Praxe ukazuje, že v některých otázkách jsme byli přehlasováni, jakkoliv jsme zastávali (jako ČR, pozn. Demagog.cz) vlastní názor.

Lisabonská smlouva vedla k tomu, že jsou snadno přehlasována stanoviska, názory, postoje, rozhodnutí, která zastávají menší státy sdružené v Evropské unii. (...) Podstatné je právě to rozšíření fakticky na všechny oblasti. Tedy nejenom ty, pro které předtím bylo rozhodování kvalifikovanou většinou vyhrazeno.

Úplně nejaktuálnější pro Českou republiku je teď určitě dvojí kvalita potravin. Tu máme rozdělanou, nepovedlo se to dokončit tak, jak jsme chtěli.

To říkáme (KSČM, pozn. Demagog) u všech dohod o volném obchodu, o všech strategických partnerstvích. Prostě musíme se bavit o dodržování podmínek v životním prostředí, v pracovním právu, musíme se bavit o tom, že to nebude výhodné pouze pro někoho, respektive například pouze pro nadnárodní korporace, ale že si z toho budou moci vzít něco i občané. Je to to, co máme dlouhodobě v programu.

Evropská unie se po Lisabonu – a na ten jsme neměli odvahu se zeptat, jako jiné státy Evropské unie, svých občanů – velmi změnila.

Teď v tuto chvíli pracujeme na zákonu o obecném referendu, protože potřebujeme najít 120 podpisů. (...) Jsou velké tlaky, aby se to například Evropské unie netýkalo.

Oni se dneska chystají na volby (ve Velké Británii).

(Evropský) parlament nemá zákonodárnou iniciativu.

Takáč: To znamená, že z Prahy si nákupčí pro obchod může zajet do Paříže pro to, co se mu zrovna líbí, a nesmí mu to nikdo neprodat? KK: Přesně. Když jsme to dokázali u elektronických obchodů, které jsou už dneska bez toho.

Určitě budeme chtít, aby Komise připravila dvě nové změny, to znamená změnu v nařízení o značení potravin a v nařízení o geoblockingu, to znamená o tom, aby výrobci nemohli říkat: "Na tenhle trh tohle nepošleme." Protože to se dneska děje. To je část, kterou máme jako europoslanci pevně v rukou.