Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací ČTK.

Ministr financí v demisi Jan Fischer se skutečně sešel s poslanci KDU - ČSL a to 19.11. 2013. Diskuze byla zaměřena zejména na státní rozpočet. Jan Fischer strávil s poslanci zhruba dvě hodiny.

Poslanci KDU - ČSL s ministrem financí hovořili také o problémech, které by mohly vzniknout České republice z nedostatečného čerpání evropských dotací, nebo o vlivu zásahů České národní banky do kurzu koruny. (zdroj ČTK)

Na základě zjištěných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Například v roce 2005 hlasovali koaliční lidovci společně s opoziční ODS ohledně zřízení komise v Unipetrolu. 20. září 2005 navrhla ODS zařadit tento bod do programu poslanecké sněmovny, ale byl zamítnut. ODS hlasovala pro zařazení bodu (52 hlasů) společně s lidovci (17 hlasů) a částí KSČM (21 hlasů).

Dalším příkladem je návrh nového Zákoníku práce, který ČSSD prosadila ve vládě, i přes odpor koaličních lidovců. Třetí čtení a následné hlasování na půdě Poslanecké sněmovny proběhlo 2. února 2006, kdy pro návrh hlasovala vládní ČSSD (65 hlasů) společně s opoziční KSČM (38 hlasů). Proti hlasovala ODS (50 hlasů), KDU-ČSL (10 hlasů) a US-DEU (3 hlasy). V podobném duchu se neslo i hlasování 21. dubna 2006 poté, co návrh zákona vrátil Senát, i hlasování z 23. května 2006 po vetu prezidenta.

Pavel Bělobrádek skutečně mluvil o možnosti neúčasti Lidovců ve vládní koalici, tudíž hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na tiskové konferenci, po jednání v Lidovém domě 12. listopadu, připustil Pavel Bělobrádek, že ve hře jsou tři varianty - účast Lidovců na vládě, jejich podpora menšinovému kabinetu nebo odchod do opozice - informovala o tom ČTK (Eurozprávy).

O návrhu tzv. Nového občanského zákoníka (NOZ) se skutečně jednalo i v době, kdy KDU-ČSL měla zastoupení v Senátu ČR, jak je uvedeno na stránkách vlády ČR věnovaných této tematice.

Projednávání finálního návrhu proběhlo v roce 2011, kdy došlo v únoru k vypořádání došlých připomínek, v dubnu byl návrh předložen Legislativnímu výboru vlády ČR a v květnu následně schválen vládou ČR a poté zaslán do Poslanecké sněmovny jako sněmovní tisk č. 362.

V této době byla KDU-ČSL zastoupena v Senátu ČR třemi senátory, Ing. Stanislavem Juránkem (mandát 23.10.2010 - 23.10.2016) a Ing. Petrem ŠIlarem (mandát 23.10.2010 - 23.10.2016) a Jiřím Čunkem (mandát 20.10.2012 - 20.10.2018).

Je také pravdou, že byly projednávány pozměňovací návrhy k NOZ zpracované jako tisk 362/3 ve druhém čtení.

V listopadu 2013 se také shodli lídři ČSSD, ANO a KDU-ČSL na tom, že je třeba podpořit přijetí zákonných opatření vlády v demisi k tomu, aby začal od ledna 2014 platit nový občanský zákoník.

Na základě dostupných informací proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zákon č. 428/2012 Sb., často přezdívaný zákon o církevních restitucích, se oficiálně jmenuje Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, a jeho účel je jasně vymezen jak v preambuli, tak v § 1: „Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem (…) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.“

Hlava III. pak stanovuje finanční náhradu jako odškodnění za majetek, který nemůže být vydán.

Zdeněk Ondráček patrně naráží na kauzu úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma, a s tím související zadržení Víta Bárty a protikorupčního policisty Jana Petržílka.

Je pravda, že již od zveřejnění odposlechů v MF Dnes kolují spekulace, že BIS předala odposlechy Bártově ABL, což naznačuje i vývoj kauzy aktuálně vrcholící zadržením zmíněných mužů. Nicméně únik citlivých informací je stále v šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů a policie, nelze tedy porušovat presumpci neviny a tvrdit, že k takovému jednání skutečně docházelo. Navíc tvrzení, které poslanec Ondráček učinil na základě jednoho případu, je značně generalizující a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Přidáváme pro kontext ještě část znění zákona, kterým se předávání informací od zpravodajských služeb ošetřuje:

Dle § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, mohou zpravodajské služby - tedy i BIS - podávat informace pouze prezidentu republiky, předsedovi vlády, členům vlády nebo státním a policejním orgánům. Jak bylo zmíněno, BIS také dle § 18 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, podléhá kontrole Poslanecké sněmovny.

Vít Bárta 25. listopadu rezignoval na funkci předsedy Věcí veřejných poté, co byl zatčen při vyšetřování kauzy úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma.

I v posledních měsících se však objevil příklad politika, který odešel, ačkoliv se cítil být nevinný v obviněních, která jej obklopovala. Petr Nečas se rozhodl úplně skončit s politikou a svými slovy přijmout plnou politickou zodpovědnost.

Z politiky v minulosti odešel i například Stanislav Gross po aféře financování nákupu jeho bytu, neboť„neměl právo riskovat osud ČSSD v době, kdy je nesmyslnými kauzami skandalizován.“

Na své funkce rezignoval rovněž obviněný Jiří Čunek (ten však ještě po jistou dobu zůstal předsedou strany), všech funkcí v ČSSD se vzdal také obviněný exposlanec Aubrecht, na ministerskou funkci rezignoval kvůli podezření z korupce Martin Kocourek.

Příslušníci jiných politických stran tedy rovněž ctí presumpci viny a výrok je nepravdivý.

Pravdivost výroku Martina Komárka potvrzují zpravodajské články k tématu, projev bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR a doplňující informace poskytuje Český statistický úřad.

Martin Komárek ve svém výroku uvádí, že se některé soudní procesy " táhnou strašně dlouho " a zmiňuje také případ Mostecké uhelné společnosti. Je jistě na subjektivním zvážení čtenáře, jaký časový interval považuje za "strašně dlouho". Nicméně ke zmíněné kauze MUS (od r. 1996), kde zapojení švýcarského soudu v Bellinzzoně dokládají články z českých, anglických (eng) i švýcarských (eng) zdrojů můžeme přidat například také případy firmy H-System (od r. 1999), CS Fondy (od r. 1997), investiční fond Trend (od r. 1997), kauza Union banky (od r. 2003) a další (výčet jiných kauz lze dohledat například v projevu Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR ze dne 17. ledna 2013 nebo webových zpravodajských stránek ČTK ceskenoviny.cz).

Pro doplnění uvádíme informace ze statistické ročenky ČR 2012 Českého statistického úřadu. Ten uvádí ve svém dokumentu (.xls) "SOUDNICTVÍ, KRIMINALITA, NEHODY: Pravomocná rozhodnutí soudu a průměrné délky soudního řízení" průměrné délky soudních řízení rozdělených podle druhů.

Kateřina Konečná se narodila 20.1.1981, v samotném vedení ÚV KSČM není nikdo, kdo by byl mladší než ona, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že se nám nepodařilo dohledat seznam členů celého ÚV KSČM (na stránkách KSČM nejsou tito členové uvedeni), hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pro představu níže uvádíme přehled roků narození jednotlivých členů vedení ÚV KSČM:

1. JUDr. Vojtěch Filip: narozen 1955
2. Petr Šimůnek: narozen 1965
3. Ing. Miloslava Vostrá: narozena 1965
4. Ing. Jiří Dolejš: narozen 1961
5. Zdeněk Levý: narozen 1951
6. JUDr. Zdeňka Lišková: narozena 1954
7. Ing. Pavel Kováčik: narozen 1955

Pavel Kohout se skutečně vyjádřil v pozitivním slova smyslu k působeni Víta Bárty na Ministerstvu dopravy, nicméně se nám nepodařilo dohledat přesné vyjádřeni, na které se Okamura odkazuje.

Pavel Kohout skutečně na webových stránkách novaustava.cz píše: „Fakt číslo dvě. Během svého krátkého působení na ministerstvu dopravy, Vít Bárta vyměnil šéfa Ředitelství silnic a dálnic. Během působení Reného Poruby se věci začaly měnit k lepšímu. Začala se zkoumat kvalita staveb. Byla například provedena expertíza mostů za pomoci německých technických expertů, kteří neměli důvod být zaujatí. Začalo se pracovat na nové řídící struktuře, aby byly odstraněny možné konflikty zájmů.
A co se dělo pak?
„Od té doby, co odešli Bártovi lidé, se věci vracejí do původního stavu,“ konstatoval nejmenovaný zdroj z ŘSD."

Pavel Kohout byl dle výročních zpráv Transparency International v letech 2007- 2010 členem dozorčí, nikoliv správní rady, jak tvrdí Tomio Okamura.