Samozřejmě paní primátorka Krnáčová se tehdy velmi snažila myslela si, že když bude patřičným způsobem podlézat čínské straně, že dostaneme pandu a že to bude velký politický úspěch. A skončilo to samozřejmě naopak fiaskem.

My jsme to říkali Adrianě Krnáčové, že to je naprosto nevhodné, že tato věc nepatří do té smlouvy, do komunální smlouvy, není ani v jiných sesterských smlouvách, které má Peking s dalšími městy.

Velmi mě mrzí, tedy že tam probíhaly dost nestandardní věci, když se ta smlouva schvalovala, v podstatě polovina pražské ODS pro to hlasovala, polovina pro to nehlasovala. Tam v podstatě nějakým způsobem asi slibovali za něco ty hlasy (...) ta klauzule, která v příslušném článku té smlouvy, že Česká republika uznává, já nevím co politiku jedné Číny uznává, že té Tchajwan bude závislý na Číně a tak dále.

Jsme tady měli milion členů komunistické strany.

Pan premiér Babiš byl v komunistické straně.

V podstatě, když se podíváte na ty slibované miliardy, tak tady žádné nejsou. Máme tady nějaký částečně vlastněný fotbalový klub. Máme tady pár budov, které Číňané koupili v centru Prahy, jeden z toho luxusní hotel. A to jsou ty velké slibované investice, kvůli kterým my jsme museli Číně podlejzat.

Před těmi pěti šesti lety, když jsme tyto vztahy navazovali a byla tam široká politická shoda, dokonce i ze strany opozice s Karlem Schwarzenbergem a dalšími. Všichni se shodli na tom, že není možné dále zamražené vztahy s Čínou, protože Čína je rozhodující v celé řadě věcí, ať se týká ekologie, budoucího průmyslu. A my jako Česko jsme v tom byli prostě černý vzadu. Vždyť Evropa přece v té době rozvíjela vztahy.

Já jsem tam totiž dával stejný rozhovor (čínské televizi, pozn. Demagog.cz), ale myslím si, že obezřetněji. Protože to bylo tři čtvrtě hodiny v angličtině, to není legrace jako.

Já si myslím, že je nepravdivá ta teze, že tady v této zemi nějaká relevantní část lidí se vzhlíží v Číně nebo nějakých východních impériích, to si myslím prostě, že pravda není.

Že nějaká instituce součástí moci výkonné, tak to ještě neznamená, že musí být podřízena vládě, že vláda jmenuje a odvolává součástí moci výkonné jsou i nezávislé úřady. Máme tady například Úřad pro ochranu osobních údajů. Máme tady Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který tedy funguje, tak jak funguje, bohužel. Nicméně součástí moci výkonné jsou i instituce, u kterých je nějaký, řekněme, složitější vztah. Není to tak, že bych vláda mohla odvolat šéfa těchto úřadů, ale je tam potřeba nějaká součinnost více institucích,