Největší demonstrace od roku 1989 byla svolána dne 23. června na Letenské pláni s odhadovaným počtem více než 250 tisíc demonstrantů. Konala se z důvodů, které v různé míře souvisely s osobou premiéra Andreje Babiše.

Dle facebookových stránek organizátorů akce - Milion chvilek pro demokracii, byla akce organizována primárně jako protest a nesouhlas s osobou Andreje Babiše. Požadovala naplnění pěti hlavních požadavků:

Zdroj: oficiální událost akce na FB

Je otázka, nakolik je platné tvrzení, že se letenská demonstrace konala kvůli justici. Podle slov organizátorů šlo totiž především o vyjádření nesouhlasu se zneužíváním moci Andrejem Babišem a o oslavu probuzení demokratické občanské společnosti. I první demonstrace z dubna 2018 byla zaměřena čistě proti osobě premiéra.

Rostoucí význam a počty účastníků konaných demonstrací však byly důsledkem odchodu ministra Jana Kněžínka, obžaloby premiéra a nástupu ministryně Marie Benešové. Od dubna 2019 uváděli organizátoři jako hlavní důvody svolávání demonstrací tyto požadavky: odchod ministryně Benešové, otázku nezávislé justice, neodvolatelnost státních zástupců, vyjádření premiéra k věci ministra spravedlnosti a v posledním případě i Babišův odchod.

Seznam demonstrací s počty osob (dle organizátorů):

29. dubna 2019: 15 tisíc, Staroměstské náměstí (+ regiony)

6. května 2019: 25 tisíc, Staroměstské náměstí

13. května 2019: 30 tisíc, Staroměstské náměstí ( + regiony)

21. května 2019: 60 až 70 tisíc, Václavské náměstí

4. června 2019: 120 tisíc, Václavské náměstí

23. června 2019: 250–260 tisíc, Letenská pláň

Co se týče srovnání s jinými demonstracemi, které proběhly mezi roky 1989–2019, blíží se aktuálním počtům demonstrace organizovaná ČMKOS v roce 2012. Zúčastnilo se jí odhadem 60–120 tisíc osob. Další v pořadí je demonstrace konaná v roce 1997 s 90 tisíci účastníky, jak ukazují ve svém článku Lidové noviny.

V roce 1989 v rámci Sametové revoluce pak demonstrovalo v Praze až 800 tisíc lidí.

Prvním z programů je Výstavba pro obce, tento program je však zřízen na základě nařízení vlády (.pdf) ze dne 15. dubna 2019, striktně vzato to tedy není program MMR. Program má pomoci obcím zlepšit problematickou situaci s dostupností bydlení a nahrazuje původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. Vládou byl program schválen 15. dubna 2019 a měla by na něj být v letošním roce vydána jedna miliarda korun. Konkrétně je 640 milionů korun určeno pro sociální byty a 350 milionů korun na zvýhodněné úvěry. Částky mají být v dalších letech navyšovány (dvě miliardy na dotace a jedna miliarda na výhodné úvěry). Program Výstavba je na základě nařízení vlády (.pdf) určen pro obce na pořízení sociálního domu, smíšeného domu se sociálními nebo dostupnými byty, sociálního bytu, dostupného domu nebo dostupného bytu. Obce k tomu mohou využít dotace anebo zvýhodněný úvěr.

Program Výstavba ovšem naráží na kritiku. Dle kritiků toto řešení celkovou situaci nezlepší, protože jsou takové prostředky řešením asi jen pro tisíc bytů. Kritici projektu dále poukazují na nutnost uvolnění byrokracie – jen to vidí jako reálné řešení, které umožní, aby se mohly rychle a efektivně stavět nové byty.

Dalším dotačním programem, zřízeným zmíněným ministerstvem, je program Podpora bydlení ve strategických oblastech se strategickou průmyslovou zónou (SPZ), resp. jeho podprogram Výstavba bytů v oblastech s SPZ. Cílem podprogramu je podpořit rozvoj nájemního bydlení v území dotčeném působením velkého investora s rychle rostoucí nabídkou pracovních příležitostí. Zvýšení počtu nájemních bytů určených pro trvalé bydlení má přispět ke zlepšení životních podmínek v obcích, které se bez potřebné infrastruktury potýkají s nadměrným přílivem pracovní síly.

Druhým z programů MMR je Podpora bydlení. Ten ve svých třech podprogramech podporuje přípravu pozemků na výstavbu rodinných či bytových domů, výstavbu sociálních bytů pro osoby ve špatné sociální situaci, ať již z důvodu věku či nemoci, i zřizování bezbariérových bytů.

Věcný záměr (.doc) stavebního zákona je skutečně v průběhu legislativního procesu. Připomínkové řízení k věcnému záměru skončilo již 27. února 2019. Připomínky byly následně Ministerstvem pro místní rozvoj, které je předkladatelem návrhu, zpracovány (.doc). Vláda pak projednala a schválila (.pdf) věcný záměr na své schůzi dne 24. června 2019. Ministerstvo pro místní rozvoj tedy bude nyní zpracovávat paragrafované znění.

Podle věcného návrhu se např. tři dosud oddělená řízení mají sloučit do jednoho. Dále má také vzniknout takzvaný Nejvyšší stavební úřad, vyjádření ostatních institucí by si měl obstaral sám místo investora. Pokud by se Nejvyšší stavební úřad do měsíce nevyjádřil, mělo by se za to, že automaticky se stavbou souhlasí. Právě tzv. fikce souhlasu se stala terčem kritiky nejen ze strany opozice, a to kvůli možnému zneužití a automatickému schvalování kontroverzních projektů. Odpůrci z řad odborné veřejnosti dále namítají, že návrh zákona omezuje ochranu životního prostředí vzhledem k přenesené působnosti orgánů životního prostředí na stavební úřady.

Věcný návrh byl pak kritizován i dvěma komisemi Legislativní rady vlády, a to zejména pro jeho vágnost, čímž má porušovat Legislativní pravidla vlády. Radě vadilo i vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který bude pod přímým politickým vlivem, což může současné problémy s podjatostí úředníků ještě umocnit. I přes tuto kritiku však ministryně spravedlnosti Benešová, která Legislativní radě předsedá, věcný návrh odsouhlasila.

Vláda Bohuslava Sobotky zahájila své fungování dne 29. ledna 2014, tedy přibližně před pěti a půl lety. 6. prosince 2017 byl předsedou vlády jmenován Andrej Babiš, po nezískání důvěry Poslanecké sněmovny od 24. ledna v demisi. 6. června 2018 byl Andrej Babiš znovu jmenován do funkce premiéra a pověřen sestavením další vlády.

V průběhu těchto 3 vlád se v poslancem Michálkem jmenovaných resortech střídali ministři následovně:

Ministr(yně) financí:
Andrej Babiš: 29. ledna 2014 - 24. května 2017, nominován ANO
Ivan Pilný: 24. května 2017 - 13. prosince 2017, nominován ANO
Alena Schillerová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO


Ministr(yně) spravedlnosti:
Helena Válková: 29. ledna 2014 - 1. března 2015, nominována ANO
Robert Pelikán: 12. března 2015 - 27. června 2018, nominován ANO
Taťána Malá: 27. června 2018 - 10. července 2018, nominována ANO
Jan Kněžínek: 10. července 2018 - 30. dubna 2019, nominován ANO
Marie Benešová: 30. dubna 2019 - dosud, nominována ANO

Ministryně pro místní rozvoj:
Věra Jourová: 29. ledna 2014 - 3. října 2014, nominována ANO
Karla Šlechtová: 8. října 2014 - 13. prosince 2017, nominována ANO
Klára Dostálová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO

Ministr životního prostředí
Richard Brabec: 29. ledna 2014 - dosud, nominován ANO

Hnutí ANO mělo za dobu svého působení v Parlamentu a vládách ČR celkem pět ministrů spravedlnosti.

Ve vládě Bohuslava Sobotky byla ministryní spravedlnosti Helena Válková, kterou poté nahradil Robert Pelikán.

V první vládě Andreje Babiše, vzniklé v roce 2017 a vládnoucí v demisi, pokračoval jako ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

V současné koaliční vládě hnutí ANO a ČSSD byla nejprve ministryní spravedlnosti jmenována v červnu 2018 Taťána Malá. Již v červenci 2018 ji na postu nahradil Jan Kněžínek. Aktuálně je ministryní spravedlnosti Marie Benešová, která byla jmenována 30. dubna 2019.

Dle údajů exekutorské komory byla v roce 2018 vedena exekuce vůči 821 337 osobám (.pdf, s. 1).

Podíl a počet osob, kteří se z tohoto počtu uchýlili do oblasti šedé ekonomiky, tedy že oficiálně vykazují žádný nebo minimální příjem a skutečné prostředky získávají prací na černo, se bohužel v oficiálních statistikách nepodařilo dohledat.

V roce 2018 provedla agentura Median výzkum na téma Exekuce v ČR, s přihlédnutím k chudší polovině společnosti. Problematiku odchodu občanů mimo legální práci vysvětluje takto:

„Při současném nastavení exekučních srážek totiž při růstu příjmů z 12 tisíc na 21 tisíc Kč dochází jen k mírnému zvyšování nezabavené částky a z příjmů nad 21 tisíc Kč je zabaveno vše. Pracující však navíc ztrácí nárok na některé sociální dávky, vypočítávané dle příjmů před exekucemi. Takže reálně dochází se zvyšováním přiznaných hrubých příjmů často i ke snižování částky, která člověku zůstane. To vytváří velkou motivaci odejít z oficiální práce či snížit výdělky v ní na minimum a přivydělávat si načerno. Dopady této demotivace ukazuje i náš výzkum, který se zabývá odchody z legální práce.“ (str. 8)

Neoficiální odhady pracují s velmi hrubým údajem 200 tisíc lidí za posledních 5 let, kteří jsou v exekuci a zároveň využívají k zajištění prostředků na živobytí oblast šedé ekonomiky. Podle oficiálně nezveřejněné studie z roku 2014 dle deníku Echo se celkové počty osob pracujících v oblasti šedé či černé ekonomiky pohybují okolo milionu a počty pracovních pozic v šedé či černé ekonomice dosahují až 670 tisíc. Kolik z těchto lidí je v exekuci, však není jasné. Podle šéfa Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče pak „na černo“ pracuje nejméně 250 tisíc lidí, kolik z nich je v exekuci opět není známo, je to však jedna z hlavních motivací.

Pro kontext je dobré připomenout, že celá oblast exekucí má být dle slibů vlády řešena v novém insolvenčním zákoně, stejně jako dalšími kroky v plánované úpravě exekučního řádu. Nejaktuálněji vláda mimo jiné schválila také nařízení zvyšující hranici, nad kterou se příjmy dlužníka sráží bez omezení. S účinností od 1. června tohoto roku tak dochází ke zvýšení z 16 072 korun na 25 715 korun. Toto opatření má za účel motivovat pracující dlužníky, s čímž ale nesouhlasí část odborné veřejnosti. Navíc přímo postavení lidí v exekuci závislých na šedé ekonomice vládní návrhy neřeší a nadále zůstávají problémem. Více k této problematice včetně vládních slibů lze nalézt v analýze Demagog.cz.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo ještě v době, kdy byl ministrem Robert Pelikán, návrh (.doc) novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Legislativní rada vlády projednala pozdější návrh (.doc) na svém zasedání 7. února 2019, přičemž projednání návrhu zákona přerušila za účelem úpravy jeho textu podle jejích připomínek. K přepracování se tak návrh vrátil na Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo novou verzi (.doc) návrhu, která byla zveřejněna 3. června 2019.

Projednání poslední zveřejněné verze návrhu zákona ze 3. června bylo zařazeno na program (sp.zn. 251/17) jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019. Vláda na něm návrh schválila, došlo tedy k jistému posunu kupředu. Vzhledem k tomu, že tento bod byl na program zařazen 27. června, tedy v den výroku Jakuba Michálka, nelze jeho výrok hodnotit jako nepravdivý.

Tvrzení Jakuba Michálka o tom, že je potřeba problém 800 000 lidí v exekucích řešit novelou exekučního řádu z podstaty nehodnotíme, jelikož se jedná o Michálkův politický postoj, nikoliv o faktický výrok. Nicméně pro lepší orientaci ve výroku je vhodné problematiku příslušnosti exekutorů stručně přiblížit.

Krajská příslušnost (teritorialita) exekutorů znamená, že exekutor může provádět úkony v exekučním řízení pouze v oblasti územní působnosti jednoho krajského (exekučního) soudu, respektive příslušného krajského soudu dle sídla exekutora. Tím by se zamezilo současné situaci, kdy si exekutora vybírá věřitel. Dochází tak k případům, kdy exekutor provádí úkony vůči dlužníkovi na druhém konci republiky.

Přestože nejnovější návrh novely exekučního řádu vytvořený Ministerstvem spravedlnosti teritorialitu exekutorů neobsahuje, premiér Babiš 9. června prohlásil, že o principu teritoriality jedná mimo jiné s prezidentem Exekutorské komory. Dále premiér uvedl: „Sněhulák (princip koncentrace více exekucí na jednoho dlužníka u jednoho exekutora - pozn. Demagog.cz) a teritorialita jsou dva principy, které jsou v jádru správné, musíme z nich ale vytáhnout to nejlepší, správně je propojit a udělat takový zákon, který zabrání vykořisťování dlužníků a zároveň ochrání věřitele. Ministerstvo spravedlnosti na něm maká“. Zdá se tedy, že byť Ministerstvo spravedlnosti předložilo jeden návrh na začátku června, necelý týden poté již pracovalo na jeho další verzi.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová však později na dotaz ohledně chybějící teritoriality exekutorů uvedla (audio, 12:28), že se domnívá, že lepší cestou je předložený návrh, který teritorialitu neobsahuje (a obsahuje princip koncentrace).

Hnutí ANO působilo nejdříve ve vládě Bohuslava Sobotky, která vzešla z voleb do Poslanecké sněmovny roku 2013. Fungovala od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017. Koaliční vládu tvořily strany ČSSD, KDU-ČSL a hnutí ANO. Post premiéra zastával Bohuslav Sobotka z ČSSD a prvním místopředsedou vlády byl Andrej Babiš z hnutí ANO.

Sociální demokraté měli na základě koaliční smlouvy (.pdf, str. 35) ve vládě 8 zástupců: premiéra Sobotku, ministra zahraničních věcí, ministra vnitra, ministra průmyslu a obchodu, ministra práce a sociálních věcí, ministra zdravotnictví, ministra školství, mládeže a tělovýchovy a ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.

Hnutí ANO mělo ve vládě 6 zástupců: ministra financí, ministra obrany, ministra spravedlnosti, ministra dopravy, ministra životního prostředí a ministra pro místní rozvoj (.pdf, str. 35).

Lidovci měli ve vládě 3 zástupce: ministra zemědělství, ministra kultury a místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace (.pdf, str. 35).

V Sobotkově vládě tedy hnutí ANO netvořilo většinu a nezastávalo post premiéra.

Minulou vládou, ve smyslu bezprostředně předcházející té současné, byla první vláda Andreje Babiše. Jednalo se o menšinovou vládu hnutí ANO, která vznikla po volbách do Poslanecké sněmovny roku 2017. Tato vláda byla jmenována 13. prosince 2017. V lednu 2018 vláda nezískala důvěru PS a od 24. 1. 2018 vládla v demisi.

V této menšinové jednobarevné vládě byl premiérem předseda hnutí ANO Andrej Babiš a ministry byli pouze zástupci hnutí ANO. V červnu 2018 byl Andrej Babiš podruhé jmenován premiérem a sestavil stávající koaliční vládu s ČSSD.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož z kontextu rozhovoru je zřejmé, že poslanec Volný minulou vládou myslí vládu Bohuslava Sobotky, nikoliv vládu bezprostředně předcházející. Tou byla první vláda Andreje Babiše, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny.

Hnutí ANO mělo ve vládě Bohuslava Sobotky vicepremiéra Andreje Babiše, který zastával také funkci ministra financí. Funkční období této vlády trvalo od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017.

V květnu 2017 nahradil Babiše na pozici vicepremiéra Richard Brabec poté, co byl Babiš 24. 5. 2017 odvolán z funkce ministra financí a prvního místopředsedy vlády.

Skupina poslanců předložila v lednu 2018 Poslanecké sněmově návrh novely zákona č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. V červenci 2018 byl návrh zákona schválen senátem. Schválený zákon byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů v srpnu 2018 pod číslem 169/2018 Sb.  

Podle Ministerstva dopravy by novela tohoto zákona měla motivovat vlastníky pozemků k rychlejšímu jednání s investorem stavby a zjednodušit tak výkup pozemků. Majitelé zemědělské a lesní půdy budou moci při rychlém jednání získat až osminásobek (ve zcela výjimečných případech pak až šestnáctinásobek) ceny stanovené znalcem. Tyto bonusy by měly usnadnit jednání s vlastníky pozemků a snížit počet případů přecházejících do vyvlastňovacího řízení. 

Zákon č. 169/2018 Sb. je rozšířen o přílohu, která obsahuje seznam staveb, které má daný zákon zrychlit. Jedná se o: 17 dálnic (D0 (Pražský okruh), D1, D2, D3, D4, D5, D6, D7, D8, D10, D11, D35, D43, D48, D49, D52, D55) 5 silnic první třídy (I/12, I/33, I/35, I/42, I/49) 21 železničních tratí, z toho 3 vysokorychlostní tratě, dráhy speciální, 2 vodní stavby (Plavební stupeň Děčín, Plavební stupeň Přelouč) a 2 stavby pro leteckou dopravu (paralelní dráha ke vzletům a přistávání letadel na letišti Václava Havla Praha, nové oplocení letiště Václava Havla Praha). Celkem se jedná o 47 konkrétních liniových staveb a obecně speciální dráhy (např. metro), nikoliv 30 jak tvrdí poslanec Volný. Dále se pak v důvodové zprávě k navrhované novele zákona uvádí (.pdf, str. 1) : „Obecným cílem navrhované právní úpravy je zefektivnění procesu povolovacího řízení k nejvýznamnějším stavbám dopravní infrastruktury se současným zachováním adekvátní možnosti obhájit své zájmy všem dotčeným subjektům.“

Urychlení dopravní výstavby spočívá v tom, že má být možné použít tzv. mezitímní rozhodnutí, díky kterému půjde stavět ještě před vypořádáním se s výkupem pozemků. Podle tehdejšího ministra dopravy Dana Ťoka tak odpadne možnost odvolání proti vyvlastnění, které o měsíce až roky zdržuje výstavbu. V tiskové zprávě Ministerstva dopravy Ťok uvedl, že „je neúnosná zejména délka přípravy staveb, která dosahuje až neuvěřitelných 13 let. Novela zákona zrychlí přípravu o několik let.“ S bližším časovým určením, jak se zrychlí výstavba liniových staveb, se neoperuje.

Důvodová zpráva označuje (.pdf, str. 1) všechny stavby, které jsou předmětem nové právní úpravy jako nejvýznamnější stavby dopravní infrastruktury. Konkrétně se tedy jedná až o 47 liniových staveb a obecně speciální dráhy (např. metro). Z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.