Evropská komise zveřejnila 11. prosince 2019 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem The European Green Deal (.pdf, str. 5). Zde se píše také o riziku zvýšení emisí uhlíku ve třetích státech, které může vznikat například přesunem průmyslové výroby mimo EU v důsledku přísnější regulace emisí v EU než v jiných zemích.

Tento stav by Evropská komise měla řešit návrhem mechanismu, který by zohlednil uhlíkovou stopu zboží importovaného do EU a promítl ji na jeho ceně. Takový mechanismus lze nazvat „přeshraniční uhlíkovou daní“ (ČT24, LN). Návrh hodlá Komise prosadit v případě, pokud zbytek světa nesrovná své ambice s klimatickými ambicemi Evropské unie. Dle přiloženého harmonogramu (.pdf, str. 2) má Komise v plánu tento návrh pro některá odvětví prosadit již v roce 2021. Tento rok však uvádí jako předběžný odhad.

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která spadá pod Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Úmluva podepsaná členskými státy v prosinci 2015 si klade za cíle udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C a snížení emisí skleníkových plynů.

Dle zprávy Evropské komise z roku 2019 v posledních letech za největší mírou znečišťování ovzduší skutečně stojí Čína. Zatímco v rozmezí let 1990 až 2005 byly na prvních dvou příčkách v celkové produkci emisí oxidu uhličitého USA a členské státy EU (všech 28 v součtu), od roku 2005 až do současnosti prudce stoupala produkce Číny. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt emisí oxidu uhličitého, což je 29,71 % celkové světové produkce. Druhé místo co se rozsahu znečišťování ovzduší týče pak připadá od Pařížské dohody odstupujícím USA s 13,92 %. Třetí a čtvrtá pozice patří Indii (6,92 %) a Rusku (4,61 %). A například státy EU (opět v součtu) se podílí 9,13 %.

Druhou část výroku, tedy že Čína k dohodě „příliš nepřistoupila“, pak lze chápat ve dvojím smyslu, a sice jako nedostatečného nastavení cílů, či jejich nedodržování. Dle agentury Climate Action Tracker (CAT) není primárním problémem to, že by Čína od svých závazků odstupovala, ale skutečnost, že závazky jsou nastaveny velmi nedostatečně v tom smyslu, že i při jejich splnění se Čína nedostane k naplnění obecného cíle Pařížské dohody, kterým je udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 1,5–2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.

Čína se v rámci dohody zavázala ke snížení uhlíkové náročnosti HDP o 60 % až 65 % do roku 2030 pod úroveň roku 2005, do téhož roku zvýšit podíl nefosilních zdrojů energie cca na 20%, a zvýšit objem lesů v porovnání s rokem 2005 o 4,5 miliardy kubických metrů.

Skutečně relevantní a nejvíce zmiňovaný krok, který Čína v rámci plnění dohody provedla, je systém obchodování s emisními povolenkami, který se má v první fázi týkat pouze elektráren a v budoucnosti slibuje rozšíření do dalších odvětví. Systém by měl pokrývat cca 1700 společností a redukovat nad 3 Gt emisí oxidu uhličitého.

Čína zůstává na první pozici zemí nejvíce znečišťujících planetu, což je nejen dle CAT možné přičíst velké míře urbanizace a s tím vzniklé nutnosti používání oceli a cementu na výstavbu nových budov a infrastruktur (lze najít v odkazu v podsložce Industry). Přesto je jedním z leaderů bojujících za klimatickou odpovědnost a v rámci summitu G20 v Osace Čína (společně s Francií) přislíbila o navýšení svých dosavadních cílů v rámci Pařížské dohody.

Podle informací Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) by v roce 2021 mělo být vydáno územní rozhodnutí o výstavbě nového jaderného bloku Jaderné elektrárny Dukovany, do konce roku 2022 by měl být vybrán dodavatel, v roce 2029 by se mělo začít stavět a v roce 2036 by měla být investice dokončena. Hrozí totiž riziko, že v roce 2040 by dodávkami elektrické energie nebyla pokryta spotřeba po 678 či dokonce až 3 622 hodin v roce a odběr elektrické energie by se tedy musel regulovat.

Podle zpravodajského webu Ekolist.cz česká delegace 20. listopadu 2019 v Bruselu jednala o stavbě nového jaderného bloku v Dukovanech. Bylo to první větší setkání, které předchází souhlasu Evropské unie s dostavbou plánovaného nového bloku v Jaderné elektrárně Dukovany. S dotazem, zda Komise skutečně ocenila směřování Česka k bezemisní ekonomice jsme se obrátili na náměstka MPO pro energetiku Reného Nedělu, který se jednání také účastnil. Ten tato slova potvrdil.

Státní energetická koncepce České republiky (.pdf, str. 44) v oblasti energetiky a klimatu počítá se zvýšením podílu jaderné energetiky na primárních energetických zdrojích na 25–33 % (z aktuálních přibližně 15 %). Podíl na výrobě elektřiny by pak měl narůst až na 58 % ze současných cca 34 % (str. 9).

Národní akční plán (.pdf, str. 7) rozvoje jaderné energetiky v České republice z roku 2015 počítá s posílením role jádra při výrobě elektřiny, a to výstavbou 1–2 nových bloků jaderné elektrárny a prodloužením životnosti současných bloků JE Dukovany.

V souvislosti s obnovitelnými zdroji Vnitrostátní plán (.docx, str. 26–27) uvádí, že „Česká republika plánuje dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 22 %, což je nárůst o 9 procentních bodů v porovnání s vnitrostátním cílem na úrovni 13 % pro rok 2020. Uvedený podíl ve výši 22 % odpovídá požadavku na vyjádření vnitrostátního příspěvku k dosažení závazného cíle EU ve výši 32 % do roku 2030 dle článku 3 revidovaného znění směrnice 2009/28/EC o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (směrnice 2018/2001)“.

Podle Vnitrostátního plánu (.docx, str. 13) České republiky v oblasti energetiky a klimatu (také označovaný jako klimaticko-energetický plán) tvořil podíl uhlí a ostatních tuhých neobnovitelných paliv na hrubé výrobě elektřiny v roce 2016 50 %, cílový stav v roce 2040 je 11–21 %.

Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (.docx, str. 1) koresponduje s prioritami Evropské komise. Byl totiž zpracován na základě požadavku nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, jehož návrh byl představen v rámci legislativního balíčku s názvem „Čistá energie pro všechny Evropany“. Ten Evropská komise zveřejnila 30. listopadu 2016. Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu je přepracovanou verzí návrhu stejnojmenného dokumentu, který 28. ledna 2019 vzala na vědomí vláda ČR a který byl Evropské komisi předložen dne 30. ledna 2019. Evropská komise vydala k tomuto původnímu návrhu doporučení 18. června 2019.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček mluví o jednáních s Evropskou unií ohledně dostavby nového jaderného bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Ministerstvo průmyslu a obchodu již dříve uvedlo, že dodavatel by měl být vybrán do konce roku 2022. Celá výstavba by tak měla začít nejpozději v roce 2029 tak, aby byl nový jaderný blok dokončen již v roce 2036.

Předseda vlády Andrej Babiš tehdy uvedl, že výstavba má souvislost s aktuálním děním v Evropě, jak s bojem proti klimatickým změnám, tak se snižováním emisí.

„Když se podíváme, jak to dnes v Evropě vypadá, tak na prvním místě je Francie, která má 52 jaderných reaktorů, má podíl jádra 75 procent a je i lídrem iniciativy pro snižování emisí CO2 na nulu do roku 2050. Švédsko má deset jaderných bloků a mají i vodní zdroje. My bohužel máme v tuto chvíli jen 30 procent a máme cíl, že bychom mohli v roce 2040 mít podíl jádra 40 procent,“ uvedl premiér Babiš. Zároveň však v minulosti zdůraznil, že dostavba bloků musí započít, i kdyby to vedlo k porušení evropského práva.

Ministr Havlíček dále uvedl, že Česká republika jedná o výstavbě s Evropskou unií s ohledem na bezpečnost nového zařízení a také, že zahajuje s Evropskou komisí proces notifikace, tedy určitého povolení ze strany Evropské komise. Jak bylo řečeno v rozhovoru, tato vyjednávání započala 20. listopadu 2019. Kromě českého energetického mixu také česká delegace představila vizi o obnovitelných zdrojích v České republice, která by měla vést k tzv. bezemisní ekonomice.

S dotazem na průběh těchto jednání jsme se obrátili na náměstka pro sekci energetiky na MPO Ing. et Ing. Reného Nedělu, který se jednání taktéž zúčastnil. Protože nám náměstek Neděla potvrdil, že k výrokům, které zmiňuje ministr Havlíček, ze strany Komise skutečně došlo, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Národní energetický mix představuje podíl zdrojů energie ve státě. Jedná se o přehled využití energie z jednotlivých primárních zdrojů jako jsou fosilní zdroje (uhlí, zemní plyn, ropa), jaderné zdroje a obnovitelné zdroje (sluneční, větrné, vodní, geotermální a další).

Výsledný energetický mix se v každém regionu a zemi liší. Odvíjí se od daných přírodních, ekonomických a sociálních podmínek. Roli hrají také historické, geopolitické, environmentální a další faktory.

Podoba energetické politiky ČR vychází ze Státní energetické koncepce České republiky (.pdf). Ta představuje dlouhodobou národní strategii, která je nastavena „v souladu s dlouhodobou energetickou strategií Evropské unie zaměřenou na dekarbonizaci, vysokou bezpečnost dodávek a konkurenceschopné ceny energie“ (.pdf, str. 5).

Legislativa Evropská unie v oblasti energetiky se soustředí zejména na problematiku společného trhu a životního prostředí.

Energetice se věnuje hlava XXI části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 194 odstavec 1 smlouvy uvádí (.pdf, str. 134) cíle politiky EU a její působnost v oblasti energetiky: „Zajistit fungování trhu s energií; zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii; podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie; a podporovat propojení energetických sítí."

Odstavec 2 článku 194 deklaruje (.pdf, str. 135) nezávislost členských států při tvorbě vlastní energetické politiky. Článek říká, že legislativa a opatření, které mají dosáhnout cílů v odst. 1, se nedotýkají „práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií."

Existují tedy normy a předpisy, které ovlivňují energetickou politiku jednotlivých členských států EU, avšak sestavení energetického mixu je v kompetenci států.

Jedním z opatření, která se týkají vnitřního trhu EU a ovlivňují také oblast energetiky, je nedovolená podpora. Tu vymezuje Smlouva o fungování Evropské unie článkem 107: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“ (.pdf, str. 91).

Ze Smlouvy vyplývá (.pdf, str. 92), že Komise dohlíží na slučitelnost státní podpory s vnitřním trhem a může případně přikázat státu nedovolenou podporu zrušit či upravit (čl. 108 odst. 2).

Dále Smlouva říká (.pdf, str. 92), že „Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 107 slučitelný s vnitřním trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí“ (čl. 108 odst. 3).

Dalším příkladem legislativních kritérií jsou závazky v oblasti životního prostředí. Evropská komise v roce 2015 představila tzv. Energetickou unii, která má zajistit v EU systém bezpečné, udržitelné, cenově dostupné a konkurenceschopné energie. Existuje řada strategií a cílů EU v oblasti klimatu a energetiky (např. Energetická strategie 2030 a 2050).

Jedním z požadavků EU je zavést 32% podíl obnovitelných zdrojů k roku 2030. Tento a další požadavky implementuje Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (.docx). Tento klimaticko-energetický plán (.docx, str. 26–27) uvádí, že „Česká republika plánuje dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 22 %, což je nárůst o 9 procentních bodů v porovnání s vnitrostátním cílem na úrovni 13 % pro rok 2020. Uvedený podíl ve výši 22 % odpovídá požadavku na vyjádření vnitrostátního příspěvku k dosažení závazného cíle EU ve výši 32 % do roku 2030 dle článku 3 revidovaného znění směrnice 2009/28/EC o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (směrnice 2018/2001).“

Vnitrostátní klimaticko-energetický plán (.docx, str. 1) koresponduje s prioritami Evropské komise, která je představila 30. listopadu 2016 v rámci balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany.“

Politika EU v oblasti jaderné energetiky vychází ze Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii. Státy EU samy rozhodují o tom, zda zařadí jadernou energii do svých energetických mixů.

Na konci června vláda schválila prvotní návrh státního rozpočtu pro rok 2020. V červenci pak ministerstva pracovala na svých rozpočtech, které ministři projednávali s ministryní financí Alenou Schillerovou během srpna. Většina z nich požadovala zvýšení financí pro svá ministerstva. (Konkrétní částky ukazuje následující tabulka.) Vláda je povinna předložit do konce září finální verzi rozpočtu Poslanecké sněmovně.

Jako první vyjednával s ministryní Schillerovou Miroslav Toman, a to 5. srpna 2019. Poslední v pořadí byl 26. srpna 2019 ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Původní rozpočet Ministerstva pro místní rozvoj byl 25 miliard korun. Ministryně Dostálová požadovala 300–350 milionů navíc, načež po jednání dostala 200 milionů, které se mají zužitkovat při opravě silnic poškozených těžkou technikou během boje s kůrovcem.

Ministerstvo životního prostředí mělo původně dostat cca 16 miliard. Není nám známo, jaké navýšení financí Richard Brabec pro svůj resort požadoval. Po vyjednávání se rozpočet ministerstva zvýšil o 250 milionů. Tyto peníze mají být využity k boji se suchem a následky klimatických změn.

Po vyjednávání s ministryní práce a sociálních věcí Maláčovou se celkový rozpočet resortu zvýšil z původních 682 miliard o 5,9 miliardy. Ministryně však požadovala 11 miliard. Největší část získaných peněz (1,9 miliardy) bude použita na sociální služby.

Rozpočet Ministerstva vnitra vzroste ze 78 miliard na 78,3 miliardy, ačkoli Jan Hamáček požadoval zvýšení o 5–6 miliard. Z tohoto navýšení získá 1,1 miliardy korun Policie ČR.

Ministru zahraničí Petříčkovi se podařilo navýšit rozpočet o 253 milionů (z původních přibližně 8 miliard), ačkoliv původně požadoval 1,5 miliardy. Tyto prostředky mají být využity především na zahraniční rozvojovou spolupráci.

Ministr obrany Lubomír Metnar požadoval podle ČT24 (video 1:06:30) „stovky milionů“. Z původních 74 miliard byl jeho rozpočet navýšen o další 1,2 miliardy. Všechny peníze obdržené navíc budou investovány do modernizace armády.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček podle ČT24 (video 1:02:15) další peníze vůbec nepožadoval. Z tiskové zprávy Ministerstva financí vyplývá, že se s ministryní Schillerovou nakonec dohodl na zvýšení rozpočtu pro své ministerstvo o 450 milionů korun z původních 49 miliard. 200 milionů z této částky bude investováno do dobíhajících investičních pobídek. Stejná částka bude využita na rekultivace a sanace území zasažených těžbou.

Vzroste také rozpočet Ministerstva zdravotnictví, a to z 9 miliard o dalších 220 milionů. Podle ministra Vojtěcha tyto peníze podpoří mladé lékaře a reformy psychiatrické péče. Nepodařilo se nám však dohledat, jakou částku Adam Vojtěch původně požadoval.

Ministerstvo spravedlnosti mělo původně hospodařit s 31 miliardami, Marie Benešová však pro resort získala dalších 251 milionů z původně požadovaných 500 milionů. Většinu z tohoto navýšení, 200 milionů, získá vězeňská služba.

Ministr zemědělství Toman vyjednal navíc 1 miliardu korun. Původně ale chtěl o polovinu víc. Jeho rezort měl mít před vyjednáváním k dispozici 55 miliard. Získané finance budou investovány do lesního a vodního hospodářství.

Ministerstvu kultury vyjednal pověřený náměstek René Schreier finance nad rámec původního návrhu 14 miliard o dalších 440 milionů. Původně však resort požadoval 1 miliardu korun navíc. Toto navýšení má být využito na opravy a obnovy kulturních památek.

Příkladem resortu, jehož rozpočet byl navýšen o celou požadovanou částku, je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Robert Plaga odůvodnil požadované navýšení vládním slibem, který se vztahoval ke zvyšování učitelských platů. Tímto se rozpočet čítající 224 miliard zvýšil o jednu miliardu. Vyhověno bylo i ministru dopravy Vladimíru Kremlíkovi, který před jednáním s ministryní Schillerovou prohlásil, že na stavby zahajované v roce 2020 chybí řádově miliardy korun. Po vyjednávání se rozpočet čítající 60 miliard zvýšil o 5 miliard.

Ministerstvo financí mělo podle původního návrhu hospodařit s 23 miliardami korun, nepodařilo se nám však zjistit, jestli se po uzavření jednání tato částka změnila.

Na konci 10. století na tehdy neosídlený jih Grónska připluli Vikingové, kteří zde sídlili do počátku 15. století, kdy máme o jejich osídlení poslední písemné zmínky. Během obývání ostrova zde byly stovky farem, byl chován dobytek a probíhal například obchod s mrožími kly. K počtu (.pdf, str. 140) farních kostelů existují dva hlavní písemné prameny ze 14. století, které byly porovnány s archeologickými nálezy. V Grónsku byla dvě osídlení a studie dochází k číslům 10–14 farních kostelů v osídlení Eystribyggð a 1–4 v Vestribyggð, celkem tedy mezi 11–18 farními kostely. Číslo 14 tedy nelze potvrdit, spadá nicméně do odhadovaného počtu.

Dále je pravda, že době vikingského osídlení v Grónsku skutečně odpovídá (.pdf, str. 9) období teplejšího klimatu, tzv. středověké klimatické optimum či středověká klimatická anomálie. Jelikož si období vikingského osídlení a teplejšího klimatu odpovídají, má se za to, že díky teplejšímu klimatu byly námořní cesty bezpečnější, což Vikingům umožnilo prozkoumání a osídlení Islandu, Grónska a dalších zemí. Do souvislosti s opětovným ochlazením je dáván i konec vikingského osídlení.

Neznamená to ale, že by celé Grónsko bylo skutečně zelenou zemí. CzechGlobe (.pdf, str. 9) uvádí, že teploty v té době byly vyšší, ale ne o více než 1–2 °C oproti tzv. malé době ledové (přibližně 1300–1850). Zároveň ale nebyly vyšší než průměr v 2. polovině 20. století a teploty na jihu Grónska tak odpovídaly přibližně teplotám dnešním. Tehdejší Grónsko se tak nijak radikálně nelišilo od Grónska dnešního. Grónský ledovec pokrývající většinu území je pak starý minimálně 400 000 let.

Proměnu ledové pokrývky Země ukazuje následující animace, na které je vidět, že se v posledním tisíciletí rozsah ledu měnil jen mírně při okrajích ledovce:

zdroj: Metrocosm, ZHAW

Zelenost ostrova samozřejmě evokuje jeho anglický název Greenland, ze staronorského Grœnland, přičemž původ tohoto jména je stále nevyřešenou otázkou a existuje k němu několik legend. Populární je především verze ze Ságy o Eriku Rudém, podle které Erik Rudý chtěl ostrov osídlit, a tak novou zemi vychvaloval a popisoval ji jako zelenou, aby nalákal další osadníky.

Stejně jako Erik Rudý, i prezident Zeman popisuje tehdejší Grónsko jako zelený ostrov. To je ale značně zavádějící tvrzení vzhledem k tomu, že většina ostrova byla pokryta ledovcem a zelené pastviny se nacházely pouze na malé části Grónska u pobřeží.

Ursula von der Leyen byla 16. července 2019 zvolena budoucí předsedkyní komise. Bude první ženou v této pozici. Ještě než se funkce ujme, je potřeba, aby Rada a Evropský parlament schválily tým eurokomisařů pro novou Evropskou komisi na období 2019–2024.

Před svým zvolením se snažila v půlhodinovém proslovu získat přízeň europoslanců, což se jí i přes těsný výsledek podařilo. Mimoto se o hlavních bodech zájmu von der Leyen můžeme dočíst v dokumentu (.pdf) s názvem Unie, která si klade vyšší cíle: Moje agenda pro Evropu. Program hovoří o šesti průřezových oblastech pro Evropu, kterým by se chtěla v následujících pěti letech věnovat. Petr Fiala uvádí tři z nich.

V rámci sociálního pilíře by von der Leyen chtěla v prvních stech dnech svého mandátu navrhnout (.pdf, str. 10) nástroj, který by zajistil spravedlivou minimální mzdu. Tu by měl zavést každý členský stát a měla by být stanovena zákonem nebo prostřednictvím kolektivních smluv.

Co se daní týče, není jisté, v jakém kontextu je předseda Fiala myslel, ale o spravedlivém zdanění se dokument také zmiňuje (.pdf, str. 12). V rámci sociálně-tržního hospodářství považuje za klíčové, aby každý člen přispíval spravedlivým dílem. Dále by pak chtěla prosadit reformu zdanění právnických osob v EU i na mezinárodní úrovni. V neposlední řadě usiluje také o zdanění velkých technologických společností a zavedení společného konsolidovaného základu pro daň z příjmů právnických osob. Prosazuje také obecné zjednodušení zdanění pro podniky na společném trhu.

Velmi významným tématem jsou pak klimatické změny (.pdf, str. 5–7), kde si stanovila za cíl, aby se Evropa stala první klimaticky neutrálním kontinentem, a to do roku 2050. Tento cíl je zapsán v Zelené dohodě pro Evropu, kterou chce von der Leyen prosadit během prvních 100 dní ve své funkci. Součástí jejího programu je také zavedení uhlíkové hraniční daně, která by měla zabránit přemisťování emisí uhlíku. Ekologická část programu také zahrnuje návrh nového akčního plánu pro oběhové hospodářství či například ochranu a investice do venkovských oblastí.

Kromě již zmíněných bodů se program věnuje také nezaměstnanosti mládeže, genderové rovnosti či boji s nelegální migrací.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je seskupení vědců z celého světa zabývající se zejména poznáním podstaty změny klimatu a hodnocením jejích environmentálních a sociálních důsledků. Panel byl založen Programem OSN pro životní prostředí a Světovou meteorologickou organizací v roce 1988 z důvodu potřeby objektivního hodnocení problému změny klimatu. IPCC pravidelně připravuje hodnotící zprávy; technické a speciální zprávy, které se věnují klíčovým problémům z oblasti změny klimatu.

Zprávy IPCC nejsou pro členské státy závazné. Vzhledem ke své odborné povaze jsou relevantní pro tvorbu enviromentálních politik, ale nikdy nepředepisují podobu přijímaných opatření. IPCC ve svých zprávách upozorňuje na rizika spojená se změnou klimatu a dává doporučení k předcházení negativním vlivům změny klimatu.

Pokud se podíváme na Klausem ml. zmíněné čtyři státy, žádný z jejich představitelů ani oficiálních orgánů nikdy neuvedl, že by daný stát přestal respektovat IPCC samotný. Donald Trump však například naznačil, že je skeptický ohledně nezávislosti autorů zvláštní zprávy IPCC ke globálnímu oteplování o 1,5 °C, která byla vypracovaná na základě výzvy Konference OSN o změně klimatu v Paříži. Spojené státy, Kuvajt, Saudská Arábie a Rusko na klimatické konferenci v Katowicích v prosinci 2018 zablokovaly rezoluci ke zmíněné zprávě IPCC.

Zvláštní zprávu IPCC ke globálnímu oteplování o 1,5 °C připravilo 91 autorů a recenzentů, přičemž jedním z jejích hlavních je Jiang Kejun z čínského polostátního Energetického výzkumného ústavu. Čína také v souladu s touto zprávou již stanovila rok 2030, jako rok od kterého začne snižovat celkové emise. Na rozdíl od Indie, která zatím žádné takovéto kroky nepřijala.

IPCC v současné době tvoří celkem 195 států světa, včetně zmíněných Spojených států, Číny, Indie a Brazílie. V roce 2017 činila celková světová populace 7,53 mld. Kromě toho, že číslo uvedené Václavem Klausem ml. neodpovídají skutečnosti, nelze také bez dalšího zaměňovat postoj vlád jednotlivých zemí k Mezinárodnímu panelu pro změnu klimatu za postoj každého jednotlivého obyvatele daného státu.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, přestože lze zablokování rezoluce ke zvláštní zprávě IPCC ke globálnímu oteplování o 1,5 °C chápat, jako možné nerespektování IPCC ze strany USA. Avšak žádný z představitelů ani oficiálních orgánů USA se nikdy nevyjádřili ve smyslu, že by přestali akceptovat IPCC jako samotnou instituci. Ostatní země vyjmenované Klausem ml. celkově akceptují IPCC a jeho zprávy. Například Čína podniká kroky v souladu se zprávou IPCC.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že varovnými slovy vědců, respektive politickým marketingem, jsou míněny závěry Mezivládního panelu pro ochranu klimatu – např. zpráva o změně klimatu z roku 2014 (zejména str. 44–46). Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je seskupení vědců z celého světa zabývající se zejména poznáním podstaty změny klimatu a hodnocením jejích environmentálních a sociálních důsledků. IPCC spadá pod OSN a jeho členy je 195 států světa.

Autoři vědeckých zpráv jsou do pracovních skupin nominováni členskými státy IPCC a jsou vybíráni na základě své vědecké expertízy. Například na nejnovější hodnotící zprávě se podílelo 831 expertů, kteří byli vybráni z 3598 nominací. Pracovní skupiny IPCC jsou tedy složeny výhradně z odborníků nominovaných členskými státy. Kromě těch, kteří jsou vybráni přímo do pracovních skupin, mohou spolupracovat i ti, kteří byli členskými státy nominováni, ale nebyli vybráni. Všichni, kteří se podílí na práci panelu, jsou tedy nominováni členskými státy. Nelze s jistotou říct, zda jednotliví odborníci jsou aktivisty, případně zda je zaměstnává stát či soukromý subjekt. Odkazovat se tedy musíme na jejich odbornou způsobilost, kterou nelze obecně označit za politický marketing.

Pracovní skupiny neprovádí vlastní výzkum, ale jejich úkolem je zhodnotit vědeckou, technickou a socioekonomickou literaturu relevantní pro porozumění změně klimatu, jejím dopadům a rizikům včetně možností adaptace a zmírnění dopadů.

Otázka vymírání a vzniku nových druhů rostlin a živočichů je značně komplikovaná, a to zejména kvůli odlišným odhadům celkového počtu druhů na Zemi. Existuje mnoho odhadů, které sahají od 2 milionů druhů (přičemž 1,4–1,8 mil. druhů již bylo identifikováno) až po 1 bilion druhů. OSN ve svém reportu ohledně vymírání druhů odhaduje, že na Zemi v současné době existuje okolo 8 milionů druhů. Z tohoto počtu, podle OSN, čelí až 1 milion riziku vymizení v následujících dekádách. Stejně tak odhady rychlosti vymírání druhů se liší (0,01 % až 0,1 % ročně). Na míře vzniku nových druhů také neexistuje shoda. Zatímco někteří vědci tvrdí, že dochází k celkovému poklesu biodiverzity, někteří poukazují na vliv člověka na vznik nových druhů.

Ve věci korálových útesů existuje, stejně jako u rostlin a živočichů, několik možných budoucích vývojů. Na základě vědeckých článků a matematických modelů je možné, že korálové útesy do roku 2050 prakticky vymizí. Na druhou stranu se nedá ani vyloučit, že situace se v dalších 100 letech prakticky nezmění.

Tropické pralesy jsou ohroženy především aktivitou člověka. Podle informací OSN bylo mezi lety 1980 a 2000 zničeno na 100 milionů hektarů, což má negativní dopad na už tak problematické globální oteplování. Jak prokazují studie, tropické pralesy dokáží snižovat sílu globálního oteplování, ale jen v případě, že nejsou narušovány lidskou aktivitou. Mapa níže poukazuje na pokles zalesnění v jednotlivých státech od roku 1990 do roku 2015.

Zdroj: Our World in Data

Zprávy IPCC o změně klimatu a ohrožení živočichů a jejich prostředí lze jen stěží označovat za pouhé strašení veřejnosti. Výše zmíněná zpráva, podobně jako ostatní zprávy IPCC, je podložena tisíci odborných zdrojů (viz str. 1018–1037) a na její přípravě se podílely stovky odborníků z celého světa.