Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Michálek jednak zaměňuje složenou daňovou kvótu za mezní sazbu daně (dodejme, že se po upozornění opravil), jím popsané procentní zdanění je také problematické, neboť zmíněných 34 % dopadá na naprosté minimum občanů. Uvedených 48 % (a podobné hodnoty) pak dopadají na širší skupiny obyvatel.
Ukazatel daňová kvóta popisuje podíl příjmů daňového charakteru na HDP. Složená daňová kvóta obsahuje mimo daní ještě další povinné odvody, tedy příspěvky na sociální a zdravotní pojištění a cla.
Výše složené daňové kvóty je 34,3 % (.pdf, str. 23). Od roku 2011 mírně roste, v řádech desetin procentních bodů. Skutečná složená daňová kvóta je tedy přibližně o 14 procentních bodů nižší než uvedl Jakub Michálek.
Mezní veličina označuje přírůstek placené (vyměřené) daně z dodatečného příjmu. Mezní sazba daně se uplatňuje ze základu daně v nejvyšším zdaňovacím pásmu, tzn. nejvyšší možnou sazbou příslušné daně. Toto efektivní zdanění ekonomicky lépe popisuje skutečnou daňovou zátěž dopadající na každého jednotlivce. Rozhodně se nejedná o složenou daňovou kvótu. Podle OECD je mezní sazba střední třídy (průměrného zaměstnance) 48,6 % (str. 236).
Zdroj: vlastní výpočet
Do celkových odvodů zahrnujeme jak daň z příjmu, tak i odvody na zdravotní a sociální pojištění. Právě to způsobuje degresi ve výši efektivního zdanění, která je v grafu patrná. Odvody na sociální pojištění jsou totiž zastropovány na 48násobku průměrné mzdy. Míru zdanění počítáme v poměru k celkovým nákladům práce (tzv. superhrubé mzdě), tedy k hrubé mzdě navýšené o pojistné placené zaměstnavatelem.
Ve výpočtu uvažujeme poplatníka, který uplatňuje pouze základní slevu na dani.