Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zůstaly na území Ukrajiny sovětské jaderné zbraně. Celkem to mělo být zhruba 1 700 jaderných hlavic. Kromě toho zůstal (.pdf, str. 2) sovětský arzenál i na území Kazachstánu a Běloruska. Ukrajinské vedení se vzdávalo „nukleárního dědictví“ jen opatrně (.pdf, str. 1–2), vzhledem k obavám z jaderného monopolu Ruska v postsovětském prostoru. Proto Ukrajina usilovala o vlastnictví veškerého sovětského materiálu na svém území, včetně zbraní, a teprve prostřednictvím dohod s jinými jadernými velmocemi prováděla denuklearizaci.

Budapešťské memorandum (.pdf) je označení pro mezinárodní dohodu o bezpečnostních zárukách, která byla uzavřena 5. prosince 1994. Dohodu podepsali tehdejší prezidenti Ukrajiny, Ruska, Spojených států a tehdejší britský premiér, tzn. Leonid Kučma, Boris Jelcin, Bill Clinton a John Major. Ukrajina se v memorandu zavázala vzdát se jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní záruky ze strany Ruska, Spojeného království a Spojených států.

První odstavec dohody uvádí (.pdf, str. 169): „Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké znovu potvrzují svůj závazek Ukrajině, že budou, v souladu se závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, respektovat nezávislost a suverenitu stávajících ukrajinských hranic.“

Ve čtvrtém odstavci pak stojí (.pdf. str. 170), že tyto státy „znovu potvrzují svůj závazek usilovat o okamžitou akci Rady bezpečnosti OSN s cílem poskytnout podporu Ukrajině jakožto státu, který nevlastní jaderné zbraně a je signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, pokud by se Ukrajina stala cílem agrese nebo hrozby agrese, při níž by byly užity jaderné zbraně“. Právě tento odstavec potvrzuje slova ministra Lipavského, který říká, že se Moskva zavázala Ukrajinu bezpečnostně bránit.

Všechny čtyři státy zároveň vzaly v memorandu na vědomí (.pdf, str. 169), že se Ukrajina ve vymezeném čase vzdá všech svých jaderných zbraní. V návaznosti na memorandum přistoupila Ukrajina v den podepsání Budapešťského memoranda i ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Tím se zavázala i ke zdržení se výroby nebo jiného způsobu získávání jaderných zbraní. Do poloviny (.pdf, str. 1) roku 1996 byl z Ukrajiny všechen jaderný arzenál odvezen do Ruska k rozebrání.

Dalším dokumentem zaručujícím územní celistvost Ukrajiny je Charta Organizace spojených národů z roku 1945. Rusko jako člen OSN je zavázáno nezasahovat (.pdf, kap. I, čl. 2) do územní celistvosti dalších států. Rusko a Ukrajina pak v roce 1997 podepsaly Dohodu (.pdf, str. 119) o přátelství, spolupráci a partnerství. Ve druhém článku této dohody stojí, že budou navzájem respektovat svou územní celistvost a nedotknutelnost společných hranic.

Česká republika finančně přispívá (.pdf, str. 9) například do Evropské nadace pro demokracii a do nadačního fondu Prague Civil Society Centre (tedy Centra pro občanskou společnost – PCSC). Ty se v Rusku aktivně „zasazují o podporu demokracie“ a občanského aktivismu tím, že podporují neziskové organizace (.pdf, str. 9), prodemokratická hnutí, aktivisty i nezávislá média a novináře.

Nezávislou ruskou a ruskojazyčnou žurnalistiku Česko dále podporuje (.pdf, str. 9) např. spoluprací s rozhlasovou organizací Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda, a to zejména stipendijními programy pro novináře. Stát rovněž přispívá (str. 168) na projekt Russian Language News Exchange (.pdf, str. 44), jehož cílem je propojovat nezávislá média a pomáhat jim sdílet zprávy v ruském jazyce. Doplňme, že centrála tohoto projektu se nachází v Praze a spojuje redakce nejen z Ruska, ale i z Estonska, Lotyšska, Ukrajiny, Běloruska a dalších zemí.

V Rusku také působila česká nezisková organizace Člověk v tísni, kterou z části financuje (.pdf, str. 80–81) český stát. Ruské úřady nicméně její činnost v roce 2019 zakázaly. Člověk v tísni se v Rusku věnoval (.pdf, str. 6–7) lidským právům, podle zástupců této organizace podporoval např. aktivisty, blogery či další skupiny lidí, kteří bojují proti cenzuře či „chtějí, aby Rusko dodržovalo mezinárodní závazky (...), jako je ochrana a dodržování lidských práv nebo právo na sdružování a shromažďování“. Dodejme, že na konci roku 2020 zakázalo Rusko i činnost Prague Civil Society Centre.

25. února, tedy den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, schválila (.pdf) vláda zastavení vydávání víz ruským občanům. Výjimkou jsou víza udělená z humanitárních důvodů. „Vízum za účelem humanitárním se udělí člověku, který se prokazatelně nachází v ohrožení života v důsledku represe, odporu proti režimu nebo jeho kritiky nebo v případě, kdy hrozí akutní nebezpečí či perzekuce z politických či jiných důvodů,“ uvedla mluvčí Ministerstva zahraničí pro Deník N. Důvodem k vydání víza může být i rozdělená rodina. Dodejme, že vláda následně zákaz udělování víz s podobnými výjimkami rozšířila (.pdf) také na běloruské občany.

Jan Lipavský mluví o vyjádřeních rakouského kancléře Karla Nehammera po jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. To proběhlo 11. dubna v Rusku, trvalo hodinu a půl a Nehammer ho označil jako „velmi přímé, otevřené a tvrdé“. Putin podle něj opakoval svá stanoviska a vidění invaze na Ukrajinu.

O postojích Vladimira Putina a podrobnostech schůzky hovořil blíže v rozhovoru pro americkou televizní stanici NBC. „Nyní je ve své vlastní válečné logice. Myslí si, že válka je nezbytná pro bezpečnostní záruky Ruské federace. Nedůvěřuje mezinárodnímu společenství a obviňuje Ukrajince z genocidy v oblasti Donbasu,“ řekl (video, čas 4:32) o ruském prezidentovi Nehammer. Dodal (video, čas 5:01) ale, že si myslí, že Putin „je sice ve svém světě, ale ví, co se na Ukrajině děje“. Podle Nehammera také Vladimir Putin o válce stále mluvil jako o „vojenské operaci“ (video, čas 5:31).

Zmíněné postoje Vladimira Putina tak odpovídají tomu, jak se ruská propaganda vyjadřuje k agresi na Ukrajině i tomu, jak se k agresi prezident Putin vyjadřoval již v dřívějších projevech nebo v projevu na Rudém náměstí 9. května. Už 24. února, kdy oznámil zahájení invaze na Ukrajinu, označoval celý útok jen za „speciální vojenskou operaci“, Ukrajinu obviňoval z genocidy a NATO zase z podpory ukrajinských neonacistů. Během svého zhruba desetiminutového projevu na Rudém náměstí 9. května, tedy při oslavách konce druhé světové války, obvinil Vladimir Putin USA z podpory ukrajinských neonacistů a invazi na Ukrajinu označil jako „preventivní úder proti agresi“. Ruský útok zároveň popsal jako „vynucené, včasné a jedině správné řešení“.

Generální tajemník OSN António Guterres navštívil ve dnech 25. a 26. dubna 2022 Rusko, kde jednal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem o situaci na Ukrajině. ČT 24 uvedla, že Guterres také „apeloval na vytvoření humanitárních koridorů a navrhl vytvoření skupiny pro koordinaci mezi OSN, Ukrajinou a Ruskem, která by zajišťovala organizaci evakuací i bezpečnostní garance“. Při setkání Antónia Guterrese a Sergeje Lavrova s novináři v Moskvě Guterres hovořil konkrétně o krizi v Mariupolu, kde tisíce civilistů naléhavě potřebovaly humanitární pomoc, nebo evakuaci. Uvedl, že OSN je připravena mobilizovat své lidské a logistické zdroje a pomáhat zde zachraňovat životy.

Ukrajina měla před Guterresovou návštěvou potíže dohodnout se s Ruskem na podobě humanitárních koridorů z válkou nejvíce postižených oblastí. Rusko podle ukrajinské vicepremiérky Vereščukové odmítlo přistoupit k požadavkům Ukrajiny a pokračovalo v ostřelování. Prezident Zelenskyj zase uvedl, že Moskva nuceně deportovala ukrajinské civilisty do Ruska. Zejména v případě města Mariupol, kde je katastrofální humanitární situace již delší dobu, Ukrajina podle svých slov opakovaně žádala o příměří a možnost evakuace civilistů, nicméně ze strany Ruska se nesetkala s dostatečnou odezvou.

Po setkání s Lavrovem následovala schůzka Guterrese s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Kremlu. Ten se ke Guterresovým návrhům stavěl poměrně vlažně a například uvedl, že v Mariupolu neprobíhají žádné boje a humanitární koridory jsou efektivní. Výsledkem jednání podle tiskové zprávy OSN bylo, že Putin „ ‚v podstatě‘ souhlasí se zapojením OSN a Mezinárodního výboru Červeného kříže do evakuace civilistů z mariupolských oceláren Azovstal“. V podzemním komplexu pod tímto závodem se podle dostupných zpráv ukrývaly stovky civilistů a zhruba dva tisíce ukrajinských vojáků.

Dne 1. května 2022 poté začala evakuace civilistů z oceláren Azovstal, probíhala několik dní a podle vyjádření Kyjeva ze 7. května se odtud podařilo evakuovat všechny ženy, děti a starší lidi. Na evakuaci se podle ruské státní agentury TASS i ukrajinských představitelů podílely OSN a Mezinárodní výbor Červeného kříže. „Pokud víme, všichni civilisté byli evakuováni,“ uvedl (video, čas 0:55) pro Sky News 10. května, tedy den po vystoupení Jana Lipavského v pořadu Události komentáře, mluvčí a příslušník pluku Azov Ilja Samojlenko. Právě pluk Azov se v ocelárnách Azovstal ukrývá. Prezident Zelenskyj pak 13. května uvedl, že ve hře je další vyjednávání s Ruskem o možnosti dostat z Azovstalu také ukrajinské vojáky.

Je tedy pravda, že se při své návštěvě Kremlu podařilo generálnímu tajemníkovi OSN dohodnout s ruským prezidentem konkrétní humanitární aktivity v Mariupolu. Vladimir Putin totiž souhlasil, aby se do evakuace mariupolských oceláren Azovstal zapojily OSN a Mezinárodní výbor Červeného kříže. K úspěšné evakuaci civilistů z oceláren Azovstal pak došlo právě za pomoci těchto dvou organizací.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský v rozhovoru poukazuje na to, že se Ukrajina podle něj již před ruskou invazí v únoru 2022 postupně alespoň ekonomicky přibližovala Evropské unii. Lipavský to ilustruje na vývoji obchodní výměny mezi Českem a Ukrajinou, která podle něj v posledních letech rostla takovým tempem, že směřovala k překonání obchodu mezi Českem a Ruskem.

V našem odůvodnění se proto zaměříme na vývoj hodnoty vzájemného obchodu Česka s Ukrajinou a s Ruskem v letech předcházejících pandemii covidu-19. Podíváme se také na trendy, které je možné v těchto datech pozorovat. Zaměříme se na data Českého statistického úřadu, konkrétně na hodnoty obratu zahraničního obchodu se zbožím v letech 2005–2019. Upřesněme, že obrat zboží představuje součet hodnoty vývozu a hodnoty dovozu z ČR do dané země.

V následujícím grafu jsou zachyceny časové řady české obchodní výměny s Ruskem a Ukrajinou, přičemž obě řady jsou doplněny lineární regresní přímkou, která naznačuje dlouhodobý trend. Český obchod s Ruskem je dlouhodobě násobně větší než ten s Ukrajinou, trend vývoje obratu je nicméně u obou zemí podobný. V námi sledovaném období 15 let obchod s oběma zeměmi mírně rostl, přičemž v obou případech došlo k poklesu obchodní výměny v roce 2009 a pak po roce 2013.

Vzhledem k podobnému vývoji jsou regresní přímky obou časových řad téměř rovnoběžné, a data tedy nijak nenaznačují, že by objem obchodu s Ukrajinou „dotahoval“ na obchod Česka s Ruskem. Přestože Jan Lipavský nezmínil, od kterého roku tempo obchodu s Ukrajinou uvažuje, pro žádné libovolné časové období do roku 2019 v rámci dostupných dat ČSÚ neplatí, že by se regresní přímky měly potkat před rokem 2030.

Situace je podobná, i při práci s daty České národní banky, která vychází z běžného účtu platební bilance České republiky s Ukrajinou a Ruskem. Graf níže konkrétně obsahuje součet hodnot dovozu (debet) a vývozu (kredit) zboží i služeb. Od roku 2016 lze v tomto grafu sledovat nárůst v případě bilance s Ukrajinou i Ruskem. I kdybychom se však zaměřili jen na období od roku 2016, nepotkaly by se regresní přímky Ukrajiny a Ruska před rokem 2030, stejně jako tomu bylo u předchozího grafu porovnání zahraničního obchodu se zbožím.

Spolu s vývozem a dovozem v posledních letech rostly i další položky běžného účtu platební bilance ČR s Ukrajinou i Ruskem. I po jejich započítání by se nicméně trend vývoje celkového běžného účtu Česka s uvedenými dvěma zeměmi významně nezměnil. Doplňme také, že hodnoty obratu zboží dle dat ČSÚ a platební bilance ČNB (.pdf) se nepatrně liší, pravděpodobně kvůli odlišným metodikám.

Jelikož před příchodem pandemie covidu-19 vývoje obchodní výměny České republiky s Ukrajinou a s Ruskem nenaznačovaly, že by mělo dojít k vyrovnání objemu českého obchodu s oběma zeměmi, hodnotíme výrok Jana Lipavského jako nepravdivý.

Miloš Zeman uvádí, že autorem výroku „jen idiot nemění své názory“ je Winston Churchill. Pokud se však na výrok blíže zaměříme, jeho autorství je velmi mlhavé.

Zeman se zřejmě odkazuje na výrok „Fanatik je ten, kdo neumí změnit názor a nezmění téma.“ („A fanatic is one who can’t change his mind and won’t change the subject.“), který je Winstonu Churchillovi často připisován. V březnu 1952 jej takto citoval londýnský deník The Evening Standard, později i listy ve Spojených státech.

Podle webu QuoteInvestigator.com ale výrok zazněl již o devět let dříve v Esar’s Comic Dictionary (Esarův komický slovník). Výrok se sice v jednom slově lišil (opinion/mind), ale význam i zbytek výroku zůstal stejný. V následujících letech se pak tento výrok v médiích pravidelně objevoval, roku 1945 ho zmínily noviny Oakland Tribune a o čtyři roky později také časopis Reader’s Digest a noviny The Seattle Times. V nepatrně pozměněných podobách, které ale jeho význam nikterak nezměnily, otiskly výrok v roce 1949 The Attica News a dva roky poté i noviny Robesonian a časopis Princeton Alumni Weekly.

V širším kontextu se můžeme odkázat například na citát Williama Blakea z knihy The Marriage of Heaven and Hell (.pdf, str. 118) z roku 1790: „Člověk, jenž nikdy nemění své názory, je jako stojatá voda a plodí plazy mysli“ nebo také na přísloví „moudrý muž mění názory, hlupák je nikdy nezmění,“ které lze nalézt v seznamech francouzských (č. 589) či španělských rčení. 

Pravý původ výroku je tedy obtížné určit. Můžeme ale konstatovat, že Winston Churchill nebyl tím, kdo jej použil jako první.

Bývalý prezident Václav Klaus v den útoku Ruska na Ukrajinu (24. února 2022) odsoudil prostřednictvím svého institutu „násilné proniknutí ruské armády na ukrajinské území“. Na začátku března pro server Neviditelnypes.cz ve svém článku uvedl: „Není správné dělat nic jiného než rezolutně odsuzovat ruský útok na Ukrajinu.“ Dále pokračoval: „Ukrajina je – zdá se – sjednocena a (…) touto ruskou agresí dotvořena.“

Na druhou stranu v dubnovém rozhovoru pro Frekvenci 1 relativizoval pravdivost záběrů masakrů a masových hrobů v Buče (audio, čas 1:15). Dodejme, že jeho výroky jsou dlouhodobě využívány ruskou propagandou. Ta ho často cituje a označuje za jednoho z mála českých politiků, který stojí na straně Ruska.

Prezident Zeman mluví o arabských uprchlících v souvislosti se svými dřívějšími názory a srovnává je se současnými uprchlíky z Ukrajiny. Podle Miloše Zemana byli migranti z arabských zemí převážně migranti ekonomičtí, nikoliv migranti prchající před válkou, jako je to v případě dnešních Ukrajinců. Zaměříme se proto na vrchol uprchlické vlny v letech 2015 a 2016. V rámci našeho ověření pro lepší srovnání předpokládáme u současných uprchlíků z Ukrajiny, že jsou všichni na útěku před válkou.

Data o počtech žadatelů o azyl podle státního občanství poskytuje Eurostat. Do Evropské unie celkem těchto žadatelů přišlo 1,28 mil. v roce 2015 a 1,22 mil. v roce 2016. Z toho 550 tisíc jich v roce 2015 a 540 tisíc v roce 2016 pocházelo z arabských zemí. Upřesněme, že za arabské státy (.pdf, str. 7) se podle mezinárodních definic považuje 22 členských zemí Ligy arabských států, jejichž seznam lze nalézt v následujícím grafu.

Sice není možné posoudit motivaci jednotlivých migrantů, nicméně při srovnání počtů migrantů z jednotlivých arabských zemí zjistíme, že nejvíce jich přicházelo ze Sýrie a Iráku, tedy zemí, ve kterých v té době probíhal rozsáhlý ozbrojený konflikt. Konkrétně uprchlíci z těchto dvou zemí představovali přibližně 85 % všech arabských migrantů. Můžeme tedy konstatovat, že většina arabských migrantů prchala z válkou sužovaných zemí, a to i s přihlédnutím k tomu, že v dané době probíhaly konflikty například i v Libyi nebo Jemenu.

Na závěr doplňme, že i pokud bychom k arabským státům připočetli žadatele o azyl z Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, byla by situace podobná. Uveďme, že Afghánistán také lze označit za zemi, která v té době byla zasažená válečným konfliktem – v roce 2015 zde probíhaly nejintenzivnější boje od začátku tamní války v roce 2001. V EU požádalo o azyl v roce 2015 i 2016 přibližně 180 tisíc Afghánců. Spolu se Syřany a Iráčany potom tvořili více než 80 % žadatelů z uvedených 25 zemí. 

Předešleme, že zde ověřujeme pouze demografickou strukturu populace, a to jednak uprchlíků z Ukrajiny během právě probíhajícího konfliktu, jednak uprchlíků z arabských zemí v době uprchlické krize, která vrcholila v letech 2015 a 2016. Zdali tito uprchlíci někoho „nechali doma“ pochopitelně ověřit nedokážeme.

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, bylo (.pdf, str. 1) na Ukrajině ke konci dubna 2022 nuceno opustit své domovy 13 milionů lidí. 5,3 milionu z nich opustilo zemi a útočiště nachází většinou v sousedních státech. Zbylých 7,7 milionu lidí bylo donuceno se přesunout uvnitř Ukrajiny. Z více než 5 milionů občanů prchajících do zahraničí tvoří ženy a děti vysokých 90 % (.pdf, str. 7). Musíme však také podotknout, že ukrajinští muži mezi 18 a 60 lety svou zemi opustit nemohli. Již 24. února byla na Ukrajině vyhlášena všeobecná mobilizace této věkové skupiny a uvedeným mužům bylo zakázáno z Ukrajiny vycestovat.

V případě uprchlické vlny z let 2015 a 2016 je situace komplikovanější. Musíme věnovat pozornost například jednotlivým zemím, odkud uprchlíci přicházeli. Všeobecně však můžeme říci, že rozdíl ve věkové struktuře přicházejících uprchlíků je znatelný. Stejné tvrzení pak platí u rozdílů mezi pohlavími.

Následující graf vycházející z dat Eurostatu popisuje situaci z roku 2015. Ukazuje žadatele o azyl pocházející z arabských zemí (.pdf, str. 7), tedy ze 22 členských zemí Ligy arabských států. Graf znázorňuje celkový počet příchozích žadatelů o azyl v Evropské unii a také podíl mužů ve věkové kategorii 18–34 let, tedy podíl „mladých mužů“.

Jak můžeme vidět, nejvíce migrantů přišlo ze Sýrie a Iráku, kde v té době probíhal ozbrojený konflikt. Velkou část těchto migrantů skutečně tvořili mladí muži. Mezi Syřany jich bylo téměř 39 %, mezi příchozími Iráčany více než 46 %. I mezi migranty z jiných arabských zemí tvořili mladí muži většinu příchozích. Když vezmeme v potaz dalších 11 zemí, jejichž občanů přišlo v roce 2015 do EU více než tisíc, tvořili mladí muži nadpoloviční většinu u šesti z nich.

Z celkových 551 tisíc lidí, kteří do Evropské unie v roce 2015 přišli z arabských zemí, tvořili téměř 42 % muži od 18 do 34 let. Tato demografická skupina byla tedy mezi migranty zjevně nadproporčně zastoupená. Například ženy tvořily jen 27 % všech příchozích arabských migrantů.

Na závěr shrňme, že prezident Zeman správně uvádí, že uprchlíci z Ukrajiny jsou převážně ženy a děti. Do protikladu pak staví demografické složení uprchlíků z arabských zemí. Téměř polovinu osob z arabských států, které v EU požádaly o azyl v roce 2015, skutečně tvořili mladí muži. Tato demografická skupina tedy byla mezi migranty významně nadreprezentována. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se takto vyjádřil 6. dubna před jednáním ministrů zahraničí členských států NATO, na kterém se ministři věnovali možnostem, jak podpořit Ukrajinu před dalšími útoky ruských jednotek.

„Musíme být realisté a uvědomit si, že to (válka, pozn. Demagog.cz) může trvat dlouhou dobu, po mnoho měsíců, dokonce i let. A to je důvod, proč musíme být také připravení na to, že to bude běh na dlouhou trať, ať už jde o podporu Ukrajiny, zachování sankcí i posilování naší obrany,“ řekl Stoltenberg.

Zároveň také uvedl, že členské země NATO nemají žádné zprávy o tom, že by se změnily cíle Vladimira Putina. Podle něj tedy Rusko stále usiluje o dobytí celého území Ukrajiny.

Pro kontext zmiňme, že prezident Zeman tento výrok řekl v reakci na otázku, na čem bude záležet, aby v Česku přetrvala ochota pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny. Zeman v rozhovoru uvedl, že podle něj česká podpora bude pokračovat, dokud bude pokračovat válka. Především z důvodu, že čeští občané uvidí utrpení ukrajinského lidu.

Uveďme, že podle průzkumu (.pdf) agentury Median, který proběhl v den začátku ruské invaze 24. února, přijetí uprchlíků podporovalo 69 % (.pdf, str. 9) respondentů. Podle průzkumu (.pdf) agentury STEM z přelomu března a dubna se poté k pomoci uprchlíkům a k jejich přijímání staví kladně 64 % (.pdf, str. 5) dotázaných. Z výsledků těchto průzkumů vyplývá, že se postoj Čechů k přijímání válečných uprchlíků od počátku konfliktu výrazně nezměnil. Tento trend také koresponduje s názorem prezidenta Zemana, který věří, že česká pomoc bude trvat do skončení válečného konfliktu na Ukrajině.