližší informace o působení Márii Pfeiferové na Hradě jsme se obrátili na Kancelář prezidenta republiky, zatím jsme ale nedostali odpověď.

Ochrana práv nenarozených dětí je zakotvena v Listině základních práv a svobod, kde se v článku 6 uvádí: „Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.“

Trestní zákoník pak vymezuje skupinu trestných činů proti těhotenství ženy, které kriminalizují nedovolené přerušení těhotenství (se souhlasem i bez souhlasu těhotné ženy) i nápomoc či svádění k takovému konání. Tím je zároveň chráněno nenarozené dítě.

Na práva nenarozených dětí bere ohled také občanský zákoník, ve kterém je uvedeno: „Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí‑li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.“ Počaté dítě je tedy způsobilé nabývat práva, včetně práva dědit, a to za podmínky, že se narodí živé. 

Práva nenarozeného dítěte jsou tedy skutečně chráněna zákony. Podle občanského zákoníku může být nenarozené dítě, pokud se narodí živé, také dědicem. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

DOPLNĚNÍ: Byli jsme upozorněni na to, že rozhodnutí NAÚ o odnětí institucionální akreditace Mendelově univerzitě bylo později odvolacím orgánem zrušeno. Okolnosti tohoto rozhodnutí jsme proto doplnili do odůvodnění.

Mendelova univerzita v Brně (MENDELU) má v současnosti pět fakult, na kterých se v rámci 231 studijních programů (z nichž 179 je vyučováno v češtině a 52 probíhá v cizím jazyce) vzdělává (.pdf, str. 1) přibližně 8 900 studentů. Ve spojitosti s podezřením, že zde dochází k pochybením, provedl Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ) na MENDELU v předchozích dvou letech dvě kontroly.

První kontrola NAÚ (.pdf, str. 23) se týkala především Provozně ekonomické fakulty (PEF). Kontrola probíhala mezi srpnem a listopadem 2021 a prověřovala z fakulty dva doktorské studijní programy: Economics and Management a Economics and Management se studijním oborem Business Economics and Management. Formálně se tedy jedná o dva studijní programy, které se liší jen akreditovaným studijním programem. NAÚ na zasedání v únoru 2022 konstatoval (.pdf, str. 23): „Na PEF byly v průběhu kontroly zjištěny nedostatky včetně závažných nedostatků, které se týkaly státních doktorských zkoušek a obhajob disertačních prací studentů kontrolovaných studijních programů.“

Mendelova univerzita proti závěrům kontroly nejprve nepodala (.pdf, str. 23) žádné námitky, později se ale odvolala proti následnému rozhodnutí (.pdf) NAÚ o odnětí akreditace. Toto odvolání bylo úspěšné, odvolací orgán NAÚ univerzitě v srpnu 2022 vyhověl (.pdf, str. 2) a rozhodnutí, které se opíralo o závěry provedené kontroly, zrušil. Jelikož se ale Danuše Nerudová odvolává právě na závěry kontroly NAÚ jak ve svém výroku, tak v dalších veřejných (video, čas 1:43) vyjádřeních (video, čas 0:30), hodnotíme výrok na základě těchto údajů.

Druhá kontrola se týká všech pěti fakult a probíhala mezi dubnem a srpnem 2022, ukončena byla v prosinci 2022 po vyřízení námitek ze strany MENDELU. Správní řízení, ve kterém se rozhoduje, zda bude Mendelu odebrána institucionální akreditace, nicméně stále pokračuje. Oficiální výsledky ještě zveřejněny nebyly, projednány by měly být 19. ledna 2023 na zasedání NAÚ. 

Přístup k závěrům druhé kontroly ale získal Deník N. Médium zmiňuje, že kontrola celé univerzity ukazuje, že k problémům nedocházelo pouze na anglickojazyčných oborech Economics and Management na PEF, ale i na dalších fakultách a oborech univerzity. Kontrola upozornila na problém s více než 25% shodou u 27 závěrečných prací na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií a u 13 prací na Lesnické a dřevařské fakultě. 

Mnoho pochybení se stalo právě v době, kdy rektorkou univerzity byla Danuše Nerudová (ve funkci od 1. února 2018 do 31. ledna 2022), včetně výše zmíněné plagiátorské kauzy zahraničních studentů. Z vyjádření Danuše Nerudové na jejím webu vyplývá, že podle ní vinu za pochybení na PEF nese tehdejší děkan PEF Pavel Žufan, který po výzvě stávajícího rektora v prosinci 2022 na svou funkci rezignoval. Dodejme, že předseda Rady NAÚ Robert Plaga uvádí, že „primární zodpovědnost leží na vedení fakulty, druhotně jde ale i o kontrolní mechanismy celé univerzity.“ 

Závěr

Na Mendelově univerzitě v průběhu let 2021 a 2022 proběhly dvě kontroly Národního akreditačního úřadu. V prvním případě NAÚ kontroloval dva doktorské studijní programy, u obou z nich zjistil nedostatky. Vzhledem k tomu, že se kontrola týkala jen těchto programů, nelze tvrdit, že šlo o jeden problematický studijní program z celé univerzity (či 176 studijních programů, jak nepřesně uvádí Danuše Nerudová). Výsledky druhé kontroly NAÚ zatím nebyly zveřejněny, dle dílčích informací Deníku N ale NAÚ našel problémy i v dalších studijních programech na jiných fakultách univerzity.

Z výsledků kontrol NAÚ tedy nevyplývá, že by byly nalezeny problémy u jednoho ze 176 studijních programů, poměr kontrolovaných a problematických studijních programů je dle závěrů úřadu výrazně vyšší. Výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Pavel se vojákem z povolání stal v roce 1980 ještě během studia na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Poté, co v roce 1983 školu úspěšně absolvoval, nastoupil jako velitel čety k 22. výsadkovému pluku speciálního určení v Prostějově. O dva roky později byl ve stejném útvaru povýšen na velitele výsadkové průzkumné roty.

Prostějovský 22. výsadkový pluk speciálního určení skutečně opustil v roce 1988, kdy byl formálně přemístěn pod Generální štáb Československé lidové armády (ČSLA) a zahájil tříleté postgraduální studium v oboru velitelsko-štábním zpravodajském.

Studium postgraduálního zpravodajského kurzu, kterého se Petr Pavel účastnil, bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31), z nichž první probíhal na Vojenské akademii v Brně, zbylé dva pak na Zpravodajském institutu v Praze. Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu Zpravodajské správy Generálního štábu (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Petr Pavel byl ke studiu interního postgraduálního kurzu vyslán 1. září 1988 poté, co absolvoval více než rok dlouhý proces „základního výběru“. O rok později – na konci druhého semestru studia – složil odbornou vojenskou jazykovou zkoušku z francouzštiny. V prvním ročníku se zabýval také ruštinou a dalšími předměty, jako například marxisticko-leninskou filozofií nebo velení vojskům.

Třetí semestr Pavlova postgraduálního studia začal v září 1989 (video, 6:19), tedy ještě před změnou režimu. Hodnocení za tento semestr mu bylo vystaveno v únoru 1990 a je v něm uvedeno, že Pavel stále spadal do francouzské jazykové skupiny. Z hodnocení nicméně vyplývá, že se v rámci této fáze studia věnoval nejen jazykům, ale také odborné zpravodajské přípravě. Studium ukončil 26. července 1991.

Závěrem shrňme, že se Petr Pavel v prvním ročníku zpravodajského kurzu věnoval francouzštině, ze které na konci druhého semestru složil odbornou zkoušku, ale i dalším předmětům. Ještě několik týdnů třetího semestru se odehrálo v komunistickém Československu, ale lze říci, že zbývající většinu studia absolvoval po změně režimu.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula na zmíněném počtu podpisů ilustruje, že má významnou podporu mezi občany, kteří ho mohou podpořit v prezidentských volbách. Je důležité zmínit, že na základě zákona o volbě prezidenta republiky je k prezidentské kandidatuře potřeba alespoň 50 tisíc podpisů občanů, případně musí kandidátní listinu podepsat nejméně 20 poslanců či 10 senátorů.

Ačkoli Josef Středula kandiduje s podporou jedenácti senátorů (.pdf, str. 1), snažil se získat i dostatečné množství podpisů od občanů. Ve svém dřívějším vyjádření tvrdil, že jeho tým nasbíral 67,5 tisíce podpisů, po vnitřní kontrole mu pak dle jeho slov zbylo přes 62 tisíc podpisů.

Nasbíraný počet podpisů by tak Josefu Středulovi ke kandidatuře stačil. Prezidentský kandidát nicméně petiční archy neodevzdal kvůli obavě z možného seškrtání podpisů ze strany Ministerstva vnitra a prostřednictvím podpisů senátorů se chtěl pojistit, aby se prezidentských voleb mohl účastnit. Skutečný počet podpisů, který Josef Středula získal, tak není možné ověřit.

Díky podpisům občanů se prezidentských voleb účastní Petr Pavel, Danuše Nerudová a Karel Diviš. Petru Pavlovi bylo z 86 tisíc nasbíraných podpisů odečteno 2 850 (.pdf, str. 3 a 9) a Danuši Nerudové, která nashromáždila 86,1 tisíc podpisů od občanů, resort vnitra odečetl 3 687 podpisů (.pdf, str. 3 a 9). U Karla Diviše pak ministerstvo odečetlo přes 11 tisíc podpisů (.pdf, str. 10), a kvůli nedostatku podpisů jej k prezidentské volbě neregistrovalo. Nejvyšší správní soud však následně rozhodl (.pdf), že se Karel Diviš do boje o Hrad může zapojit.

Doplňme také, že Ministerstvo vnitra vyřadilo Tomáše Březinu kvůli neplatným 20 tisícům podpisů (.pdf, str. 3 a 10) nebo Karla Janečka, který dle resortu odevzdal přibližně 26 tisíc neplatných podpisů (.pdf, str. 3 a 10).