Komplexní úprava námořního práva je obsažena v Úmluvě Organizace spojených národů o námořním právu (dále jen „Úmluva“), která je závazná pro 168 států světa, včetně Ruska i Ukrajiny.

Proplutí průlivem upravuje Část III této úmluvy. Článek 37 vymezuje působnost oddílu úmluvy upravující tzv. tranzitní proplutí tak, že „tento oddíl se vztahuje na průlivy, kterých se používá pro mezinárodní plavbu mezi jednou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny a jinou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny.“ To je případ i Kerčského průlivu mezi Černým a Azovským mořem.

Dle článku 38 pak platí, že „v průlivech zmíněných v článku 37 požívají všechny lodě a letadla právo tranzitního proplutí či přeletu, kterému nesmí být bráněno...“ Podle odstavce 2 tohoto článku se pak tranzitním proplutím či přeletem „rozumí výkon svobody plavby či přeletu výlučně za účelem nepřerušovaného a rychlého tranzitu průlivem mezi jednou částí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny a jinou částí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny.“

Úmluva tedy skutečně neřeší, kterému státu náleží pevnina okolo průlivu, ale obecně stanoví, že lodě mají právo tranzitního proplutí každým průlivem, nezávisle na okolních státech.

Obdobně je to i v případě tzv. pobřežního moře, které zmiňuje Jiří Pospíšil. Pobřežní moře je dle článku 3 Úmluvy moře až do vzdálenosti 12 námořních mil (cca 22,2 kilometrů) od linie nejzazšího odlivu, v oblasti pobřežního moře pak pobřežní stát může vykonávat veškeré své pravomoci.

Lodě však mají dle čl. 17 Úmluvy tzv. právo pokojného proplutí těmito vodami, a to i bez souhlasu pobřežního státu. Toto proplutí však musí být rychlé, pokud možno nepřerušované a nesmí narušovat veřejný pořádek či bezpečnost pobřežních států.

Jiří Pospíšil popisuje situaci v Kerčském průlivu, který spojuje Černé a Azovské moře a přes který byl postaven most, který spojuje území Ruské federace na východě s Ruskem okupovaným Krymem na západě.

Zdroj: Mapy Google

Most, který byl slavnostně otevřen 15. května 2018 Vladimirem Putinem, „je dlouhý 19 kilometrů a začíná na Tamaňském poloostrově v ruském Krasnodarském kraji a přes ostrov Tuzla směřuje na západ přes Kerčský průliv na krymský Kerčský poloostrov.“

V průběhu letošního roku se objevovaly informace o tom, že ruská pobřežní stráž začala zastavovat, kontrolovat a zadržovat plavidla třetích států, a to právě ta, která plula do ukrajinských přístavů Mariupol či Berďansk nebo nazpět. Na zvýšené kontroly lodí upozornil na konci října ve své rezoluci i Evropský parlament. Takovéto komplikace bezesporu obchod s Ukrajinou omezují.

Podle Dohody (.doc) o spolupráci při využití Azovského moře a Kerčského průlivu, která byla uzavřena mezi Ruskou federací a Ukrajinou v roce 2003, mají ukrajinské i ruské lodě zaručeno právo pokojného proplutí (.doc, článek 2, odst. 1). Stejné právo je garantováno i lodím plujícím pod vlajkou třetího státu (tedy i lodím EU) v případě, že plují do nebo z ruského či ukrajinského přístavu (.doc, článek 2, odst. 2). Stejný obsah má i Společné prohlášení (.pdf, str. 131) prezidenta Ukrajiny a prezidenta Ruské federace k Azovskému moři a Kerčskému průlivu z roku 2003.

Je však nutné dodat, že dle platné Dohody je Azovské moře „historicky vnitrozemským mořem Ruské federace a Ukrajiny“ (.doc, článek 1, odst. 1), a proto mají oba smluvní státy právo kontrolovat všechny lodě plavící se Azovským mořem.

Již od roku 2003 tak funguje právní režim plavby v Azovském moři de lege beze změny. Příčiny faktické změny chování Ruska a zvýšené četnosti zastavování a kontrol cizích lodí v této oblasti je tak nutné hledat jinde.

Dle článku 3 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (dále jen „Úmluva“) platí, že každý stát si může vytyčit tzv. pobřežní moře, ve kterém může svrchovaně vykonávat veškeré své pravomoci (článek 2 Úmluvy), dá se tedy říci, že pobřežní moře patří pobřežnímu státu. Šíře pobřežního moře pak může být maximálně 12 námořních mil (cca 22,2 kilometrů) od nejzazší linie odlivu. Dle článku 15 pak platí, že pokud státy leží naproti sobě, může pobřežní moře sahat jen k tzv. střední linii (v podstatě smyšlená čára jdoucí středem moře či průlivu), pokud se státy nedohodnou jinak, nebo z historických důvodů či jiných zvláštních okolností není třeba určit hranici pobřežního moře jiným způsobem. Smlouva (.doc) mezi Ruskem a Ukrajinou z roku 2003 se přitom týká pouze užívání Kerčského průlivu a Azovského moře, nikoli hranice pobřežního moře.

Dle Mezinárodního trestního soudu (který však řada států včetně Ruska dosud neuznala jako mezinárodněprávní autoritu) je pak Krym Ruskem pouze okupován (.pdf, str. 36), nejedná se tak o jeho území, rezoluci na podporu územní celistvosti Ukrajiny pak vydalo (.pdf) i Valné shromáždění OSN. Z hlediska mezinárodního práva by tedy moře v okolí Krymu skutečně mělo „patřit“ Ukrajině.

Rusko však schválilo ústavní zákon, podle kterého je Krym součástí jeho území, smlouvu o přistoupení Krymu k Ruské federaci schválil ruský parlament a podepsal prezident Putin. Z ruského pohledu má tedy ono, jakožto stát, kterému Krym náleží, právo na krymské pobřežní moře.

V pondělí 26. listopadu 2018 byl ukrajinským parlamentem schválen výnos prezidenta Petra Porošenka o vyhlášení výjimečného stavu. Ten má začít platit od středy 28. listopadu a trvat má do 26. prosince. Výjimečný stav se má týkat deseti ukrajinských oblastí. Právě den před vyhlášením výjimečného stavu Rusko u anektovaného Krymu zadrželo tři ukrajinské lodě a asi dvacet čtyři Ukrajinců.

Rusko začalo právě před několika měsíci prohledávat lodě, které mířily do nebo z ukrajinských přístavů. Toto prohledávání začalo chvíli poté, co Ukrajina v březnu 2018 zadržela rybářskou loď z Krymu. Také v rezoluci Evropského parlamentu (.pdf, bod D) z 25. října 2018 k situaci v Azovském moři je uvedeno, že „Rusko často a hrubým způsobem blokuje a prohledává lodě projíždějící Kerčským průlivem z nebo do ukrajinských přístavů a tyto procedury způsobují až týdenní zpoždění a pokles proudění lodního nákladu a hmotných finančních ztrát pro ukrajinskou ekonomiku“.

Rusko navíc přes Kerčský průliv, který spojuje cestu mezi Azovským a Černým mořem, evropskými a světovými trhy, a který je důležitým regionálním místem pro globální obchod, vybudovalo most. Tento most byl otevřen v květnu 2018 ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ukrajina si také dva měsíce po otevření mostu stěžovala, že Rusko stavbu využívá k omezení námořní činnosti.

V roce 2003 byla mezi Ruskem a Ukrajinou podepsána smlouva (.pdf, str. 131) o Azovském moři a Kerčském průlivu; ty jsou ve smlouvě definovány jako „vnitřní vody obou zemí“.

Evropský parlament přijal 23. října usnesení týkající se Azovského moře. Poslanci v něm vyslovili politování nad zvýšenou aktivitou Ruska na tomto území (např. blokáda ukrajinských lodí nebo stavba mostu na Krym) a varovali před eskalací konfliktu v části Černého moře, které je podle dohody z roku 2003 mezi Ukrajinou a Ruskem vnitřní vodou obou států.

Při rozpravě týkající se tohoto návrhu usnesení vystoupil i český europoslanec Jiří Pospíšil: „Já chci velmi uvítat tu dnešní debatu, která byla mimořádně zajímavá a je do určité míry odpovědí těm všem, kteří v Evropě zpochybňují sankce vůči Rusku a kteří tvrdí, že by se sankce měly zrušit. Sám v České republice, odkud jsem, cítím u některých extremistických politických sil, že bychom měli vůči Rusku vystupovat vstřícněji. Ta dnešní debata jasně ukazuje, že naopak EU musí být razantnější, musí být tvrdší a že situace v Azovském moři, která zde dneska byla popisována, je další formou agrese vůči Ukrajině. Tentokrát je to v zásadě určitá forma obchodní blokády, která výrazně omezuje formu vývozu ukrajinského zboží z ukrajinských přístavů. Tedy připojuji se k těm, vážená paní vysoká představitelko, kteří Vás prosí o tvrdý přístup vůči Rusku. Není možné v této věci zaujímat kompromisy, které poškozují Ukrajinu a hodnoty a postoje EU.“

O konání středečního zasedání politického grémia i předsednictva ČSSD, na kterém by se mělo jednat o setrvání ČSSD, ve vládě informovala média Česká televize či Novinky.cz. Jednání ČSSD se konalo ve středu 21. listopadu 2018 v Lidovém domě, jednání se účastnil i poslanecký klub ČSSD.

Politické grémium (.pdf, str. 23, čl. 33) je dle stanov nejužší vedení strany, jeho členy jsou předseda (Jan Hamáček) a místopředsedové strany (Jana Fialová, Jan Foldyna, Roman Onderka), předsedové poslaneckého (Jan Chvojka) a senátorského klubu (Petr Vícha) a nejvýše postavený člen vlády za ČSSD (Jan Hamáček – 1. místopředseda vlády ČR). Poradní hlasy pak mají např. předsedové a místopředsedové komor Parlamentu (konkrétně místopředseda Poslanecké sněmovny Tomáš Hanzel a místopředseda Senátu Milan Štěch) či ústřední tajemník strany Michal Kucián.

Širším orgánem vedení je pak předsednictvo strany (.pdf, str. 22, čl. 32), které je tvořeno členy grémia a dále předsedou skupiny poslanců v Evropském parlamentu, jedním zástupcem každé krajské organizace a dalšími deseti členy, kteří jsou voleni výkonným výborem strany. Poradní hlasy pak mají mimo jiné opět předsedové a místopředsedové komor Parlamentu, pokud jsou členy ČSSD, či ústřední tajemník strany.

V posledních volbách do poslanecké sněmovny volilo ČSSD 368 347 občanů (7,27 % všech hlasů). Výsledek těchto voleb vedl k zisku 15 mandátů. K dnešnímu dni má tedy poslanecký klub ČSSD 15 členů. Předsedou poslaneckého klubu je Jan Chvojka.

Poloostrov Krym byl připojen k Rusku v roce 2014. Česká republika s tímto aktem nesouhlasí a označuje připojení Krymu k Rusku jako anexi (zde, zde). Stejný postoj zastává řada dalších států a mezinárodních organizací, například Visegrádská skupina, NATO či EU,

Je ovšem pravdou, že ne všechny státy označují připojení Krymu Ruskem jako anexi. Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci vyzývající k dodržování územní celistvosti Ukrajiny a k tomu, aby státy světa neuznaly připojení Krymu k Rusku. Tuto rezoluci podpořili zástupci 100 zemí světa, 11 zástupců bylo proti, 58 se zdrželo.

Poloostrov Krym skutečně sloužil sovětské politické elitě jako reprezentační a rekreační letovisko. Doložitelná je ale například i návštěva cara Mikuláše II. s manželkou Alexandrou Fjodorovnou ještě z předsovětské éry. Vše dosvědčují například fotografie zveřejněné na serveru Rádia svobodná Evropa:

Car Mikuláš II. s manželkou Alexandrou Fjodorovnou, rok 1909.

Na snímku zleva: Winston Churchill, Franklin Delano Roosevelt a Josef Stalin. Poloostrov Krym byl také místem konání Jaltské konference v únoru 1945. „Velká trojka“ zde mj. jednala o poválečném uspořádání v Německu, koordinaci finálních vojenských kroků proti nacistickému Německu, založení OSN či dalším postupu ve válečném tažení proti Japonsku.

Krym byl díky svému podnebí také vhodným místem pro rekreaci sovětské mládeže. Pionýrské středisko Artěk bylo určeno především pro potomky sovětských byrokratů, stranických funkcionářů či úspěšných akademiků nebo sportovců. Na snímku z roku 1946 je maršál Semjon Michajlovič Buďonnyj (s knírem a čepicí se štítkem).

Na Krym se vydávaly také osobnosti vědecké a kulturní elity Sovětského svazu. Na snímku jsou kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin (vpravo nahoře s cigaretou) a skladatelka Alexandra Nikolajevna Pachmutovová (vpravo dole) zachyceni při rybaření v červnu 1965.

Snímek z roku 1976 zaznamenává setkání rumunského diktátora Nicolae Ceaușescu (vlevo) s prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu Leonidem Iljičem Brežněvem (vpravo).

Krym navštívil také Richard Nixon, prezident Spojených států Amerických. Na snímku z roku 1974 je Nixon (uprostřed) zachycen při plavbě s Leonidem Iljičem Brežněvem (vpravo).

Nakonec uvádíme barevnou fotografii Leonida Iljiče Brežněva z roku 1978. Na snímku je zachycen při četbě sovětského deníku Pravda.

Návštěvu generála Ludvíka Svobody dokládá díl Poslušný generál - Ludvík Svoboda z dokumentárního cyklu České televize Rudí prezidenti. Generál Svoboda tehdy ještě nebyl prezidentem, plnil pouze funkci poslance Národního shromáždění. V té době byl čerstvě očištěn z obvinění, která byla proti němu vznesena v rámci vnitrostranických čistek v 1. polovině 50. let. Svoboda byl v roce 1952 obviněn z přípravy vojenského převratu a ze sabotáže Košického vládního programu v armádě. Rehabilitován byl v roce 1954 přímo na Chruščovův popud.

Společná koupel gen. Ludvíka Svobody s tehdejším 1. tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu Nikitou Chruščovem se odehrála ve vodách Černého moře v létě roku 1954. Místem konání této události bylo však letovisko Soči v Krasnodarském kraji, nikoli Krym, jak zaznělo ve výroku Martina Netolického (video, čas 30:33-31:06). Onu historickou událost doprovázela, za užití nafukovacích kruhů, dlouhá a důvěrná konverzace. Svoboda do letoviska přijel se svou rodinou na Chruščovovo pozvání. Nikita Chruščov zde v té době trávil dovolenou. V době Svobodovy návštěvy byli v letovisku přítomni také další pohlaváři Sovětského svazu. Byli zde maršálové Žukov, Koněv, Moskalenko a také předseda Nejvyššího sovětu SSSR Georgij Maximilianovič Malenkov.

Předsedou strany byl 18. února 2018 na mimořádném sjezdu ČSSD zvolen Jan Hamáček; statutárním místopředsedou strany se stal Jiří Zimola. Delegáti 40. sjezdu ČSSD zvolili 7. dubna 2018 do nejužšího vedení strany 4 místopředsedy – Janu Fialovou, Jaroslava Foldynu, Romana Onderku a Martina Netolického. Místo pátého místopředsedy bylo ponecháno prázdné a v budoucnu ho měl vybrat ústřední výkonný výbor strany. K 20. listopadu 2018 stále nebyl zvolen pátý řadový místopředseda strany a pravděpodobně ani do příštího sjezdu ČSSD zvolen nebude vzhledem k vyjádření Netolického pro deník Právo.

K 7. listopadu 2018 rezignoval na post statutárního místopředsedy Jiří Zimola. Jako důvod uvedl, že ve „směřování ČSSD je potřeba razantní změna, a ta je kvůli rozložení sil v širším vedení ČSSD nesplnitelný úkol". Vedení ČSSD bylo údajně Zimolovou rezignací překvapeno.

Nejužší vedení ČSSD je k 20. listopadu 2018 tvořeno předsedou Hamáčkem a čtyřmi místopředsedy. Celkem má tedy pět členů.