Většinovou podporu začalo hnutí ANO hledat až po jmenování své menšinové vlády. První vládu Andreje Babiše jmenoval prezident Zeman 13. prosince 2017. Tato vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, a v současnosti tak vládne v demisi.

Již týden po volbách předseda ANO avizoval, že se pokusí sestavit vládu menšinovou, protože ostatní strany nechtějí spolupracovat. Prezident Miloš Zeman navíc pověření o vyjednávání o nové vládě nepodmínil podporou alespoň 101 poslanců.

Andrej Babiš sice začal jednat s ostatními stranami hned po volbách, ale přímou podporu pro svou vládu v Poslanecké sněmovně začalo hnutí ANO hledat až týden po jejím jmenování.

Kontrola poslaneckou sněmovnou obecně funguje tak, že je vláda primárně odpovědná Poslanecké sněmovně a ta jí může vyjádřit nedůvěru. To v tuto chvíli není možné, protože kabinet Andreje Babiše vládne v demisi. Dále jsou zde jednotlivé výbory. Nicméně vláda má celou řadu exekutivních pravomocí, kde není třeba přijímat zákony a poslanci s tím reálně nic dělat nemohou, neboť nemají k dispozici hrozbu vyslovení nedůvěry.

Sněmovna tedy může interpelovat v různých věcech premiéra a další členy vlády, což jednotliví poslanci dělají. V neposlední řadě mohou také vyvolávat mimořádné schůze sněmovny k libovolným otázkám, pokud splní podmínky (50 sebraných podpisů). Takové schůze prozatím byly svolány 3, ani v jedné nebyl schválen program.

Nedošlo ke schválení programu mimořádné schůze ze 7. března, která byla navržena kvůli odvolání Tomia Okamury z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Podpisy na žádost této schůze byly sesbírány poslanci za KDU-ČSL. Pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali především poslanci za hnutí ANO, KSČM a SPD, kde se většina zdržela.

Nebyl také schválen program mimořádné schůze z 9. března, která byla opozicí svolána kvůli personálním změnám vlády v demisi. Pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali rovněž především poslanci za hnutí ANO, SPD a KSČM, kde se většina zdržela.

Dále nebyl po neveřejném hlasování schválen ani program mimořádné schůze z 27. března svolané rovněž opozicí, která se týkala informace předsedy vlády o správním řízení s ředitelem GIBS.

Z Babišových vyjádření vyplývá, že si spíše nepřeje variantu předčasných voleb, avšak teoreticky připouští předčasné volby jako jednu z možností. Nicméně tuhle variantu zmínil sám od sebe v rozhovoru pro deník Právo, nebyl na to přímo tázán. Již v únorovém rozhovoru (3. února) pro deník Právo Babiš nevyloučil předčasné volby, pokud jeho vláda nezíská důvěru do letošního května. V rozhovoru řekl následující:

„Takže chcete vládnout bez důvěry za podpory prezidenta jako Jiří Rusnok?“

V žádném případě. Chceme vládnout s důvěrou celé čtyři roky. Snad stihneme podporu kabinetu vyjednat do konce února a potom bychom požádali o důvěru. Ale to nezáleží na mně. Topolánek vládl v demisi tři měsíce, podle takových propočtů by to tedy bylo někdy do května. Ale když se nedomluvíme, tak možná jediným řešením budou předčasné volby.“

„Co to? Sám jste říkal, že předčasné volby nechcete.“

„Nechci je, ale když na druhé straně není žádná rozumná odezva, není tam nic, jen Antibabiš… Na co lidé volili strany, které neřeší nic jiného než Babiše, Čapí hnízdo a nechtějí nic tvořit? Když se nedohodneme, tak je to poslední varianta, ale vždycky je to možné. Třeba na podzim s komunálními a senátními volbami.“

Tentýž den v rozhovoru pro Radiožurnál taktéž připustil možnost předčasných voleb s tím, že si to však nepřeje: „Skutečně si myslím, že když se druhý pokus nepovede, a na ten máme delší čas, tak potom jedno z řešení jsou předčasné volby, ale nejsem to já, který si to přeje.“

6. dubna v dalším rozhovoru pro deník Právo opět připustil možnost předčasných voleb, když řekl: „Jedna z možností jsou předčasné volby. Pirátům a ODS podle některých průzkumů stoupají preference, tak kdo ví, jestli to není varianta.“

O den později - 7. dubna se Babiš postavil k předčasným volbám negativně, když sdělil novinářům následující: „Předčasné volby nikdo nechce, musíme najít jiné řešení, aby vznikla vláda co nejdřív, protože už jsme všichni z toho unavení.“

Dle článku 35 Ústavy může Poslanecká sněmovna navrhnout své rozpuštění, se kterým vysloví souhlas třípětinová (ústavní) většina - tedy 120 poslanců.

(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

Dle čl. 68 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Ústava České republikyjmenuje předsedu vlády prezident republiky a na jeho návrh schvaluje navržené ministry. V případě, že takto jmenovaná vláda nezíská důvěru, proces se opakuje. Pokud jmenovaná vláda nezíská důvěru ani na druhý pokus, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Od voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech 20.–21. října 2017 byl premiér zatím jmenován pouze jednou.

Pokus o sestavení vlády de iure začíná ve chvíli, kdy prezident jmenuje předsedu vlády. V praxi je tento krok obcházen tzv. pověřením o vládním vyjednávání. Prezident danou osobu přímo nejmenuje premiérem, ale svěří jí do rukou odpovědnost za hledání vládní podpory ve Sněmovně a hledání vhodných ministrů. V případě, že tato osoba nebude schopna ve Sněmovně vládní podporu získat, může prezident pověřit jednáním dalšího člověka, aniž by vyplýtval jeden ze tří ústavou daných pokusů.

V současnosti jsme v situaci, kdy vláda pokračuje v demisi a premiér Andrej Babiš byl prezidentem pouze pověřen vládním vyjednáváním. Prozatím nebyl podruhé jmenován premiérem. Druhý formální pokus o sestavení vlády tedy nebyl dle Ústavy České republiky zahájen.

V povolební strategii Pirátské strany je stanoveno, že v případě zisku důvěry občanů se Pirátská strana bude účastnit jednáních o vládě s cílem prosadit jejich priority do vládního programu. Podpora vlády měla být podmíněna tím, že do ní nebudou nominováni nekompetentní lidé nebo lidé s korupční minulostí. Rovněž by nepodpořili vládu KSČM, SPD nebo vládu s převahou ANO.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2010 Miroslav Poche přiznal, jak skrytě financuje ČSSD přes několik členů, aby nemusel platit daně. Nešlo o porušení zákona, protože politické strany své dary danit nemusí. Michal Poche se však následně vzdal všech stranických funkcí v ČSSD.

Andrej Babiš je i nadále trestne stíhán v kauze Čapí hnízdo, ve které se mělo jednat o dotační podvod.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Andrej Babiš zatím nebyl shledán vinným v kauze Čapí hnízdo, ale Miroslav Poche se ke skrytému financování ČSSD přiznal.

V minulém volebním období byly síly v Poslanecké sněmovně rozloženy značně odlišně od současného stavu. Hnutí ANO mělo „pouze“ 47 poslanců a s komunisty a Úsvitem (ten byl navíc po velkou část období rozdělen) měl pouze 94 hlasů.

Oproti současnému stavu navíc fungovala vládní koalice, která měla pevnou většinu a po celé období ji využívala. Bartoš má nepochybně pravdu, že lze najít hlasování, kde se hnutí ANO potkalo s komunisty a Úsvitem (resp. s řadou nezařazených, kteří byli za Úsvit zvoleni), nicméně jeho vyjádření je pro nás neověřitelné, neboť analýza dané věci přesahuje možnosti našeho zhodnocení (museli bychom projít všechna hlasování a motivace hnutí ANO v nich).

Těsně po volbách do poslanecké sněmovny se předseda hnutí SPD Tomio Okamura vyjádřil, že SPD by chtěla být ve vládě, protože by mohla lépe prosazovat svůj program. V průběhu dalších jednání šlo v rámci vyjednávání skutečně o to, že by SPD tolerovalo vládu hnutí ANO. Již dříve jsme sledovali postoje SPD k možné podpoře vlády Andreje Babiše.

ANO navrhlo menšinovou vládu sestavenou z ministrů za ANO a odborníků, která byla jmenováná prezidentem Milošem Zemanem. Vláda nezískala důvěu poslanecké sněmovny, proto podala začátkem roka 2018 demisi. Prezident Miloš Zemen opětovně sestavením vlády pověřil Andreje Babiše.

Po jednání s ANO v březnu 2018, předseda hnutí SPD Tomio Okamura prohlásil, že jednání o programu dospěla tak daleko, že by mohla rychlo vzniknout nová vláda.

V dubnu 2018 po střetnutí s prezidentem Milošem Zemanem předseda hnutí SPD Tomio Okamura na tiskové konferenci řekl, že výsledkem jejich jednání je shoda na tom, že by měla vzniknout koaliční vláda ANO, KSČM a SPD. Nicméně zde nebylo řečeno, že by mělo jít o vládní zastoupení, mohlo jít také o toleranci kabinetu. Také se shodli, že by to mělo být nejpozději do června 2018. ANO nakonec oznámilo, že chce o vládě znovu jednat s ČSSD.

V současné Poslanecké sněmovně funguje několik bloků. Hnutí ANO, SPD a KSČM spolu hlasují nejčastěji, na druhé straně spolu hlasují poslanci ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL. Ti ovšem mají malé zastoupení. Realita je taková, že najdeme hlasování o zákonech, kdy spolu hlasují různé strany.

Poslanci, respektive poslanecké kluby, hlasují často shodně s některými poslaneckými kluby v určitých věcech, ale při jiných návrzích hlasují opačně. Tato roztříštěnost se týká i zmíněných stran Richardem Brabcem. Hlasování jednotlivých poslanců lze vidět v grafu Michala Škopa, který zobrazuje všechna hlasování v prvních několika měsících současné Poslanecké sněmovny. Každý bod zobrazuje jednoho poslance a každá čára jednotlivé hlasování. Tyto čáry vždy dělí poslance na ty, kteří hlasovali pro návrh a ty, kteří hlasovali proti návrhu.

Je tedy zjevné, že všechny poslanecké kluby v určitých otázkách hlasovaly stejně jako každý jiný poslanecký klub. Příkladem je hlasování o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše, kde ODS hlasovala stejně jako KSČM i SPD.

Výrok Petra Fialy se týká hlasovací koalice hnutí ANO, SPD a KSČM. Tyto 3 kluby spolu hlasují v Poslanecké sněmovně nejčastěji. To je nepochybně pravdou. Jsou ovšem hlasování, která lze považovat za klíčová, kde spolu tyto 3 subjekty nehlasují. Např. na úrovni formování vlády to lze doložit na tom, že SPD a komunisté nehlasovali (pochopitelně narozdíl od hnutí ANO) pro vládu Andreje Babiše při hlasování o důvěře.

Dále pak se strany neshodly při hlasování o vydání poslanců Babiše a Faltýnka. V neposlední řadě pak subjekty hlasovaly rozdílně na úrovni předkládané legislativy, kdy komunisté chtěli měnit Ústavu tak, aby poslanci ztráceli mandát při pravomocném odsouzení, resp. po přeběhnutí mezi kluby. Proti tomu bylo hnutí ANO.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu. Obsahuje data k 12. dubnu 2018.

Analýza ve zkratce sleduje nakolik podobně hlasují poslanci a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor (politolog a analytik sdružení KohoVolit) tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Nicméně výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť strany spolu nehlasují stále.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra, např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Data, která Škop uvádí, nezahrnují aktuálně probíhající schůzi, kde 3 zmíněné subjekty spolu podpořily vyřazení bodu o Novičoku.

Kromě pozice místopředsedy Poslanecké sněmovny pro předsedu KSČM Vojtěcha Filipa získal komunistický poslanecký klub i posty předsedů Mandátového a imunitního výboru pro Stanislava Grospiče a Rozpočtového výboru pro Miloslavu Vostrou. PředsedouStálé komise pro práci Kanceláře Poslanecké sněmovny je Pavel Kováčik. Podvýboru pro svobodu slova a média předsedá Leo Luzar a Podvýboru pro bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trhy předsedá Jiří Dolejš. Předsedou Podvýboru pro Policii České republiky, obecní policii a soukromé bezpečnostní služby se stal Zdeňek Ondráček. Podvýboru pro heraldiku a vexilologii předsedá Ivo Pojezný, Podvýbor pro lékovou politiku, racionální využití farmakoterapie a přístrojové techniky získal Daniel Pawlas a Podvýbor promyslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství má Pavel Kováčik.

KSČM získala ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim roku 2017 pouze 7,76 % hlasů a tím 15 poslaneckých mandátů. Pro komunisty to byl nejhorší výsledek nejenom v historii voleb do Poslanecké sněmovny ČR, ale i co se týče všech voleb do dolní komory parlamentu v historii Československa od založení KSČ v roce 1921.