Předně uveďme, že Miloš Zeman zde mluví v kontextu odvolání ministra Blatného, a je tedy zřejmé, že má na mysli odvolání ministrů z vůle premiéra dle čl. 74 Ústavy, to plyne i z následující věty rozhovoru: „Možná, že někteří z nich se to také dozvěděli z médií, ale byli to lidé, kteří odvedli kus práce, ale potom už byli unaveni a nestačili tempu vlády.“ Z tohoto důvodu se tedy v rámci ověření výroku zaměříme na situace, kdy byl ministr odvolán na přímou žádost premiéra, a nikoliv na situace, kdy ministr sám rezignoval. Obě situace se přitom liší nejen fakticky, ale i právně. Zatímco rezignaci ministra prezident přijmout nemusí a ve funkci jej může ponechat, návrh na odvolání ministra předložený premiérem má prezident povinnost vyslyšet.

Miloš Zeman zastával funkci předsedy vlády od 22. července 1998, poté, co ČSSD, za niž kandidoval, zvítězila ve volbách do Poslanecké sněmovny. Premiérem jednobarevné menšinové vlády ČSSD byl Zeman až do konce volebního období, tedy do 12. července 2002.

Ministerstva financí se jako první v Zemanově vládě ujal Ivo Svoboda, který byl v červenci 1999 z vůle premiéra nahrazen Pavlem Mertlíkem. Pavla Mertlíka, který na své funkce ve vládě rezignoval, následně v dubnu 2001 vystřídal současný guvernér České národní banky Jiří Rusnok, který na postu ministra financí vydržel až do konce volebního období.

Na Ministerstvu zdravotnictví došlo pouze k jedné výměně, a to když Ivana Davida, který sám rezignoval, nahradil Bohumil Fišer. Stejně tak na Ministerstvu spravedlnosti, kde Otakara Motejla vystřídal Jaroslav Bureš, i v tomto případě se jednalo o dobrovolnou rezignaci ze strany ministra Motejla. Z čela Ministerstva pro místní rozvoj premiér odvolal Jaromíra Císaře a nahradil jej Petrem Lachnitem. Na Ministerstvu vnitra po Václavu Grulichovi převzal funkci Stanislav Gross. I výměna ministra Grulicha byla plánována premiérem Zemanem, než však tak premiér stačil oficiálně učinit, ministr sám rezignoval.

Na výměnu šéfů resortů došlo i na Ministerstvu dopravy a spojů (dnes Ministerstvo dopravy) a na Ministerstvu obrany. Konkrétně byl na dopravním resortu vyměněn Antonín Peltrám za Jaromíra Schlinga, v případě resortu obrany pak Vladimír Vetchý za Jaroslava Tvrdíka. Ve vládě Miloše Zemana existoval také post tzv. ministra bez portfeje, na němž Jaroslava Baštu vystřídal Karel Březina. Všechny tři tyto výměny proběhly z vůle premiéra Zemana.

Poslední změnou v Zemanově vládě pak byla rezignace vicepremiéra Lánského.

Celkem tedy Miloš Zeman jakožto premiér odvolal pouze 5 ministrů, a to Svobodu, Císaře, Peltráma, Vetchého a Baštu. Ani pokud bychom započítali i ministra vnitra Grulicha, který by byl pravděpodobně odvolán, nebýt jeho rezignace, nedostaneme se na 8 odvolaných ministrů zmíněných ve výroku. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Při ověřování tohoto výroku se zaměříme na to, zda tajné hlasování bylo skutečně na žádost koaličních partnerů a také, zda došlo k veřejnému hlasování na jednání zastupitelstva. Zda byla tajná forma hlasování zbytečná, nehodnotíme.

Zmiňované usnesení (.pdf) o finančním krytí geologického průzkumu při zahájení výstavby metra D schválila Rada hlavního města Prahy 20. května 2019. Ze zápisu (.pdf, str. 23) z jednání Rady HMP zjistíme, že hlasování bylo opravdu na návrh náměstka primátora Scheinherra (Praha sobě) tajné. S návrhem na tajné hlasování souhlasilo 6 radních, 2 byli proti a 2 se zdrželi. „Náměstek primátora Scheinherr podal procedurální návrh na tajné hlasování k uvedenému tisku. Primátor hl. m. Prahy dal následně hlasovat o procedurálním návrhu na tajné hlasování s tím, že hlasy budou po jejich odevzdání jednotlivými členy Rady HMP spočítány ověřovateli zápisu, kteří rovněž oznámí výsledky tajného hlasovaní. Procedurální návrh byl přijat (pro procedurální návrh hlasovalo 6, proti 2, zdrželi se 2, nepřítomen 1 – radní Chabr).“

Na svém facebookovém profilu a také pro portál Novinky.cz se k tajnému hlasování negativně vyjádřila radní Hana Kordová Marvanová (Spojené síly pro Prahu). Pro Novinky.cz uvedla: „Důvody pro tajnou volbu nevidím a neuznávám. Překvapilo mě, že pro tajné hlasování byl pan primátor. Myslím, že ostatní Piráti ne. Pak byla krátká rozprava a dotazy, proč je to tajné, a na ty nebylo odpovězeno.“ Primátor Hřib na dotaz Novinek.cz, kdo prosazoval tajné hlasování a proč on pro něj hlasoval, neodpověděl.

Servery Deník.cz a Novinky.cz shodně uvádí, že s tajným hlasováním souhlasili primátor Zdeněk Hřib (Piráti), náměstek Petr Hlaváček (Spojené síly) a čtyři radní za Prahu sobě (Adam Scheinherr, Pavel Vyhnánek, Hana Třeštíková, Milena Johnová). Hana Kordová Marvanová (Spojené síly) a Vít Šimral (Piráti) naopak hlasovali proti. Zdrželi se radní Petr Hlubuček (Spojené síly) a Adam Zábranský (Piráti).

Po schválení návrhu Radou došlo k jeho schválení i Zastupitelstvem HMP. Usnesení (.pdf) bylo přijato 24. května 2019 veřejným hlasováním. Pro úplnost uveďme, že pro návrh ve veřejném hlasování zvedlo ruku 37 zastupitelů, proti nebyl žádný a 2 se zdrželi.

Po zasedání Ústředního krizového štábu, které se konalo 17. března 2021, prohlásil ministr vnitra Jan Hamáček, že hlavní hygienička Pavla Svrčinová představí novou verzi protiepidemického systému (PES). Jan Hamáček rovněž uvedl, že obměněný systém PES bude připraven do týdne (tedy do 24. března).

Pavla Svrčinová následně 24. března skutečně oznámila, že nový protiepidemický systém představí nejdříve po Velikonocích. Hlavní hygienička také uvedla, že po Velikonocích bude rozhodnuto, zdali nový PES bude platit jako celek, nebo bude přizpůsobován pro jednotlivé sektory.

Protiepidemický systém (PES) byl zaveden 13. listopadu 2020 a jeho součástí je například rozdělení jednotlivých krajů podle míry nákazy do pěti stupňů. Každému stupni poté odpovídá různě přísná míra protiepidemických opatření. Od 6. ledna je index rizika vypočítáván dle nové metodiky. Tato druhá verze PES měla zohlednit podíl hospitalizovaných s covidem-19, kteří byli diagnostikováni až v nemocnici.

Pro úplnost doplňme, že den po vynesení výroku Tomia Okamury, tedy 26. března, řekla Pavla Svrčinová, že nový PES bude představen ještě před Velikonocemi.

Předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr pro server Lidovky.cz uvedl, že k 24. březnu bylo pro školství k dispozici 2,6 milionů antigenních testů, které nakoupilo Ministerstvo vnitra.

Dodejme, že v usnesení vlády z 8. března se píše o celkovém počtu necelých 7,7 milionů testů určených pro Ministerstvo školství.

První část dodávky (přibližně 3,6 milionů) antigenních testů pro samotestování žáků šla přes společnost Tardigrad International Consulting, kterou komise složená ze zástupců Ministerstva vnitra, Ministerstva školství a Ministerstva zdravotnictví vyhodnotila jako nejvhodnější.

Nicméně jeden milion z původní dodávky testů pro školáky putoval nakonec úřadům, školám tak zůstalo 2,6 milionů testů. Pro úplnost doplňme, že zakázku na dodávku zbylých pěti milionů antigenních testů pro školství získala společnost Masanta.

5. října 2020 vláda na jednání rozhodla (.pdf, str. 1) o uvolnění 2,9 milionů respirátorů ze státních rezerv pro pedagogické i nepedagogické zaměstnance. Dále vláda upřesnila, že je „prostřednictvím Hasičského záchranného sboru (…) pošle krajům a hlavnímu městu Praze, které je následně rozešlou do škol a školských zařízení“. Každý pedagogický i nepedagogický zaměstnanec tak měl obdržet 10 kusů těchto ochranných prostředků. Respirátory byly distribuovány krajům následující den z policejního skladu v Opočínku na Pardubicku, přičemž další distribuce školským zařízením už záležela na jednotlivých krajích.

22. února 2021 poté vláda rozhodla o dalším bezplatném poskytnutí respirátorů do škol: „Ze skladů Správy státních hmotných rezerv bude uvolněno také 3 467 312 kusů respirátorů (…), které vláda pošle bezplatně do škol a dalších školských zařízení. Jejich zaměstnanci dostanou v období od 1. března 2021 do 31. března 2021 po třech respirátorech na týden. Jedná se o školy a školská zařízení, ve kterých bude povolena prezenční výuka od 1. března 2021 (otevření škol bylo nakonec odloženo, pozn. Demagog.cz) a následně podle harmonogramu schváleného vládou 15. února.“

Dle zpráv z 8. března následně některé školy část z téměř 3,5 milionu respirátorů ze státních zásob již obdržely, další poté na dodávku teprve čekaly. O zaslání respirátorů do škol také na začátku března informoval předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr. Je tedy pravdou, že celkem stát rozdělil školám cca 6,4 milionu respirátorů.

Doplňme, že většinu škol a školských zařízení v České republice nezřizuje přímo stát, ale kraje a obce, případně soukromé subjekty či církve. Zřizovatelem nicméně mohou být podle školského zákona například také jednotlivá ministerstva.

Zaměstnanci škol však nebyli jedinou skupinou, která od státu obdržela respirátory. V listopadu 2020 vláda totiž uvolnila 3 miliony respirátorů pro zaměstnance sociálních služeb. Ty jsou přitom provozovány především soukromými subjekty nebo subjekty zřízenými církvemi, obcemi či kraji.

Co se týče zodpovědnosti zřizovatele (zaměstnavatele) zajistit ochranné pomůcky (tedy respirátory nebo obdobné prostředky), tu od 1. března 2021 nařizuje mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 4) z 26. února. Pro úplnost dodejme, že tato povinnost pro zaměstnavatele dříve neplatila (.pdf) a na vybavení respirátory se například nevztahovala povinnost zaměstnavatelů „poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky“ podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262#p104-1">§ 104 odst. 1 zákoníku práce.

Robert Plaga tedy poněkud nepřesně uvádí, že zajištění respirátorů je zodpovědností zřizovatele školy. Tato povinnost však platí až od března 2021 a v době, kdy vláda rozhodla o distribuci respirátorů do škol, tato povinnost neexistovala. Výrok hodnotíme jako nepravdivý především proto, že zaměstnanci škol nejsou jedinou profesní skupinou, které stát rozdělil respirátory, ačkoliv není přímým zaměstnavatelem. 3 miliony respirátorů byly rozděleny také mezi zaměstnance sociálních služeb.

Výrok Alexandera Černého se týká financování české armády. Konkrétně reaguje na otázku, na čem by eventuálně mohla česká armáda ušetřit vzhledem ke stále chybějícím pěti miliardám korun v jejím rozpočtu. Obavy o budoucí investice a zakázky v souvislosti s možným ohrožením modernizace armády zmínili dva bývalí náčelníci generálního štábu, a to Petr Pavel a Jiří Šedivý. Konkrétně Jiří Šedivý poukázal na slova ministra obrany Metnara, že investice na příští rok jsou z velké části smluvně zavázány. 

Zmíněné obavy o modernizaci a rozvoj armády nastínil v rozhovoru na ČT i ministr obrany Metnar (video, čas 12:03) v listopadu roku 2020, kdy se o možných škrtech v armádním rozpočtu na žádost komunistů teprve spekulovalo. Metnar konkrétně zmiňuje částku 25 miliard, která je plánována na investice, přičemž 15 miliard se týká zakázek, u kterých již byla uzavřena smlouva. Dodává (video, čas 16:02), že projekty týkající se modernizace se navíc uzavírají na 3 až 5 let a je běžné, že se na počátku platí záloha.

Pro získání bližších informací jsme kontaktovali odbor komunikace Ministerstva obrany ČR. Ředitel odboru Jan Pejšek uvedl, že proces armádních zakázek je oproti jiným specifický a celková realizace jednotlivých projektů se pohybuje v řádu několika let. Potvrdil již zmíněný výrok ministra obrany Metnara, že z armádního rozpočtu je na investice určeno 25 miliard korun, přičemž 15 miliard korun je určeno na splátky již dříve uzavřených smluv, které se týkají například nákupu vrtulníků, radarů nebo obrněných vozidel TITUS.

Jan Pejšek dále uvedl, že zbylých 10 miliard je určeno na více než 200 naplánovaných či již rozběhnutých zakázek, které by měly být v roce 2021 zasmluvněny a u kterých má být zaplacena buď první splátka či v případě menších nákupů uhrazena částka celá. Jako příklad uvedl pořízení bojových vozidel pěchoty v celkové hodnotě 50 miliard. Harmonogram tohoto projektu je naplánován až do roku 2028 a v roce 2021 má být uhrazena první splátka ve výši 4,2 miliardy. Dodává, stejně jako výše zmínění, že chybějících 10 miliard by znamenalo pozastavení modernizace armády a přerušení rozběhnutých projektů, přičemž potřebnou techniku by tak vojáci mohli dostat s několikaletým zpožděním.

Asociace nanotechnologického průmyslu ČR uvedla, že Česká republika je schopna vyrobit čtyři miliony kusů nanovlákenných respirátorů měsíčně. V případě potřeby je pak ČR schopna produkovat pět milionů těchto respirátorů. Celkovou kapacitu výroby respirátorů pak navyšuje výroba konvenčních respirátorů.

Tajemník pro organizační agendu a komunikaci s médii Pavel Malúš v e-mailové komunikaci uvedl, že Česká republika vyrábí miliony kusů konvenčních respirátorů. Přesný počet výroby těchto respirátorů však Asociace nedokáže určit.

S dotazem jsme se obrátili na Agenturu pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Podle CzechInvest „jsou tuzemské firmy schopné vyrobit zhruba 21 milionů respirátorů měsíčně“. Tento počet se týká plně certifikovaných respirátorů.

Ústřední krizový štáb nám v e-mailové komunikaci zaslal podklad od Ministerstva průmyslu a obchodu. Tento dokument potvrdil, že výrobní kapacita výrobců respirátorů třídy FFP2 je okolo 20 milionů kusů měsíčně. Konkrétně se jedná o 20 až 22 milionů respirátorů. Důležité je zmínit, že číselný údaj pochází od 15 výrobců, kteří Ministerstvu průmyslu a obchodu poskytli údaje.

Ministerstvo průmyslu a obchodu rovněž kontaktovalo 32 distributorů a dovozců respirátorů. Měsíční kapacita dovozu činí 64 až 71 milionů kusů.

Jan Hamáček tedy správně uvádí, že „kapacita českého průmyslu je řádově někde kolem 20 milionů respirátorů za měsíc“. Také je možné dovézt přibližně trojnásobek tohoto počtu, a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Institut moderní politiky iSTAR je think tank, který byl založen hnutím STAN 21. prosince 2018 (.pdf). Dle webových stránek think tanku byla důvodem vzniku „potřeba vytvořit nějakou nezávislou platformu, v rámci které bude možné sdružovat experty na různé problematiky a která pomůže definovat dlouhodobou vizi politiky, kterou již STAN reprezentuje.“ Cílem Institutu moderní politiky je „formulovat myšlenky a vize liberální středové politiky.“

První konference, kterou think tank pořádal, byla konference s názvem „Vzdělaná společnost“, která se uskutečnila 29. března 2019. Celkem iSTAR organizoval pět konferencí.

V odpovědi na náš e-mailový dotaz ohledně návštěvnosti konferencí uvedla ředitelka iSTAR Barbora Urbanová, že „co se týče návštěvnosti, mohu potvrdit, že jsme na konferencích měli poslance zmíněných stran (dokonce i bývalé ministry, třeba pana Škromacha z ČSSD).“

Dále pak napsala následující: „V Institutu moderní politiky máme interní pravidlo, že na našich konferencích bude vystupovat co nejvíce odborníků. To, bohužel, limituje naše možnosti oslovit politiky z jakéhokoliv spektra, protože jsou programy konferencí velmi nabité. Možná i díky tomu jsou konference mezi politiky oblíbené a já mohu skutečně potvrdit, že v publiku našich konferencí byli politici z ČSSD, hnutí ANO, ODS i Pirátů.“

Z e-mailové komunikace a fotografií na facebookové stránce iSTAR rovněž vyplývá, že konference pořádané iSTAR navštívil poslanec za Piráty Tomáš Martínek.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám podařilo zjistit, že na konferenci uskutečněné 8. října 2020 vystoupil poslanec za ODS Pavel Žáček či poslanec za hnutí ANO Jaroslav Bžoch. Pro úplnost dodejme, že na konferenci promluvil i Tomáš Pojar, který je nestranickým expertem v programovém týmu ODS pro zahraničí a bezpečnost. Dle slov Barbory Urbanové byla tato konference výjimkou, která byla předem oznámená jako politický panel.

Program Antivirus vláda schválila 31. března 2020. Jeho hlavním účelem je od počátku ochrana zaměstnanosti a poskytnutí pomoci zaměstnavatelům při snaze udržet své zaměstnance. Tato pomoc probíhá prostřednictvím částečné, či celkové kompenzace mzdových nákladů (.pdf, str. 2). 

Jiný model naopak představuje prezidentem Zemanem zmiňovaný kurzarbeit, tedy podpora v době částečné nezaměstnanosti (.pdf, str. 16). Uveďme, že v případě kurzarbeitu se zaměstnanci zkrátí pracovní doba, jeho mzda (či její větší část) však zůstává zachována (.pdf, str. 3), jako by pracoval plnou pracovní dobu. Za dobu „nepráce“ v této pracovní době pak mzdové náklady za zaměstnavatele přebírá a platí stát (.pdf, str. 15).

Dodejme, že tato podpora (kurzarbeit) je sice již nyní zakotvena v zákoně o zaměstnanosti, dle vlády však její současná podoba není v případě koronavirové krize použitelná (.pdf, str. 13). A to především kvůli limitu výše příspěvku, který činí 20 % průměrného výdělku zaměstnance, což vláda označuje za podporu příliš nízkou (.pdf, str. 13). Nově tak chce v případě plošného uzavření provozů navýšit tuto podporu na 70 % průměrného čistého výdělku (str. 18).

Co se týče programu Antivirus, o podporu v jeho rámci mohli zaměstnavatelé žádat i zpětně, a to od data 12. března. V průběhu pandemie měl tento program tři různé formy, konkrétně Antivirus A (později i A plus), B a C. Ty se pak liší ve svém zaměření, a tedy v podmínkách, které určují možnost jejich čerpání.

Antivirus A se týká příspěvků do výše 80 % z vyplacené mzdy zaměstnancům a je určen nejen pro zaměstnavatele, jejichž zaměstnanci museli zůstat v karanténě, ale i pro zaměstnavatele, kteří museli kvůli nařízením vlády výrazně omezit, či uzavřít svůj provoz. V rámci programu Antivirus A Plus, který byl schválen ve druhé polovině října, zaměstnavatelé ve vymezených případech mohou čerpat příspěvek ve výši 100 % vyplacené mzdy a odvodů. Pro zaměstnavatele, kteří byli protiepidemickými opatřeními zasaženi nepřímo, je poté určen Antivirus B. Výše podpory u něj byla stanovena na 60 % náhrady mzdy včetně odvodů. Antivirus C se pak týkal odpuštění části sociálního pojištění. 

V srpnu, kdy měl celý program původně končit, bylo vládou rozhodnuto o prodloužení jeho trvání ve verzích A i B, a to do konce října. Antivirus C pak jako jediný skončil v původním termínu. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová tehdy uvedla, že by program Antivirus měl být v budoucnu nahrazen právě dlouhodobým kurzarbeitem. O plánovaném přechodu z Antiviru na kurzarbeit v červenci hovořil i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

V průběhu října nicméně vláda rozhodla o dalším prodloužení obou programů Antivirus do konce roku 2020 (.pdf). Později byl termín prodloužen až do konce února 2021. Z tiskové zprávy (.pdf) Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. prosince přitom vyplývá, že se dříve předpokládalo, že program Antivirus na konci roku 2020 skutečně skončí. Měl na něj navázat již zmíněný kurzarbeit, jeho zavedení však doposud nebylo schváleno, přičemž příslušný výše zmiňovaný návrh se nachází v Poslanecké sněmovně.

Ministerstvo práce a sociálních věcí také uvádí, že k datu 11. prosince 2020 bylo v programech Antivirus A a B vyplaceno 21,8 mld. korun (.pdf, str. 1) a na podporu dosáhla každá čtvrtá firma z celkového počtu 263 tisíc podniků v ČR. K 11. lednu pak výše této podpory dosáhla hodnoty 25,3 mld. korun (.pdf, str. 1). Ministerstvo (.pdf, str. 2) dále uvádí, že i přes enormní pokles HDP nedošlo k vyšším dopadům na nezaměstnanost v ČR, jejíž míra zůstává nejnižší v rámci Evropské unie. 

Podle ekonomky Heleny Horské lze relativně nízkou míru nezaměstnanosti spojovat s podpůrnými vládními programy. Ačkoliv je dle nich pravděpodobné, že po jejich ukončení dojde k nárůstu nezaměstnanosti, lze předpokládat, že tato míra bude stále jedna z nejnižších v Evropě. Podíl nezaměstnaných osob v roce 2020 shrnuje následující graf. 

Nutnost přechodu z programu Antivirus na kurzarbeit deklarovala v červenci také nezávislá expertní platforma KoroNERV-20. Na svých webových stránkách uvádí, že byť se program ukázal být úspěšným nástrojem na podporu ekonomiky, je nezbytné, aby byl pouze dočasného charakteru. Návrh členů se tedy týkal změny programu do podoby, která by připomínala německý kurzarbeit, přičemž upozorňovali také na výhodnější dopady na státní rozpočet z hlediska nákladů.

Důležitost přechodu na německý model kurzarbeitu zmínil například i prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Nutnosti včasného ukončení programu Antivirus se věnovali i ekonom Mojmír Hampl a ekonomka Ilona Švihlíková v rámci pořadu Partie. Jejich kritika směřovala k umělému udržování pracovních míst nebo vysokým finančním nákladům na zmiňovaný program. Umělé udržování pracovních míst, která se již neobnoví, kritizuje i ekonom Pavel Bartoň. Jako negativní vnímá také to, že program uchovává při životě tzv. zombie firmy, jejichž existence může vést k poklesu produktivity daného sektoru. 

OPRAVA: V původní verzi odůvodnění jsme chybně uvedli, že v roce 2017 KDU-ČSL ve Středočeském kraji neměla kandidátní listinu. KDU-ČSL však kandidovala i ve Středočeském kraji, pouze zde nezískala žádný mandát. Na základě upozornění Pavla Bělobrádka jsme větu z odůvodnění odstranili.

V parlamentních volbách v roce 2017 byla skutečně největší koncentrace celostátních volebních lídrů v Středočeském kraji. Bylo tomu tak u 4 z 9 stran zvolených do Parlamentu ČR. Jednalo se o hnutí ANO (Andrej Babiš), TOP 09 (Miroslav Kalousek), SPD (Tomio Okamura) a Piráty (Ivan Bartoš). U ostatních zvolených stran byli volební lídři na kandidátních listinách za Moravskoslezský kraj (ČSSD, Lubomír Zaorálek), Jihočeský kraj (KSČM, Vojtěch Filip), Jihomoravský kraj (ODS, Petr Fiala), hl. m. Praha (STAN, Jan Farský) a Královéhradecký kraj (KDU-ČSL, Pavel Bělobrádek).

U voleb v roce 2013 byla ovšem největší koncentrace volebních lídrů stran, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, v hlavním městě Praze. Z celkových sedmi zvolených stran zde svého lídra mělo hnutí ANO (Andrej Babiš), TOP 09 (Karel Schwarzenberg) a ODS (Miroslava Němcová). Ve Středočeském kraji to pak byl pouze jediný volební lídr, a to Tomio Okamura s tehdejší stranou Úsvit. Další volební lídři kandidovali v Jihomoravském (ČSSD, Bohuslav Sobotka), Jihočeském (KSČM, Vojtěch Filip) a Královéhradeckém kraji (KDU-ČSL, Pavel Bělobrádek).

Ve sněmovních volbách 2010 nekandidoval ze Středočeského kraje žádný z celostátních lídrů celkem pěti zvolených stran. Stejně jako ve volbách v roce 2013 bylo nejvíce lídrů v hlavním městě Praze. Jednalo se o Karla Schwarzenberga z TOP 09 a Radka Johna z VV. U dalších stran kandidovali volební lídři v následujících krajích: Jiří Paroubek (ČSSD) z Ústeckého kraje, Vojtěch Filip (KSČM) z Jihočeského kraje a Petr Nečas (ODS) ze Zlínského kraje.

V posledních volbách do Poslanecké sněmovny, v roce 2017, tak skutečně kandidovalo nejvíce volebních lídrů stran, které se dostaly do Sněmovny, ze Středočeského kraje. Ve volbách 2013 se jednalo pouze o jednoho celostátního lídra. Nejvíce jich v tomto roce kandidovalo v hlavním městě Praze. O tři roky dříve ve Středočeském kraji neměla svého lídra žádná ze stran zvolených do PS, nejvíce jich opět kandidovalo v Praze.

Ve sněmovních volbách v roce 2017 pak Ivan Bartoš skutečně kandidoval jakožto celostátní volební lídr ze Středočeského kraje. V letošních volbách by odtamtud měl podle svého vyjádření kandidovat i Vít Rakušan.

V krajských volbách 2016 i 2020 bylo hnutí STAN skutečně silné a silnější než Piráti. V krajských volbách 2020 získalo hnutí STAN ve Středočeském kraji, kde také vyhrálo, 22,2 % procent hlasů. Piráti zde získali 14,4 %. V roce 2016 hnutí STAN ve Středočeském kraji obsadilo druhou pozici hned za vítězným hnutím ANO, když získalo 18,4 % hlasů, Piráti zde obdrželi pouze 3,5 % hlasů. Samostatně kandidovalo hnutí STAN ještě v roce 2008 pod názvem Nezávislí starostové pro kraj a získalo 5,7 % hlasů. Piráti v tomto roce nekandidovali, jejich strana totiž vznikla až v červnu 2009.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož v posledních sněmovních volbách kandidovalo nejvíce volebních lídrů skutečně ze Středočeského kraje. Mezi nimi byl i volební lídr Pirátů, Ivan Bartoš. V letošním roce ze Středočeského kraje plánuje kandidovat také Vít Rakušan. Hnutí STAN je ve Středočeském kraji skutečně silné. V posledních krajských volbách v roce 2020, které vyhrálo, zde získalo 22,2 % hlasů. V roce 2016 pak 18,4 % hlasů.