Pojem teroristický stát je v jednotlivých zemích světa vnímán různě. Některé země ho mají zakotvený ve svém právním systému. Pokud se země na takovém seznamu ocitne, vyplývají z toho pro ni různé důsledky. V případě mezinárodních organizací je však situace složitější. Na půdě Organizace spojených národů (OSN) se již řadu let (.pdf, str. 17) diskutuje o schválení Všeobecné konvence o mezinárodním terorismu, která by mohla pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ zavést. Žádný z návrhů tohoto dokumentu však ještě nebyl schválen, mimo jiné kvůli tomu, že se státy OSN nemohou shodnout na definicích jednotlivých pojmů.

Doplňme, že svůj seznam států podporujících terorismus mají například Spojené státy a Kanada (.pdf). Evropská unie ale takovou legislativu nemá. Upřesněme, že americká legislativa používá termín „State Sponsors of Terrorism“, v překladu tedy státy sponzorující či podporující terorismus. V současné době jsou na tomto seznamu čtyři země – Kuba, Severní Korea, Sýrie a Írán. Pokud se stát na tomto seznamu ocitne, američtí podnikatelé na jeho území nemohou investovat nebo s ním země může omezit diplomatické styky. Spojeným státům by zařazení Ruska do tohoto výčtu umožnilo také uvalit druhotné sankce na osoby nebo společnosti obchodující s ruskými vládními podniky, státními bankami a podobně. Dopady těchto opatření by podle některých odborníků mohly být pro Rusko velmi vážné.  

Mezinárodní pracovní skupina zabývající se ruskými sankcemi, která vznikla při Stanfordově univerzitě, ve svém doporučení (.pdf, str. 2) například zmiňuje, že by země měly označit Rusko jako stát sponzorující terorismus, a USA a Kanada by tak měly učinit „v souladu se svou existující legislativou“. Uveďme, že Ukrajina v září žádala USA, aby Rusko zařadily na svůj seznam. K tomuto kroku ovšem Spojené státy prozatím nepřistoupily. Kromě Ukrajiny Rusko za teroristický stát označily také další země, např. Estonsko, Litva a Lotyšsko. 

Na závěr tedy uveďme, že v mezinárodním právu není pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ definován (.pdf, str. 97), i když se o jeho zavedení na půdě OSN diskutuje řadu let. K označení daného státu za teroristický většinou přistupují státy (či EU) samy skrze vlastní legislativu či rezoluce a samy poté určují sankce nebo další opatření. 

Již v první polovině února 2022 ruské námořnictvo provádělo u jižního pobřeží Ukrajiny v Azovském a částečně Černém moři údajná vojenská cvičení a de facto převzalo nad těmito částmi kontrolu. O několik dní později poté došlo k přímému napadení ukrajinského území Ruskem.

Ovládnutím námořního prostoru v Černém moři začala ruská blokace ukrajinských přístavů, které byly naplněné obilím. Pro kontext zmiňme, že v roce 2021 byla Ukrajina 4. největším exportérem obilí na světě a například Světový potravinový program, který pod záštitou OSN poskytuje humanitární pomoc, odebírá 40 % pšenice právě z Ukrajiny. Kvůli blokádě přístavů by tak mohl mj. podle generálního tajemníka OSN Guterrese hrozit hladomor v některých zemích afrického kontinentu.

Po dobu blokády se objevovaly zprávy, že Rusko nejenže blokuje přístavy, ve kterých je obilí uloženo, ale že také samotné obilí pocházející od místních farmářů krade a převáží na poloostrov Krym, který Rusko protiprávně anektovalo již v roce 2014.

22. července 2022 došla ukrajinská a ruská strana k dohodě o obnovení vývozu obilí z ukrajinských černomořských přístavů. Dohoda byla zprostředkována Tureckem a OSN, podepsána byla v Istanbulu.

V rámci této dohody by měly lodě s obilím pod kontrolou ukrajinských lodivodů bezpečně proplouvat Černým mořem a dále přes průliv Bospor na severozápadě Turecka, čímž by měly získat přístup na světový trh. Lodě, které plují zpět na Ukrajinu by měly být před příjezdem kontrolovány ukrajinskými, ruskými a tureckými úřady, aby se ujistily, že se do země nepašují zbraně. Doplňme, že dohoda se vztahuje např. i na vývoz olejnatých semen.

Turecko se tedy stalo jakýmsi mediátorem při jednáních o částečném uvolnění blokády a pomohlo dostat ukrajinské obilí na globální trhy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jeden z bojů, který se na ukrajinském území odehrál, byla bitva o Mariupol, která trvala od začátku války 24. února 2022 až do 20. května. Kvůli ruskému ostřelování bylo dle ukrajinských úřadů zničeno asi 95 % všech budov. Nejdéle odolávajícím místem byla oblast oceláren Azovstal, odpor vedl ukrajinský pluk Azov, spolu s dalšími ukrajinskými silami. I tito vojáci se nakonec po týdnech odporu na rozkaz ukrajinského velení také vzdali. Přibližně 2,5 tisíce ukrajinských vojáků, včetně zhruba 900 přímo z pluku Azov, tak padlo do zajetí Rusů. Dle dostupných informací měli být tito vojáci drženi na území samozvané Doněcké republiky a čekal je soud.

21. září ukrajinské úřady oznámily, že Rusko osvobodilo 215 ukrajinských zajatců, kteří bojovali o Mariupol, včetně členů pluku Azov. Kyjev výměnou za ně propustil 55 ruských zajatců a Viktora Medvedčuka, prorusky orientovaného ukrajinského politika. Součástí dohody bylo i to, že pět vojenských velitelů, včetně velitele pluku Azov Denyse Prokopenka a jeho zástupce Svjatoslava Palamara, bude až do konce války pobývat v Turecku.

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak uvedl, že v případě propuštění ukrajinských velitelů šlo o výsledek osobní dohody mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. O tom, že Turecko pomohlo dojednat výměnu zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou, tehdy informovala například agentura Reuters, ale i turecké zpravodajské servery. Sám prezident Zelenskyj poté tureckému prezidentovi Erdoganovi poděkoval na svém twitteru „za jeho vedoucí roli v osvobození našich lidí“. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že podle vyjádření (video) ministryně obrany Jany Černochové ze začátku října hodnota vojenského materiálu, který byl letos vyvezen z Česka na Ukrajinu, přesáhla již 47 mld. Kč. Přímo stát Ukrajině poskytl techniku a vojenský materiál v hodnotě 4,2 mld. Kč.

Výši této pomoci Ukrajině ze strany státu nicméně kritizuje opozice, například expremiér Andrej Babiš, který na toto téma již v červnu prohlásil: „Buďme solidární, pomáhejme, ale nesmíme ohrozit obranyschopnost naší země. Humanitární pomoc ve všech formách je samozřejmě na místě. Do dodávek zbraní na Ukrajinu už ale český stát investoval 3,5 miliardy a ministryně chce vládu požádat o dalších 700 milionů.“

Ministerstvo obrany však dlouhodobě zastává postoj, že je nutné v pomoci Ukrajině pokračovat. Již v květnu však zároveň představitelé ministerstva dodávali, že tomu tak ale nesmí být „za cenu ztráty obranyschopnosti České republiky“. Podobně se vyjadřovala i samotná Jana Černochová například v září, kdy uvedla, že pomoc Ukrajině ze strany státu nijak neohrožuje bezpečnost a obranyschopnost republiky.

To, že státní pomoc Ukrajině „nijak nesnižuje“ schopnost české armády bránit zemi, pak v září zmiňoval také náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka na oficiálním twitterovém účtu Armády ČR:

Poslední schůze sněmovního výboru pro obranu, která proběhla před námi ověřovaným rozhovorem, je 16. schůze z 4. října. Mezi účastníky tehdy byla i ministryně obrany Jana Černochová a náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka (.pdf, str. 1–2). Zmiňme, že Pavel Žáček (ODS) patří mezi členy obranného výboru a schůze se také účastnil (.mp3, čas 35:49).

Jedním z bodů, který výbor tehdy probíral, byly i „informace k vývoji i na Ukrajině“ (.pdf, str. 2). Jednání o tomto tématu však bylo uzavřené, a mezi dokumenty na webu Poslanecké sněmovny tak nejsou k dispozici podrobné informace o jeho průběhu. Podobně tomu bylo i v případě předcházející schůze ze 13. září (.pdf, str. 3). 

Vyjádření ministryně obrany či Armády ČR, o nichž ve výroku mluví Pavel Žáček, se nám nepodařilo nalézt ani ve zvukových záznamech, které zachycují průběh veřejných částí schůze ze 4. října (.mp3; .mp3). Doplňme však, že o tom, že vojenská pomoc Ukrajině neohrožuje vlastní obranyschopnost Česka, v minulosti veřejně mluvila jak ministryně Černochová, tak i náčelník generálního štábu Řehka.

Evropská komise přijala 23. března 2022 dočasný krizový rámec, díky kterému by členské státy měly mít lepší flexibilitu při přidělování státní podpory a mohly by tak podpořit svou ekonomiku v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Rámec konstatuje, že celé hospodářství EU „je vážně narušeno“. Na základě čl. 107 odst. 3 písm. b Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 45) tak v této situaci členským státům umožňuje, aby udělovaly státní podporu, která by jindy mohla být považována za neslučitelnou s vnitřním trhem Unie. Rámec také konkrétně zmiňuje několik druhů pomoci, které mohou státy poskytovat. Patří mezi ně například přímá finanční podpora postiženým podnikům nebo částečné kompenzace vysokých cen energií.

Česká vláda představila podobu a výši pomoci pro podnikatele s vysokými cenami energií na tiskové konferenci 14. září. Vládní představitelé tehdy uváděli, že dle tohoto návrhu budou moci pomoc čerpat firmy s vysokou spotřebou elektřiny a plynu, kterých se nedotkne dříve oznámené zastropování cen energií určené pro maloodběratele. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu tak má být alokováno celkem 30 miliard korun. Dle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (za STAN) tato pomoc vychází ze zmíněného dočasného krizového rámce Evropské komise.

Daný program je určený mj. pro těžební, zpracovatelský či hutní průmysl. Maximální výše podpory je 200 milionů korun pro energeticky náročné podniky. Pro ostatní je pak maximální částka stanovena na 45 milionů korun. Síkela rovněž uvedl, že velkoodběratelé budou mít nárok na kompenzace až do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Firmy budou moci peníze čerpat od 1. listopadu 2022.

Na závěr tedy uveďme, že vláda kvůli vysokým cenám energií vyčlenila 30 miliard korun na pomoc několika odvětvím, mezi nimi těžebnímu, zpracovatelskému či hutnímu průmyslu. Pomoc vychází z dočasného krizového rámce, který přijala Evropská komise. Podniky budou mít nárok na kompenzace do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda v tomto roce rozhodla o prodloužení těžby v OKD minimálně do konce roku 2023, původně ale mělo dojít k ukončení těžby již v prvním pololetí letošního roku.

Uveďme, že společnost OKD je jediným producentem černého uhlí v České republice, které se těží na Karvinsku. Stoprocentním vlastníkem těžařské firmy je od dubna 2018 stát prostřednictvím Ministerstva financí (konkrétně přes společnost Prisko). Ministrem resortu je právě zmiňovaný Zbyněk Stanjura.

Mezi důvody prodloužení těžby podle ministerstva patří zajištění dostatku uhlí pro následující topné sezóny a snaha vlády pokrýt zvýšenou poptávku po uhlí ze strany českých zákazníků, „kterou vyvolaly výpadky dodávek černého uhlí z východu kvůli ruské agresi na Ukrajině”.

Největším odběratelem uhlí OKD je společnost ČEZ, uhlí ale odebírá také společnost Veolia, kterou Jan Dohnal v této souvislosti zmiňuje. Ta zajišťuje dodávky tepla pro více než 325 tisíc domácností v Moravskoslezském, Olomouckém, Středočeském a Karlovarském kraji a v Praze.

Hlavními daňovými příjmy Prahy jsou daň z přidané hodnoty; daň z příjmů fyzických osob či daň z příjmů právnických osob (.pdf, str. 2). Celostátní výnos z těchto daní se přerozděluje mezi více úrovní veřejných rozpočtů. Obcím se dle www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#f2061845">zákona o rozpočtovém určení výnosu daní např. uděluje 25,84 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty. Dále obec mj. dostává podíl z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.

Zmíněný zákon www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#p4-5">popisuje také výpočet, kterým se určuje procentní podíl Prahy, Brna, Plzně a Ostravy na výnosu celostátních daní. Předpokládané výnosy jednotlivých obcí lze spočítat pomocí kalkulačky rozpočtového určení daní (RUD), která „informuje starosty o pravděpodobné výši prostředků, které obdrží v daném roce jako součást svých daňových příjmů“. Propočet, který je založen na daňové predikci Ministerstva financí ze srpna roku 2021, odhaduje, že Praze náleží daňové příjmy ve výši 61 miliard korun.

Daňový balíček, o kterém Zdeněk Hřib hovoří, byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb., který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Tento zákon, který předložila tehdejší vláda Andreje Babiše, zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 a 23 %. Doplňme, že už samotný návrh (.pdf, str. 8) zrušení superhrubé mzdy přepokládal, že tato změna bude mít negativní dopad jak na státní rozpočet, tak i rozpočty krajů i obcí. K podobným závěrům došla i studie Národní rozpočtové rady či analýza Ministerstva financí, která předpokládala právě změnu predikce daňových příjmů veřejných rozpočtů. Zrušení superhrubé mzdy se následně v pražském rozpočtu projevilo mezi roky 2020 a 2021 na příjmové stránce z daně z příjmů fyzických osob – meziročně klesl příjem z této daně téměř o tři miliardy korun (.pdf, str. 2).

Pokles rozpočtu hlavního města je patrný také mezi rokem 2019 a 2020, jelikož v roce 2020 došlo k nejhlubšímu propadu ekonomiky v historii samostatné České republiky kvůli protiepidemickým opatřením. Hluboký propad nejvíce zasáhl oblasti obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství. To se pak projevilo i v pražském rozpočtu, konkrétně na meziročním propadu daně z příjmů fyzických osob (-0,9 miliardy korun) a na dani z příjmů právnických osob (-2,7 miliardy korun) (.pdf, str. 2). Od března do října 2020 navíc Praha na výdaje přímo spojené s covidem vyčlenila 1,3 miliardy korun. Finance putovaly např. na podporu kultury, cestovního ruchu, na vybudování testovacích míst nebo na nákup ochranných prostředků.

Co se týče ovlivnění rozpočtu uprchlickou krizí, měsíc po zahájení ruské invaze na Ukrajinu pražský magistrát schválil finanční podporu městským částem na humanitární pomoc uprchlíkům ve výši 106 milionů korun. Další pomoc Praha schválila pro hotely, které ubytovávaly uprchlíky, konkrétně se jednalo 140 korun na noc. Doplňme, že od září už hlavní město tento příspěvek vyplácet nebude.

Ke konci července vydal stát, obce a kraje na uprchlickou krizi 12,6 miliardy korun, z toho 10,5 miliardy činily výdaje ze státního rozpočtu. Zbylé více než dvě miliardy šly z rozpočtů krajů a obcí, včetně Prahy.

Z výše uvedených údajů tedy vyplývá, že Prahu připravily o peníze jak krize spojená s pandemií covidu-19, tak ve výrazně menší míře také uprchlická krize v souvislosti s válkou na Ukrajině. Na rozpočtu se kromě přímých nákladů skutečně projevil celkový pokles české ekonomiky a také daňový balíček, který zrušil superhrubou mzdu. Výrok Zdeňka Hřiba z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Správa státních hmotných rezerv (SSHR) je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv. SSHR dle www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-189#p2">zákona o nouzových zásobách ropy vytváří a udržuje hmotné rezervy ropy a ropných produktů „ve výši odpovídající nejméně 90 dnům průměrného denního čistého dovozu referenčního roku“. Další skupiny hmotných rezerv tvoří také průmyslové suroviny nebo zemědělské a potravinářské komodity.

Vláda Petra Fialy v utajeném režimu již v dubnu 2022 rozhodla, že stát vůbec poprvé nakoupí zemní plyn do státních hmotných rezerv, přestože zemní plyn (Příloha A, bod 3.2) nepatří mezi položky, které SSHR standardně nakupuje (Příloha A, bod 3.4). SSHR tak nakoupila 2,4 TWh plynu, což v přepočtu odpovídá zhruba 230 milionům metrů krychlových, ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak množství nakoupeného plynu popisoval jako „necelých 240 milionů metrů krychlových“.

Dodávka plynu, kterou zajišťovala společnost ČEZ, už byla podle SSHR dokončena. „Tím došlo k naplnění úkolu od vlády pořídit do nouzových zásob novou komoditu a zvýšit energetickou bezpečnost ČR,“ řekl k tomu na začátku července předseda SSHR Pavel Švagr.

Pro kontext dodejme, že přidáním plynu do státních hmotných rezerv se vláda připravuje na případné zastavení dodávek ruského plynu, na kterém je Česká republika závislá.

K přerušení dodávek ruského plynu do ČR v minulosti došlo v lednu roku 2009, kdy Ukrajina odmítla splatit dluh za plyn ruské společnosti Gazprom. Spor trval necelých 14 dní, poté se zástupci ruské a ukrajinské strany dohodli na nových cenách plynu.

Na podzim téhož roku se ve veřejném prostoru řešilo, zda je Česká republika připravena na další případný výpadek dodávek plynu. Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský (v úřednické vládě Jana Fischera) v pořadu České televize zmínil (video, čas 54:45), že zařazení plynu do státních hmotných rezerv je pouze jedno dlouhodobé opatření, které se však netýká roku 2009 nebo 2010. Zemní plyn v roce 2009 do státních hmotných rezerv zařazen nebyl a tehdejší vláda k jeho nákupu nepřistoupila.

Na závěr uveďme, že vláda skutečně rozhodla o nákupu přibližně 230 milionů metrů krychlových zemního plynu. Dle květnového vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra je plyn „nově přidanou položkou“ státních hmotných rezerv. O zařazení plynu do těchto rezerv se uvažovalo již v roce 2009, nicméně k tomu tehdy nedošlo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že v současné době jsou v Německu v provozu tři jaderné elektrárny, které mají být odstaveny do konce letošního roku. O ukončení provozu jaderných elektráren rozhodla německá vláda po havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011.

Po značném omezení jaderné energie Německo zůstalo stále významně závislé na uhlí a zemním plynu, pocházejících z velké míry z Ruska. Kvůli ruské invazi na Ukrajinu se Německo začalo připravovat na možné vypnutí dodávek ruského plynu. Pokud by Rusko přestalo do Evropy dodávat zemní plyn, má Německo záložní plán, který by spočíval v obnovení vyřazených uhelných elektráren. Elektřinu by v tomto případě měly vyrábět také zdroje používající minerální olej.

Zmiňme, že v Německu panuje silně zakořeněný odpor k jaderné energii, který je nyní reprezentován druhou nejsilnější vládní stranou – Zelenými. Energetická krize nicméně rozvířila debatu ohledně prodloužení provozu stávajících tří atomových elektráren.

Názor na energii vyráběnou jadernými elektrárnami se v průběhu let mezi německými občany měnil. Odpor k jaderné energii stoupl po výbuchu Černobylské elektrárny v roce 1986, stejně tak negativní postoje vzrostly po již zmiňované havárii elektrárny Fukušima. Opačný efekt způsobila zejména ruská invaze na Ukrajinu. Podle průzkumu agentury INSA pro německý deník Bild z konce letošního července podporuje prodloužení provozu jaderných elektráren 70 % Němců. Ve stejném průzkumu se poprvé pro prodloužení vyjádřila většina podporovatelů strany Zelených, konkrétně 54 %. Výrok senátora Zdeňka Hraby proto hodnotíme jako pravdivý.