Trest domácího vězení byl zaveden s účinností nového trestního zákoníku 1. ledna 2010. Od září 2018 se spustil nový systém elektronické kontroly odsouzených. Elektronické náramky, které snímají, kde se monitorovaná osoba nachází či kolik má promile alkoholu v krvi, tak nahradily osobní kontroly probačního úředníka.

Dle Radiožurnálu je k začátku listopadu 2018 k trestu domácího vězení odsouzeno asi 130 osob, 73 z nich je na dálku hlídáno úředníky Ministerstva spravedlnosti prostřednictvím elektronických náramků. Což je vskutku neúměrné množství v poměru k 2 500 sadám elektronických náramků, které stát nakoupil od izraelského dodavatele SuperCom. Ministerstvo spravedlnosti počítá s tím, že v praxi postupně využije 600 elektronických náramků pro domácí vězně, přičemž však není jisté, kdy k dosažení tohoto počtu má dojít.

Těžko říct, co ministr spravedlnosti míní frází „trochu méně, než jsme předpokládali na začátku“, nicméně od spuštění projektu, tedy za měsíc a půl, se navýšil počet odsouzených s náramky o zhruba 20 osob. Ministerstvo spravedlnosti však věří, že potenciální finanční úspora uložení domácího vězení bude motivovat soudce k častějšímu ukládání tohoto alternativního trestu.

Vzhledem k metodice ověřování výroků považujeme výrok za pravdivý, neboť počet 65 lidí je uvozen slovem „zhruba“. Počet se tak sice od údajů uvedených Radiožurnálem rozchází o více jak 10 %, ale řečníkem byla naznačena nejistota ohledně přesného počtu, a proto lze tolerovat výslednou odchylku 11 %.

V České republice se k listopadu 2018 nachází 35 věznic, z toho 10 vazebních. Poslední budovou vystavěnou za účelem vytvořit výchovně nápravné zařízení byla vazební věznice Pankrác. Její historie sahá až do dob Rakouska-Uherska, otevřena byla v roce 1889.

Obecně jsou nejznámější a největší tuzemské věznice značně letité. Valdická věznice byla zřízena v roce 1857, kdy nahradila dřívější kartuziánský klášter založený v roce 1627. Plzeňská věznice na Borech zase funguje již od roku 1878.

Problém přeplněných českých věznic se snaží Ministerstvo spravedlnosti řešit výstavbou nového zařízení. Do roku 2022 by měla stát nová věznice ve Všechově u Tábora na jihu Čech, bude tak první věznicí vybudovanou po téměř 130 letech.

Na tiskové konferenci 21. září 2018 prezentoval ministr spravedlnosti Jan Kněžínek spuštění systému elektronických náramků pro vězně. Ty zjednodušují kontrolu trestu domácího vězení, který je podle trestního zákoníku možné uložit od roku 2010. Kvůli průtahům ve výběrových řízeních se však elektronický monitorovací systém podařilo uvést do provozu až nyní.

K tématu vězeňských náramků se ministr vyjádřil také v pořadu Devadesátka ČT24, ve kterém mimo jiné uvedl: „Nepřímo na soudce působíme v tom smyslu, aby zvážili ukládání tohoto trestu (domácího vězení, pozn. Demagog.cz), ale samozřejmě je tady nezávislost soudní moci a do toho, jaký ukládají trest, jim nemůžeme mluvit.“ (čas 16:54) Na otázku, proč soudci neudělují právě tento trest, odpověděl Jan Kněžínek: „Byla to právě obava z toho, že ten trest je v podstatě velmi těžko kontrolovatelný.“ (čas 17:25)

Další zdroj informací, který by potvrzoval Kněžínkův apel na soudce, se nám však nalézt nepodařilo. Proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Jak vyplývá z poslední ročenky Vězeňské služby České republiky z období ledna až září 2017 (.pdf, str. 48), využitelnost průměrné ubytovací kapacity českých věznic dosahuje 109,04 procent, při započtení detenčních ústavů v Brně a Opavě a nemocnic v Praze-Pankráci a Brně potom ze 108,34 procent. Pokud se zaměříme pouze na obviněné osoby ve výkonu vazby, kapacity jsou naplněny téměř z 81 procent, u odsouzených ve výkonu trestu obsazenost dosahuje skoro 112 procent.

Zaplněnost českých věznic postupně roste od roku 2013, kdy se skokově snížila ze 111,6 procent na 77,7 procent kvůli amnestii exprezidenta Václava Klause z 1. ledna 2013 (ročenka 2012, .pdf, str. 37; ročenka 2013, .pdf, str. 43). V roce 2014 byly české věznice plné z 86,6 procent (.pdf, str. 41), o rok později, tedy 2015 (.pdf, str. 46) kapacita dosáhla 97,9 procent a v roce 2016 (.pdf, str. 50) už přesáhla stoprocentní obsazenost a vyšplhala se na 106,3 procenta.

Aktuální počet vězněných je podle nejnovějších dat Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR z konce října tohoto roku 21 806. Pro srovnání v absolutních číslech, aktuální počet vězněných je zhruba o 900 lidí nižší než činil průměr v minulém roce (.pdf, str. 48).

Bartoš pravděpodobně míní Babišovu první menšinovou vládu z období od prosince 2017 do července 2018, ta důvěru Poslanecké sněmovny nezískala. Její návrh novely zákona o státní službě byl předložen Sněmovně 26. března 2018, tedy již 2 měsíce po podání demise.

Vzhledem k terminologii („první věc, kterou vláda začala řešit“) jde spíše o řečnickou figuru než faktický výrok o tom, že by mělo jít o první předložený zákon. I tak je však na místě dodat, že se nejednalo o první vládní návrh zákona od vstupu do funkce. Mezi 13. prosincem 2017 a 26. březnem 2018 totiž vláda předložila novelu zákona o ČNB, novelu zákona o převodu vlastnického práva, novelu zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení či novelu zákona o důchodovém pojištění. Ani Ministerstvo vnitra jakožto zástupce navrhovatele nepředložilo novelu zákona o státní službě jako první část své agendy, předcházela jí např. novela zákona o volbách do Parlamentu ČR.

V dubnu 2018 Evropská komise zkritizovala vládní návrh novely zákona o státní službě. Jak se dočteme v dopise eurokomisařky pro zaměstnanost Marianne Thyssen náměstkovi ministra vnitra pro státní službu Josefu Postráneckému: „Zůstáváme tedy nadále znepokojeni klíčovými prvky návrhu. Například posunem k poněkud nízkým požadavkům druhých kol výběrových řízení pro manažerské pozice, možností odvolat manažery na základě ‚dostačujícího‘ výsledku hodnocení, možností odvolání státních úředníků na základě dvou služebních hodnocení v rozmezí 40 dnů a zbavení vedoucích pracovníků možnosti podat námitku proti služebnímu hodnocení.“ Zároveň eurokomisařka bere na vědomí, že v březnu 2018 byla novela předložena Sněmovně a žádá doložit analytické materiály, které vedly k její podobě.

Pod pojem fake news lze zařadit širokou škálu informací od zjevně nepravdivých po různé druhy mystifikací nehledě na subjektivní výklad každé osoby. Jana Lorencová se dopouští takříkajíc tradiční mystifikace sdílením zpráv neaktuálních, poplašných, nadpisem ani fotkou neodpovídajících svému obsahu.

Bartoš prokazatelně neřekl pravdivou informaci ohledně kandidatury Lorencové za SPD (Strana přímé demokracie). Lorencová v roce 2012 kandidovala do Senátu v obvodě č. 74-Karviná za Stranu státu přímé demokracie – Stranu práce (SSPD–SP). Toto uskupení kandidovalo pro představu v letošních komunálních volbách v Ostravě v tandemu (.pdf) s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a společně získali přes patnáct tisíc hlasů. Co se týče samotné Lorencové, v roce 2013 se stala poslankyní v klubu hnutí ANO.

Dlužno podotknout, že Ivan Bartoš na svém facebooku ještě před odvysíláním pořadu sdílel svou omluvu za zařazení Lorencové do chybné strany. Omluvu zveřejnil i facebookový profil Interview ČT24.

Ivan Bartoš hovoří o Manifestu romské hrdosti 2018, který slíbil předat na Hrad při příležitosti happeningu Roma Pride. Na svém facebookovém profilu Bartoš uvedl: ,,Předáno v 19:30 s vysvětlením panu ředitelovi Odboru protokolu Mgr. Vladimírovi Krulišovi, Ph.D. s příslibem, že bude doručeno k rukám prezidenta republiky."

Ředitel Odboru protokolu Vladimír Kruliš pro Demagog.cz potvrdil, že manifest od Ivana Bartoše převzal ve Vladislavském sále a dne 29. října 2018 předal do kanceláře prezidenta.

Předseda Bartoš (Piráti) hovoří o změnách, které má přinést novela zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Aktuálně jsou ve Sněmovně projednávány dva návrhy, které příslušný zákon novelizují. Jeden poslanecký, z pera poslanců Pirátů, a jeden předložený vládou.

Bartoš má na mysli formulaci z vládního návrhu zákona o zpracování osobních údajů. Vládní návrh v části 15 (.pdf, str. 28-29) upravuje znění některých bodů Zákona o svobodném přístupu k informacím.

Přístupnost informací o průběhu soudních řízení upravuje takto: „V § 2 se na konci odstavce 3 doplňuje věta ‚Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.'" (.pdf, str. 28). V této oblasti by tak nebyly povinné subjekty vůbec kompetentní o (ne)poskytnutí rozhodnout.

Původní znění § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. zahrnuje v současné chvíli například informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví nebo z centrální evidence účtů.

V § 11 je dále stanoveno, že informace o probíhajícím trestním řízení (tedy vše až do rozhodnutí ve věci) povinné subjekty neposkytnou. Zákon tedy předpokládá žádost vyřídit tak, že informace se neposkytuje. Toto pravidlo je ale prolomeno judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 1 As 44/2010 – 103, bod 36), který po povinných subjektech požaduje zvážení každého jednotlivého případu a dle okolností požaduje připustit poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení tam, kde neposkytnutí informace nebude možno odůvodnit „naléhavou společenskou potřebou“. Soudy tak mohou navzdory zákonu poskytnout informaci o probíhajícím trestním řízení, pokud odepření informace není nezbytné.

Podle serveru iRozhlas.cz by daná formulace zásadně ztížila práci novinářů: „K veřejnosti se v jejím důsledku nedostanou například zprávy o tom, z jakého důvodu soud poslal některého politika do vazby anebo proč bylo něčí trestní stíhání zastaveno." A dodává také: „(...) nově by měla být neveřejná všechna rozhodnutí procesního charakteru."

Ministerstvo vnitra se podle serveru iRozhlas.cz hájí tím, že připravovaná novela má zajistit spravedlivý průběh soudních řízení.

Poslanecká sněmovna se v pátek 26. října také věnovala připomínání si vzniku samostatného Československa. Výjimkou nebyl ani poslanec Bartoš. Ve svém krátkém projevu poukazoval na to, že oslavit je třeba nejen samotný akt založení státu, ale zejména i osoby spjaté s bojem za svobodu a demokracii. Zmiňuje, že historii netvoří jen velcí hrdinové, ale i každý jeden z nás v našem každodenním životě. Apeloval na nutnost vzájemné solidarity a tolerance, protože jen to zabrání nástupu diktátorů a oligarchů.

Zřízení tzv. informačního ombudsmana, tedy dohledové instituce, která by pomáhala řešit případné spory ohledně zákona o svobodném přístupu k informacím, mají Piráti ve svém programu (.pdf, str. 15) spolu s dalšími návrhy na změnu tohoto zákona,

Novela zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž předkladatelem je mj. právě poslanec Michálek, momentálně prochází legislativním procesem. Navíc se netýká (.pdf) zřízení informačního ombudsmana, ale spíše rozšiřuje povinnost zveřejňovat informace o státem ovládaných organizacích (např. ČEZ). Žádný jiný poslanecký návrh novely zákona 106/1999 Sb., který by tohoto ombudsmana zaváděl, pak není a ani nebyl projednáván. Komplexnější návrh (.pdf) senátora Libora Michálka a dalších, který by zřizoval Úřad pro ochranu informačních svobod, byl v minulosti projednáván v Senátu, ale nebyl schválen.

Jakub Michálek však podal pozměňovací návrh (.docx) k vládní novele zákona o svobodném přístupu k informacím (sněmovní tisk 139), kterým se zavádí přezkum rozhodnutí o poskytnutí informací Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Ani tento zákon však zatím nebyl schválen, o pozměňovacím návrhu se dosud nehlasovalo (k 30. říjnu 2018). Michálkův návrh sice explicitně neobsahuje Instituci „informačního ombudsmana“, ÚOOÚ by však dle tohoto návrhu získal kompetenci přezkoumat rozhodnutí nadřízeného orgánu nebo jeho nečinnost (§16b odst. 1 a 3). Podle dalšího Michálkova návrhu (docx, § 52) se rozšiřuje působnost ÚOOÚ na „právo na informace“ a poskytování konzultací v této oblasti.

Existuje ještě druhý projednávaný tisk v téže věci (sněmovní tisk 138), konkrétně v souvislosti se zákonem o zpracování osobních údajů. Jakub Michálek ve svém příspěvku v rozpravě zdůvodňuje potřebu provázat ochranu údajů s právem na informace, přičemž oboje by podle jeho pozměňovacího návrhu (.docx) mělo být zaštiťováno právě ÚOOÚ. Návrh byl v hlasování na 20. schůzi v pátek 26. 10. 2018 (pozměňovací návrh J) přijat. Třetí čtení však dosud nebylo ukončeno, na upozornění poslance Stanjury bylo přerušeno hlasování, neboť jednací řád neumožňuje pokračovat po 14. hodině. Když 30. 10. 2018 večer proběhlo ověřované Interview ČT24 s Ivanem Bartošem, na projednávání už nedošlo. O návrhu jakožto o celku tedy nebylo hlasováno, proto nebylo uzavřeno třetí čtení, a byť byl schválen dílčí Michálkův návrh, nelze říci, že by byl „informační ombudsman“ zřízen. Návrh ještě neprošel ani Poslaneckou sněmovnou, ani Senátem.