Cestovní ruch (...) není nijak institucionálně uchopen, vlastně je to taková Popelka na MMR bez vlastního náměstka, bez vlastního zákona.
Na MMR funguje sekce regionálního rozvoje, ta se věnuje i cestovnímu ruchu. Vlastního náměstka přímo tato oblast ovšem nemá. Cestovní ruch je částečně upraven zákonem stanovujícím například podmínky pro konání zájezdů, komplexní úprava včetně destinačního managementu ale chybí.
Petr Třešňák mluví (video, čas 1:30:51) o tom, že v České republice chybí institucionální „uchopení“ cestovního ruchu. Poukazuje na to, že chybí náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR), který by se věnoval výhradně cestovnímu ruchu. Také říká, že je potřeba se bavit o zákonu o cestovním ruchu, který by řešil „destinační management celé republiky jako celku, ve spolupráci právě s těmi jednotlivými samosprávami, ať už krajskými nebo přímo těmi městy“.
Na Ministerstvu pro místní rozvoj funguje sekce regionálního rozvoje, která se zabývá tématy spojenými s regionální politikou, cestovním ruchem a projektem RESTART. Jejím náměstkem je David Koppitz, vedoucí odboru cestovního ruchu je potom Renata Králová. Funkce náměstka pouze pro cestovní ruch tedy opravdu neexistuje.
Právě Ministerstvo pro místní rozvoj pak zřizuje i příspěvkovou organizaci CzechTourism, jejímž cílem je propagace Česka v zahraničí. V Česku funguje také tzv. destinační mangement, který slouží ke koordinaci a propagaci turismu v jednotlivých oblastech. Provádí jej oblastní agentury cestovního ruchu, které jsou zřizovány jednotlivými kraji či obcemi, přičemž jejich certifikaci zaštiťuje právě CzechTourism.
Cestovní ruch je upraven zákonem č. 159/1999, který bývá označován jako zákon o cestovním ruchu. Ten upravuje podmínky pro nabízení, prodej a zprostředkování zájezdů a spojených cestovních služeb, rozsah ochrany zákazníků pro případ úpadku cestovní kanceláře a výkon státní správy v oblasti cestovního ruchu. Zákon také definuje, jaké typy služeb v cestovním ruchu existují nebo co lze považovat za zájezd, cestovní kancelář a agenturu, a vymezuje některé jejich povinnosti. Dále pak například obsahuje vymezení základní činnosti horské služby. Oblast samotného cestovního ruchu však pojímá spíše okrajově, a vyjmenovává dokonce ty oblasti cestovního ruchu, na něž se vůbec nevztahuje. Otázku destinačního managementu ani spolupráci se samosprávami pak vůbec neřeší. Komplexně se tak tento ani jiný zákon cestovním ruchem nezabývá.
Petr Třešňák má tedy pravdu v tom, že oblast cestovního ruchu nemá na MMR svého náměstka, i v tom, že neexistuje zákon, který by tuto oblast komplexně upravoval.
